|
|
Kresby Filippina Lippiho pro fresky v kapli Strozzi a Carafa
Kolomazníková, Karina ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Bakalářská práce "Kresby Filippina Lippiho pro fresky v kapli Strozzi a Carafa" je věnována italskému renesančnímu malíři a kreslíři Filippinovi Lippimu, především jeho kresbám k freskám v kaplích Strozzi a Carafa. Po základních informacích o jeho životě a tvorbě, s přehledem jeho základních děl, je pojednáváno o Lippim jako kreslíři. Je zde zachycena jeho dílenská praxe i několik důležitých kreseb, které zhotovil. Hlavní část práce pak pojednává o freskách v kapli Strozzi ve florentském kostele Santa Maria Novella a kapli Carafa v římském kostele Santa Maria sopra Minerva a o dochovaných a dosud připsaných přípravných kresbách k těmto freskám Filippina Lippiho. Je zde uvedeno i několik kreseb, které se k těmto nástěnným malbám vztahují a byly zhotoveny jinými umělci. V závěru práce je přiložen katalog Lippiho přípravných kreseb k těmto freskám.
|
|
| |
|
|
Aspekty komična v umění raného novověku
Bartlová, Anežka ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Ve své práci jsem se věnovala obrazu Hanse von Aachena Smějící se sedláci z pohledu smíchové kultury a jejích konotací ve dvorské kultuře Rudolfa II. Tento obraz jsme zkoumala v porovnání s obrazy podobných námětů slavností sedláků. Výsledkem mého zkoumání bylo zjištění, že zkoumaný obraz nemá s ostatními díly s tematikou sedláckých slavností mnoho společného, že jde spíše o typ portrétu. Námětem obrazu je pravděpodobně soukromá hra malíře a adresáta obrazu. Hra se odehrává mezi divákem a zobrazenými postavami, zajímavě je také rozehrána hra s mediem obrazu samým. Annotation I have chosen Hans von Aachen's image Laughing peasants for my work and I suggest its interpretation from the point of "vulgar" culture of laughter and also its connection with art at the court of Rudolf II. I have recompared the picture with some images depicting a similar topic of peasant's festivals. RI suggest as a conclusion that the image has no connection with these works, and I think it is more likely a certain type of portrait. The correct topic of von Aachen`s image is private a play between the painter and recepient. This interplay is enacted between the beholder and figures in the image and another interesting play takes place concerning the image medium itself.
|
|
|
Mytologické náměty v díle Lucase Cranacha staršího
Hájková, Zita ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá tvorbou německého malíře Lucase Cranacha staršího. Po úvodním seznámení se životem Lucase Cranacha staršího, se převážná část práce věnuje mytologickým námětům, se zřetelem na jejich původ v pramenech a literatuře. Posuzuje vliv na jeho tvorbu v kontextu se soudobými malíři a humanismem. Představuje podmínky, především na dvoře saských kurfiřtů, ve kterých Cranach tvořil.
|
|
|
Marco Bello ve veřejných sbírkách České republiky
Pešlová, Olga ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Bakalářská práce se zabývá čtyřmi obrazy z českých sbírek, za jejichž autora je považován Marco Bello (žák Giovanni Belliniho). Důraz je kladen na podrobný popis, který tvoří základnu pro navazující komparace. Autorka u jednotlivých děl informuje o jejich provenienci, výskytu v literatuře, technologii, stavu, restaurování apod. Ve studii je rovněž shrnuta základní literatura o autorovi a prezentovány zlomky životopisných dat. Velká pozornost je věnována obrazu Kristova obřízka, který, jako jediné signované autorovo dílo, představuje logický středobod jakékohokoliv bádání o díle Marca Bella. Tabulka v příloze shrnuje přehled obrazů, jež byly malíři dosud připisovány a ukazuje tak názorně jednotlivé koncepce a jejich vzájemné interference. Práce se opírá o detailní fotodokumentaci tuzemských děl.
