|
|
Jazykový obraz větru v češtině
Zápotocká, Pavlína ; Nebeská, Iva (oponent) ; Vaňková, Irena (vedoucí práce)
Studie analyzuje část jazykového obrazu světa v češtině pomocí metod kognitivní a kulturní lingvistiky. Zabývá se analýzou jazykového obrazu větru v současné češtině. Jednotlivé kapitoly ukazují, jak čeští rodilí mluvčí vnímají jevy okolo sebe, jak přemýšlejí a mluví o větru (a vzduchu jako jevu blízkém). Práce je členěna do dvou částí. První část analyzuje lexém vítr z hlediska systémového. Zkoumá jeho slovníkové definice, deriváty a vztahy paradigmatické a syntagmatické. První část se rovněž zabývá etymologií vybraných lexémů a pojmenováním větru v nářečích a ve starší češtině, čímž přispívá velkou měrou k objasnění současné slovní zásoby týkající se větru a jevů příbuzných. Excerpce historického lexika založená na dobové literární a slovníkářské produkci může také ukázat změny a posuny významů. Druhá část práce zkoumá jazykový obraz větru v současné češtině. Zaměřuje se především na rozbor metafor spjatých s větrem. Nejdříve sleduje vítr jako oblast cílovou. Kapitola 2. 4 ukazuje, že pojem vítr chápeme metaforicky, na základě pojmů z jiných zkušenostních oblastí: například jako konkrétní entitu, živou bytost (zkoumá antropomorfní představy našich předků a jejich potřebu personifikovat), pohyb, cestování, válku, potyčku, svatbu nebo ničivou sílu. Posléze se analýza zaměřuje na konceptualizaci jevů jiných...
|
|
|
Žena v českém jazykovém obrazu světa
Christou, Anna ; Pacovská, Jasňa (oponent) ; Vaňková, Irena (vedoucí práce)
Práce zkoumá jazykový obraz ženy v češtině a zaměřuje se především na popis stereotypu spojeného se ženou. Teoreticky a metodologicky vychází z principů kognitivní lingvistiky a etnolingvistiky. Výzkumným jazykovým materiálem jsou slovníkové definice obsažené v českých výkladových, etymologických a synonymických slovnících, lidové písně, přísloví, frazémy a anekdoty. Stereotyp spojený se ženou je zkoumán v jeho různých polohách. Rozebírají se jak typické vlastnosti žen obecně, tak typické vlastnosti přisuzované ženám v různých obdobích života (dívce, staré ženě), v příbuzenských vztazích (matce, tchyni, nevlastní matce) či ve vztahu k muži (manželce).
|
|
|
Specifické znaky
Vysuček, Petr ; Vaňková, Irena (oponent) ; Macurová, Alena (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá zvláštní skupinou znak v českém znakovém jazyce: specifickými znaky. V práci je jich představeno a rozebráno celkem 90. Větší část z nich je rozdělena do 17 skupin. Do každé skupiny jsou zařazeny takové specifické znaky, které jsou si obsahově blízké a u kterých z tohoto dvodu dochází častokrát k záměnám v kontextu při použití nerodilými mluvčími. Poslední 18. skupinu tvoří znaky, které mají stejnou manuální část, avšak liší se orálními komponenty. Dalších 39 specifických znak je rozebíráno jednotlivě, nejsou již zařazovány do skupin. Každý specifický znak je opatřen pořadovým číslem, ke znaku je připravena fotodokumentace, která má předat informaci o podobě znaku (pohyb, prběh znaku a podobu orálního komponentu). Dále je u každého specifického znaku uveden slovní popis manuální složky znaku, nemanuální složky znaku, přiblížen obecný význam, uvedena nejčastější formulace překladu a použití znaku doloženo na příkladech z přirozených promluv. Tyto příklady jsou uvedeny v překladu do psané češtiny s psaným přepisem znak použitých v textu v českém znakovém jazyce.
