|
| |
|
| |
|
|
Dítě se zdravotním postižením v pěstounské péči
Uhlířová, Markéta ; Vítečková, Michaela (vedoucí práce) ; Poláčková, Věra (oponent)
Abstrakt UHLÍŘOVÁ, Markéta. Dítě se zdravotním postižením v pěstounské péči. Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2011. 140 s. Diplomová práce. V úvodních kapitolách diplomové práce s názvem "Dítě se zdravotním postižením v pěstounské péči" jsou vymezeny základní pojmy související s problematikou zdravotního postižení a jsou zde taktéž nastíněny možnosti péče o dítě se zdravotním postižením a jeho rodinu. Další text se podrobně zabývá problematikou náhradní rodinné péče, vymezuje základní funkce rodiny a přibližuje jednotlivé formy náhradní rodinné péče, které se uplatňují v České republice pro zajištění péče o sociálně osiřelé děti. Hlavní část práce pojednává o pěstounské péči, její historii a jednotlivých typech. Podává pohled na současný stav realizace pěstounské péče v České republice a rozebírá proces zprostředkování pěstounské péče s ohledem na dítě s postižením. Výzkumné šetření na základě analýzy rozhovorů seznamuje se zkušenostmi, které během svého života nasbíraly matky-pěstounky, jež přijaly do péče dítě se zdravotním postižením. Práce je uzavřena zhodnocením získaných poznatků a nastíněním možností, jak jich využít pro ty, kteří o realizaci pěstounské péče přemýšlejí a byli by ochotni přijmout i dítě s postižením.
|
|
| |
|
|
Optimalizace péče o dítě mimo vlastní rodinu
KLÍMOVÁ, Lucie
V současné době se o náhradní rodinné péči hodně hovoří, zejména v souvislosti se změnami v novém občanském zákoníku. Umístění dítěte do náhradní rodinné péče je pro dítě lepší než pobyt v ústavním zařízení. Děti potřebují rodiče (i když se jedná o náhradní rodiče). Náhradní rodiče mohou dítěti poskytnout stejnou lásku a péči jako biologičtí rodiče a mnohdy lepší. Důležité je, aby se dítě dostalo do pěstounské rodiny, která dokáže uspokojit dětské potřeby stejně jako biologičtí rodiče, a aby bylo dítě respektováno a milováno. Teoretická část práce je tvořena kapitolami, kdy první se zabývá rodinou, druhá kapitola je věnována náhradní výchově a ústavní péči a třetí kapitola je věnována náhradní rodinné péči. Následují kapitoly o procesu zprostředkování náhradní rodinné péče, o přizpůsobení dítěte v novém prostředí, příprava na přijetí dítěte do NRP, podpora NRP. Poslední kapitola je zaměřena na kontakt s dítětem, které bude umístěno do péče k osvojitelům. Cílem empirické části této práce bylo zmapovat současný systém péče o dítě mimo vlastní rodinu. Pro získání informací k práci na téma Optimalizace péče o dítě mimo vlastní rodinu byl zvolen kvalitativní přístup. Sběr dat probíhal pomocí narativních a polořízených rozhovorů s vybranými respondenty. Narativní a polořízené rozhovory byly vedeny podle předem připravených otázek. Vybranými respondenty byli pěstouni, adoptivní rodiče a pracovníci Dětských domovů a Dětských center. Výsledky rozhovorů ústavních zařízení byly porovnávány mezi sebou i s odbornými informačními zdroji. V rámci výzkumu bylo zjištěno, že změny v zákonech přinesly hodně negativ. Pobyt dětí v ústavním zařízení je delší. Z výzkumu vyplývá, že v zařízeních v gesci MZ se podaří dítě umístit do náhradní rodinné péče. V zařízeních v gesci MŠMT se to