|
|
Literary Doubling in Self-Conscious Fiction: Nin, H.D., Quin, Brophy and Acker".
Siljanoska, Anastasija ; Vichnar, David (vedoucí práce) ; Procházka, Martin (oponent)
Závěrečná práce zkoumá díla pěti autorek z dvacátého století, které využívají fenomén literární dvojakostí: H.D., Anaïs Nin, Ann Quin, Brigid Brophy a Kathy Acker. Autorky můžeme rozdělit do třech skupin. První skupina je zastoupena autorkami H.D. a Nin z první poloviny dvacátého století. Autorky jsou modernistky, jejichž autobiografická próza je ovlivněna vývojem psychoanalýzy. Psychoanalýza se pro ně stává zdrojem inspirace, ale zároveň autorky docházejí ke zjištění, že nese známky omezení a šovinismu. Druhou skupinu tvoří Quin a Brophy z počátku druhé polovin dvacátého století, jejichž díla přímo odrážejí změny vyvolané feministickým hnutím. Díla svojí podstatou otevřeně zpochybňují a odmítají patriarchální struktury, které ženy omezují. Acker, jako představitelka třetí generace, vnímá omezování práv žen jako sociální problém. Její sociálně-politická kritika vyjádřená punkovými romány dává do popředí okrajové sociální skupiny. V díle je přítomna dvojakost na různých úrovních, například: odvozování postav od skutečných osobností, přítomnost autora jako postavy, poukazování na duplicitu postav, bipolarita pohlaví, dvojznačnost jazyku a významu, atd. Účelem je zdůraznit a zaměřit pozornost na některé aspekty prózy, která se snaží vyvrátit tradiční diskurz. Diskutované romány jsou metafikčný, což...
|
|
|
The American Dream Machine: Anti-Systemic Fictions of Coover, Thompson, Burroughs, and Acker
Novická, Tereza ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
práce Tato diplomová práce zkoumá strukturální i tematické podoby transgrese v románech Roberta Coovera (The Public Burning, 1977), Huntera S. Thompsona (Fear and Loathing in Las Vegas: A Savage Journey to the Heart of the American Dream, 1971), Williama S. Burroughse (Naked Lunch, 1959 a The Nova Trilogy, 1961-1967) a Kathy Acker (Empire of the Senseless, 1988). Teorie stupňované excese Georgese Bataille a teorie mocenské dynamiky mezi transgresí a limity popsané v kapitole první tvoří teoretický rámec pro analýzu vybraných textů, stejně jako koncepty spektáklu, karnevalu, tabu, a Situacionistické détournement praktiky. První kapitola také zkoumá charakter stroje na americký sen, podmíněného americkou válkou s abstrakcemi, americkou výjimečností, a americkým snem (jehož historický a socio-politický vývoj je předložen). Hypotéza předkládá, že navzdory protisystémovému ladění se vybrané texty účastní na udržování koloběhu moci skrz mašinérii na americký sen. Druhá kapitola zkoumá nadsazenou americkou propagandistickou rétoriku studené války v Cooverově románu The Public Burning. Kapitola třetí se zaměřuje na Thompsonovu stylistiku gonzo představující princip eskalace, skrze kterou atakuje establishment. Oba spisovatelé napadají monopol na objektivitu vyhlášený seriózní žurnalistikou a médii a...
