|
|
Přehled znalostí o fauně krajinářsky významných celků armádou opouštěného vojenského újezdu Brdy
Heichelová, Ilona ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Vejtrubová, Markéta (oponent)
Vojenské výcvikové prostory představují svým charakterem krajiny velice specifické podmínky pro život mnoha vzácných druhů živočichů. Tyto velice cenné biotopy vznikají důsledkem disturbancí vojenskými aktivitami. Mnoho let nepřístupný vojenský újezd Brdy byl zrušen a od 1. 1. 2016 bylo území vojenského újezdu vyhlášeno CHKO. Z hlediska zachování pestré druhové diverzity je důležitá následná péče o významné biotopy podobným způsobem jakým měla vliv na přírodu armádní technika.
Bakalářská práce se zabývá sestavením podrobného seznamu živočichů, kteří se vyskytují na území bývalého vojenského újezdu Brdy, sloužící jako podklad k posouzení o důležitosti zachování krajinného rázu této lokality. Z literárních zdrojů byla ze skupiny bezobratlých zjištěna přítomnost 15 druhů pavouků (Araneae), 958 druhů brouků (Coleoptera), 9 dvoukřídlých (Diptera), 16 blanokřídlých (Hymenoptera), 398 druhů motýlů (Lepidoptera), 7 síťokřídlých (Neuroptera), 4 druhy korýšů (Crustacea) a 73 druhů měkkýšů (Mollusca). Ze skupiny obratlovců se ve zkoumaném území nalézá 14 druhů obojživelníků (Amphibia), 155 ptáků (Aves), 52 druhů savců (Mammalia), 24 druhů ryb (Osteichthyes) a 6 druhů plazů (Reptilia).
|
|
|
Status populace modrásků rodu Phengaris na lokalitě Labišťata u Přelouče
Myšková, Nikola ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kulma, Martin (oponent)
V roce 2015 byla sledována početnost populace dvou druhů motýlů Phengaris teleius a Phengaris nausithous z čeledi Lycaenidae (modráskovitých) s cílem získat základní informace o jejich výskytu na lokalitě Labišťata u Přelouče. Testována byla hypotéza: Početnost populace modrásků rodu Phengaris na Labišťatech je řádově porovnatelná s populací na blízké lokalitě Slavíkovy ostrovy. K získání dat byla využita metoda zpětného odchytu značených jedinců a za pomoci programu MARK byl vypočítán odhad velikosti populace pro P. teleius a pro P. nausithous.
Celkem bylo na všech plochách u Labišťat (včetně druhého břehu u Sopřečského potoka) označeno 139 jedinců Phengaris teleius (Bergsträsser, 1779) a vypočtený odhad tak činil 224 motýlů. Od druhu Phengaris nausithous bylo na Labišťatech zachyceno celkem 135 jedinců a výpočtem odhadnuto jejich celkové množství na 294, což je obdobný výsledek jako pro Phengaris teleius. V porovnání se Slavíkovými ostrovy, kde bylo na základě odchytu za rok 2015 výpočtem odhadnuto 5 105 jedinců P. teleius a 1 045 jedinců P. nausithous, jsou uvedené počty na Labišťatech několikanásobně nižší. Lze tedy konstatovat, že hypotéza nebyla potvrzena, neboť početnost populace modrásků rodu Phengaris na Labišťatech je řádově neporovnatelná s populací na Slavíkových ostrovech.
|
|
|
Návyky majitelů psů ve městech
Brabcová, Barbora ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Vejtrubová, Markéta (oponent)
Účelem této práce bylo vyhodnotit návyky majitelů psů ve městech. Pro toto šetření byla zvolena forma internetového dotazníku. Dotazníky vyplnilo celkem 1289 dotazovaných na sociálních sítích. Pro můj výzkum jsem zvolila zájmové skupiny, zaměřující se na chov konkrétních plemen a skupiny obecně zaměřené na chov a výcvik psů jakéhokoliv plemene, které se vyskytují na sociální síti. Způsob získávání výsledků je popsaný v části metodika. Získané hodnoty jsou vloženy do tabulek a grafů v části výsledky. Cílem práce je potvrdit či vyvrátit testovanou hypotézu, zdali se liší péče o psy ve městech v závislosti na velikosti plemene. Plemena byla rozdělena na velká nad 50 cm a malá pod 50 cm. Ve městech vlastní psa velkého plemene 58,6 % dotázaných a psa malého plemene 28 %, zbylých 13,4 % jsou kříženci.
