|
|
Narativní struktury, mytologizace a transmediální vyprávění na příběhu Hvězdných válek
Lišková, Tereza ; Kraus, Jiří (vedoucí práce) ; Švelch, Jaroslav (oponent)
Tématem diplomové práce byla analýza narativních struktur a transmediálního vyprávění v příběhu Hvězdných válek (Star Wars) zpracovaných do filmové podoby režisérem Georgem Lucasem. Práce se zaměřila především na narativní analýzu původních i novějších filmových zpracování tématu a dále analýzu transmediálního vyprávění, díky kterému se Star Wars rožšířily především do oblasti literatury a počítačových her. Kromě narativní analýzy byla předmětem práce také analýza fikčního světa, ve kterém se příběh odehrává a stereotypizaci hlavních postav. Dalším bodem diplomové práce je také analýza transmediálního vyprávění, díky kterému je původní příběh Star Wars přeměněn do podoby knižních zpracování, počítačových her a dalších. Celý koncept Star Wars můžeme označit za moderní narativ, jehož příběhy navíc spadají do žánru science-fiction a odehrávají se ve zcela fikčním prostředí. Při analýze narativu autorka vycházela především z klasické teoretické literatury o teorii narativity. Například Morfologie pohádky od Vladimira J. Proppa, podle jehož teorie bylo možné do jisté míry analyzovat i původní a další epizody Star Wars. Pro analýzu transmediálního vyprávění bylo kromě jiného využito také studie Mary Laure Ryanové, která rozebírá základní možnosti proměny narativu v transmediálním vyprávění. Cílem diplomové práce...
|
|
|
Typologie prostoru v narativních textech
ŠLAPÁKOVÁ, Michaela
Tato diplomová práce se tematicky zaměřuje na narativní kategorii prostoru, jíž se dotýká hned z několika možných úhlů pohledu literárněvědného zájmu. Nejprve se krátce soustřeďuje na popis možných perspektiv, jejichž optikou lze k této kategorii přistupovat, a poté se noří do morfologie díla a hledá různé způsoby zobrazení prostoru v literárním textu. Této problematice je věnována druhá kapitola, jejíž jednotlivé podkapitoly se zabývají komparací možností zobrazení příbuzných narativních kategorií prostoru a času, popisem jako jednou ze základních technik performance prostoru v jazykovém umění a různými metodami jeho prezentace. V neposlední řadě pak nabízejí celkový model struktury fikčního světa narativu, vycházející ze stanovisek literárního teoretika Gabriela Zorana. Ve třetí kapitole se odpoutáváme od vnitřních vztahů, na jejichž principu je prostor v narativních textech uspořádáván, a sledujeme možnosti, které nám nabízí tato kategorie, přistupujeme-li k ní jako k tematicky klíčovému (a tedy i interpretačně relevantnímu) prvku narativu. Definujeme zde pojem téma, archetyp a topoi a danou kategorii dále nahlížíme z hledisek poetiky prostoru (či poetiky míst). Věnujeme se tak několika reprezentantům fikčního světa a jejich podobám a rolím, které v rámci konečné interpretace textu mohou zaujímat. Dosažené poznatky pak v průběhu celé práce aplikujeme na konkrétní díla české literatury, čímž získáváme názornější představu o jinak abstraktních teoretických úvahách a tezích.
|
host ::
RSS.