|
|
Evoluce pohlavních chromozomů a karyotypů u gekonů (Squamata: Gekkota)
Koubová, Martina ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Choleva, Lukáš (oponent)
Gekkota je početná a velmi rozmanitá skupina šupinatých plazů (Reptilia: Squamata) s téměř globálním rozšířením. O fylogenezi skupiny byla stanovena řada hypotéz, tradičně založených na morfologických poznatcích. Klíčový přerod ve fylogenetických vztazích skupiny nastal s příchodem molekulárních analýz, jejichž výsledky se oproti tradičnímu pojetí výrazně liší, a to i postavením základních vnitřních linií. Tento fakt má klíčový význam pro studium karyotypové evoluce skupiny. Za ancestrální karyotyp je považován karyotyp 2n=38 se všemi chromozomy akrocentrickými. U některých druhů zůstal tento karyotyp zachován, u jiných je prokazatelný vliv chromozomových přestaveb, kterým dominují Robertsonovské fúze a pericentrické inverze. Diploidní počet chromozomů v sadě se pohybuje od 16 k 46, ale nejběžnější je karyotyp o 38 chromozomech, převážně akrocentrických, postupně klesajících ve velikosti. Zajímavou charakteristikou skupiny je nebývalá variabilita ve způsobech určování pohlaví. Najdeme zde druhy s teplotně určeným pohlavím i druhy s genotypicky určeným pohlavím, a to obou typů XX/XY a ZZ/ZW. Data o pohlavních chromozomech jsou dosud známá pouze u 17 druhů. Pohlavní chromozomy se velmi liší v morfologii a dosud nebyla prokázána jejich homologie u žádných sesterských druhů. Vše nasvědčuje tomu, že ke vzniku...
|
|
| |
|
| |
|
|
The Role of FBH1 in Maintenance of Genome Stability
Šimandlová, Jitka ; chevelev, Igor (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Lukáš (oponent)
Genomová DNA je vystavena neustálému působení škodlivých faktorů, které mohou způsobit různé typy jejího poškození. Odstranění těchto poruch je nezbytné pro udržování celistvosti genomu a tudíž i pro přežití celého organismu. V buňkách se proto vyvinuly určité mechanismy, jak tato poškození opravovat. Homologní rekombinace (HR) je důležitým procesem pro odstraňování nejnebezpečnější poruchy DNA, kterou je dvouvláknový zlom. Naproti tomu, spontánní a nežádoucí HR se může prolínat s jinými opravnými drahami, tvořit toxické meziprodukty či způsobit zablokování replikační vidlice. Proces homologní rekombinace proto musí být regulován. Jedním z možných modulátorů jsou DNA helikázy, které jsou schopné zabraňovat nežádoucí rekombinaci. Nově objevená DNA helikáza hFBH1 patřící do rodiny SF1 helikáz se nejspíše účastní regulace HR. Obdobně jako BLM a RECQL5 DNA helikázy z RecQ rodiny, i FBH1 zabraňuje tvorbě, pro zahájení HR nezbytného, presynaptického filamentu. Na druhou stranu, FBH1 se také účastní iniciace HR. FBH1 má tedy jak prorekombinázovou, tak i antirekombinázovou roli. Ve své primární struktuře obsahuje FBH1 mimo helikázové domény také F-box motiv. Díky němu se jako F-box protein váže v Skp1-Cullin-F-box, SCF, komplexu, který specificky rozeznává proteiny určené pro degradaci v proteasomu.
|
|
|
Hormonální kontrola samčího sexuálního chování u plazů
Schořálková, Tereza ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Landová, Eva (oponent)
Bezpochyby nejdůležitější hormon, který ovlivňuje typické samčí sexuální chování je testosteron, ovšem i další steroidní hormony jako je dihydrotestosteron, estrogeny nebo progestiny se mohou uplatňovat v této regulaci. Podle teorie organizace a aktivace testosteron působící během ranného ontogenetického vývinu má organizační účinek na chování v dospělosti a toto chování je pak spouštěno vlivem aktuálních hladin hormonů. Navíc existuje ještě hypotéza dočasné organizace, která by mohla změnit náhled na dosavadní výsledky. Základní dělení hojně používané u plazů je dělení podle průběhu steroidogeneze a gametogeneze do skupin s asociovanou nebo disociovanou reprodukční strategií, ale toto rozdělení je jen uměle vytvořené. Tato literární rešerše shrnuje dosavadní poznatky o hormonálním ovlivnění samčího sexuálního chování u plazů a kriticky rozebírá nejčastěji používané metodiky.
|
|
|
Molekulárně-cytogenetická analýza adaptivní radiace gekonů rodu Paroedura (Squamata:Gekkota)
Koubová, Martina ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Rod Paroedura tvoří 17 dosud popsaných druhů endemických na Madagaskaru a Komorských ostrovech, kde prodělali výraznou adaptivní radiaci. Rod je monofyletický a existuje pro něj dobře podpořená hypotéza o fylogenetických vztazích. Jednotlivé druhy se podstatně liší velikostí i tvarem těla a typem habitatu, některé druhy se vyskytují sympatricky. Rod Paroedura patří do cytogeneticky málo prozkoumané čeledi Gekkonidae, která vykazuje vysokou variabilitu ve způsobech určování pohlaví a na rozdíl od bazálních linií gekonů značnou variabilitu v počtu a morfologii chromozomů. Dosud byly publikovány karyotypy pouze dvou druhů rodu (P. picta, P. sp.). Cílem mé diplomové práce bylo popsat karyotypy obou pohlaví všech dostupných zástupců rodu pomocí klasických i molekulárně cytogenetických metod, provést fylogenetickou analýzu karyotypové evoluce a chromozomálních přestaveb v rámci rodu za účelem posouzení významu těchto přestaveb během adaptivní radiace, a snaha detekovat pohlavní chromozomy. Podařilo se mi získat karyotypy obou pohlaví u devíti druhů, zastupujících většinu hlavních fylogenetických linií rodu. Na základě výsledků můžeme rozdělit druhy do tří skupin podle diploidního počtu chromozomů a vzájemné podobnosti v morfologii makrochromozomů. U šesti druhů (P. masobe, P. karstophila, P. oviceps, P....
