|
| |
|
|
Malá Strana ve světle vizitačního protokolu tereziánského katastru z roku 1726
Fúrová, Pavlína ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
(česky): Praktickou částí předkládané bakalářské je zpřístupnění vizitačního protokolu tereziánského katastru pro Malou Stranu z roku 1726 ve formě databáze. Ta by měla sloužit širokému spektru badatelů, kteří se zabývají sociálními, hospodářskými, demografickými otázkami Prahy v 18. století či jejím uměleckohistorickým, resp. především stavebním vývojem. V teoretické části je stručně pojednáno o vývoji nejstarších českých katastrů, situaci na Malé Straně po třicetileté válce a specifickým postavením postranních práv. Následující kapitoly si kladou za cíl krátce shrnout jednotlivé typy údajů, které vizitační protokol přináší. V rámci každé kapitoly jsem se pokusila nastínit trend, který lze na základě získaných dat pozorovat právě pro Malou Stranu. Podrobná analýza dat, kterou bude každý čtenář v práci postrádat, by dalece přesáhla rozsah bakalářské práce. Osobní podněty k výzkumu zmiňuji na konci každé kapitoly a shrnuji je i v závěru práce.
|
|
|
Heřman Jakub Černín v Římě ve světle svého cestovního deníku (1679-1680)
Tesaříková, Alexandra ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Pazderová, Alena (oponent)
Domnívám se, že cestovní deník Heřmana Jakuba Černína z Chudenic se řadí k významným pramenům osobní povahy konce 17. stol. Dává badateli možnost získat představu o každodenní realitě kavalírských cest, o osobnosti pisatele, jeho pohledu na svět a sociálním vztahům, přináší po- drobnější poznatky o černínské rodině, zejména v kombinaci s ostatními prameny z rodinného archivu. V této práci se mi podařilo identifikovat všechny písaře jednotlivých verzí derulm. Pražský rukopis sepsal sám Heřman Jakub, jindřichohradecký opis vznikl zřejmě z podnětu Humprechta Jana a sepsal jej úředru'k Jan Procházka a na aršíky, posílané Humprechtu Janovi přímo z cesty, opisoval průběžně deníkové záznamy páže Václav Příhoda - Casus. Analýza cestovního deru'ku Heřmana Jakuba Černína přináší detailní pohled na přístup kavalíra k jeho vzdělání, na jazykovou vybavenost, i řadu podrobností o vztazích uvnitř černínské rodiny a samozřejmě o osobě Heřmana Jakuba - o jeho zájmech, zážitcích, síti kontaktů, náboženském životě, studiu, zábavě, přístupu k umění apod.
|
|
|
Itinerarium tepelského premonstráta Caspara Johannese Norberta Brandla z let 1707-1710 jako pramen k církevním a politickým dějinám střední a východní Evropy v době velké severní války
Kulová, Zuzana ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Zilynskyj, Bohdan (oponent)
Hlavním cílem této diplomové práce bylo vytvoření komentované kritické edice zmíněného latinského pramene, jeho popis a rozbor jednotlivých částí díla. Stejně významnou součástí je také alespoň částečné sestavení životních osudů tepelského premonstráta Caspara Brandla, přičemž jsme zcela odkázáni pouze na dochované prameny kláštera Teplá, popřípadě na kusé informace, jež na sebe prozradí sám autor. Nejvíce zpráv při tom získáváme jen k několika dnům Brandlova života, jež strávil jako zpovědník a kaplan v Toužimi u kněžny Charlotty a kdy bez dovolení řádových představených opustil Čechy jako součást kněžnina doprovodu a vydal se s ní směrem do Saska. Brandlův deník jako pramen alespoň částečně související s událostmi severní války, povstáním Františka II. Rákócziho a jeho kontakty s polským prostředím, poskytující navíc očima katolického kněze ze střední Evropy cenné postřehy z cest po východoevropských zemích, je v našem prostředí pramenem spíše ojedinělým a je obtížné najít dílo, jež by mohlo posloužit k případné komparaci. Jako nejvhodnější se zdá být Itinerarium Daniela Krmana, luteránského superintendenta z Horních Uher, jenž téměř ve stejné době putoval k švédskému králi Karlu XII., tehdy pobývajícímu se svým vojskem ve východní Evropě, a cestoval tak mnohdy přes stejná území jako otec Caspar, jen s...
|
|
|
České velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů za převora Michaela Ferdinanda z Althanu.
Otradovec, Tomáš Jan ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Zdichynec, Jan (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá Českým velkopřevorstvím Suverénního řádu maltézských rytířů za převora Michaela Ferdinanda z Althannu. Snaží se popsat správní vývoj řádu od středověku do konce 18. století. První část diplomové práce pojednává o historickém vývoji řádu jak ve světě, tak na území koruny české a přibližuje postavení, strukturu a fungování jednotlivých řádových složek. Druhá část je věnována Frá Michaelu Althannovi, vekopřevorovi Českého velkopřevorství maltézského řádu (1767 - 1789), jeho vojenské a duchovní kariéře. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Henyk z Valdštejna. Profil šlechtického intelektuála předbělohorské doby
Bažant, Petr ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
Předbělohorská doba, jedno z nejzajímavějších a pro historiky nejpřitažlivějších období českých dějin, se zapsala do historie především tím, že si Prahu za své sídlo zvolil Rudolf II. Císařova rezidence nad řekou Vltavou se svým majestátním hradem shlížela na město, které se rázem stalo jednou z nejvýznamnějších metropolí v Evropě. Do Prahy se od roku 1583 stěhovali císařovi úředníci a cizí diplomaté, bohatí kupci a zdatní řemeslníci a umělci. Nebývalý ruch postupně zbavoval město jeho provinčního rázu a přinášel mu prosperitu. 1 Vzestup města uvítala i česká šlechta. Praha pro ni již dávno představovala politické a společenské centrum, stavěla si zde nádherné paláce a v souvislosti s panovníkovým pobytem zde trávila i mnohem více času.2 Společenské ovzduší města nabízelo pestřejší způsob života a rafinovanější druhy zábavy, pobízelo však také českou šlechtu k přijímání prvků kosmopolitního rázu. Renesance se v české prostředí s konečnou platností prosadila až od poloviny 16. století3 a přítomnost císařského dvora vybízela k trvalejšímu uplatnění pozdně renesančních či manýristických myšlenek.