|
|
|
Resonance and Self-resonance: Gilles Deleuze's Involuntary Memory in Marcel Proust and Samuel Beckett
Suchánek, Tomáš ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Má bakalářská práce se zaměří na kontrast mezi dvěma díly. Na jedné straně bude figurovat heptalogie A la recherche de temps perdu (1913) Marcela Prousta, a to především její interpretace v podání Gillesa Deleuze, a na té druhé trilogie Samuela Becketta sestávající se z knih Molloy (1951), Malone meurt (1951) a L'Innommable (1953). Podobnost i rozdíl mezi těmito díly bude zkoumán skrz prisma Deleuzeova pojetí mimovolné paměti, které vychází z jeho analýzy Proustových narativů. Má práce si vezme za úkol prozkoumat mimovolnost, a znaky reminiscence a resonance, tak, jak s nimi nakládá Beckett, což bude komparováno s jejich distribucí v Proustovi, neboť ony kontrastní aspekty mimovolnosti, jež poodkrývají schizoidního vypravěče u obou zmíněných autorů, souvisejí s Deleuzovou redefinicí tradičního smýšlení o podstatě pravdy, kterou Deleuze charakterizuje prazákladním schizofrenním nastavením. Proto bude nutné vypíchnout odlišné variace na termíny mimovolné paměti, a znaků reminiscence a resonance, v každém z těchto děl. Práce bude rozdělená na čtyři hlavní části. Abych čtenáře řádně zasvětil do teorie Gillesa Deleuze, obsahem první kapitoly bude úvod do jeho redefinice konceptu pravdy - oproti tomu druhá se bude zabývat způsobem odhalení její podstaty v uměleckém díle, a to konkrétně na příkladech této...
|
|
|
"All this little affair with 'being' is over:" Metaphysical Crisis in Virginia Woolf's The Waves
Opravil, Vít ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
1 Abstrakt Práce si vytyčila prozkoumat tři různé problémy metafyziky v pozdním románu Virginie Woolfové Vlny a kontrastovat je s teoriemi tří myslitelů - Gillese Deleuze, Félixe Guattariho a Jacquese Derridy. První kapitola se zabývá přístupem Woolfové k subjektivitě. Deleuzova a Guattariho metoda definující subjektivitu jako vedlejší produkt strojové asambláže se ukáže být obzvláště vhodnou při čtení postav v prvních čtyřech kapitolách, kde se jejich těla a "subjektivity" formují různými způsoby. Deleuze a Guattari považují vlny z lyrických pasáží za abstraktní stroj, jehož aktualizacemi jsou asambláže postav. Nekomentují však teritorializační funkci slunečního světla, jež se ukazuje být stejně důležitou, a tedy je nutné ji analyzovat. Tato funkce koresponduje se stále vzrůstající oidipalizací postav, jež dosáhne svého vrcholu v páté kapitole románu, a která promění deteritorializovanou rhizomu v reteritorializovaný (tedy oidipalizovaný) systém signifikace. Druhá kapitola se zaobírá mechanismem teritoriálního stroje Slunce, obzvláště tím, jak redukuje rhizomu v centralizovaný systém, jehož centrum se dá považovat přes Derridovu teorii struktury za hru suplementarity. Percival se stává tímto (ne)centrem signifikující struktury. Centrum musí být rozpoznáno jako suplementární znak, který limituje nekonečnou...
|
|
|
Mythical Method in T. S. Eliot's "The Waste Land"
Straková, Kateřina ; Quinn, Justin (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Užitím mytické metody vytvořil T. S. Eliot vzorec archetypálních obrazů v básni Pustá země (1922). Tato práce se zaměřuje na rozličné interpretace Pusté země z hlediska archetypální kritiky. Eliotovi kritici často vykládali tuto báseň jako moderní kulturní artefakt, který vypovídá o rituálu smrti a znovuzrození. Prozkoumání přístupů k archetypálním obrazům, které jsou obsaženy v Eliotově tvorbě, umožňuje poznání hlavních tematických konceptů tohoto literárního díla, mezi které patří konkrétně nedostatek vitální energie a touha po obnově. Báseň obsahuje obrazy založené na archetypech ve svém symbolickém rámci a současně odhaluje prameny těchto variant na primární představy. Archetypální kritici považují vegetační mýty a Artušovskou legendu za hlavní zdroje tematické struktury Eliotovy básně. Archetypální analýza Eliotova díla převládala v období mezi padesátými a sedmdesátými lety dvacátého století. Kritici se zaměřili na myšlenku vytoužené obnovy produktivních sil, která byla v básni vyjádřena. Tento tematický koncept vychází z antropologického základu a navazuje na teorie Jamese G. Frazera. Eliot vytvořil a poprvé použil termín "mytická metoda" v eseji o Jamesi Joyceovi, Odysseus, řád a mýtus (1923). Kritici rozeznali tuto metodu jako jemu vlastní básnický styl. Mytická metoda transformuje...
