|
| |
|
| |
|
|
Bohuslav Martinů a jeho houslová tvorba
Dvorská, Eliška ; Pazdera, Jindřich (vedoucí práce) ; Matoušek, Bohuslav (oponent) ; Tomášek, Jiří (oponent)
Cílem této práce je blizší seznámení s životním příběhem Bohuslava Martinů a také seznámení s těmi skladbami, ve kterých se pojednává o profesních začátcích B.M., o studiích a pozdějším skladatelském vývoji v zahraničí. Další část se pak zabývá jeho soukromým životem, přibližuje skladatelovo nejblizší okolí, jeho přátele a manželku. V části, která je věnována houslové tvorbě B.M. jsou nejprve uvedena všechna tato díle, která jsou seřazena dla data vzniku a některá z ních jsou i poté i podrobněji rozebrána.
|
|
|
Přínos Leopolda Mozarta k vývoji houslové techniky
Mašlaňová, Magdaléna ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Panocha, Jiří (oponent) ; Matoušek, Bohuslav (oponent)
tato práce se zabývá přínosem Leopolda Mozarta k vývoji houslové techniky. Je rozdělena do pěti kapitol. Pátá kapitola obsahuje šest podkapitol. První kapitola se zabývá ranými dějinami houslí, další kapitola obsahuje pojednání o prvních houslových návodech. Třetí kapitola je věnována osobnosti Francesca Geminianiho. Další kapitola představuje životní osudy Leopolda Mozarta a poslední hovoří o Důkladné škole na housle a uvádí její charakteristiku. První podkapitola se věnuje houslím, jejich údržbě a dalším základním informacím, následující podkapitola pojednává o hudebním značení, intervalech a ladění. Další podkapitola rozebírá držení houslí a smyčce, ve čtvrté se mluví o pravé ruce, smyčcích a artikulaci, pátá obsahuje problematiku vibráta, mor´dentu a trylku a poslední se věnuje levé ruce a systému poloh. Práce obsahuje konkrétní ukázky, příklady a poznámky pod čarou.
|
|
|
Houslový virtuos Váša Příhoda
Týml, Martin ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Tomášek, Jiří (oponent) ; Matoušek, Bohuslav (oponent)
Magisterská práce " Houslový virtuos Váša Příhoda" je zaměřena na osobnost velkého českého houslisty první poloviny 20. století. Práce je rozdělena do tří hlavních kapitol a jejich částí.Úvod seznamuje čtenáře s houslemi jako hudebním nástrojem a hudebním cítěním obyvatel českých zemí v průběhu staletí. První kapitola je rozdělena na sedm podkapitol, ojednávám v ní o profesním životě Váši Příhody, druhá je jakýmsi pohledem do Příhodova osobního života. Třetí kapitola nabízí rozbor Příhodovy hry na housle a srovnání jeho stylu se současným stylem hry na základě nahrávek. V závěru shrnuji všechny své myšlenky a uvedené informace. Práce obsahuje seznam použité literatury a multimediální přílohy.
|
|
| |
|
|
Úkoly interpreta v Adagiu g moll J.S.Bacha 1001
Pustějovský, Ondřej ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Tomášek, Jiří (oponent) ; Matoušek, Bohuslav (oponent)
Tato písemná práce si klade za cíl popsat některé možnosti interpretačního výkladu Bachova notového zápisu v Adagiu ze sonáty pro sólové housle č. 1 g moll. Ze struktury zápisu a z obsahu je zde dedukován a vypracován dynamický plán, artikulace, agogika, frázování , změny v barvě tónu a vibrato. Tato práce mimo jiné hledá racionální vysvětlení , proč afektová teorie ustálila některé hudební postupy v tom smyslu, že vyvolávají v člověku určité pocity, nálady nebo duševní stavy. Je zde však obsažen i sensualistický a empirický pohled na tuto problematiku, protože za Bachova tvůrčího období už se promítaly do hudební řeči jak vlivy racionalismu, tak sensualismu a empirismu. Na přelomu renesance a baroka začala vystupovat z polyfonického přediva vertikální harmonie, hlasy se zdvojovaly ( basso continuo), osamostatnil se 1 vedoucí hlas. Flerentská camerata v podsatě odvrhla polyfonii a trvalo nějakou dobu, něž se polyfonie začala v hudbě znovu výrazně uplatňovat. Tentokrát ovšem byla jejím podkladem harmonie a ne čistě kontrapunktická technika. Proto se autor této práce zabývá především hudebním výrazem na podkladě harmonického napětí ( tato práce obsahuje i harmonický rozvoj). Vedle toho se zabývá i poyfonickým rozborem. Grafické znázornění rozsahu jednotlivých dílů a oddílů, rozpis metodických linek a Bachův urtext se nachází v přílohách.