obvykle nedaří. Dále se z rozhovorů dozvídáme, že i do pěstounské péče v zařízeních MZ se podaří dítě umístit. Ze zařízení v gesci MŠMT se do klasické pěstounské péče a osvojení nepodaří většinou umístit dítě. Pouze v jednom rozhovoru jsem se setkala s odpovědí, že v zařízeních v gesci MŠMT umístili do péče 4 děti, jednalo se o sourozence. Počet dětí umístěných ze zařízeních v gesci MZ do osvojení je vyšší než do klasické pěstounské péče. Do mezinárodní adopce se většinou neumístí žádné dítě z výše uvedených zařízení. Nejčastějším důvodem propuštění ze zařízení v gesci MZ je návrat do původní rodiny a umístění do náhradní rodinné péče. Děti ze zařízení v gesci MŠMT jsou propuštěny z důvodu zletilosti a ukončení vzdělávání. Dále z rozhovorů vyplývá, že zařízení v gesci MZ pečuje o větší počet dětí než v zařízeních v gesci MŠMT. ZDVOP má velký význam dle pracovníků Dětských center a Dětských domovů v systému péče o dítě. Pracovníci Dětských domovů, Dětských center, adoptivní rodiče a pěstouni se shodli na to, že by náhradní rodič měl mít stejné vlastnosti jako biologický rodič. Náhradní rodiče i pracovníci Dětských center a Dětských domovů mají stejnou představu o vlastnostech náhradních rodičů. Okolí u náhradních rodičů reaguje na rozhodnutí přijetí dítěte do náhradní rodinné péče pozitivně. Očekávání náhradních rodičů jsou splněna. Zájemci o náhradní rodinnou péči by se dle pěstounů a adoptivních rodičů měli připravit na vše. Náhradní rodič má většinou možnost seznámit se s dítětem před tím, než jim bylo předáno do péče.
|
|
|
Role asistovaného kontaktu v náhradní rodinné péči
FENCLOVÁ, Lucie
Abstrakt Klíčová slova: dítě, rodič, pěstouni, asistovaný kontakt, náhradní rodinná péče Předkládaná diplomová práce si klade za cíl zjistit, jaké názory a postoje mají pěstouni na asistovaný kontakt. Zda jsou informovaní o možnostech tohoto zprostředkování, případně kolik dětí v pěstounské péči se se svým biologickým rodičem setkává. Dále má být zjišťováno, jak se o možnosti asistovaného kontaktu pěstouni dozvěděli a zda je tato služba využívána v současnosti, či zda bude pěstouny využita v budoucnu. V rámci této práce byla stanovena jedna výzkumná otázka, která je v souladu se stanoveným cílem práce. Otázka zní: Obávají se rodiče mající dítě v pěstounské péči o ztrátu dítěte ve vztahu k asistovanému kontaktu? Z metodologického hlediska byl aplikován kvalitativní výzkum. Technikou pro terénní sběr dat byl zvolen polostrukturovaný rozhovor. Výsledky výzkumu byly vyhodnocovány metodou vytváření trsů. Dosažené výsledky se v mnoha částech shodují s odbornou literaturou, ale byly zjištěny i nové skutečnosti. Z výzkumu vyplynulo 7 trsů, které se ukázaly jako společné a byly popisovány ve výpovědích více komunikačních partnerů. V rámci výzkumu byla provedena sonda do života pěstounských rodin, včetně nejintimnějších detailů jejich společného života. Bylo zjištěno, že většina pěstounů nepovažuje pěstounskou péči jako péči přechodnou, ale dítě vnímají téměř jako osvojené. Je pro ně těžké myslet na ztrátu dítěte či na setkání dítěte s biologickým rodičem. Výstupy diplomové práce mohou posloužit jako podklad pro další studie a výzkumy v této oblasti. Mohou být použity také jako výukový či podpůrný materiál v předmětech sociálního zaměření.