|
|
|
Postmodernity's Search for Postgender: Brophy, Winterson and Place
Peková, Olga ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Postmodernita hledá postgender: Brophy, Winterson a Place (Abstrakt) Práce se zabývá třemi formálně velmi odlišnými texty, publikovanými v letech 1969, 1993 a 2013, které tvořivě přistupují ke genderové binaritě a rozvracejí ji: In Transit od Brigid Brophy, Written on the Body od Jeanette Winterson a Boycott Vanessy Place. V návaznosti na koncepci postmodernismu u Jeana-Françoise Lyotarda jakožto modernismu ve stádiu věčného zrodu přichází autorka s hypotézou "postgenderu". Ten nicméně neznačí překonání genderu jednou provždy (jak je termín často chápán, například v díle Rosi Braidotti), ale strukturní pohyb, možnost subverze v jádru každého genderového schématu a v současnosti tedy i genderismu, čili přesvědčení, že gender je nutně dvojí a že aspekty naší genderové identity jsou neoddělitelně spjaté s pohlavím, které nám bylo přiřazeno při narození. Kromě feministické teorie a literární kritiky se práce také dotýká oboru transgenderových studií, psychoanalýzy, filosofie historie a především díla Jacquesa Derridy. Práce se tak snaží formulovat pojem postgenderu jako neodmyslitelnou součást postmoderní situace a završení moderního rozštěpení subjektu, což se odráží v jistém kulturním příklonu ke genderu v průběhu 90. let. Práce nicméně zůstává zakotvena na poli literární kritiky, neboť jejím hlavním zájmem...
|
|
|
Authority and Authorship: James Agee's Let Us Now Praise Famous Men as a Work of Fictocriticism
Childs, Morgan ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
vi Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá knihou Jamese Ageeho Let Us Now Praise Famous Men z roku 1939, v níž se pokouší zhodnotit úlohu tzv. fiktokriticismu pomocí důrazu na nemožnost vypuštění autora z textu. Hlavním argumentem práce je, že fiktokritický text neumožňuje autorovi se z textu vymanit. Přesto, že za předchůdce fiktokriticismu lze považovat mnohé autory z dob před 20.století až po Michela de Montaigne, termín fiktokriticismus vznikl až v druhé polovině 20.století za účelem popisu textů, které se nachází na předělu mezi žánry beletrie a literatury faktu. Ageeho text, jenž se vyvinul z reportáže pro časopis Fortune v sobě mísí prvky delších žurnalistických útvarů s lyrickou poezií a jeho příznačnou, stále se rozvíjející, deníkově laděnou prózou. Takto vyzývá čtenáře k zamyšlení nad tím, které prvky textu mají základ ve skutečnosti a které jsou jednoduše jeho výtvory, či zdali je vůbec možné takové rozlišení učinit. Termín fiktokriticismus lze sice pro účely kritiky Ageeho knihy z roku 1939 použít jen anachronisticky, avšak z perspektivy této práce je jeho těžko klasifikovatelný text pro fiktokriticismus tím ideálním exemplářem. Fiktokriticismus postrádá jednotnou definici, a tudíž analýza Ageeho knihy jako fiktokritického díla závisí na důkladném prostudování historie a lexikálních implikací...
