|
|
Problémy ochrany soukromí a osobních údajů v právu EU
Novák, Daniel ; Svoboda, Pavel (oponent) ; Scheu, Harald Christian (oponent)
Pojem soukromí - jakožto právní kategorii - vyjádřili S. D. Warren a L. D. Brandeis v článku "The Right to Privacy" vydaném v Harvard Law Review roku 1890. Občas se ozývají hlasy, že soukromí by nemělo být pokládáno za samostatný předmět právní ochrany. Nelze přehlédnout kritiku, že jeho vymezení je bezbřehé, neboť do oblasti soukromí zasahují mnohá protiprávní jednání postrádající konkrétnější společný jmenovatel. Nicméně pojem soukromí může být strukturován. Obsahové těžiště textu se vztahuje k právu na soukromí ve smyslu informačním, a to zejména v rámci EU. V systému práva EU po jeho lisabonské revizi posílí role Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 2 a 3 Smlouvy o EU ve znění Lisabonské smlouvy platí, že Unie k této Úmluvě přistoupí. Soudní dvůr Evropské unie provádí konformní recepci právních názorů Evropského soudu pro lidská práva, který interpretuje právo na ochranu soukromí extenzívně. Soudní dvůr Evropské unie "vyvíjí" vlastní judikaturu a ochranu soukromí zařadil mezi obecné zásady práva Unie. Lisabonská smlouva se promítla do oblasti ochrany soukromí rovněž tím, že mění čl. 6 odst. 1 Smlouvy o EU tak, že Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie, jež má stejnou právní sílu jako smlouvy. Listina základních práv Evropské...
|
host ::
RSS.