|
|
Transmission and epidemiology of visceral leishmaniasis
Spitzová, Tatiana
IN CZECH Viscerální leishmanióza (VL) je onemocnění působené prvoky Leishmania donovani a Leishmania infantum. Zatím co v Indii je lidská VL působená Le. donovani považována za antroponózu, ve východní Africe se diskutuje o zapojení zvířat jako rezervoárových hostitelů. První část mé dizertační práce je zaměřená na detekci leishmánií v hlodavcích a netopýrech odchycených v různých oblastech Etiopie. Celkově bylo na Leishmania spp. pozitivních 8.2 % hlodavců a 4.9 % netopýrů. Následná sekvenace odhalila parazity z komplexu Le. donovani u 10 % hlodavců, u netopýrů infekce Le. donovani nebyla detekována. Všichni hlodavci pozitivní na Le. donovani byli odchyceni v oblastech jihozápadní Etiopie, kde je výskyt lidské VL a jejích potenciálních vektorů známý. Naše výsledky naznačují možnou účast hlodavců v koloběhu VL v Etiopii. V průběhu sání flebotomové injikují do rány imunogenní slinné proteiny, které vyvolávají druhově specifickou protilátkovou odpověď. Protilátky proti slinám mohou být využity jako ukazatelé expozice hostitele flebotomům a v oblastech s endemickým výskytem leishmanióz jako ukazatelé rizika infekce leishmániemi. S cílem objasnit, zda domácí zvířata (pes, koza, ovce, kráva a osel) ze severní a severozápadní Etiopie mohou hrát úlohu v přenosu VL, jsme měřili hladiny protilátek proti...
|
|
|
Význam lidských papillomavirů v etiologii a prognóze dlaždicobuněčných karcinomů orofaryngu
Rotnáglová, Eliška ; Klozar, Jan (vedoucí práce) ; Šlapák, Ivo (oponent) ; Zámečník, Josef (oponent)
Tonzilární karcinomy (dále TC) zaujímají významnou část nádorů hlavy a krku a jejich incidence v ČR stoupá. Kouření tabáku a nadměrná konzumace alkoholu jsou považovány za původce tří čtvrtin všech nádorů hlavy a krku, mezi další nezávislé rizikové faktory je dnes jasně řazena i infekce lidskými papillomaviry (dále HPV). Prezentovaná práce si kladla za cíl zjistit, zda a jak se navzájem demograficky liší skupina HPV pozitivních a negativních pacientů, stanovit prevalenci HPV v TC u pacientů v České republice a zjistit, zda je virus v HPV DNA pozitivních nádorech transkripčně aktivní. Dalším cílem bylo ověřit vhodnost jednotlivých markerů HPV infekce pro přesný výběr pacientů s HPV asociovaným onemocněním a stanovit prognostický význam těchto markerů. Na souboru 109 pacientů s TC jsme provedli detekci HPV DNA v nádorové tkáni a přítomnosti HPV specifických protilátek v séru. Pomocí dotazníků jsme získali informace ohledně rizikových faktorů. Pro analýzu exprese virové E6 a E2 mRNA a imunohistochemickou detekci proteinu p16 a p53 bylo k dispozici 45 ze 109 vzorků. Celková prevalence HPV DNA v TC byla 65%. U 93% HPV16 DNA pozitivních vzorků byly nalezeny známky transkripční aktivity viru. Pomocí exprese E2 oblasti virového genomu jsme zjistili, že virus je integrován v genomu hostitelské buňky u 64%...