Otázky v dotazníku jsou především zaměřeny na venčení, krmení, typ podávané stravy, návštěvy veterinární kliniky, péči o hygienu, návštěvy cvičiště a výstav, sportovní aktivity a aplikaci vakcín. Velká plemena jsou venčena více než 1x denně v 56 % a malá v 76 %. Psi velkých plemen jsou krmeni 1 x až 2 x denně v 90,9 % případů a malá plemena v 92,8 % případů. Nejžádanější typ stravy jsou granule, zvolilo je 59,2 % majitelů velkých plemen a 59,6 % majitelů malých plemen. Veterinární kliniku navštěvuje 1 x ročně 91 % majitelů velkých plemen a 89,9 % vlastníků malého plemene. Péči o hygienu se majitelé věnují následovně: Velká plemena denně 14,4 %, týdně 37%, měsíčně 35,1 %. Malá plemena denně 18,3 %, týdně 33,2 %, měsíčně 30,2%. Cvičiště navštěvuje 64,6 % majitelů velkých plemen a 41,8% majitelů malých plemen. Výstav se účastní majitelé s velkými plemeny v 27,7 % případů a s malými plemeny 24,9 % případů. Sportovním aktivitám se věnují více majitelé velkých plemen a to o 23,6 %. Vakcínu nechává aplikovat 63,4 % majitelů velkých plemen a 54 % majitelů malých plemen.
Péče o velká a malá plemena se vesměs neliší. Rozdíly můžeme pozorovat v části práce zaměřené na pohyb, jelikož všechna plemena nemají stejné požadavky na aktivity a také v části zaměřené na způsob chovu. Majitelé bydlící v domech se zahradou mají více prostoru než majitelé bydlící v bytech a od toho se také odvíjí výsledky. Konstatuji, že hypotéza je spíše vyvrácena.
|
|
|
Srovnání motýlí fauny vybraných chráněných území ČR
Eichlerová, Barbora ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Ve své práci jsem se zaměřila na výzkum motýlů a jejich charakteristiku na třech odlišných územích ČR. Jednalo se o národní přírodní památky Čertovu zeď, Suché skály a Swamp. Ve všech lokalitách byl inventarizační průzkum zaměřen na motýly obecně v rozsahu celého řádu (Lepidoptera). Prováděn byl dle doporučené metodiky, která vychází ze standardních entomologických metod.
Čertova zeď a Suché skály se vyjímají spíše lesnatým prostředím s turisticky velmi vyhledávanými skalisky, oproti bažinatému Swampu.
Odchyt motýlů probíhal ve dvou fázích. Denní motýly jsem sledovala za pomoci pochůzky, ale jelikož se jednalo o oblasti s velmi nízkým výskytem lučních ekosystémů, bylo zde jejich zastoupení velmi nízké. Druhá fáze (odchyt nočních motýlů) probíhala v pozdních večerních hodinách.
V NPP Čertova zeď bylo inventarizačním průzkumem celkem nalezeno 124 druhů motýlů. Žádný ze zjištěných druhů není veden v červeném seznamu ani v seznamu zvláště chráněných druhů. V lokalitě Suché skály bylo nalezeno 98 druhů náležících do 20 čeledí, z toho pouze 1 druh byl zvláště chráněný, konkrétně Papilio machaon (Linnaeus, 1758) otakárek fenyklový. Na posledním území Swamp, jsem zjistila druhů 170, z čehož 8 z nich náleželo červenému seznamu: Acronicta menyanthidis (Esper, 1798) šípověnka vachtová, Arichanna melanaria (Linnaeus, 1758) různonožec borůvkový, Callopistria juventina (Stoll, 1782) blýskavka hasivková, Coscinia cribraria (Linnaeus, 1758) přástevník fialkový, Drymonia obliterata (Esper, 1758) hřbetozubec tmavoúhlý, Eugraphe subrosea (Stephens, 1829) osenice rašelinná, Hyles galii (Rottemburg, 1775) lišaj svízelový a Lithosia quadra (Linnaeus, 1758) lišejníkovec čtveroskvrnný.
Testovaná hypotéza byla, že vyšší diverzita motýlí fauny je v rezervacích s vyšší diverzitou rostlinnou, tato hypotéza byla potvrzena.
|
|
|
Sezonní rytmy a hibernace evropských želv jako problém pro jejich chovatele
Tocauerová, Štěpánka ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Vejtrubová, Markéta (oponent)
Práce je zaměřena na sezonní aktivitu evropských suchozemských želv, s nimiž je možné se setkat u chovatelů. Zařazeny jsou druhy Testudo hermanni, Testudo graeca, Testudo marginata a Testudo horsfieldii. Analýza získaných poznatků měla potvrdit hypotézu: Nejseverněji žijící druh želvy je druhem nejméně náročným na mikroklimatické podmínky chovu.
