|
|
Modulace synaptického přenosu nociceptivní signalizace v zadním rohu míšním
Špicarová, Diana ; Paleček, Jiří (vedoucí práce) ; Vlachová, Viktorie (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
6 SOUHRN Patologické bolestivé stavy spojené s různými onemocněními nebo poraněním tkáně jsou doprovázeny zvýšenou citlivostí k podnětům. Tato hypersenzitivita je podmíněna zejména periferní senzitizací nociceptorů a centrální senzitizací v míše. Jedním ze stěžejních procesů probíhajících při centrální senzitizaci je modulace synaptického přenosu v zadním rohu míšním. Studie zahrnuté v této dizertaci se zabývaly možnostmi regulace synaptické účinnosti prostřednictvím cytokinu TNFα, inzulinu a agonisty TRPV1 receptorů N-oleoyldopaminu (OLDA). Tyto tři látky jsou syntetizovány v CNS, přitom produkce TNFα v míše je spojena zejména s neuropatiemi. TNFα a inzulin mají potenciál modulovat synaptický přenos. Endogenní agonista TRPV1 receptorů OLDA může aktivovat míšní TRPV1 receptory, které jsou v drtivé většině exprimovány na centrálních zakončeních nociceptivních neuronů spinálních ganglií. TRPV1 receptory jsou známy jako integrátory nociceptivních podnětů především z výzkumu periferních receptorů na nociceptorech, které mohou být senzitizovány pomocí mediátorů zánětu a aktivovány zvýšením teploty nebo snížením pH, což v míše není pravděpodobné. S využitím techniky terčíkového zámku byly snímány miniaturní nebo evokované excitační postsynaptické proudy (EPSC) na neuronech v superficiální oblasti zadního rohu...
|
|
|
Intraaortální balónková kontrapulzace (výzkum)
Polívková, Denisa ; Rokyta, Richard (vedoucí práce) ; Goričan, Karel (oponent)
Intraaortální balonková kontrapulzace (IABK) se v dnešní době řadí mezi standardní invazivní metody dočasné mechanické podpory selhávajícího srdce. Má svoje nezastupitelné místo v intervenční léčbě akutního srdečního selhání, infarktu myokardu a kardiogenního šoku. Cílem práce bylo zhodnotit využití IABK na kardiologické jednotce intenzivní péče, charakteristiku a klinický výsledek léčeného souboru nemocných. IABK byla za období 3. 1. 2005 - 5. 7. 2008 použita u 56 pacientů. Nejčastější indikací k zahájení byl kardiogenní šok u infarktu myokardu (u STEMI i non-STEMI). V době zahájení IABK bylo 91 % pacientů na katecholaminové podpoře. Všichni pacienti byli koronarografováni. 75 % pacientů bylo na umělé plicní ventilaci, 30,4 % bylo monitorováno Swan-Ganzovým katétrem. Komplikace léčby jsme zaznamenali u 10 pacientů. Průměrná doba zavedení byla 46 hodin. JIP mortalita byla 30,4 %, nemocniční mortalita 42,9 %. Na naší klinice se IABK stala součástí komplexní péče především u pacientů s těžkými formami kardiogenního šoku při infarktu myokardu. Nemocniční mortalita v našem souboru je srovnatelná s literárními údaji.
|
|
|
Vaniloidní receptor TRPV1 v mechanizmech akutní bolesti
Nováková, Karolina ; Vlachová, Viktorie (vedoucí práce) ; Kozák, Jiří (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Kršiak, Miloslav (oponent)
Jedním z významných objevů, jež v posledním desetiletí ovlivnily nové směry výzkumu mechanizmů nocicepce a bolesti, byla molekulární identifikace vaniloidního receptoru TRPV1. Tento membránový protein je převážně exprimován na periferních zakončeních některých nemyelinizovaných a slabě myelinizovaných primárních aferentních vláken, v jejichž plazmatických membránách vytváří neselektivní kationtové kanály, které lze specificky aktivovat kapsaicinem, zvýšením teploty překračující fyziologický práh 43 řC a slabými kyselinami. Aktivita TRPV1 receptoru, jehož fyziologická úloha byla prokázána především v souvislosti se vznikem tepelné hyperalgezie, se významně zvyšuje v přítomnosti mediátorů zánětu (bradykinin, serotonin, prostaglandin aj.). Přestože je molekulární struktura TRPV1 známa již od roku 1997, jsou v současné době zatím popsány jen některé mechanizmy, které se uplatňují v procesech jeho aktivace a senzitizace. Tyto poznatky zatím vedly k vývoji sofistikovaných ligandů strukturálně příbuzných kapsaicinu, látky, která je již odnepaměti využívána k léčbě některých bolestivých stavů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
Difúzní parametry mozkové tkáně při ischémii a v průběhu status epilepticus
Šlais, Karel ; Syková, Eva (vedoucí práce) ; Otáhal, Jakub (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Dezortová, Monika (oponent)
Difúze neuroaktivních látek v CNS je ovlivněna velikostí a geometrickým uspořádáním extracelulárního prostoru (ECP). Prokázali jsme změny difúzních parametrů spolu se změnami extracelulárních koncentrací energetických metabolitů a glutamátu u dvou patologických stavů, u kterých dochází k výrazným změnám ve velikosti ECP - u kombinované hypoxie/ischémie a při status epilepticus (SE). Naše práce ukázala časový průběh změn difúzních parametrů i koncentrací glukózy, laktátu, poměru laktát/pyruvát a glutamátu při hypoxii/ischémii i při následném obnovení krevního zásobení. Zjistili jsme, že časový průběh změn velikosti ECP negativně koreloval se změnami v koncentraci extracelulárního glutamátu. Ukázali jsme, že v důsledku snížení velikosti ECP je druhotně zvýšená koncentrace neurotoxických látek, které spolu se zhoršenou difúzí látek v ECP při cytotoxickém edému zřejmě prohlubují funkční poruchu a následně i strukturální poškození mozku. V modelu pilokarpinem vyvolaného SE naše výsledky detailně ukazují změny velikosti difúzních parametrů, extracelulární koncentrace K+, energetických metabolitů a glutamátu před začátkem, při zahájení i během prvních hodin šíření SE. Ukázali jsme, že zvýšení neuronální aktivity působením pilokarpinu zvýší vyplavování K+ do ECP a vede k zmenšení velikosti ECP. Ukázali jsme, že...
