|
|
Proměny města Nejdku v letech 1945-1950
Andrš, Pavel ; Kvaček, Robert (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
Události roku 1945 patří bezesporu ke klíčovým bodům našich i světových nejnovějších dějin. Byla ukončena nejstrašnější válka v dějinách lidstva, která poznamenala jeho další směřování. Po šesti letech zavládl toužebně očekávaný mír, jenž ale v sobě samém skýtal nepřeberné množství problémů v otázce politické, ekonomické, sociální a kulturní. Nacházení vhodného řešení a posléze uskutečnění záměrů se odehrávalo v různých formách v každé lokalitě, navíc v pohraničních oblastech Československa1 s minimem obyvatelstva české národnosti, se nové místní správní orgány musely vypořádat s počátečními těžkostmi míru. Nejinak tomu bylo i v Nejdku, městě, ležícím v Krušných horách. Předkládaná bakalářská práce se tedy týká problematiky vývoje města Nejdku po druhé světové válce. Cílem autora je postihnout základní jevy ve společnosti (hospodářství, správní instituce, školství a jiná odvětví života), od osvobození republiky v květnu 1945 až do poloviny roku 1950, kdy se zreorganizoval Místní národní výbor v Nejdku. Všechny kapitoly jsou členěny na menší úseky - podkapitoly, které jsou uspořádány buď chronologicky nebo tématicky. Nejvíce se v nich chci zaměřit na zásadní přeměny, jež nastaly v roce 1945, popřípadě 1946 (ustavení orgánů správy, politická orientace, bezpečnost obyvatel atd.). Rád bych se věnoval některým...
|
|
|
Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě a jeho působení na mládež prostřednictvím časopisů
Nezdařil, Petr ; Koura, Petr (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
Mládež - nositelka pokroku, budoucnost národa, naše naděje na lepší příští. Tyto a mnohá další slova jsme mohli a stále ještě můžeme poměrně často slýchávat z úst těch, kteří již mají období mládí více méně za sebou. Stejně často (ne-li dokonce častěji) pak ovšem mládež bývá hodnocena jako zkažená, nemá úctu k hodnotám, je destruktivní a všeobecně nestojí za moc. Obě tato hodnocení se jako červená nit táhnou v podstatě celou historií lidstva. A stejně tak se v dějinách pravidelně setkáváme i se snahami mladou generaci jistým způsobem usměrnit a navést ji, alespoň v očích těch dříve narozených, na správnou cestu. Nejinak tomu bylo také za Protektorátu, tomto smutném období českých dějin, i když pojetí oné "správné cesty" bylo od předchozího snažení diametrálně odlišné. Dle oficiální linie diktované Berlínem a v našich zemích prosazované nepříliš velkou, o to však viditelnější skupinou zrádců a kolaborantů, měla k tomuto účelu sloužit instituce nesoucí název Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. l Tato práce si neklade za cíl detailně postihnout její vznik, organizační strukturu či vylíčit lidský profil jejích funkcionářů (toto téma již podrobně zpracoval ve své diplomové práci Jan Špringf) přestože i tyto údaje zde budou taktéž stručně zmíněny. Mým cílem bylo zaměřit se především na působení...