První kapitola obsahuje charakteristiku druhů. Je uveden jejich latinský a český název, nejznámější poddruhy, oblast výskytu, popis vzhledu s typickými znaky, čím se živí, rozmnožování, podmínky jejich chovu a stupeň ohrožení.
V další části jsou charakterizovány sezonní rytmy želv během roku, který je rozčleněn na fázi post hibernační, jarní, letní, předhibernační a hibernaci. V každé fázi je popis aktivního a neaktivního chování želv, jak ho ovlivňuje doba slunečního záření, teplota vzduchu, srážky a jiné faktory. Jsou zde uvedeny příklady konkrétního chování želv, které bylo pozorováno především v různých oblastech Středomoří, kde se s nimi lze nejčastěji ve volné přírodě setkat. Na tuto část navazuje obecná charakteristika hibernace a estivace s uvedením jejich rozdílů.
Následující kapitola se zabývá problematikou podmínek hibernace želv v rámci jejich chovu jako je příprava želv na zimování a způsoby zimování. Uvedeny jsou názory chovatelů želv, jak přistupovat k této problematice. Správný průběh hibernace může významně ovlivnit i další důležité fyziologické procesy želvy. Dále jsou stručně popsány doporučované podmínky chovu želv v našich podmínkách.
V poslední části práce je tabulkový přehled informací o zvolených želvách (velikost krunýře, nadmořská výška jejich výskytu, zda hibernují, estivují a jejich zařazení v Červené knize a v seznamech CITES). Analýzou zjištěných informací se hypotéza spíše potvrzuje, takže chovatelsky nejsnazším druhem se jeví být Testudo hermanni.
|
|
|
Dopady nepůvodního druhu norka amerického (Neovison vison) na původní faunu
Moucha, Pavel ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Norek americký patří mezi lasicovité (Mustelidae) šelmy pocházející ze Severní Ameriky. Jedná se o potravního oportunistu žijícího semiakvatickým způsobem života. Také se velice dobře přizpůsobuje novým prostředím. Byl introdukován člověkem jako kožešinové zvíře do mnoha oblastí Evropy, Asie, Jižní Ameriky a dalších oblastí. Druhotně však často unikal nebo byl vypouštěn do volné přírody, kde dokázal velice zdatně prosperovat a dál se množit. Do České republiky se dostal jako kožešinové zvíře ve 20. - 30. letech minulého století, ve volné přírodě byl pak pozorován od 60. let.
Tato studie se zabývá dopady norka amerického na naši faunu, především z pohledu potravního spektra. Výzkum probíhal v oblasti středního toku řeky Berounky na Křivoklátsku od prosince 2014 do prosince 2015. Snahou byl odchyt co největšího počtu norků do živochytných pastí v průběhu letního i zimního období. Dalším cílem bylo ověření, zda norek ohrožuje místní populace plazů.
Odchyt proběhl během 552 pasťonocí. Celkem bylo odchyceno 20 jedinců norka amerického. To znamená, že byl průměrně odchycen 1 norek na 28 pasťonocí. Z těchto 20 jedinců bylo 5 samic a 15 samců. Z toho se odchytlo 8 jedinců v zimním období a 12 jedinců v letním období. Na základě rozborů bylo 7 jedinců (35 %) z analýzy vyloučeno z důvodu prázdného žaludku. Největší složku potravy norka tvořili savci 76,16 % především řád: Rodentia např. hraboš polní (Microtus arvalis), ondatra pižmová (Ondatra zibethicus). Další složky potravy tvořili na stejné úrovni s podílem 7,69 % plazi - užovka obojková (Natrix natrix), ptáci (řád: Passeriformes) a ryby (třída: Actinopterygii). Poslední složkou potravy vyskytující se ve vzorcích byl hmyz, a to s podílem 0,77 % (řády: Coleoptera, Lepidoptera). V rozborech nebyla zjištěna přítomnost žádného zástupce třídy obojživelníků (Amphibia). Potravní spektrum se v zimním a letním období nelišilo. Na ohrožení populací plazů ukazuje nález užovky v žaludku norka. Důležitým výstupem této práce je také upozornění na problematiku legislativy týkající se norka v ČR a možné ovlivnění vydrou říční (Lutra lutra).