|
|
|
Salivary proteins of sand flies and the immune aspects of Leishmania transmission
Kindlová, Michaela
Flebotomové jsou z medicínského hlediska významní jako přenašeči leishmaniózy. Jejich sliny obsahují antihemostatické a imunomodulační složky, které podstatně ovlivňují přenos a rozvoj leishmaniózy. Proteiny slin flebotomů jsou ale zároveň i silně immunogenní a imunita vyvolaná opakovaným sáním chrání hostitele proti přenosu leishmaniózy. Mnohé studie prokázaly, že za tento protektivní efekt je zodpovědná specifická buněčná imunita. Výsledky našich pokusů však naznačují, že protektivní imunita navozená sáním flebotomů má určité limity. U myší, které byly vystaveny sání flebotomů dlouhodobě, jsme zaznamenali tvorbu specifické imunity, nicméně tato imunita neposkytovala ochranu proti leishmanióze. Můžeme se proto domnívat, že u této skupiny myší se nám v jisté míře podařilo navodit desenzitizaci. Protektivní imunita dále nebyla dosažena u skupiny myší, které byly sice imunizovány slinami flebotomů krátkodobě, avšak mezi imunizací a následnou infekcí došlo k patnácti týdennímu prodlení. Výsledky naší studie proto naznačují, že právě tyto aspekty navození protektivní imunity by v endemických oblastech mohly rozhodovat o tom, že lidé i zvířata běžně vystaveni sání neinfikovaných flebotomů nejsou proti leishmanióze chráněni. Opakované sání flebotomů vyvolává i tvorbu humorální imunity a hladiny...
|
|
|
Možnost využití stanovení avidity protilátek proti HIV pro detekci časné infekce
Diničová, Michaela ; Janďourek, Ondřej (vedoucí práce) ; Jílek, Petr (oponent)
Univerzita Karlova Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biologických a lékařských věd Studijní program: Zdravotnická bioanalytika Vedoucí bakalářské práce: PharmDr. Ondřej Janďourek, Ph.D. Název bakalářské práce: Možnost využití stanovení avidity protilátek proti HIV pro detekci časné infekce Určení časné infekce HIV je v ČR založené na kombinaci výsledků laboratorního vyšetření, klinického vyšetření a informací z epidemiologického hlášení. Identifikace pacienta v akutní fázi onemocnění umožňuje cílené vyhledávání kontaktů v zájmu snížení dalšího šíření HIV, protože pacienti v časné fázi onemocnění jsou nejrizikovější z hlediska přenosu infekce. Jedním z laboratorních markerů akutní fáze onemocnění je nízká avidita protilátek, která vyjadřuje pevnost vazby mezi antigenem a protilátkou. Stanovení avidity je založeno na skutečnosti, že u recentních infekcí je avidita nízká, protože se protilátky s antigenem nevážou dostatečně pevně a až s vyzráváním imunitní odpovědi avidita stoupá. Kvantitativně je vyjádřená indexem avidity, který určuje jaká část protilátek (%) zůstane navázaná v komplexu s antigenem po inkubaci s chaotropním činidlem, v našem případě s roztokem guanidinu. Výpovědní hodnota indexu avidity není absolutní, ale je užitečná jako doplněk ostatních parametrů, které se aktuálně...
|
|
|
Vliv slin krevsajícího hmyzu (Nematocera) na imunitní systém člověka
Jelínková, Kristýna ; Kolářová, Iva (vedoucí práce) ; Janda, Jozef (oponent)
Pobodání zástupci krevsajícího hmyzu z podřádu Nematocera vyvolává u člověka imunitní reakci. Sliny některých zástupců čeledí Psychodidae, Culicidae, Simuliidae a Ceratopogonidae byly zkoumány podrobněji ve smyslu konkrétních antigenů, které ovlivňují hostitelovu humorální i buněčnou imunitní odpověď. Dostupné studie na toto téma jsou zaměřené především na komáry (Culicidae) a flebotomy (Psychodidae). Protilátková odpověď na sliny komárů a flebotomů je založena hlavně na specifických protilátkách tříd IgE a IgG. Hladiny těchto protilátek v sérech pobodaných lidí jsou ovlivněny zejména délkou a intenzitou předchozí expozice pobodání. U komárů je významná IgE odpověď, spojená s častými alergickými reakcemi na komáří pobodání. U flebotomů naproti tomu převládá IgG protilátková odpověď. Buněčná reakce lidského imunitního systému na komáří sliny byla zkoumána pouze okrajově, přičemž komplexnější studie nejsou dostupné. U flebotomů bylo prokázáno, že přídavek slin rodu Lutzomyia a Phlebotomus vyvolává proliferaci lidských PBMC z opakovaně pobodaných osob. Produkce cytokinů lidskými PBMC a exprese kostimulačních molekul monocytů, makrofágů a dendritických buněk jsou také ovlivněny přítomností slin flebotomů. Pobodání muchničkami je u lidí studováno velmi okrajově, u tiplíků nejsou studie o vlivu jejich...