|
|
|
Stráž obrany státu
Palaczuk, Jaroslav ; Kvaček, Robert (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
Československý stát zrozený z krveprolití první světové války dostal do vínku těžko řešitelnou otázku vlastní bezpečnosti. Tvar jeho území, délka hraniční čáry a složení o byvatelstva předznamenávaly budoucí problémy. Ne náhodou spoléhalo Československo spíš než na moc svých zbraní, na umění svých diplomatů. Pokud by zůstal v Evropě zachován územní status quo v té podobě, kterou dostal mírovými smlouvami po skončení První světové války, byla by bezpečnost Československa zajištěna. Fatálním problémem udržitelnosti versailleského uspořádání byla potřeba slabého Německa a všeobecná vůle tento systém bránit. Obojí se ve třicátých letech ukázalo jako iluze. Čechoslováci se museli obrátit od svých diplomatů zpět k vojákům. Pro celý svět začíná Druhá světová válka prvním zářím 1939, ne však pro Československo, které podlehlo v nerovném zápase ji o rok dřív. V souvislosti s mnichovskou zradou mnoho lidí opakuje nesmysl, že jsem se vzdali bez jediného výstřelu. Není to pravda, kulek proletělo přes hranice oběma směry více než dost. Nejedna z nich si také našla svůj cíl a mnoho našich spoluobčanů padlo v roce 1938 při obraně své vlasti. Platí však na tomto místě známé pořekadlo: Mnoho povolaných,l málo vyvolených. Tou malou skupinou vyvolených, kterým bylo dovoleno aspoň po určitou dobu vzdorovat vněj šímu i...
|
|
|
Politické představy Bohumila Laušmana v letech 1941-1944
Horák, Pavel ; Kuklík jun., Jan (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
Vývoj Československé strany sociálně demokratické vykazoval po roce 1945 v kontextu řady vnitropolitických přeměn a zahraničněpolitických vlivů značnou rozkolísanost a nejednotnost. Díky své nepevné linii a nejasnému programu se sociální demokracie nedokázala etablovat v přirozeného nositele politických zájmů výrazněj ší části demokratických sil české společnosti. Přísným prosazováním a hájením radikálních socialistických přeměn opomíjela nebezpečí změn systémových. Ve své politice byla ovlivňována stranou komunistickou. Sociálnědemokratické strany sehrály po druhé světové válce v zemích sovětské zájmové sféry v taktice komunistů zásadní úlohu. Ta v podmínkách tzv. lidových, resp. národních front, spočívala ve spolupráci se sociálními demokraty a potom ve "sjednocení" obou "dělnických" stran. Jednotný postup s KSČ byl vedením ČSSD vysvětlován jako snaha o udržení jednoty Národní fronty. Ve svém důsledku tento postup výraznou měrou přispěl ke komunistickému monopolu moci. Nespokojenost řady členů sociální demokracie se svým vedením vedla na podzim 1947 před XXI. sjezdem k vážné stranické krizi, která nastolila otázku volby nového předsedy strany. Nejednalo se ale o boj sociálně demokratické "levice" a "pravice", jak označili skupiny v sociální demokracii komunisté. Strana byla jako celek přísně socialistická...
|
|
|
Josef Kalfus v procesu s takzvanou protektorátní vládou
Krčmář, Dalibor ; Kvaček, Robert (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
V letech 1945 - 1948 v Československu probíhaly politické procesy s Němci, zrádci a kolaboranty. Dekrety prezidenta republiky připravily právní podklad pro retribuční soudnictví a nařídily ustanovit zvláštní soudní instituce. Jedny; z nejsledovanějších bylý-~ soudní řízení před Národním soudem v Praze, jenž řešil případy vysoce postavených kolaborantů, tj. členů protektorátní reprezentace i několika neblaze proslulých organizací a institucí,217 aktivistických žurnalistů a vůbec osob, které byly "vedoucím postavením v životě politickém, vysokým úřadem, vysokou funkcí velitelskou nebo význačným místem v životě hospodářském vázány, být svým spoluobčanům vlasteneckým vzorem.,,218 Národní soud soudil 83 lidí a vynesl 18 rozsudků smrti.219 Od 29. dubna 1946 zasedal tribunál Národního soudu v Praze ve věci takzvané protektorátní vlády, respektive členů politického sboru předsedy Jaroslava Krejčího. Tento kabinet úřadoval od 19. ledna 1942 až do 5. května 1945 v podstatě ve stejném složení. Pouze v lednu 1945 došlo ke změně na předsednické pozici, když ministr spravedlnosti Krejčí postoupil, jak jinak než z vůle Němců, své čelní místo ve vládě ministru vnitra Richardu Bienertovi. Už před začátkem procesu se projevily komplikace. V souvislosti s posuzováním viny vyvstala otázka, zda již samo členství v protektorátní...