|
|
|
Jazyk dívek a girls podle českých dívčích časopisů
Kadlecová, Kateřina ; Vaňková, Irena (oponent) ; Šebesta, Karel (vedoucí práce)
Tato práce pojednává o Jazyce a ideologii v dívčích časopisech BravoGIRL!, COSMOgirl!, Dívka a Top dívky. Popisuje pozici těchto tří měsíčníků a jednoho čtrnáctideníku na českém mediálním trhu a následně se zaměřuj e na obsah časopisů a analyzuje pro ně typické žámy (fotoromán aj.). Následuje lingvistická analýza jazyka a popis stylu těchto časopisů - expresivita a emocionalita tzv. genderlektu a zvláště jazyka dívek (a jazyka určeného dívkám) a tendence k obohacování lexika časopisů anglicismy, neologismy, okazionalismy a slangismy jsou doloženy četnými příklady. Rovněž je konstatována a vysvětlena praktická nepřítomnost intertextuality. Poté práce na základě dotazníkového šetření zjišťuje pomocí kvalitativního i kvantitativního (SPSS) přístupu, do jaké míry se dívky - potenciální recipientky příslušných mediálních obsahů - ztotožňují s jazykem, jenž jim je časopisy předkládán a připisován jako jejich vlastní sociolekt. Zkoumána je zejména schopnost porozumění textu, přístup k nespisovné češtině a tzv. smajlíkům, zájem o předkládaná témata a subjektivní hodnocení formátu dívčího časopisu, doplněné důvody obhajujícími a odmítajícími četbu těchto časopisů. Poslední částí práce pak je analýza ideologie a argumentace dívčích časopisů, propagace konzumerismu, hédonismu, kapitalismu a antifeministické tendence -...
|
|
|
Jazykové jevy v mluvených projevech afatiků
Flanderková, Eva ; Nebeská, Iva (oponent) ; Vaňková, Irena (vedoucí práce)
Tato práce je pokusem přiblížit některé zvláštnosti užívání jazyka, které jsou spojeny s komunikací afatiků. Je rozšířenou verzí původní práce Jazyk a zvláštnosti v dorozumívání afatiků, která vyšla v časopise Jazykovědné aktuality (roč. XLI, 2004, Č. 1 a 2). Nově jsou vloženy kapitoly o agramatismu (kap. 4.2) a tzv. náhradních komunikačních strategiích (kap. 5.0). Dále jsou podány transkripty mluvených projevů afatiků (viz Přílohy) a jejich lingvistické rozbory (kap. 7.0-11.0). Práce obsahuje možná spíše otázky než odpovědi; podnětem k ní bylo setkání s afatickou řečí a afatickými mluvčími. Vycházím z odborné literatury, z videozáznamů mluvených projevů afatických pacientů a z osobní zkušenosti s českými afatiky. Zvláštní jevy afatické řeči, které práce představuje, by neměly být chápány jako typické vlastnosti jakékoliv afatické řeči; cílem je vzbudit prostřednictvím rozborů některé (nejen) afaziologické otázky (viz Diskuse, kap. 12.0).
|
|
|
Opozitnost v jazyce a (českém) jazykovém obrazu světa
Znamenáčková, Eva ; Vaňková, Irena (vedoucí práce) ; Macurová, Alena (oponent)
Práce se zabývá opozitními významovými relacemi mezi lexikálními jednotkami ve slovní zásobě, jež vyjadřují pojmové opozice v našem myšlení a konceptualizaci skutečnosti. Popisuje opozita z hlediska lexikologie (jako součást jazykového systému) a z hlediska stylistiky (zejm. jejich úlohu ve figurách a kompozici); směřuje k souvislostem mezi poznatky z těchto lingvistických disciplín a tím, jakje opozitní vztah vnímám obecně, jakou má úlohu v orientaci člověka ve světě, resp. jaký má podíl na utváření našeho jazykového obrazu světa. Tato práce vychází především ze zdrojů odborné literatury "tradiční" strukturalistické jazykovědy a prací lingvistiky kognitivně-kulturní. Dělí se v zásadě na dvě části, z nichž první je převážně výkladová, zabývá se definicí opozitnosti, relevantními rysy opozit, jejich klasifikací, aspekty opozitnosti a souvisejícími tématy v rámci lingvistiky. V druhé části popisuje jazykový obraz světa v české lidové slovesnosti prostřednictvím analýzy opozitních vztahů - jak v rovině lexikálně-sémantické, tak v rovině zobrazované skutečnosti.
|
|
|
Vizuální motivovanost ve slovní zásobě českého znakového jazyka
Petříčková, Jana ; Vaňková, Irena (oponent) ; Macurová, Alena (vedoucí práce)
U znakových jazyků, stejně jako v případě jiných přirozených jazyků, lze pozorovat strukturní uspořádání systému jazykových znaků. To znamená, že v něm lze vydělovat rovinu nejmenších jednotek mající význam (tzv. znaků, stojících na úrovni morfémů a slov jazyků mluvených), ty pak dále dělit na jednotky nižší, které samy o sobě význam nemají, ale mohou význam IIvyššíchll celků rozlišit. (Stokoe 1960; Macurová 1994, 1998, 2001). Jako jeden z podstatných rysů přirozených jazyků je uváděn libovolný (arbitrární), společensky daný vztah mezi slovy (u mluvených jazyků) a tím, co slova označují (Černý 1998; Jirák-Nekvapil-Šoltys 1996). Tento vztah se zdá být kvůli vizuálněmotorické povaze národních znakových jazyků v jejich struktuře nepřítomen. Znaky znakových jazyků jsou označovány za ikonické (mezi tím, jak znak vypadá a tím, co označuje, je vztah podobnosti). Tento dojem je pochopitelný. Národní znakové jazyky jsou svou formou existence velmi podobné neverbální komunikaci - komunikaci pomocí mimiky, gest. J sou totiž vytvářeny rovněž souborem prostředků založených na pohybech tváře, rukou a horní části těla. Často jsou připodobňovány k formě umění, kdy se umělci nevyjadřují pomocí slov, nýbrž pohybem a výraznou mimikou - tedy k pantomimě. Jak však ukáži dále při výkladu charakteristik přirozených jazykových...
