|
|
Hledání místa pro divadlo
Štourač, Pavel ; Vedral, Jan (vedoucí práce) ; Hančil, Jan (oponent) ; Mikotová, Zoja (oponent)
Předkládaná disertační práce je pokusem o teoretické uchopení, analýzu a následné zařazení do souvislostí práce nezávislé divadelní skupiny Divadlo Continuo, s níž je moje praktická činnost téměř výhradně spojena.Pro potřeby disertace jsem se zaměřil zejména na tu část mé divadelní činnosti, která je spojena s tvorbou ve specifickém nedivadelním prostoru. Tedy divadelní tvorbě vznikající v těsném spojení s vybraným místem, které není primárně určeno pro divadelní činnost, jako jsou staré továrny, industriální prostory, krajina, hladina rybníku či jedoucí vlak. V této souvislosti se zabývám úvahami nad tím, co znamená divadelní? a ?nedivadelní? prostor, jak práce v takovém prostoru ovlivňuje volbu divadelních prostředků, jaké nároky klade na herce, i nad tím, jak se liší vnímání asdílení diváků oproti tradičnímu divadelnímu prostředí
|
|
| |
|
|
Intertextuální dramatika Toma Stopparda
Dominik, Šimon ; Vedral, Jan (vedoucí práce) ; Hančil, Jan (oponent)
Diplomová práce je reflexí procesu přípravy a zkoušení tří inscenací her Toma Stopparda, které její autor režíroval v rámci studia na DAMU ? bakalářských klauzur komedie Pravý inspektor Hound (2007), absolventské inscenace frašky Na flámu v divadle Disk (2008) a přepracované verze Pravého inspektora Hounda, uvedené jako vedlejší inscenace absolventského ročníku ve studiu Řetízek (2009). Práce se zabývá všemi základními fázemi vzniku inscenace ? výběrem textu, dramaturgickou přípravou, samotným zkoušením a reprízováním. Zvláštní pozornost věnuje problematice překladu komedie Na flámu a následné analýze dvojjediné role překladatele a zároveň režiséra.
|
|
| |
|
| |
|
|
Hledání spontaneity
Urválková, Tamara ; Hančil, Jan (vedoucí práce) ; Slavíková, Eva (oponent)
Ve své práci se zabývám tématem hledání spontaneity a úvahami o ní. Zamýšlím se nad některými cestami, jak poznávat sám sebe a tím se ke spontaneitě vracet. V úvodu se zamýšlím nad pojmy improvizace, náhoda a nonsens, které, dle mého mínění, se spontaneitou úzce souvisí. Dále se zabývám knihou Keitha Johnstona IMPRO. Pro mě byly důležité kapitoly o východiscích jeho pedagogické práce, ve kterých popisuje, jakým způsobem vzdělávací systém odmítá spontaneitu a tím studenty zbavuje kreativity, ve prospěch imitování zažitých norem. Dále Johnstone popisuje metody, která mají jeho studentům pomoci se ke spontaneitě znovu vrátit. Tyto metody srovnávám se svojí vlastní zkušeností v hledání spontaneity v dialogickém jednání. Jak jsem se s tímto hledáním potýkala se snažím popsat v závěrečné reflexi.
|
|
| |
|
|
Normalizační dramaturgie činohry Národního divadla v Praze
Dominik, Šimon ; Vedral, Jan (vedoucí práce) ; Hančil, Jan (oponent)
Bakalářská práce Normalizační dramaturgie činohry Národního divadla. Původní československá hra v sezónách 1969/1970 ? 1980/1981 se věnuje tématu pronikání normalizační ideologie do 11 původních her (tj. her napsaných po roce 1945) uvedených v daném období Národním divadlem. Časové vymezení je určeno začátkem, resp. koncem funkčních období dvou hlavních zástupců normalizační stranické linie v Národním divadle, a to ředitele Přemysla Kočího (1969 ? 1978) a uměleckého šéfa činohry Václava Švorce (1973 ? 1981). Práce se soustřeďuje se na prvky, které plní propagandistickou funkci, a analyzuje jejich význam. Dále si všímá i zamýšlených, ale nakonec neuvedených textů se stejným posláním. Na základě dostupných pramenů dochází k závěru, že vedení ND mělo v 70. letech o ideologicky zatížené hry značný zájem, ale kvůli nízké návštěvnosti těch, které divadlo uvedlo, od podobných plánů upustilo.
|
|
| |
|
|
Jedna herecká generace Actors Studia
Podušková, Veronika ; Sílová, Zuzana (vedoucí práce) ; Hančil, Jan (oponent)
Abstrakt
Lee Strasberg, spoluzakladatel Actors Studia, byl jedním z nevýznamnějších amerických učitelů herectví. Studio existuje od roku 1947 v New Yorku. Lee Strasberg vyvinul nový herecký systém, který vycházel ze Stanislavského. Strasberg změnil některé body ve Stanislavského systému herectví a nazval tuto novou techniku Metodou.
Actors Studiem prošlo za dobu jeho existence mnoho studentů a mnozí se stali slavnými nejen na jevišti, ale hlavně ve filmu. Generace počátku 70. let obsahuje mnoho skvělých jmen; Robert De Niro, Harvey Keitel, Al Pacino a Christopher Walken patří těm nejvýznačnějším. Strasbergova Metoda ovlivnila způsob herectví každého z nich, zároveň se jejich projevy liší. Způsob jejich herecké práce je zkoumán v této bakalářské práci.
Nejprve je zde popsána historie Studia a vývoj Metody, další kapitoly jsou věnovány již hercům samotným.
|
host ::
RSS.