|
|
| |
|
|
Vliv kvality potravy na poměr pohlaví modelového pěvce
Tomiška, Lubomír ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Vinkler, Michal (oponent)
Studium vychýleného poměru pohlaví představuje jedno z ústředních témat evoluční ekologie. Zatímco u ryb, obojživelníků, plazů a některých bezobratlých existují přesvědčivé důkazy o závislosti poměru pohlaví na podmínkách prostředí, u ptáků a savců na zodpovězení této otázky stále čekáme. Jednou z hlavních překážek je skutečnost, že u těchto dvou skupin obratlovců determinují pohlaví výhradně pohlavní chromozomy. Velká část autorů považuje za nejpravděpodobnější proximátní mechanismus manipulace nenáhodný rozchod pohlavních chromozomů, tzv. meiotický tah. Podle tradiční Mendelovské představy by měl být však rozchod chromozomů během meiotického dělení náhodný. Díky zavedení nové technologie určování pohlaví pomocí molekulárních metod máme od 90. let minulého století možnost stanovit téměř absolutní primární poměr pohlaví mláďat. Na přelomu tisíciletí tudíž začal v tomto oboru probíhat intenzivní výzkum. Přestože dnes máme k dispozici několik desítek experimentálních studií, stále se nedaří najít jednotnou fyziologickou adaptaci, která by manipulaci poměrem pohlaví objasnila. Totéž platí i pro možnou ultimátní příčinu. Existuje několik prací, které svědčí o vychýleném poměru pohlaví na té nejnižší úrovni, žádná z nich však přímo meiotický tah netestovala. Proto jsme se rozhodli ověřit jednu z možných...
|
|
|
Vznik, degenerace a detekce pohlavních chromozomů
Jílková, Klára ; Král, Jiří (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Lukáš (oponent)
Pohlavní chromozomy jsou většinou odvozeny z páru autozomů a diferencují v důsledku suprese rekombinace. Tento proces vede k postupné degeneraci nepárového pohlavního chromozomu a tato část genomu se stává geneticky inertní. Mezi nejdůležitější mechanismy degenerace alozomu patří Mullerova rohatka, genetické svezení se a selekce na pozadí. Přímý vliv na degeneraci mají transponovatelné elementy a akumulace konstitutivního heterochromatinu. Tyto procesy se podílejí jak na degeneraci Y chromozomu, tak na degeneraci W chromozomu. Existují ale selekční tlaky, které vedou k tomu, že se rychlost degenerace těchto alozomů liší. Rozdíly v degeneraci se vyskytují i mezi alozomy živočichů a rostlin, a to zejména proto, že některé rostliny jsou ve značné fázi svého životního cyklu v haploidním stavu. Mezi jiné způsoby vzniku pohlavních chromozomů patří přestavby mezi autozomy a gonozomy, nondisjunkce a rozpad původních pohlavních chromozomů, vznik z B chromozomů nebo nenáhodná segregace autozomů s pohlavními chromozomy. Další možností evoluce pohlavních chromozomů je tranzice mezi systémy XY/XX a ZW/ZZ popř. tranzice mezi chromozomovým a epigamním určením pohlaví. Je možné, že se přechod mezi systémy XY/XX a ZW/ZZ odehrál i během vzniku savců z plazího předka. Pohlavní chromozomy jsou tedy evolučně velmi dynamické....
|
|
|
Srovnávací analýza sexuálního a agonistického chování gekonů čeledi Eublepharidae
Rauner, Petr ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Frýdlová, Petra (oponent)
Pohlavní výběr je považován za hlavní selekční tlak ovlivňující velikost živočichů a tím i evoluci pohlavního dimorfismu ve velikosti těla (SSD). Gekoni čeledi Eublepharidae neboli gekončíci jsou monofyletickou skupinou vykazující výraznou variabilitu ve směru SSD. Lze mezi nimi tedy nalézt jak druhy s většími samci, tak i druhy s většími samicemi. Též se předpokládalo, že se jednotlivé druhy liší v přítomnosti samčích soubojů a komplexitě samčího prekopulačního chování. Právě tato rozmanitost ve výskytu či absenci výrazných prvků samčího chování se mohla v minulosti výrazně podílet na současné podobě SSD u gekončíků. Tato práce je zaměřena na odhalení souvislostí mezi směrem SSD a přítomností či nepřítomností vibrace ocasem během námluv a soubojů s ostatními samci. Za pomoci behaviorálního testování bylo zjištěno, že samčí souboje jsou přítomny u všech zkoumaných druhů, a to i u těch, u kterých se předpokládalo jejich vymizení. U některých druhů byl odhalen výrazný sezónní vliv na samčí agresi, který by mohl mít souvislost se směrem SSD. Výskyt vibrace během námluv byl potvrzen u druhů s oběma směry pohlavního dimorfismu. Přítomnost vibrace v průběhu námluv je u gekončíků pravděpodobně ancestrální a zanikla během evoluce skupiny celkem čtyřikrát nezávisle na sobě, a to opět u linií s oběma směry...
|
host ::
RSS.