|
|
|
Implementace metod orgánové podpory v akutní kardiologii a vliv na přežívání kriticky nemocných
Bělohlávek, Jan ; Aschermann, Michael (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Nečas, Emanuel (oponent)
Akutní kardiologie se zabývá kritickými stavy, které mohou dospět do orgánových dysfunkcí a selhání. V takovém případě je nutné zahájení orgánové podpory, a to farmakologické i nefarmakologické, přístrojové. Práce se zabývá implementací metod orgánové podpory v akutní kardiologii a vlivem na přežívání kriticky nemocných. Autor zavedl a vědecky analyzoval přínos mimotělní membránové oxygenace (ECMO - extracorporeal membrane oxygenation), a to obecně u kriticky nemocných a také u podskupiny pacientů s akutním pravostranným srdečním selháním s kardiogenním šokem. Byla potvrzena použitelnost a účinnost této metody u kriticky nemocných. Dále byl hodnocen vliv mírné terapeutické hypotermie u pacientů po náhlé zástavě oběhu na přežívání a neurologický výsledek (neuroprotekce) analýzou souboru 114 úspěšně resuscitovaných nemocných. (...) Tento fakt potvrzuje klíčovou roli hemodynamického stavu na prognóze kriticky nemocného. Dále byla zavedena metoda neinvazívní umělé plicní ventilace a zahájena činnost specializované ambulance, která sleduje kriticky nemocné nejen v časné pohospitalizační fázi. Trvalé rozšiřování možností orgánové podpory je předpokladem dalšího rozvoje kardiocentra.
|
|
|
Experimentální přemostění míšního poranění pomocí hydrogelů
Hejčl, Aleš ; Syková, Eva (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Filip, Stanislav (oponent)
Hydrogely patří mezi biomateriály užívané k rekonstrukci experimentálního poranění míchy (spinal cord injury, SCI). V modelu akutního SCI jsme im-plantovali hydrogely na bázi 2-hydroxyetylmetakrylátu (HEMA) a hydroxy-propylmetakrylamidu (HPMA). Po 1 měsíci hydrogely přemostily posttrau-matickou kavitu, dobře adherovaly k míšní tkáni a vytvořily permisivní pro-středí, kam vrůstaly cévy, axony a Schwannovy buňky. Fyzikální modifikace (např. povrchový náboj) hydrogelů mohou zlepšit přemostění akutního SCI. V hemisekci míšní jsme implantovali hydrogely na bázi HEMA s povrchovými náboji a porovnali s hydrogelem bez náboje. Hydrogely s povrchovým nábojem po 1 měsíci podpořily adhezi pojivových buněk a růst axonů do implantátu v porovnání s hydrogelem bez náboje. Vstřebatelné hydrogely mohou přemostit míšní lézi a následně se vstře-bat. V modelu akutního SCI jsme implantovali hydrogely na bázi kopolyme-ru HPMA a etoxyetylmetakrylátu (EOEMA), které se vstřebávaly směrem z periferie, jež byla po 1 měsíci nahrazena novou tkání, směrem do centra, tvořeného amorfní hmotou zbytku hydrogelu s minimem vrostlé tkáně. Přemostění míšní léze můžeme zlepšit odloženou implantací hydrogelu. V transekci míchy jsme implantovali hydrogel na bázi HEMA akutně a od-loženě (po 7 dnech). Odložená implantace redukovala objem...