|
|
|
Rembrandt Harmenszoon van Rijn v českých a moravských státních sbírkách
Lišková, Julie ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Práce se zabývá několika obrazy z pražské Národní galerie spjatými s Rembrandtem Harmenszem van Rijn. Jedná se konkrétně především o tři malby, z nichž jedna je dodnes považována za autorskou práci Rembrandtovu, zbylé dvě již připsány jeho žákům, ovšem v minulosti byli po jistou dobu Rembrandtovi připisovány, což je moment velmi důležitý a rozhodující pro jejich výběr. Obecnějším kontextem práce je také problematika Rembrandtova autorství, což s ní velice úzce souvisí. Jedná se ale pouze o širší nastínění v souvislosti zmíněných obrazů. Rozsáhlý prostor je věnován především uměleckohistorickým názorům, jejich reprodukování a snaze o vytyčení sporných bodů. Závěrem práce je tedy spíše reprodukování a shromáždění dostupných informací, neboť zodpovědně odpovědět a rozuzlit otázky autorství, je práce na mnoho a mnoho let s nejistým výsledkem.
|
|
|
Pražská barokní veduta v díle Václava Hollara a jeho pokračovatelů
Boňová, Kamila ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Bakalá ská práce Pra ská barokní veduta v díle Václava Hollara a jeho pokra ovatel nejprve sleduje vývoj pra ských vedut od vzniku svého po átku, tj. od 15. století, do konce barokní éry v echách. Cílem této práce je zam it se na pra ské veduty v díle Václava Hollara, jeho panorama pra ské v mnoha jeho variantách, stvo ených a u zde v Praze, i v cizin , má obrovský význam. Nicmén , nejen úst ední kapitola Pra ské veduty v díle Václava Hollara , ale i dal í kapitoly se zabývají nejen vý tem významných vedutist ; té jsou tyto osoby vlo eny do dobového kontextu. T etí kapitola P edch dci Václava Hollara , podtrhuje mimo ádný význam období císa ské Prahy za vlády Rudolfa II. a pojednává o mecená ství tohoto vládce. Popisuje prost edí, ve kterém mladý za ínající um lec Hollar p sobil. Seznamuje nás také blí e s rudolfínskými malí i-krajiná i, jakými byli nap . Aegidius Sadeler, Pieter Stevens a mnoho dal ích. V této kapitole je také poukázáno na fakt, e okruh t chto zmín ných rudolfínských um lc -krajiná , m l na Hollara bezpochyby ur itý vliv. Osmá kapitola Význam pra ské veduty v eském barokním um ní , vyzdvihuje jméno Hollarovo, coby um lce, který v barokní vedutistické tvorb nemá obdoby. P esto se tato práce zaobírá i jmény a díly dal ích vedutist , mén i více známými, proto e je d le ité, e dal ím...
|
|
|
Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka
Zentner, Jakub Václav ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Horyna, Mojmír (oponent)
RESUME Historicky doložené počátky Roudnice nad Labem sahají do 12. století. Roudnice byla tehdy městem pražských biskupů, kteří zde zbudovali románský hrad. V průběhu 13. století dostává osídlení pod hradem městský charakter. Po osvobození města z jeho obsazení vazalem Oty Braniborského (1279) dává pražský biskup Tobiáš z Bechyně město opevnit a v roce 1294 zde zakládá kostel Narození Panny Marie. Rozkvět města přichází za episkopátu Jana IV. z Dražic. Ten dal v roce 1310 postavit v Roudnici druhý kostel, zasvěcený sv. Václavovi. Po svém návratu z Avignou, kde se deset let soudil před papežským dvorem, přivedl do Čech novou řeholi augustiniánů kanovníků, pro které roku 1333 zakládá v Roudnici klášter. Vedle kostela Panny Marie byl pro řeholníky postaven nový kostel bazilikálního typu, přičemž ze starého kostela se stala sakristie. Nový klášter se stal centrem hluboké mariánské zbožnosti, vzdělanosti a umění. V roce 1421 byl však klášter vypleněn husitskými vojsky. Pokus o obnovu řeholního života po roce 1436 se nakonec nezdařil a duchovní správa v Roudnici v průběhu 15. století plynule přešla k utrakvismu. Katolickou obnovu zahájila po roce 1603 Polyxena z Pernštejna, provdaná roku 1603 za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz. Ke kostelu Panny Marie byl opět dosazen katolický kněz s čestným proboštským...
