|
|
Pachové signály podle kterých se orientují flebotomové a komáři
Strejc, Vojtěch ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Štáfková, Jitka (oponent)
Práce se zabývá pachovými signály, pomocí kterých krevsající hmyz vyhledává hostitele. Je zaměřena zejména na flebotomy, ale zabývá se i nejdůležitějšími poznatky publikovanými u komárů, kteří jsou blízkými příbuznými flebotomů. Mezi pachové signály důležité pro flebotomy patří, kromě sexuálních feromonů, zejména oxid uhličitý, vyšší alkoholy, aldehydy, alkany, ketony a kyselina mléčná. Flebotomové i komáři jsou též atrahováni rostlinnými kairomony, například terpeny, protože na rostlinách získávají svoji cukernou potravu. U lidí je známo, že různí jedinci jsou pro komáry různě atraktivní, tato individuální variabilita je dána především kožním mikrobiomem. U flebotomů byla atraktivita různých osob studována u samic L. longipalpis, mezi šesti dobrovolníky byly zjištěny významné rozdíly. Část práce je věnována zvýšené atraktivitě nakažených hostitelů pro přenašeče nákaz (komáry a flebotomy). Komáři rodu Anopheles byli v některých studiích více atrahováni lidmi nakažených malárií Plasmodium falciparum, konkrétně těmi jedinci, kteří měli v krvi gametocyty. Plasmodium falciparum tak zřejmě může ovlivňovat vektora ve výběru hostitele tím, že změní pach potu nebo dechu hostitele, aby byl atraktivnější pro komáry. Podobně tak i flebotomové jsou zřejmě více atrahování hostiteli, kteří jsou nakaženi...
|
|
|
Sauroleishmania-sand fly interactions
Tichá, Lucie
Sauroleishmanie jsou méně zkoumanou skupinou parazitů, kteří náleží do rodu Leishmania (Kinetoplastida: Trypanosomatidae). Jejich životní cyklus zahrnuje plazí hostitele a flebotomy (Diptera: Psychodidae). Sauroleishmanie nejsou patogenní pro člověka, a tak je o jejich vývoji ve flebotomech a gekonech známo velmi málo. Hlavním cílem této práce tedy bylo otestovat vnímavost různých druhů flebotomů k sauroleishmaniové infekci a popsat vývoj těchto parazitů ve střevě přenašeče; menší část pak byla věnována výzkumu infekcí v plazech. Nejprve jsme se zabývali vývojem Leishmania (Sauroleishmania) tarentolae ve třech druzích flebotomů rodu Phlebotomus. Flebotomové byli infikováni kulturou promastigotů sáním přes membránu a jejich střeva byla vyšetřována v různých časových intervalech po infekci. Leishmania (S.) tarentolae se vyvíjela ve všech třech zkoumaných druzích, typ vývoje byl peripylární. Kromě toho se parazité v hojném počtu vyskytovali v Malpigických trubicích, což je pro parazity rodu Leishmania unikátní lokalizace. Dosavadní poznatky o L. (S.) tarentolae jsme také shrnuli do přehledového článku popisujícího původ, životní cyklus a využití tohoto druhu sauroleishmanie. Dále jsme popsali vývoj dvou vybraných druhů sauroleishmanií, L. (S.) adleri a L. (S.) hoogstraali, v různých druzích flebotomů...