|
|
|
Československý diplomat JUDr. Robert Flieder
Brejcha, Miroslav ; Kuklík jun., Jan (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
Tématem předkládané bakalářské práce je osobnost význačného československého diplomata Roberta Fliedra, jehož životním posláním bylo: "věrně a usilovně sloužit svému národu".! Toto téma jsem si vybral především proto, že jeho životní osud nebyl dosud v literatuře dostatečně zpracován. Jedinou prací o jeho životě je studie Mileny Černé, která se však spíše zaměřila na Fliedrův podíl na řeči poslance Staňka v říšské radě ze dne 2. října 1918, o které později ministr Beneš prohlásil: "Hlavně jsme potřebovali, aby někdo v Rakousku podepřel naši práci, poněvadž cizina nechtěla nám stále věřit, a to proto, že nás nepovažovala za mluvčí celého národa. Tu ovšem byla dvojí možnost: buď se něco stane anebo prohrajeme. V nejkritičtějším okamžiku 2. října 1918 pronesl poslanec Staněk ve Vídni svou památnou řeč, kterou přinesly všechny světové žurnály a která byla signálem: teď anebo nikdy",2 než aby se zaměřila na celý jeho život. V této studii Černé se nalézá pouze nepatrné shrnutí jeho celoživotní činnosti, navíc s drobnými nepřesnostmi, z nichž za hlavní považuji nesprávné uvedení data jeho smrti.3 Z toho důvodu jsem se rozhodl k napsaní této práce. Cílem mé bakalářské práce je pokusit se sestavit souhrnný a souvislý obraz jeho života, od jeho narození v roce 1883 až po jeho smrt v roce 1957. Moje práce z větší...
|
|
|
Budovy zastupitelských úřadů ČSR v meziválečném období; strategie jejich výběru a získávání
Jaroš, Jan ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Kuklík jun., Jan (oponent)
Ve své rigorózní práci se hodlám zaměřit na to, jak významnou úlohu hrály zahraničněpolitické vztahy Československé republiky a orientace její zahraniční poiitiky spolu s neméně důležitými hospodářskými a společenskými faktory ve způsobu umístění jejích zastupitelských úřadů. Československo bylo stavovskou a národnostní politikou praktikovanou při personálním obsazení rakousko-uherské zahraniční služby odsouzeno k vybudování své reprezentace v zahraničí od základů. V relevantních zemích tak navíc muselo učinit co nejrychleji. Jistě proto bude zajímavé sledovat, jakou roli to hrálo v jejím přijímání v cizině ze strany tamních občanů a institucí. Zvláště v období těsně po první světové válce a ve druhé polovině třicátých let lze očekávat výrazné ovlivnění tohoto přístupu postojem společnosti k Československé republice a jejímu státnímu národu. Zahraniční služba má dvojí úroveň: zastupování státu u nejvyšších představitelů ostatních zemí a hájení zájmů jeho občanů a právnických osob v jednotlivých státech. Tomuto odlišení zhruba odpovídá rozdělení na (vel)vyslanectví a konzulární úřady. Diplomacie jako součást mezinárodního práva a v praktické rovině umění jednání na úrovni mezinárodních subjektů se postupem času na personální úrovni vyvinula z vrstvy reprezentující nejvyšší představitele států v aktivní...
