|
|
Arktická jezera: současný zooplankton, subfosilní záznam a rekonstrukce minulého vývoje, s důrazem na Svalbard
Sejbalová, Zuzana ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Tátosová, Jolana (oponent)
Arktické oblasti mají vlivem malého přísunu energie jednoduché potravní sítě, a proto se zde rychleji projevují změny. V arktických oblastech je mnoho jezer různých typů. Na dně těchto jezer se po dlouhá tisíciletí shromažďují zbytky různých organismů. Nejčastěji jsou to pakomáři (Chironomidae), rozsivky (Diatomeae) a perloočky (Cladocera), kterými se hlavně zabývá moje práce. Perloočky se v sedimentech jezer dobře zachovávají. Nachází se zde hlavně jejich chitinozní krunýře, hlavové štíty, a také efípia. U některých druhů se zachovávají pouze drobné úlomky jejich těl. Tyto zbytky jsou využívány v paleolimnologických studiích. Ze složení společenstev perlooček v současnosti lze vyvodit vztahy určitých druhů nebo skupin druhů k určitým faktorům prostředí a pomocí těchto vztahů lze rekonstruovat vývoj jezera i jeho okolí v minulosti. Nejčastější jsou rekonstrukce teploty, hloubky jezera a úživnosti. Ze znalosti reakce organismů na změny podmínek lze předpovídat, jak budou společenstva reagovat na změny v budoucnosti. Moje budoucí práce se bude zabývat analýzou perlooček z kóru odebraného z jezera Garmaksla, které se nachází v centrální části Svalbardu, proto je Svalbard něj tato práce zaměřena. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Krevní paraziti rejnoků na Svalbardu
JAKEŠOVÁ, Anežka
Tato bakalářská práce se zabývá poznatky krevních parazitů ryb a paryb. V tomto případě zejména rejnoka Amblyraja radiata. Krevní nátěry ryb a paryb pro tuto studii byly získány ze Svalbardu, kterým se zabývám v úvodu. V teoretické části popisuji rozdělení paryb, dále popisuji obecně parasitismus. V dalším popisu zmiňuji krevní parazity, motolice a hlístice které se také mohou objevovat v krvi obratlovců. Mezi krevní parazity patří i Haemogregarina delagei, který je jediným parazitem nalezeným na krevních roztěrech rejnoka A. radiata, a Desseria myoxocephali u vranky Myoxocephalus scorpius. Na Svalbardu jsou A. radiata infikovány H. delagei s vysokou prevalencí (90 %). V praktické části jsem se zabývala všemi kroky vedoucími k získání části sekvence genu pro 18S rRNA. Vyizolovanou DNA z krve rejnoků jsem přidala do několika různých směsí PCR, které se lišily použitou polymerázou, pufrem nebo primery. Velikost získaných PCR produktů jsem posoudila pomocí agarózové elektorofézy, izolovala je pomocí komerčního typu (Expin Combo, GeneAll) a zaslala na přímé sekvenování firmě Seqme nebo použila pro molekulární klonování. Úspěšně zaklonované úseky DNA jsem izolovala z kompetentních buněk pomocí kitu (Hybrid-Q Plasmid, GeneAll) a nechala opět sekvenovat v servisní firmě Seqme. Sekvence toho parazita jsou nejblíže k Desseria myoxocephali a nasvědčují hypotéze, že Haemogregarina není monofyletickým rodem.
|
|
| |
|
|
Trematodes of family Opecoelidae in Central Part of Svalbard
OTÁHAL, Ondřej
This study provides results of morphological analyses of material from the fish species Myoxocephalus scorpius and Gymnocanthus tricuspis from Svalbard. Adults of Podocotyle atomon were studied using carmine stain (inner structures) and scanning electron microscopy for viewing surface structures. Experimental infection of an intermediate host (Amphipoda) in the natural environment was documented during a field trip to Svalbard. Based on these findings, the life cycle of Podocotyle atomon was complemented.
|
|
|
Střevní paraziti obratlovců na Svalbardu
MYŠKOVÁ, Eva
The study was aimed to obtain basic information about the distribution of intestinal parasites of mammals and birds in Svalbard. Faeces of different species were used to detect intestinal parasites. All samples were collected during two seasons and examined by microscopic methods and molecular diagnostic was used for detection of microsporidia, cryptosporidia, coccidia and giardiae.
|
|
|
Geografický průvodce arktickým územím - Špicberky
VYHLÍDKA, Robert
Hlavním cílem této diplomové práce je vypracování prvního českého geografického průvodce arktickým územím souostroví Špicberky. Práce se opírá především o anglicky a německy psanou odbornou literaturu, ale i o osobní zkušenosti autora, které zde získal během tříměsíčního pracovního pobytu. Teoretická část obsahuje podrobný popis souostroví dle praxe používané pro tvorbu geografických průvodců. Praktická část obsahuje návrh vlastních turistických tras včetně map, jejich náročnosti, fotografií a specifik. Další součástí budou pracovní listy zaměřené pro žáky základní školy, prezentace a doplňující text pro učitele.
|
|
| |
|
|
Výskyt potenciálních původců parazitárních zoonóz na Svalbardu
HONSOVÁ, Lucie
Ve své práci jsem zjišťovala výskyt parazitárních zoonóz u suchozemských obratlovců na Svalbardu. Parazitární vyšetření bylo zaměřeno na zjištění přítomnosti kryptosporidií, mikrosporidií a giardií. K dispozici jsem měla 87 vzorků trusu z 12 druhů zvířat. Na Svalbardu žijí 3 suchozemští savci. Původně tam byly pouze sobi polární (Rangifer tarandus platyrhynchus) a lišky polární (Alopex lagopus). V první polovině 20. století tam byl zavlečen hraboš východoevropský (Microtus levis), nejspíše z Ruska z oblasti Petrohradu. V létě na souostroví můžeme najít různé druhy ptáků a jediný bělokur horský (Lagopus muta) na Svalbardu přezimuje. Vzorky byly analyzovány jak barvícími, tak i molekulárně genetickými metodami. Pro mikroskopické vyšetření bylo použito barvení podle Miláčka ? Vítovce ke zjištění přítomnosti oocyst kryptosporidií v trusu zvířat. Molekulární diagnostika kryptosporidií, mikrosporidií a giardií byla provedena metodou PCR. U pozitivních nálezů následovala sekvenční analýza, která prokázala přítomnost kryptosporidií vždy u jednoho vzorku: C. parvum u husy krátkozobé, C. goose genotype II u bernešky bělolící a C. muris TS 03 u soba polárního. Dále prokázala přítomnost E. cuniculi genoype II u třech vzorků ze sobů polárních, jednoho vzorku z lišky polární a jednoho vzorku z bernešky bělolící. Dalším diagnostikovaným druhem mikrosporidií byl E. bieneusi u soba polárního a husy krátkozobé. V obou případech se jedná o nové genotypy. Tyto nálezy potvrdily, že extrémní podmínky vysoké Arktidy na Svalbardu umožňují šíření střevních jednobuněčných parazitů, kryptosporidií a mikrosporidií.
|
|
|
Photoautotrophic microorganisms in the glacial ecosystem of Svalbard, high Arctic
STIBAL, Marek
Photoautotrophic microorganisms, i.e. cyanobacteria and microalgae, are ubiquitous in the glacial ecosystem of the high Arctic archipelago of Svalbard. Their communities play significant roles in the ecosystem, including organic carbon production on the glacier surface and its supply to downstream environments, initiating microbial colonisation after glacier retreat and preparing proglacial substrata for further succession.
|
host ::
RSS.