|
|
|
Zahrady Rudolfa II.
Šárková, Veronika ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Zahrady Rudolfa II. Dnešní podoba zahrady nám o jejím původním rozvržení mnoho nenapoví. Zahrada byla založena ve slohu renesančním císařem Ferdinandem I. v roce 1534. Po úpravách terénu a vymezení prostoru zahrady se král věnoval stavbě letohrádku, který stál na východním konci zahrady, oddělen zdí s brankou do zahrady. Stavbou Velké míčovny byla hlavní jednoosá dispozice změněna na křížovou. V této podobě zahradu přebírá Rudolf II. Rudolfovy zájmy v zahradě můžeme rozdělit na dvě skupiny. První skupinou jsou přístupové cesty a loubí vedoucí po zahradě, druhou skupinou jsou kamenné stavby, které nechal císař vystavět v zahradě. Císařova tajná cesta do zahrady začínala již v podkroví Prašného mostu, které ústilo do půdního prostoru domku v předmostí. Do zahrady císař vcházel tajným vstupem, který je zachovaný dodnes. Podobné řešení přechodu do zahrady je v zámku v Brandýse nad Labem, kde se při vyústění mostu nacházela oranžérie. Dřevěné loubí v pražské zahradě vedlo od tajného vstupu až před Zpívající fontánu. Giardinetto v okolí fontány dostalo roku 1593 svoji konečnou podobu. Kamenné stavby založené Rudolfem II. jsou svým účelem pro naše prostředí neobvyklé. Rudolfova stavba Lvího dvora nahradila dřevěný z doby Ferdinanda I. Stavba byla čtvercového půdorysu s centrálním dvorem, na který byla z...
|
|
|
Renesanční nástěnná malba a sgrafito na fasádách domů v Prachaticích
Žabková, Gabriela ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Práce zpracovává renesanční fasádní nástěnné malby a sgrafita v Prachaticích. Časově je práce vymezena 16. stoletím, kdy město vlastnili Rožmberkové. Největší rozkvět města je spojen s vládou Viléma z Rožmberka v 2. polovině 16. století, kdy ve městě také vnikly všechny výpravnější figurální výzdoby domů. Výzdoba jednotlivých domů odráží postupný majetkový vzestup prachatických měšťanů. Realizace z 50. a 60. let 16. století jsou spíše výtvarně a také technologicky skromnější. Největší vzepětí jak majetkové tak také umělecké lze sledovat od začátku 70. let. Hrdost měšťanů a jejich estetické nároky nejlépe dokládá výzdoba Staré radnice. Nesmírně zajímavá a kvalitní výzdoba prachatických domů otvírá jako celek řadu otázek. Vedle dílenských a uměleckých souvislostí s ostatními jihočeskými městy, je to problém autenticity památky. Na některých fasádách, které byly pokládány za renesanční, se již s renesanční malbou ve skutečnosti nesetkáme. Jedná se o barokní novotvary, které motivickými částmi navázaly na původní výzdobu. Výrazné jsou odkazy na Rožmberky, které připomíná téměř každá fasáda. To nelze vysvětlit jinak, než jako výraz subordinace majiteli panství a tamnímu panovníkovi. Rožmberky na počátku 17. století v této roli vystřídal český král a říšský císař. KLÍČOVÁ SLOVA - Prachatice - renesance -...
|
host ::
RSS.