|
|
|
Kunín v letech 1918-1948. Národnostní proměny obyvatelstva v obci
Kojetinská, Zuzana ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Kvaček, Robert (oponent)
Pro připojení německé obce Kunín k Československu po skončení druhé světové války začala národnostní otázka v obci nabírat na důležitosti, ba co více, začala být pro ostatní události v obci podmiňující. Na jejím uspokojivém řešení závisel rozvoj obce i jejích občanů. Její umělé upozaďování mocenskými silami "konečným" řešením, ať z německé nebo z české strany, se v konečném důsledku ukázalo neprospěšné především pro obec samotnou, pro její vzhled, prosperitu a tím i kvalitu života jejích občanů. Období mezi koncem První světové války a "odsunem" Němců z Československa je tématicky velmi bohatým úsekem. Toto časové rozpětí j sem zvolila z toho důvodu, že jeho jednotlivé etapy se navzájem podmiňují: ačkoliv však jedna událost zapříčiňuje druhou, ona druhá již není plně vysvětlitelná jen událostí první. K úvaze nabízím tvrzení k nejvíce kontroverznímu tématu postavení sudetských Němců v Československu po roce 1945. Česká vlna nenávisti vůči Němcům byla zapříčiněna sudetoněmeckým úsilím o rozbití Československa i připisováním viny sudetským Němcům na válečných zvěrstvech nacismu. Dokáže tato výpověď plně vysvětlit poválečné všeobecně akceptované nehumánní revoluční právo? Domnívám se, že nikoliv. Příčiny dobových nálad, přesvědčení o tom, co je a co není v pořádku a lidské, j sou mnohem rozmanitější. Vedle...
|
|
|
Vývoj pravoslavné církve v českých zemích od počátku 20. století do vyhlášení protektorátu Čechy a Morava
Bráza, Oldřich ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Kvaček, Robert (oponent)
Předmětem mé diplomové práce je analýza zformování a vývoje pravoslavné církve na území Čech a Moravy od zahájení činnosti organizované skupiny pravoslavných věřících v Praze na počátku 20. století po zánik československé republiky vyhlášením protektorátu Čechy a Morava. Na rozdíl od východní části Československa, Podkarpatské Rusi, kde pravoslavná církev působila od christianizace území v 9. století kontinuálně a nepřerušeně a, byť ze strany vládních kruhů uherského království byla preferována církev katolická, později uniatská, většina rusínského i ukrajinského obyvatelstva zůstávala věrna pravoslaví, byla pravoslavná církev v českých zemích novým fenoménem sklonku 19. a počátku 20. století, neboť po pádu Velké Moravy ovládla pole církev latinská, když Metodějovi a Cyrilovi žáci odešli na Balkán a Kyjevskou Rus.
|
|
|
Budovy zastupitelských úřadů ČSR v meziválečném období. Strategie jejich výběru a získávání
Jaroš, Jan ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Kuklík jun., Jan (oponent)
Ve své diplomové práci se hodlám zaměřit na to, jak významnou úlohu hrály zahraničněpolitické vztahy Československé republiky a orientace její zahraniční politiky spolu s neméně důležitými hospodářskými a společenskými faktory ve způsobu umístění jejích zastupitelských úřadů. Československo bylo stavovskou a národnostní politikou praktikovanou při personálním obsazení rakousko-uherské zahraniční služby odsouzeno k vybudování své reprezentace v zahraničí od základů. V relevantních zemích tak navíc muselo učinit co nejrychleji. Jistě proto bude zajímavé sledovat, jakou roli to hrálo v jejím přijímání v cizině ze strany tamních občanů a institucí. Zvláště v období těsně po první světové válce a ve druhé polovině třicátých let lze očekávat výrazné ovlivnění tohoto přístupu postojem společnosti k Československé republice a jejímu státnímu národu. Zahraniční služba má dvojí úroveň: zastupování státu u nejvyšších představitelů ostatních zemí a hájení zájmů jeho občanů a právnických osob v jednotlivých státech. Tomuto odlišení zhruba odpovídá rozdělení na (vel)vyslanectví a konzulární úřady. Diplomacie jako součást mezinárodního práva a v praktické rovině umění jednání na úrovni mezinárodních subjektů se postupem času na personální úrovni vyvinula z vrstvy reprezentující nejvyšší představitele států v aktivní...
|
host ::
RSS.