|
|
|
Lidová slovesnost v kontextu etnolingvistiky a její využití ve výuce češtiny jako cizího jazyka
Biňovcová, Barbora ; Vaňková, Irena (vedoucí práce) ; Janeček, Petr (oponent)
Předmětem diplomové práce je využití útvarů lidové slovesnosti ve výuce češtiny jako cizího jazyka. Předkládám proto návrh učebního materiálu sestaveného převážně z textů lidové slovesnosti, který v sobě na základě komunikačního přístupu ve výuce cizích jazyků snoubí dimenzi jazykovou a sociokulturní. Navrhovaný učební materiál má podobu kalendáře, ve kterém jsou charakterizována jednotlivá roční období v České republice prostřednictvím jejich atributů, tj. podstatných znaků, zachycených v textech lidové slovesnosti a dále jsou v něm za podpory textů lidové slovesnosti vyloženy rituály, státní svátky, ostatní svátky a jiné významné dny a pojmy, které se k jednotlivým ročním obdobím vážou. Veškeré texty lidové slovesnosti a informace zařazené do návrhu učebního materiálu jsou vybírány či upravovány s ohledem na komunikační potřeby studentů češtiny jako cizího jazyka a za účelem seznámení cizojazyčných studentů s pojmy a znalostmi z české geografie, kultury a kulturní historie.
|
|
|
Obraz života a smrti v českém jazykovém obrazu světa
Patočková, Dorothea ; Nebeská, Iva (oponent) ; Vaňková, Irena (vedoucí práce)
Práce zkoumá jazykový obraz smrti a života v češtině na základě etymologie, slovníkových definic a derivátů lexémů smrt, mrtvý, umřít, život, živý a žít, dále na základě frazémů a textů lidových písní a pohádek. Vychází z pojetí metafory jako něčeho, na čem je založen náš konceptuální systém, dále z teorie kategorizace a z chápání antropomorfismu a tělesnosti jako jednoho z hlavních principů jazykového obrazu světa. Metafory smrti a života jsou děleny podle oblasti cílové a zdrojové. Jak se ukázalo, v cílové oblasti jsou oba pojmy pojímány jako konkrétní entity, se kterými lze jako s předměty zacházet a které mají svou prostorovou orientaci. O antropomorfním pojetí pojmu smrt svědčí i konceptualizace smrti jako osoby. Také atributy, které jsou smrti přisuzovány (zejm. vlastnosti hodnotící a vlastnosti vnímatelné smysly), dokládají její pojetí jakožto osoby nebo konkrétního předmětu. Mezi základní představová schémata patří u obou pojmů schéma nádoby (prostoru) a cesty. Život je chápán jako kontinuum ohraničené z jedné strany narozením (vstupem do prostoru života) a ze strany druhé smrtí (odchodem z prostoru života). Sám život je pak jakožto uplývající čas vnímán jako cesta nebo plavba. Princip antropomorfismu se uplatňuje také v oblasti zdrojové, kterou zastupuje u obou pojmů zejména hyperbola. Ukázalo se,...
|
|
|
České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska
Fialová Karpenková, Zuzana ; Rejzek, Jiří (vedoucí práce) ; Vaňková, Irena (oponent)
Diplomová práce se zabývá etymologickou a slovotvornou analýzou českých jmen ptáků, kterých pro tyto účely bylo nashromážděno sto čtyřicet. Přináší základní přehled dosavadních etymologií jednotlivých názvů a zároveň hledá možné nové výklady, především těch jmen, jež jsou poměrně mladá (z 18., 19. a 20. stoL). Při analýze formální stránky názvů se zaměřuje především na slovotvorné procesy, jež je možné z jejich historického vývoje vysledovat. Jedna kapitola je zvlášť věnována etymologiím některých nářečních jmen ptáků žijících volně v přírodě i názvů domestikovaného ptactva. Závěr práce přináší stručné klasifikace jmen - z hlediska pojmenovacích motivací, z hlediska slovotvorby a také klasifikaci podle doby jejich vzniku.
|
host ::
RSS.