|
|
|
"The Grand Conspiracy: A Lacanian Reading of Contemporary Conspiracy Theories"
Bohal, Vít ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Početné a různorodé konspirační teorie, které cirkulují v soudobém diskurzu jsou často mezi sebou propojovány post-moderní hypersticí. Tímto vznikají složítější a vrstvené struktury, z kterých se může, v rámci typologie Michaela Barkuna, vyvinout "superkonspirace," tj. struktury, které v sobě spojují více různorodých konspiračních linií. Žádný soudobý autor není v tomto ohledu více produktivní, než David Icke. Tento guru anglofonní tradice konspiračních teorií, je jeden z hlavních popularizátorů tzv. 'ještěří hypotézy,' která se v jeho podání stává jednou z nejkomplexnějších superkonspirací. Je to právě dílo Davida Ickea, které si tato práce bere za svůj předmět analýzy, a které se snaží vyložit a přivést do akademického kontextu pomocí kritcké kulturní teorie a Lacanistické/Žižekiánské psychoanalýzy. Dynamika tzv. "paranoidního stylu" diskurzu byla načrtnuta Richardem J. Hofstadterem, a již tisíciletí její variace rezonují v tradici západní literatury - od Homérských bohů, po modernějsí inkarnace kulminující v superkonspiracích Davida Ickea, Alexe Jonese, a dalších. Tato práce se nezaměřuje tolik na specifické teorie a jejich domělou fakticitu, ale spíše se snaží zmapovat strukturální rysy Ickeova díla, a to převážně jeho základní schémata založené na, převážně Marxistické, dialektice. I z tohoto...
|
|
|
Street Art in Galleries: Aura, Authenticity, and The Postmodern Condition
Chiu, Ewelina ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Tato práce zkoumá současný street art a jeho výstavy v galeriích a muzeích ve spojitosti s koncepty aury a autenticity v postmoderní době, tak jak je teoretizoval Walter Benjamin. Street art je pojímán jako okrajový druh umění, který se vyvinul z tradice newyorské graffiti scény sedmdesátých let dvacátého století a na který lze v rámci spektáklu uměleckého mainstreamu pohlížet jako na druh anti-spektáklu. K ohodnocení současného street artu jako anti-spektáklu slouží teorie situacionistů a koncepty z okruhu unitárního urbanismu (psychogeografie, dérive, détournement). Fotografie jako primární metoda dokumentace street artu je zvažována ve smyslu mechanicky reprodukovaného média, které do hry vnáší diskursy opakování a autenticity. Stejně tak je, coby vliv na obraznost a základů praxe současného street artu, pojímán Andy Warhol se svou pop- artovou ikonografií a seriálními postupy. Warholova propagace persony "umělce- hvězdy" je vztažena k současným streetartovým "hvězdám" jako Banksy či Mr. Brainwash.
|
|
|
The New America in Beat Literature:Spontaneous, Far Out, and All That Jazz
Novická, Tereza ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
1 Abstrakt práce Tato bakalářská práce etabluje Beat generaci jako součást amerického literárního kánonu i přes její odmítavý postoj k tehdejšímu literárnímu establishmentu a akademické kritice. Je to právě inovativní literární technika Jacka Kerouaca založená na vlastnostech jazzu, která vykresluje americký poválečný duch doby v Beat literatuře. Oživení básnické i narativní formy lze zkoumat v rané publikované poezii Allena Ginsberga, zejména v básni "Howl; for Carl Solomon" ("Kvílení," Howl and Other Poems, 1956), v románech Kerouaca On the Road (Na cestě) a Visions of Cody (Vize Codyho) a jeho básni Mexico City Blues. Zrod a vrcholné období zpočátku přehlíženého literárního hnutí Beat, které dalo vzniku přidružené beatnické subkultury, dokládá opakující se tradici postupného začlenění avantgardního umění do masové kultury. První kapitola se zaměřuje na politickou a kulturní hegemonii konzervativních padesátých let v Americe a předkládá relevantní kulturní a historický přehled jako pozadí ke vzniku a vývoji Beat/beatnické alternativní kultury, především politiku studené války, Mccarthismus, souběžná básnická hnutí, a inovace moderního jazzu. Druhá kapitola se zabývá podrobnou analýzou Beat literatury v souvislosti s jazzem jako námětem i jeho vlivem na narativní strukturu a básnickou formu. Motivy "nové...
|
host ::
RSS.