|
|
|
Porovnanie hematologických parametrov vybraných skupín plazov
Jenčík, Filip ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Koleška, Daniel (oponent)
Práca je zameraná na porovnanie vybraných skupín plazov z hľadiska zloženia krvi. Prvá časť práce je venovaná zhrnutiu vybraných dostupných literárnych poznatkov na súčasný stav riešenej problematiky doma aj v zahraničí. Veľká pozornosť je venovaná postupom popisujúcim odber krvných vzoriek, prípravu krvných náterov a ich vyhodnotenie. Súčasťou práce sú informácie o kvantitatívnych a kvalitatívnych aspektoch hematológie jašterov, korytnačiek a hadov. Osobitne je riešená problematika odlišností v hemograme vybranej skupiny plazov s prihliadnutím na faktory ovplyvňujúce hemogram plazov ako sú vek a veľkosť plaza, sezónne zmeny, hibernácia, vplyv prostredia, výživa ako aj chov v zajatí alebo voľne žijúci jedinci.
Druhá časť práce je zameraná na odber krvných vzoriek, zhotovenie krvných náterov, identifikáciu krvných elemenov u leguána zeleného Iguana iguana (Linnaeus, 1758), korytnačky písmenkovej Trachemys scripta (Thunberg et Schoepff, 1792) a veľhada kráľovského Boa constrictor (Linnaeus, 1758). U týchto jedincov boli vyhodnotené zastúpenia krvných zložiek (erytrocyty, hematokrit, hemoglobín, leukocyty, heterofily, lymfocyty, monocyty, azurofily, eozinofily, bazofily) a namerané hodnoty boli porovnané s publikovanými referenčnými hodnotami a medzi jedincami navzájom. Vyhodnotením krvných náterov sme prišli k záveru, že morfologické charakteristiky krviniek vyšetrených plazov sa zhodovali s popismi v literatúre. Morfológia krvných buniek sledovaných plazov je rozdielna. Z našich výsledkov vyplýva, že krvný obraz ako aj diferenciálny krvný obraz skúmaných jedincov bol v rozmedzí publikovaných referenčných hodnôt. Vyšetrené vzorky potvrdzujú rozdiely v počtoch jednotlivých typov krvných buniek jaštera, korytnačky a hada. Pre získanie optimálneho počtu výsledkov je nutné vyšetriť väčší súbor jedincov.
|
|
|
Rizika vyplývající z chovu a introdukce akvarijních plžů
Jarošová, Martina ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Byly shromážděny informace o všech druzích akvarijních a zavlečených nepůvodních plžů, kteří jsou dováženi na území Evropy. Pro celistvost výzkumu byly do práce zahrnuty i akvarijní a nepůvodní mlži. Z těchto informací byly vytvořeny profily uvedených druhů a data z nich následně zanesena do dotazníků. Dotazníky jednotlivých druhů byly následně počítačově zpracovány bodovacím nástrojem FI-ISK verze 1.19 a ke každému druhu bylo vyhodnoceno vlastní skóre rizikového potenciálu. Zkoumané taxony byly dle svého skóre rozděleny do tří skupin: málo rizikové, středně rizikové a vysoce rizikové. Jako akvarijní plž s nejmenším rizikem pro původní faunu ČR byl vyhodnoceni Celetaia persculpta. Akvarijní plži s nejvyšším rizikovým potenciálem jsou dle výsledků Pomacea maculata a Pomacea canaliculata. Nejvíce rizikovým volně žijícím druhem ČR je Potamopyrgus antipodarum. Naopak nejméně rizikovými mlži pro původní faunu ČR jsou Scabies crispata a Hyriopsis bialata. Jako mlži s nejvyšším rizikovým potenciálem byly zanalyzovány druhy Corbicula fluminea a Dreissena polymorpha. Porovnáním akvarijních druhů s druhy již jako "alien species" zavlečenými na území ČR jsem došla k závěru, že akvarijní plži (mlži) nepředstavují obdobné riziko, jako druhy, které byly zavlečeny do volné přírody bez podílu akvaristů.
|
|
|
Využití terapie za pomoci ryb Garra rufa pro humánní léčbu
Nacvalač, Tomáš ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Svobodová, Veronika (oponent)
Garra rufa obývá biotopy řek, malých vodních toků, nádrží a jezer a jedná se o málo
dotčený druh. Její původní výskyt je v Íránu, Iráku, Sýrii a Turecku. Žije na dně potoků a řek,
kde se pomocí adhezivního orgánu přisává ke dnu a kamenům. Jelikož má Garra rufa malý
pohlavní dimorfismus, je její rozmnožování v zajetí složitější. Pro efektivní rozmnožení je
důležité připravit třecí nádrž tak, aby se vytvořily podmínky co nejvíce podobné těm
v přirozeném prostředí, jako je například období dešťů.
