|
|
Vliv dynamického strečinku na okamžitý výkon
SVOBODA, Vojtěch
Práce je zaměřena na zhodnocení dopadu dvou typů strečinku na následný výkon. S ohledem na obsah je možné ji rozdělit na praktickou a teoretickou část. První, tedy praktická část, přibližuje relevantní poznatky k řešené problematice. Pozornost je věnována anatomii svalového vlákna, fyziologii svalové kontrakce a propojení svalu s centrální nervovou soustavou. Dále je v práci popsána proprioceptivní funkce svalů, její anatomická dimenze a principy fungování. V souvislosti s vnitřní regulací možnosti protažení svalu jsou v teoretické části práce popsány také nepodmíněné reflexy na úrovni svalového vlákna. Vzhledem k tématu lze v této sekci najít obecné principy strečinku. Následuje detailní rozlišení typů protažení včetně jejich provedení, výhod a záporů. V závěru teoretické části jsou popsány obecné kontraindikace strečinku a hypermobilita jako jeden z rizikových faktorů. Druhá část náležela praktickému výzkumu. Výzkum si klade za úkol zodpovědět otázku: ?Který z typů strečinků před výkonem má lepší vliv na aktuální výkon?? K tomuto účelu bylo vybráno osm aktivních vrcholových sportovců. Vzhledem k poměrně nízkému počtu sledovaných jedinců a opakovanému měření každého z nich lze povahu výzkumu charakterizovat jako smíšenou. Po sestavení konkrétních strečinkových jednotek byly testované osoby seznámeny s disciplínami, na nichž bude efekt protažení měřen. Jednalo se o 40 yardový sprint, specifická forma člunkového běhu, skok z místa do dálky a provádění kliků bez přestávky pro zjištění maximálního počtu opakování. Tyto disciplíny byly prováděny vždy po aplikaci jednoho typu protažení, přičemž minimální rozmezí měření bylo určeno na 24 hodin z důvodu zachování objektivity výzkumu. Celkově byla každá aktivita měřena čtyřikrát ? dvakrát po provedení statického a dvakrát po provedení dynamického strečinku. Výzkum zaznamenává jednotlivé odchylky v měřených hodnotách po provedení statického i dynamického strečinku v rámci všech testování. Pro lepší přehlednost jsou z těchto odchylek vytvořeny aritmetické průměry poukazující na průměrné pozitivní i negativní odchylky. Výsledné hodnoty jsou poté zachyceny v tabulkách, znázorněny graficky a slovně vysvětleny. Čtveřice měření ukázala analogické výsledky. V případě prvních tří disciplín je jako vhodnější určen dynamický typ strečinku vzhledem k poměrně vyšším výkonům u jednotlivých aktivit. Současně byla také zjištěna lepší záporná průměrná odchylka u časů měřených po dynamickém strečinku. Posledním testovaným pohybem se stalo cvičení kliků bez možnosti odpočinku pro maximální počet dosažených opakování. U této disciplíny nebyl po aplikaci obou druhů protažení zaznamenán zásadní rozdíl. Provádění kliků v této formě uvedenou skupinou probandů přiřazuje aktivitě silově- vytrvalostní povahu. Vzhledem k poměrně jasným výsledkům u ostatních, krátkodobých činností spojených s maximální formou výkonu, se zdá patrné, že typ strečinku projevuje větší dopad právě na tento typ zatížení oproti silově- vytrvalostnímu v podobě cvičení kliků. Kapitola s názvem ?Diskuze? je opět rozdělena na dvě části. V první z nich je učiněn rozbor získaných výsledků a závěrů vzhledem k možným námitkám stran objektivity měření. Ve druhé části diskuze jsou získané závěry podrobovány srovnání se zahraničními studiemi, které se také zabývaly dopadem uvedených typů strečinku na shodné či obdobné disciplíny. Vzhledem k výše uvedeným faktům i výzkumu samotnému lze považovat otázku výzkumu za zodpovězenou. U krátkodobých disciplín prováděných s maximální intenzitou lze prokázat dynamický strečink před aktuálním výkonem za vhodnější oproti strečinku statickému. Tento závěr nelze prokázat u aktivit silově-vytrvalostního charakteru.
|
host ::
RSS.