|
|
|
Můj milý Mýso! Z málo známé korespondence Vojtěcha Hynaise s J.V. Myslbekem let 1881-1900
Kolář, Petr ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
Vztah Vojtěcha Hynaise s Josefem Václavem Myslbekem je krásnou ukázkou ryzího přátelství a naprosté profesní kolegiálnosti. Předcházející řádky jsou důkazem, jaký důraz mezi umělci byl na tyto hodnoty kladen v pomalu končícím 19. století. Unikátně dochovaná korespondence je k těmto dějům, jakož i k jejich celkovým životním osudům neocenitelným pramenem. Nic na tom nemění ani fakt, že se ukázala být ne zcela kompletní. Pokud bych mohl stručně shrnout její přínos pro eventuální další bádání, vyzdvihl bych nejspíše dva momenty. Především se dostalo zveřejnění materiálu let 1890 - 1900, který je v porovnání s osmdesátými léty z několika důvodů cennější. Je totiž zatím prakticky neznámý a tím také zůstal dosud netknut "rukou editorovou" (již bylo zmíněno, že také František Žákavec se tomuto časovému období vyhnul). Zmíněné desetiletí Hynaisova a Myslbekova života můžeme bez obav nazvat vrcholným. Je tedy samozřejmě bohaté na další významné události, jejichž souvislosti tento pramen může pomoci odkrýt. Také přesvědčivě poukazuje na ten fakt, že v úvodu zmiňované "železné přátelství" obou špičkových umělců doznávalo postupných změn. Ostatně absenci zveřejnění pramenů těchto let pociťuje namnoze i odborná veřejnost. Druhým významným faktem je to, že také tato část (stejně tak jako celý soubor) se nachází v...
|
|
|
Cech soukeníků a tkalců v Soběslavi
Linhart, Stanislav ; Ebelová, Ivana (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
Cílem bakalářské práce, jejímž tématem je cech soukeníků a tkalců ve městě Soběslavi, je podniknout na základě příslušných cechovních pramenů (jde zejména o cechovní statuta, cechovní knihy a spisový materiál) sondu do života těchto dvou cechů a přiblížit jejich organizaci a správu. Pozornost je však také věnována obecné problematice, to znamená stavu dosaženého poznání v cechovnictví, otázkám spojených se vznikem, vývojem a zánikem cechovního systému v našich zemích a v neposlední řadě také charakteru soukenického a tkalcovského řemesla.
|
|
|
Kanonie Cyriaků (křižovníků s červeným srdcem) na Starém Městě pražském v letech 1628-1729
Jiřinec, Martin ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Čornejová, Ivana (oponent)
Studium raně novověkých církevních dějin a zvláště období pobělohorské rekatolizace bylo v minulosti příliš často ovlivňováno nebo přímo určováno světonázorově ideovými a nacionálními postoji a politickými tlaky. Pojetí řady studií dokonce i souhrnného rázu krom toho vycházelo ze znalosti pouze značně omezené pramenné základny, a již proto vykazují v interpretační rovině četné nedostatky. Vzhledem k velkému bohatství dochovaných písemných pramenů patří církevní dějiny období pobělohorského, a to zejména druhé poloviny 17. století, stále k poměrně málo probádaným úsekům české národní historie. Objektivnímu výzkumu a historiografické produkci se na tomto poli po delší odmlce otevřely cesty naplno teprve v nedávných letech. Současná doba dává vzniku řadě kvalitních monotematických studií, jež zakládají perspektivu nových pojednání syntetického rázu.
|
|
|
České barokní korunovace
Hrbek, Jiří ; Maur, Eduard (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
Jako svou proseminární práci jsem se rozhodl před třemi roky napsat krátkou studii o korunovaci Ferdinanda IV. na českého krále roku 1646, kterou jsem napsal ze zájmu o barokní Habsburky a konkrétně o osobnost císaře Ferdinanda III., jenž celou korunovaci svého syna připravil, a na níž se aktivně podílel. Při studování korunovačních popisů a okolního aktového materiálu uloženého v tehdy ještě Státním ústředním archivu v Praze jsem ale neporozuměl řadě věcí, které nakonec zapříčinily, že jsem se rozhodl po více než roční přestávce vrátit se k tématu českých barokních korunovací, tentokrát v širším časovém záběru. Uvědomil jsem si, že sice dokážu popsat, jak a co se stalo, který zemský úředník nesl v korunovačním průvodu tu kterou korunovační insignii, ale nedokážu vysvětlit proč se tak stalo. Za touto otázkou, začínající slovem "proč", se hned vyhrnula řada dalších, které mě nutily pouštět se do stále obecnějších problémů, zkoumat otázky teorie absolutismu, vzniku veřejnosti a královské propagandy, nebo zásady rituálního a ceremoniálního chování v raném novověku. Byl jsem překvapen, že se těmto otázkám až na výjimky v českém prostředí nikdo nevěnoval, neméně jsem ale byl překvapen, kolik lidí v zahraničí se jimi zabývalo, a k jakým důležitým - a i pro české prostředí použitelným - závěrům došli. Sekundární...
|
host ::
RSS.