|
|
|
Imunologické příčiny ženské neplodnosti
Bajerová, Kateřina ; Brynychová, Iva (vedoucí práce) ; Novák, Jan (oponent)
S neplodností se v současné době potýká až 15 % párů v reproduktivním věku. Až ve 40 % těchto případů je neplodnost na straně ženy. Ta je způsobena širokou škálou příčin a dalších faktorů. Mezi důležité příčiny neplodnosti patří nepochybně i příčiny imunologické. Obranné mechanismy ženského imunitního systému mohou v patologických případech cílit nejen na aloantigeny spermií, ale může docházet i k autoimunitním reakcím a tvorbě protilátek, které cílí na struktury ovariálního folikulu a oocytu, fosfolipidy, jaderné struktury, enzymy apod. Takto vytvořené protilátky pak mohou bránit možné fertilizaci, vývoji oocytu či embrya a jeho implantaci, ale mohou způsobovat také opakované potrácení. Cílem práce je shrnout různé příčiny způsobující ženskou neplodnost se zaměřením na imunologické patologie, které se na ní podílejí. Práce také popisuje fungování imunitních mechanismů ženského pohlavního ústrojí a stručně přibližuje vývoj oocytu a hormonální cyklus.
|
|
|
Komplement-vážící protilátky u pacientů po transplantaci orgánů a jejich klinický význam
Kovandová, Barbora ; Slavčev, Antonij (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Diagnostika protilátkami-zprostředkované rejekce (AMR) u pacientů po transplantaci jater je velmi komplikovaná, klinické a patologické příznaky této závažné a často i život-ohrožující komplikace se mnohdy překrývají s neimunologickými symptomy, jako jsou biliární obstrukce, ischémie, trombóza a další. Navíc jsou játra proti tomuto typu rejekce do značné míry rezistentní. Stejně jako u transplantovaných ledvin a srdcí, hlavním patologickým faktorem poškození štěpu jsou protilátky namířené proti neshodným HLA antigenům dárce orgánu (tzv. donor-specifické protilátky). Kromě analýzy HLA specificity protilátek se výzkum v poslední době zaměřuje i na zjištění, zdali jsou tyto protilátky schopné vázat komplement či nikoli. Publikací na toto téma je zatím velmi málo. Z tohoto důvodu je cílem této diplomové práce studovat klinický význam komplement-vážících protilátek proti HLA antigenům u pacientů po transplantaci jater. Naše předběžné výsledky naznačují, že by mohla existovat souvislost mezi přítomností komplement-vážících protilátek a výskytem AMR. Tento poznatek by mohl hrát roli pro zlepšení prognózy pacientů po transplantaci jater. Klíčová slova HLA, protilátky, C4d, komplement, transplantace jater
|
|
|
Přehled technik imobilizace proteinových makromolekul na polymerní nosiče
Badalcová, Helena ; Holas, Ondřej (vedoucí práce) ; Svačinová, Petra (oponent)
Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra: Farmaceutické technologie Školitel: PharmDr. Ondřej Holas, Ph.D. Posluchač: Helena Badalcová Název diplomové práce: Přehled technik imobilizace proteinových makromolekul na polymerní nosiče Již od 70. let získávají imobilizované enzymy zájem a pozornost nejen vědeckých a laboratorních pracovníků, ale také průmyslových společností. Enzymy, jedinečné biokatalyzátory vynikající svou specifitou, šetrností k přírodě a schopností reagovat za mírných podmínek, totiž velmi snadno podléhají denaturaci či inhibici. S ohledem na mnohdy vysokou pořizovací cenu by jejich využití mohlo být často nevýhodné. Imobilizační techniky nabízí efektivní řešení tohoto problému a výrazně zjednodušují využití enzymů v průmyslu i výzkumu. Oproti volným formám vykazují imobilizované enzymy mimo jiné vyšší aktivitu, stabilitu a umožňují opakované použití i snadnější oddělení od produktů. V této práci je uveden přehled základních imobilizačních metod - prosté fyzikální adsorpce a kovalentní vazby na nosič, entrapmentu, enkapsulace a beznosičových technik využívajících cross-linking. Na závěr jsou nastíněny možné biomedicínské aplikace a také využití imobilizovaných enzymů v biosenzorech.