|
|
|
Vliv teploty prostředí na biologii flebotomů a přenos leishmanií
Charvátová, Lada ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Dvořák, Vít (oponent)
a klíčová slova Současné zvyšování teploty atmosféry působí celou řadu globálních změn a ovlivňuje mnoho druhů organismů a jejich vzájemné interakce. Flebotomové jsou drobní zástupci dvoukřídlého hmyzu z čeledi Psychodidae, podčeledi Phlebotominae, kteří přenášejí leishmanie, parazitické bičíkovce (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) působící významné lidské onemocnění leishmaniózu. Na základě literární rešerše lze konstatovat, že teplota prostředí zásadním způsobem ovlivňuje biologii flebotomů. Vysoké teploty zrychlují jejich metabolismus a zkracují délku vývoje nedospělých stádií, ovlivňují velikost a hmotnost těla (s rychlým růstem při vyšších teplotách jsou flebotomové menší), dále zkracují délku trávení krve, defekaci samiček i kladení vajíček. Nízké teploty naopak způsobují prodloužení délky vývoje, menší emergenci dospělců, zpomalené trávení a snížení počtu nakladených vajíček. Vysoké i nízké teploty mohou u larev a kukel vyvolat diapauzu. Optimální teplota, při které jsou všechny fyziologické funkce flebotomů vyvážené, je obecně 24-28 řC. Teplota taktéž ovlivňuje hostitelskou kompetenci flebotomů, leishmanie mají zřejmě toleranci vysokých teplot nižší než flebotomové a některé druhy leishmanií mohou mít za vyšších teplot kvůli urychlené defekaci samiček problém infekci úspěšně dokončit, a...
|
|
|
Riziko introdukce leishmanióz do Evropy
Přibylová, Helena ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Vojtková, Barbora (oponent)
Leishmania je rod parazitických prvoků, vyvolávajících onemocnění zvané leishmanióza, které se projevuje v několika klinických formách u lidí a zvířat. Prokázanými přenašeči jsou flebotomové (Diptera: Psychodidae). Z více než 900 dosud popsaných druhů flebotomů je pravděpodobně více jak 80 prokázaných, nebo pravděpodobných přenašečů leishmanií. V Evropě je hlavním endemickým regionem leishmanióz Středomoří, kde se vyskytuje i řada druhů flebotomů, prokázaných či předpokládaných přenašečů. V posledních letech dochází k hlášení většího množství importovaných případů leishmanióz (přes 10 000 případ neendemické lidské leishmaniózy a přes 700 importovaných případů psí leishmaniózy z obvykle neendemických zemí Evropy). Importované leishmaniózy jsou převážně hlášeny mezi turisty, cestovateli, cestujícími z profesních důvodů (výzkumníci, dělníci, vojenský personál) a dále mezi migranty. Zároveň dochází k šíření flebotomů do nových oblastí a modely, založené na změnách klimatu a prostředí, ukazují, že tento trend bude pokračovat. Tato práce se snaží postihnout rizikové faktory, související s potenciálním rizikem introdukce a šíření leishmanióz v Evropě. Klíčová slova: Leishmania, Phlebotomus, leishmanióza, introdukce, Evropa, rozšíření, rizika, hostitelé, přenašeči
|
|
|
Identification and functional studies of sand fly's immune-related genes
Vomáčková Kykalová, Barbora ; Loza Telleria, Erich (vedoucí práce) ; Panicucci Zíková, Alena (oponent) ; Louradour, Isabelle (oponent)
- CZ Flebotomové (Diptera, Psychodidae) z rodů Phlebotomus a Lutzomyia jsou přenašeči parazitů Leishmania (Kinetoplastea, Trypanosomatida), původců leishmaniózy. Ve snaze přispět k vytvoření nových strategií kontroly přenosu tohoto onemocnění, jsme se zaměřili jsme se na molekulární aspekty interakce mezi imunitou vektoru a patogenem. Imunita flebotomů se skládá z buněčné a humorální složky, které fungují synergicky, aby zajistily účinnou ochranu proti patogenům. Náš výzkum byl zaměřený na humorální složku imunity flebotomů, konkrétně na její hlavní dráhy (Toll, Imd a Jak-STAT), jejich geny a fungování za různých podmínek, zejména během parazitární infekce. U Phlebotomus papatasi jsme popsali profily exprese genů Toll a Imd drah během různé bakteriální zátěže u larev a během infekce Leishmania major u dospělých samic. Dále jsme identifikovali geny pro tři antimikrobiální peptidy (AMP) a sledovali jejich expresi při parazitární infekci. To umožnilo identifikaci, defensinu, který byl specifický pro střevo a jehož exprese byla zvýšena během leishmaniové infekce. Prokázali jsme, že umlčení defensinových genů u P. papatasi vede k silnější infekci leishmaniemi a negativně ovlivňuje přežití flebotomů. Popsali jsme korelaci mezi Imd dráhou a expresí AMP pomocí umlčení transkripčního faktoru, relish....
|
|
|
Vnímavost evropských druhů přenašečů k leishmaniím šířícím se do Evropy.