|
|
|
Historie české filharmonie a její koncertní mistři
Vrabcová, Monika ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Hůla, Pavel (oponent) ; Matoušek, Bohuslav (oponent)
Za datum vzniku České filharmonie považujeme 4.leden 1896, kdy Antonín Dvořák dirigoval v sále Rudolfina ( dnešní Dvořákova síň) koncert členů orchestru Národního divadla, kteří vytvořili podpůrný Spolek. Ten si vytkl za cíl uspořádat v Praze v každé sezóně čtyři symfonické koncerty. Spolek brzy zanikl v důsledku nepromyšlené vzpoury proti přísnému dirigentovi Karlu Kovařovicovi, ale Česká filharmonie byla 15.října 1902 znovu obnovena na jiném základě. Vznikem českého profesionálního symfonického orchestru byla po Národním muzeu a Národním divadle vytvořena instituce, která až dosud citelně chyběla a tím de facto dokončen proces kulturní emancipace národa. Několik desetiletí byla Česká filharmonie bez pravidelné státní podpory odkázána pouze na výtěžek vlastní koncertní činnosti a na nevelké dary osvícených mecenášů. Živořila v nedůstojných podmínkách. Prostředky na svou činnost si opatřovala koncerty na dlouhých zájezdech po Čechách, neboť v Praze byla poptávka po klasické hudbě již téměř nasycena, ale přesto společným úsilím dokázala všechny potíže - často v poslední chvíli - překonat. Mezi dirigenty první doby je nutno jmenovat Oskara nedbala, bývalého violistu slavného Českého kvarteta a autora řady úspěšných operet a Ladislava Čelanského. Toto první období existence České filharmonie, které můžeme charakterizovat nejstručněji jako " boj o přežití", skončilo nástupem Václava Talicha do funkce šéfdirigenta. Talich byl vynikající muzikant s velkými zkušenostmi i v komorní hře. Uvedl se 30.října 1918 nastudováním skladby Zrání od Josefa Suka a potom vedl orchestr pevnou rukou a dostal jej na vynikající evropskou úroveň. I když každoroční turné po republice zůstala stále nezbytností, prosazovala se Česká filharmonie stále výrazněji i v cizině a její jméno získávalo mezinárodní zvuk. Talich, který v té době byl i šéfem Národního divadla, převedl orchestr až do těžké doby nacistické okupace, ale v roce 1941 se musel vzdát své funkce, aby ve válečných podmínkách neohrozil celou instituci. Nastoupil místo něho Rafael Kubelík, syn slavného houslového virtuosa. Ten vedl Českou filharmonii až do roku 1948, kdy odešel do emigrace na protest proti politickým poměrům. I v podmínkách komunistické diktatury všakpokračovala stále vzrůstající umělecká úroveň orchestru. V roce 1945 přibyl do českého kulturního světa ještě hudební festival Pražské jaro, zřízený na paměť 50. výročí vzniku filharmonie, z něhož se postupem času vyvinul světově proslulý hudební svátek a v padesátých letech se Česká filharmonie rozšířila na velký umělecký ústav, když k ní přistoupila dvě sborová tělesa a řada komorních souborů a sólistů. po Kubelíkovi převzal otěže České filharmonie Karel Ančerl. Pod jeho taktovkou vznikla zejména celá řada skvělých gramofonových nahrávek, které získaly mnoho prestižních mezinárodních gramofonových cen. Dalším umělcem v čele České filharmonie, který nastoupil v roce 1968, byl Václav Neumann. V době jeho působení se akční rádius zahraničních cest orchestru velice rozšířil o další země, zejména americké a Česká filharmonie si udržela renomé světového orchestru také díky mnoha vynikajícím gramofonovým nahrávkám. Po smrti Václava Neumanna se v čele České filharmonie na tři roky objevil Jiří Bělohlávek, ale byl již 1. ledna 1998 vystřídán Vladimírem Aškenázym , světově proslulým pianistou, který se rozhodl pro dráhu dirigenta. Orchestr profitoval z jeho světové proslulosti a uskutečnil několik velice úspěšných zahraničních turné. Jeho nástupcem byl 1.srpna 2003 jmenován Zdeněk Mácal, který dirigoval Českou filharmonii již na festivalu Pražské jaro v roce 1966 a nyní se po dlouhé době emigrace k orchestru vrátil. Nelze zapomenout na tři dirigenty, kteří sice nebyli nikdy šéfdirigenty, ale svými uměleckými výkony zanechali v nedávné histori iČeské filharmonie trvalou stopu mimo jiné i svými gramofonovými nahrávkami. Jsou to Zdeněk Košler, Sir Charles Mackerras a Ken-Ičiro Kobajaši.
|
|
|
Houslové skladby Franze Schuberta
Sedláček, Michal ; Pazdera, Jindřich (vedoucí práce) ; Pazdera, Jindřich (vedoucí práce) ; Tomášek, Jiří (oponent) ; Matoušek, Bohuslav (oponent)
Tato práce se zabývá rozborem skladeb Franze Schuberta, psaných pro housle a orchestr a pro housle a klavír. První kapitola pojednává o skladatelově životě, v druhé se stručně hovoří o skladatelově komorní tvorbě. Těžiště je ve třetí kapitole, ve které se jednotlivě rozebírají všechny skladby pro housle. Též nastinuje situace, za kterých vznikaly, jejich postavení a působnost na koncertních pódiích a také se zde hovoří o problémech spojených s interpretací těchto skladeb a o situaci, proč nepatří tyto skladby mezi přední repertoárové kusy. Čtvrtá kapitola patří ke krátkému nástinu k interpretaci.
|
|
|
Pojednání o smyčci
Kramperová, Iva ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Hůla, Pavel (oponent) ; Matoušek, Bohuslav (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá především vývojem Smyčce od jeho úplných počátků až po dnešní podobu, představuje osobnosti, které měly pro tento vývoj zásadní význam, zmiňuje se též o osobnostech současného českého smyčcařství. Druhá část práce pojednává o materiálech pro výrobu smyčců a obsahuje i technické parametry smyčců pro jednotlivé smyčcové nástroje.
|
host ::
RSS.