|
|
|
Deriváty protilátek využitelné k detekci lidské glutamátkarboxypeptidasy II
Bělousová, Nikola ; Bařinka, Cyril (vedoucí práce) ; Pavlíček, Jiří (oponent)
Rakovina prostaty je jedním z nejzávažnějších rakovinných onemocnění na světě, a proto je velmi důležitý vývoj vhodných diagnostických a terapeutických postupů. Glutamátkarboxypeptidasa II (GCPII) je v současné době posuzována jako jeden z nejzajímavějších markerů rakoviny prostaty díky své tkáňově specifické expresi. Zatímco ve zdravé tkáni prostaty se vyskytuje mizivé množství tohoto proteinu, spolu se vznikem nádoru se výrazně zvyšuje produkce GCPII v transformovaných buňkách. Množství GCPII v rakovinné tkáni dále stoupá spolu se vzrůstající invazivitou nádoru, proto je GCPII vhodný marker pro časná i pokročilá metastazující stadia rakoviny prostaty. Současný výzkum se zaobírá vývojem látek dostatečně citlivých a specifických pro detekci malého množství GCPII, například v počátečních stadiích rakoviny. Deriváty protilátek se ukazují jako molekuly vhodné pro tento účel, neboť vykazují vysokou afinitu a specificitu a minimální nežádoucí vedlejší účinky. Proteinové inženýrství umožňuje přípravu celé řady protilátkových molekul lišících se svou velikostí, vazebnými vlastnostmi, stabilitou a rozpustností a způsobem produkce. Odlišné deriváty jsou vyvíjeny pro účely diagnostické a terapeutické a pro zobrazovací techniky, pro které jsou vhodné molekuly o střední až malé velikosti. Jedním typem těchto...
|
|
|
Klinické aspekty infekce lidskými papillomaviry v diagnostice a léčbě u pacientů se spinocelulárním karcinomem dutiny ústní a orofaryngu
Košľabová, Eva ; Klozar, Jan (vedoucí práce) ; Pellant, Arnošt (oponent) ; Zámečník, Josef (oponent)
Studie prováděné v posledních 20 letech nahromadily údaje, které ukazují na dvě různé etiologie spinocelulárních karcinomů hlavy a krku (HNC). Nádory dutiny ústní hrtanu a hypofaryngu jsou většinou nezávislé na virové infekci a jsou spojeny s užíváním tabáku a alkoholu. Zhruba 26 % všech HNC a více než 50 % tonzilárních karcinomů je spojeno s přítomností onkogenních lidských papillomavirů (HR HPV). Cílem této práce bylo zjistit, zda přítomnost HPV DNA ve výplaších dutiny ústní a/nebo přítomnost HPV-specifických protilátek u pacientů s nádory hlavy a krku (Head and Neck Cancer, HNC) odpovídá přítomnosti viru ve tkáni nádoru a zda tyto parametry mají prognostický význam. Do studie byli zařazeni pacienti s primárním nádorem dutiny ústní a orofaryngu (N=142). Přítomnost HPV DNA byla testována jak v nádorové tkáni, tak i v buňkách přítomných ve výplachu dutiny ústní a HPV-specifické protilátky byly stanoveny z krevního séra pacienta. Krev byla odebrána v jednom měsíci a poté v roce po ukončení terapie. Jeden rok po terapii byl také odebrán výplach dutiny ústní. V souboru bylo celkem 59,2 % HPV pozitivních nádorů. Přítomnost HPV v buňkách z výplachu dutiny ústní a pozitivita HPV-specifických protilátek v séru silně koreluje s přítomností HPV DNA v nádoru před terapií. Z celkového počtu 66 pacientů, kteří...
|
host ::
RSS.