Hošková, Anna ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
První část této práce je zaměřena na testování schopnosti vybraných evropských druhů flebotomů podporovat vývoj Leishmania major, L. donovani a L. martiniquensis. Celkem bylo provedeno 15 experimentálních infekcí a analyzováno 1601 samic flebotomů. Výsledky ukazují, že Phlebotomus perniciosus a P. tobbi podporují vývoj L. major i L. donovani (byly pozorovány silné zralé infekce s kolonizací stomodeální valvy a metacyklickými promastigoty), zatímco L. martiniquensis nepřežívala defekaci samic. Kompetenci Sergentomyia minuta k vývoji leishmanií nebylo možné otestovat, protože samice tohoto druhu nebyly ochotné sát na krmítku, přestože bylo testováno několik typů membrán, krve a experimentálních podmínek. Druhým cílem této práce byla analýza tiplíků ve dvou oblastech autochtonních nálezů L. martiniquensis u koní v České republice. Celkem bylo analyzováno 3341 nasátých a vykladených samic tiplíků ze Slatiňan a 119 z Ústí nad Labem. Na obou lokalitách byli nejhojnější tiplíci z komplexu Culicoides obsoletus. Žádný z 97 testovaných poolů nebyl pozitivní na DNA leishmanií, ale v 15 poolech ze Slatiňan byla detekována DNA Herpetomonas ztiplika a jeden pool z Ústí n. L. obsahoval DNA Trypanosoma sp. ze skupiny T. theileri. Pokus o izolaci L. martiniquensis pomocí xenodiagnostiky na infikovaném koni byl...
|
|
|
Experimental animal models and vectors of Leishmania (Mundinia)
Bečvář, Tomáš
Leishmanie jsou dvojhostitelští a hmyzem přenášení parazité obratlovců, kteří způsobují onemocnění označované jako leishmanióza, ohrožující více než miliardu lidí po celém světě. Tito parazité jsou aktuálně rozděleni do čtyř podrodů: Leishmania, Viannia, Sauroleishmania a Mundinia. Zástupci posledního jmenovaného podrodu se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Ačkoliv jejich medicínský i veterinární význam stále roste, o jejich rezervoárových hostitelích a přenašečích se ví jen velmi málo, stejně tak jako o možných modelových organismech využitelných pro jejich výzkum. Tato práce shrnuje výsledky naší snahy o rozšíření znalostí o tomto podrodu. V prvních třech studiích jsme se zaměřili na potenciální modelové hostitele a postupně jsme experimentálně infikovali morčata (Cavia porcellus), BALB/c myši, křečíky čínské (Cricetulus griseus) a pestrušky písečné (Lagurus lagurus) celkem 5 druhy leishmanií z podrodu Mundinia, a navíc jsme testovali rezervoárový potenciál afrických hlodavců myši nilské (Arvicanthis niloticus) a krysy mnohobradavkaté (Mastomys natalensis) pro L. chancei. Čtvrtá studie byla zaměřena na přenašeče. Provedli jsme experimentální infekce flebotomů, sdílejících rozšíření s danými druhy leishmanií, a tiplíků Culicoides sonorensis, abychom mohli sledovat vývoj leishmanií...
