|
|
Evžen Oněgin v českých překladech
Rubáš, Stanislav ; Hrala, Milan (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Honzík, Jiří (oponent)
Práce mapuje pět českých překladů Puškinova Evžena Oněgina od Václava Čeňka Bendla, Václava Aloise Junga, Josefa Hory, Olgy Maškové a Milana Dvořáka. Hlavním kritériem pro stanovení míry "óspěšnosti" jednotlivých překladatelských pojetí je skutečnost, do jaké hloubky otevírají významový potenciál předlohy. Jejich rozbor probíhá na pozadí nejrůznějších zvukových, metaforických, myšlenkových a strukturních principů, kterými se Puškinův román ve verších vyznačuje, přičemž jeden překlad často tvoří kontrastní pozadí druhému, včetně některých překladů torzovitých, především od Jana Evangelisty Purkyně. Z dobového kontextu, v němž analyzované překlady vznikaly, vyplývá, že většina z nich souvisela s nějakým rozhodujícím společensko-politickým zlomem novodobých českých dějin (1860, 1937 a 1966) a odráží "ducha své doby". Bendl uvádí strukturu Oněgina do pohybu rozšířením původně čtyřstopého jambického metra o jednu stopu. Větší prostor ve verši mu umožnil svobodněji rozvinout myšlenky a obrazy originálu na straně jedné a vedl k jistému uvolnění napětí mezi slovy na straně druhé. Řadu míst předlohy Bendl také narušil různými sémantickými posuny. ...
|
|
|
Punctum caecum
Ondráček, Radim ; Král, Oldřich (oponent) ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce)
Tato diplomová práce má za úkol načrtnout i s pomocí několika renomovaných autorů hranice reflexivrubo myšlení a ukázat principielně neukazatelné a neviditelné. Tím se částečně ocitá v oblasti jisté nelogičnosti a aporičnosti. Zabývá se především jedním z význačných fenoménů, který nás přivádí na samou hranici (ne)myslitelného a (ne)viditelného. Je jím fenomén slepého bodu, na jehož uchopení se "demonstruje" hranice fenomenality i reflexivity v jedné z jejích nejčistších podob. Klade tedy podstatnou otázku: Jak fenomenalizovat a reflektovat náš slepý bod? Úkol to není snadný. Výsledkem je analýza jisté nezastupitelné zkušenosti, která nemůže být žádnou tezí, žádným důkazem, ale otevřeností pro vnitřní spornost a nepojmenovatelnost. Závěrem je, že to, co tato práce přinesla, tj. slepý bod jako zkušenost i metaforu, musí nahlédnout čtenář sám, neboť se nedá žádnou tezí shrnout či pojmenovat. Tato práce k němu snad otevřela dveře a také je otevřela pro nám ne příliš vlastní zenový typ myšlení.
|
host ::
RSS.