|
|
Lidství a zvířeckost mezi Heideggerem a Derridou
Trnka, Jaroslav ; Koubová, Alice (vedoucí práce) ; Michálek, Jiří (oponent) ; Chvatík, Ivan (oponent)
Předkládaná práce se zabývá rozdílem mezi člověkem a zvířetem v souvislosti s tematikou času, jak ji zpracovává Heidegger a Derrida. Hlavním východiskem je kritika raného Heideggerova myšlení zvířete jako ochuzeného o svět, provedená jako kritika jeho myšlení času a možnosti. První dvě kapitoly se snaží ukázat, že raný Heidegger přes svůj zásadní příklon k časovosti a možnostnímu charakteru bytí člověka stále myslí možnost jako skutečnou a čas jako přítomný. Teprve na základě tohoto kroku může myslet zvíře privativně jako nesmyslné, resp. ochuzené - v nějaké podobě nepřítomnosti času. Tato kritika vede k hledání důslednějšího myšlení času a možnosti, jako prostředku ke vstřícnějšímu myšlení zvířete. Třetí kapitola se zabývá Derridovými výhradami k takovému hledání času a snaží se zmapovat úskalí, která se s Heideggerovým záměrem pojí. V dalších třech kapitolách je předložen hlavní rozbor pozdního Heideggerova myšlení času. Důraz je kladen na rozdíly tohoto pojetí oproti ranému myšlení, hledané především jako rozdíly mezi pozdní přednáškou Čas a bytí a raným Bytím a časem. Pozdní Heidegger se na rozdíl od raného ptá na jednotu trojitě dimenzionálního času a vyhýbá se tak tomu, aby ji fakticky myslel jako přítomnost. Základem jednoty času je jeho čtvrtá dimenze blížnosti, která se děje jako...
|
|
|
Martin Heidegger: Člověk, svět a prostor
Kocman, Vojtěch ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
4 Abstrakt Tato práce představuje pokus o interpretaci klíčových momentů Heideggerovy koncepce prostorovosti. Vzhledem k tomu, že Heidegger své chápání prostorovosti nikde v systematické podobě nepodává, je nezbytné pracovat s velkým množstvím často fragmentárních primárních textů. Další obtíž představuje autorův jazyk, který klade značné nároky na překladatele; všechny klíčové texty uvedené v této práci překládáme. Heidegger se v rámci své koncepce označované jako topologie bytí pokouší myslet prostor nikoliv jako kvantifikovatelnou veličinu, nýbrž v návaznosti na řecký pojem τόπος, tedy jako kvalitativně určené místo. Tato práce se soustředí jak na Heideggerovo rané dílo, tak i na jeho pozdní období, ve kterém topologické myšlení hraje centrální roli; pokouší se rovněž identifikovat souvislosti mezi nimi. Zásadní význam přitom budou mít pojetí myšlení jako cesty, souvislost myšlení a básnění a vztah prostoru a času, který je v Heideggerově pozdním díle chápán jako rovnocenný. Pouze naznačeny zůstanou další směry, kterými je možné se v souvislosti s bádáním v oblasti Heideggerovy koncepce prostorovosti pohybovat: kritika současného způsobu odkrývání světa, prohloubený vztah k řeckému myšlení a další promýšlení vztahu prostorovosti a bytí. Klíčová slova: Heidegger, svět, prostorovost, prostor, jazyk,...
|
host ::
RSS.