Garra rufa se stává v poslední době velmi oblíbenou, a to díky svému využití
v ichtyoterapii a v zařízeních, kde se provádí takzvaná "rybí pedikúra". V některých zemích
jsou dokonce terapie za pomoci této ryby zakázány a to z důvodu nedostatečné hygieny a často špatných chovných podmínek.
Bakalářskou práci na toto téma jsem si zvolil proto, abych soustředil a posbíral co
nejvíce vědecky podložených informací ke zlepšení názoru na tento druh terapie. V práci
uvádím použití vhodné techniky pro použití v nádržích, která zvyšuje bezpečnost a kvalitu
prováděných procedur jak pro ryby, tak pro osoby, které podstupují celkovou, či lokální
terapii pomocí ryby Garra rufa.
Z hlediska rizika léčby jsem vycházel ze zdrojů, při kterých vědecké týmy testovaly vodu
v nádržích na přítomnost bakterií, jako jsou například Mycobacterium marinum, Aeromonas
hydrophila, Escherichia coli či Staphylococcus aureus. A uvedl možné druhy přenosu infekcí
na osoby podstupující terapii.
Ne všechny způsoby využití této ryby jsou pouze negativní. Některé mohou naopak
být velmi užitečné. Například při ichtyoterapii, léčbě osob, trpících lupénkou, atopickým
ekzémem, či akné. Výsledky těchto terapií jsou velmi dobré a při dodržování nezbytných
hygienických a bezpečnostních doporučení jsou bezpečné. V oboru akvaristiky je tato ryba
také přínosem, a to zejména pro odstraňování řasy a podle jedné studie pozitivně ovlivňuje
léčení ostatních druhů ryb v případě propuknutí infekce v nádrži.
Práce pojednává i o současném stavu v chovu a bezpečnosti výše zmíněných procedur
v České republice. Tuto problematiku jsem zpracoval podle Ing. Jaroslava Macenauera, který
mi poskytl informace o původu ryb k nám dovážených, správném výběru vybavení nádrže a o
péči, kterou je nutné provádět při zmiňovaných procedurách.
|
|
|
Srovnání fauny vodních ploštic v krajině ovlivěné těžbou v roce 2016
Bubeníková, Jitka ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Josef, Josef (oponent)
Diplomová práce se zabývá porovnáním složení fauny vodních ploštic předpolí povrchového dolu Bílina a rekultivovaného území jeho výsypek. V první části práce jsou obsaženy informace o povrchové těžbě uhlí, jejím dopadu na životní prostředí a metodách úpravy takto narušeného území prostřednictvím rekultivace a sukcese. Podrobněji je charakterizována fauna ploštic (Heteroptera) se zaměřením na vodní ploštice infrařádů Nepomorpha a Gerromorpha.
Během roku 2016 byl proveden sběr vodních ploštic za pomocí cedníku z 15 lokalit rekultivovaného území Radovesické výsypky a výsypky Pokrok a 16 lokalit předpolí lomu Bílina. Ploštice byly na místě usmrceny 75% alkoholem, posléze na sucho roztříděny a odborně determinovány. Pro jednotlivé nádrže byl sestaven seznam nalezených druhů. Celkem bylo nalezeno 26 taxonů (21 z nich určených do druhů), z toho 18 taxonů (14 druhů) na předpolí a 17 taxonů (14 druhů) na území výsypek. V druhově nejbohatších stanovištích byl zjištěn výskyt maximálně 7 druhů. Nejčastěji zastoupeným druhem byla Nepa cinerea na 9 lokalitách.
Hlavním cílem mé práce bylo potvrdit/vyvrátit hypotézu: Vzhledem k dobrým disperzním schopnostem vodních ploštic je zastoupení druhů na předpolí stejné s druhovým složením v nově vzniklých nádržích na rekultivacích. Druhová podobnost jednotlivých stanovišť byla mezi s sebou porovnána Jaccardovým ekologickým indexem. Často vycházela hodnota 0 % a jen malý počet srovnávaných dvojic lokalit dosáhl hodnoty Jaccardova indexu kolem 50 %. Nejvyšší hodnota 71,4 % byla zjištěna při porovnávání lokalit Syčivka - Hetov na území Radovesické výsypky. Ačkoliv byl zaznamenán na předpolí a rekultivovaném území DB shodný počet druhů 14 vodních ploštic, výrazný rozdíl byl právě v jejich druhové skladbě. Druhová podobnost mezi oběma vymezenými oblastmi vyšla jen 33,3 %. Na základě zjištěných výsledků jsem stanovenou hypotézu zamítla.
|
host ::
RSS.