|
|
|
Sauroleishmania-sand fly interactions
Tichá, Lucie ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Berriatua Fernández de Larea, Eduardo (oponent) ; Shaw, Jeffrey Jon (oponent)
Sauroleishmanie jsou méně zkoumanou skupinou parazitů, kteří náleží do rodu Leishmania (Kinetoplastida: Trypanosomatidae). Jejich životní cyklus zahrnuje plazí hostitele a flebotomy (Diptera: Psychodidae). Sauroleishmanie nejsou patogenní pro člověka, a tak je o jejich vývoji ve flebotomech a gekonech známo velmi málo. Hlavním cílem této práce tedy bylo otestovat vnímavost různých druhů flebotomů k sauroleishmaniové infekci a popsat vývoj těchto parazitů ve střevě přenašeče; menší část pak byla věnována výzkumu infekcí v plazech. Nejprve jsme se zabývali vývojem Leishmania (Sauroleishmania) tarentolae ve třech druzích flebotomů rodu Phlebotomus. Flebotomové byli infikováni kulturou promastigotů sáním přes membránu a jejich střeva byla vyšetřována v různých časových intervalech po infekci. Leishmania (S.) tarentolae se vyvíjela ve všech třech zkoumaných druzích, typ vývoje byl peripylární. Kromě toho se parazité v hojném počtu vyskytovali v Malpigických trubicích, což je pro parazity rodu Leishmania unikátní lokalizace. Dosavadní poznatky o L. (S.) tarentolae jsme také shrnuli do přehledového článku popisujícího původ, životní cyklus a využití tohoto druhu sauroleishmanie. Dále jsme popsali vývoj dvou vybraných druhů sauroleishmanií, L. (S.) adleri a L. (S.) hoogstraali, v různých druzích flebotomů...
|
|
|
Experimental animal models and vectors of Leishmania (Mundinia)
Bečvář, Tomáš ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Courtenay, Orin (oponent) ; Soares Maia, Carla Alexandra (oponent)
Leishmanie jsou dvojhostitelští a hmyzem přenášení parazité obratlovců, kteří způsobují onemocnění označované jako leishmanióza, ohrožující více než miliardu lidí po celém světě. Tito parazité jsou aktuálně rozděleni do čtyř podrodů: Leishmania, Viannia, Sauroleishmania a Mundinia. Zástupci posledního jmenovaného podrodu se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Ačkoliv jejich medicínský i veterinární význam stále roste, o jejich rezervoárových hostitelích a přenašečích se ví jen velmi málo, stejně tak jako o možných modelových organismech využitelných pro jejich výzkum. Tato práce shrnuje výsledky naší snahy o rozšíření znalostí o tomto podrodu. V prvních třech studiích jsme se zaměřili na potenciální modelové hostitele a postupně jsme experimentálně infikovali morčata (Cavia porcellus), BALB/c myši, křečíky čínské (Cricetulus griseus) a pestrušky písečné (Lagurus lagurus) celkem 5 druhy leishmanií z podrodu Mundinia, a navíc jsme testovali rezervoárový potenciál afrických hlodavců myši nilské (Arvicanthis niloticus) a krysy mnohobradavkaté (Mastomys natalensis) pro L. chancei. Čtvrtá studie byla zaměřena na přenašeče. Provedli jsme experimentální infekce flebotomů, sdílejících rozšíření s danými druhy leishmanií, a tiplíků Culicoides sonorensis, abychom mohli sledovat vývoj leishmanií...
|
|
|
Časná fáze imunity v kůži proti leishmaniím
Máčalíková, Bára ; Leštinová, Tereza (vedoucí práce) ; Kolářová, Iva (oponent)
Leishmanie jsou parazitičtí prvoci způsobující onemocnění zvané leishmanióza, která postihuje především savce. V průběhu evoluce se leishmanie adaptovaly na hostitelský imunitní systém, který umí do jisté míry využívat ve svůj prospěch. Tato bakalářská práce pojednává o vztahu leishmanií s časnými imunitními složkami v kůži hostitele a schopnosti parazita inhibovat mikrobicidní aktivity buněk. Infekce počíná inokulací infekčních promastigotů do savčího hostitele a než se leishmanie dostanou do své cílové buňky, interagují v kůži zejména s komplementem, keratinocyty, fibroblasty, eosinofily, neutrofily, mastocyty a dendritickými buňkami. Porozumění vzájemným interakcím mezi hostitelem a parazitem je nezbytné pro vývoj vakcíny a léčbu leishmaniózy. Klíčová slova: leishmanie, kůže, časná imunita, komplement, keratinocyty, fibroblasty, eosinofily, neutrofily, mastocyty, dendritické buňky
|
host ::
RSS.