|
|
|
Změny exprese a produkce cyklooxygenáz v míše vlivem bolesti a farmak
Procházková, Michaela ; Kršiak, Miloslav (vedoucí práce) ; Farghali, Hassan (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Cílem naší práce bylo zjistit, zda a jak se mění exprese a produkce COX-1 a 2 v míše u různých typů bolestí a zjistit vliv vybraných analgetik na expresi a produkci COX-1 a COX-2 v lumbální části míchy v modelu zánětlivé bolesti. Všechny experimenty, které byly provedeny v rámci disertační práce, byly provedeny na laboratorních potkanech. Bolest byla měřena v plantar testu nebo pomocí von Freyových filament. Exprese jednotlivých cyklooxygenáz byla testována pomocí real-time PCR analýzy, zatímco produkce COX-1 a COX-2 byla sledována pomocí ELISA metody. Zjistili jsme, že při periferní bolesti může být v míše zvýšena exprese a produkce nejen COX-2, ale i COX-1 a že profil změn exprese a produkce COX-1 a 2 v míše je u různých typů bolestí různý. Při zánětlivé bolesti způsobené intraplantární aplikací karageninu se v míše zvyšovala exprese COX-2, neměnila se však exprese COX-1. Naproti tomu u neuropatické bolesti se v míše exprese COX-2 nezvyšovala, ale docházelo k výraznému zvýšení exprese COX-1, a to až po dlouhé latenci 21 dní. K indukci obou cyklooxygenáz docházelo v modelu pooperační bolesti a osteoartrózy. Změny exprese a produkce COX-1 a 2 v míše nebyly statické, ale vyvíjely se v čase. Analgetika podaná v ekvianalgetických dávkách (ED50) měla v modelu zánětlivé bolesti různý vliv na expresi a produkci...
|
|
|
Účinek analgetik a jejich kombinací s neurofarmaky na bolest a mediátory v mozku
Soukupová, Marie ; Kršiak, Miloslav (vedoucí práce) ; Farghali, Hassan (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Prvním cílem bylo experimentálně zjišťovat změny analgetické účinnosti některých analgetik při kombinaci s vybranými neurofarmaky, a to při celkovém podání. Druhým cílem bylo zjišťovat změny hladin mediátorů bolesti in vivo v supraspinálních strukturách mozku (v periakveduktální šedi, centrální amygdale, striatu) při bolesti a pod vlivem farmak. Metody: Analgetická účinnost kombinací analgetik s neurofarmaky byla zjišťována v testu peritoneálního dráždění u myší. Interakce analgetik s neurofarmaky byly hodnoceny tzv. izobolografickou analýzou, která umožňuje odlišit supra-aditivní (synergické) interakce od pouze aditivních a sub-aditivních. Případný nepříznivý vliv neurofarmak na motorické funkce byl zjišťován v testu rotující tyčky u myší. Změny hladin mediátorů v mozku při bolesti a vlivem farmak jsme zjišťovali u potkanů metodou mikrodialýzy in vivo napojenou na vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii. Použili jsme model zánětlivé bolesti navozené intraplantární aplikací karageninu a model neuropatické bolesti způsobené částečným poraněním sedacího nervu u potkanů. Bolest jsme měřili v plantar testu a von Freyovými vlákny. Výsledky: V mikrodialyzačních experimentech bylo zjištěno, že zánětlivá bolest způsobená intraplantární aplikací karageninu je spojena se zvýšením hladin glycinu v periakveduktální...
|
|
|
Korová elektrická stimulace a bolest
Rusina, Robert ; Rokyta, Richard (vedoucí práce) ; Haninec, Pavel (oponent) ; Paleček, Jiří (oponent)
Úvod: Cílem studie bylo zkoumání účinků stimulace senzorimotorické kůry na bolest u laboratorních zvířat. Behaviorální model sledoval prahy bolesti u deaferentovaných zvířat v závislost na korové stimulaci a dva neurofyziologické modely sledovaly různé složky reflexu otvírání tlamy a evokovaných potenciálů zubní dřeně (TPEP) po korové stimulaci. Metodika: V behaviorálním modelu byly u 18 deaferentovaných (po dorsální rhizotomii) potkanů a 14 kontrol měřeny prahy bolesti před a po korové stimulaci technikou plantar test a tail-flick. V neurofyziologickém modelu byly zvířatům implantovány elektrody do zubní dřeně, nad mozkovou kůru a do m. digastricus. 15 zvířat bylo rozděleno do 3 skupin - stimulace s frekvencí 60Hz, 40Hz a skupina bez stimulace. TPEP byly snímány před stimulací a po 1h, 3h a 5h kontinuální korové stimulace. U 10 dalších potkanů byly snímány TPEP po jednorázové stimulaci zubní dřeně a u 5 potkanů po stimulaci s podmiňováním. TPEP a EMG z m. digastricus byly snímány a analyzovány souběžně a byla použita multirezoluční technika na potlačení šumu. Výsledky: Behaviorální model: 1) Stimulace senzorimotorické kůry u zdravého zvířete způsobila hypestezii kontralaterální přední končetiny; 2) deaferentace zvýšila prahy bolesti; 3) stimulace senzorimotorické kůry vracela zvýšené latence zpět na...
|
host ::
RSS.