|
|
|
Psychický dopad pěstounství na biologické děti pěstounů
TÁBOROVÁ, Pavla
V současné době se o pěstounské péči hodně hovoří, zejména ve spojitosti s plánovaným zrušením kojeneckých ústavů. Nyní je dávána přednost umístění dítěte do pěstounské péče před ústavní výchovou. Nelze ale věnovat pozornost pouze dětem, které se umisťují do náhradní rodiny. Rodině, která dítě přijímá, by měla být věnována také velká pozornost. Za rodinu nelze považovat pouze dospělé osoby, které se stanou pěstouny pro přijaté děti, rodinu tvoří i děti. Právě na děti, na biologické děti pěstounů, je zaměřena tato bakalářská práce, protože jejich postoj k samotné pěstounské péči může značně ovlivnit situaci v nově vzniklé rodině. Teoretická část bakalářské práce je tvořena třemi kapitolami, kdy první se zabývá rodinou jako primárním socializačním činitelem, druhá kapitola je věnována sourozeneckým vztahům a třetí kapitola je zaměřena na náhradní rodinnou péči. Cílem praktické části této práce bylo zjistit, jaký psychosociální dopad může mít pěstounství rodičů na biologické děti pěstounů. Dílčím cílem bylo zjištění pozitiv a negativ, která vyplývají z pěstounství pro biologické děti pěstounů. Pro získání informací byl zvolen kvalitativní přístup. Sběr dat probíhal pomocí polostrukturovaných rozhovorů s vybranými respondenty. Vybraní respondenti byli biologickými dětmi pěstounů. Výsledky práce obsahují zpracované rozhovory. Výsledky práce poskytují informace o tom, jaký dopad může mít pěstounství rodičů na jejich biologické děti a zároveň, co tyto děti považují za pozitiva a negativa, která pro ně z pěstounství vyplývají. Následně jsou výsledky z rozhovorů porovnány mezi sebou a zároveň i s odbornými informačními zdroji. V rámci výzkumu bylo zjištěno, že psychosociální dopad pěstounství se projevil hlavně v následujících oblastech. Respondenti se naučili žít v kolektivu, pomáhat rodičům, být samostatnější, museli se naučit komunikovat s dětmi, které mají za sebou i nepříjemné zkušenosti, zároveň se museli vyrovnat s reakcemi okolí, pro něž byla jejich rodina něco neobvyklého, co stojí za větší pozornost. Jeden z respondentů pocítil dopad pěstounské péče v tom, že si ho někteří lidé díky tomu více váží. Pro jednu z respondentek byl příchod dítěte do pěstounské péče podnětem k tomu, aby přestala spoléhat na své rodiče a na to, že jsou jedna rodina a měla potřebu být sama za sebe. Za pozitiva byly jmenovány zkušenosti z rodiny, které se budou hodit do budoucna, pomoc rodičům, aktivní a pestrý život v rodině, uznání lidí, samostatnost, zlepšení psychického stavu matky, vzájemné sblížení rodičů, přestěhování na vesnici. Za jmenovaná negativa byla početnost, která se projevuje zejména při dopravě a u vstupů, pohledy lidí, ochuzení o čas rodičů, okamžik, kdy se veřejnost prvně dozvěděla, že je do rodiny přijaté dítě do pěstounské péče, trápení rodičů, když byli okolím obviňováni, že nevhodné chování přijatých dětí je způsobeno pouze výchovou a také, že přijaté děti dostávaly od fondů různé dary a biologické nikoliv. Pouze v jednom případě byla pěstounská péče hodnocena zejména negativně, příčina by mohla být v tom, že rodiče názor biologického dítěte nezajímal, věděli, že s přijetím dítěte nesouhlasí, ale nebrali na to ohled. V ostatních rodinách byl názor biologických dětí důležitý, měly možnost podílet se na rozhodování, zda se dítě do pěstounské péče přijme. To by mohla být hlavní příčina vcelku kladného hodnocení pěstounské péče.
|
|
|
Využití arteterapie při práci s pěstounskými rodinami
KOPTA, Pavel
Bakalářská práce je vypracována na základě dlouhodobého arteterapeutického působení v rodině s dětmi v pěstounské péči. Je zaměřena především na sourozenecké vztahové konstelace, na celkové sociální klima v rodině a na možnosti využití arteterapie pro moderaci rodinných vztahů a na včasné odhalení problematických situací. V úvodu je krátké pojednání o problematice náhradní rodinné péči v České republice a o funkci rodiny a o významu ranných interakcích v rodině. Stručně je charakterizován ontogenetický vývoj výtvarného projevu. Dále jsou zhodnocena terapeutická východiska, možnosti a přístupy jimiž disponuje arteterapie, a které jsou vhodné pro tento typ klientely. Následuje rodinná anamnéza a konkrétní kazuistiky vybraných členů rodiny s komentáři. Naznačena je také další rodinná prognóza. V diskuzi se zabývám teoretickými východisky psychoanalýzy, o které se arteterapeutická práce opírá. V závěru je zhodnoceno arteterapeutické působení v konkrétní rodině a jsou naznačeny další možnosti arteterapeutické práce s pěstounskými rodinami
|
host ::
RSS.