|
|
Apoptóza nádorových buněk: role TRAILu a kaspásy 10
Truxová, Iva ; Živný, Jan (vedoucí práce) ; Anděra, Ladislav (oponent)
Jednou z klíčových vlastností nádorových buněk je schopnost uniknout programované buněčné smrti (apoptóze). V mnoha typech nádorových buněk byly nalezeny somatické mutace proapoptotických genů, které deregulují (inaktivují) apoptózu. Kaspáza 10 je iniciátorová kaspáza, jejíž fyziologická funkce není stále dobře prozkoumána. Také její schopnost nahradit kaspázu 8 v apoptotické signalizaci indukované receptory smrti zůstává kontroverzní. Ovšem některé nalezené mutace v CASP10 genu, které byly spojeny s defekty v apoptóze (79, 81), napovídají, že i tato kaspáza by mohla být klíčová pro iniciaci apoptózy. V naší laboratoři byla u Jurkat (lidská T-buněčná akutní lymfoblastická leukémie) klonu rezistentního na TRAIL - J-TR1 nalezena heterozygotní mutace v CASP10 genu, která ovlivňuje aminokyselinové složení poblíž aktivního místa enzymu. Cílem této práce bylo potvrdit mutaci ARMS-PCR a zjistit, zda bude nadprodukce normální (nemutované) resp. mutované kaspázy 10 D v TRAIL senzitivních resp. TRAIL rezistentních Jurkat buňkách (J-WT resp. J-TR1) ovlivňovat apoptózu indukovanou TRAILem. Mutace byla potvrzena. Byly vypěstovány stabilní klony J-WT resp. J-TR1 buněk transfekované expresním vektorem s vloženou nemutovanou resp. mutovanou CASP10 D (CASP10 D WT resp. MUT). Nadprodukce mutované kaspázy 10 D v J-WT klonech...
|
|
|
Genový polymorfismus Th1/Th2 cytokinů u pacientek s děložní myomatózou
Sosna, Ondřej ; Kužel, David (vedoucí práce) ; Živný, Jan (oponent) ; Novotný, Zdeněk (oponent)
Úvod: Děložní myom (leiomyom) je nejčastěji se vyskytujícím nezhoubným nádorem v oblasti ženského genitálního traktu a představuje nejčastější indikaci k provedení hysterektomie. Jeho etiologie však stále zůstává neznámá. V posledních letech jsou podrobněji zkoumány genetické faktory podílející se na vzniku děložních myomů. Cílem naší práce bylo najít možné genetické faktory použitelné jako prognostický marker k evaluaci zvýšeného rizika vzniku tohoto onemocnění. Metodika: Do studie jsme zařadili 102 pacientek s děložními myomy, jako kontrolní skupina sloužil soubor 145 zdravých žen. Všem těmto ženám bylo provedeno ultrazvukové vyšetření malé pánve a odebrán vzorek nesrážlivé krve. Ve skupině pacientek s děložním myomem následovala vždy po zvolené operační intervenci histologická verifikace nálezu. Princip detekce polymorfismů cytokinových genů byl založen na jednoduché PCR reakci s využitím sekvenčně specifických primerů. Výsledky: Porovnali jsme široké spektrum SNP (z angl. single nucleotide polymorphisms) TH2/Th2 cytokinových genů celého souboru pacientek s kontrolním souborem. Frekvence většiny testovaných SNP nedosáhla u pacientek statisticky významného rozdílu. Našli jsme však zajímavý rozdíl v distribuci genotypů promotoru genu pro IL-4. Genotyp CC v pozici - 590 a -33 byl zastoupen u pacientek s...
|
|
|
Vztah koncentrace vybraných markerů zánětu a endotelové dyskunkce k předčasnému porodu a fetálnímu zánětu
Koucký, Michal ; Hájek, Zdeněk (vedoucí práce) ; Krofta, Ladislav (oponent) ; Živný, Jan (oponent)
Dizertační práce je zaměřena na úlohu zánětu v patogenezi předčasného porodu. V první části práce jsme se popsali současný náhled na patofyziologii předčasného porodu. V druhé části jsme se zabývali hodnocením vztahu vybraných markerů zánětu a endotelové dysfunkce k předčasnému porodu a fetální zánětlivé odpovědi. Nejvýznamnějšími zjištěními naší práce bylo snížení hladin matrixmetaloproteinázy-2 ( MMP-2 ) a snížení hladin sRAGE ve skupině žen s předčasným porodem proti kontrolní skupině těhotných. Podobně jsme prokázali snížení hladin MMP-2 u žen s následně diagnostikovanou fetální zánětlivou odpovědí. sRAGE je současnosti řazen mezi patttern recognition receptors. V případě sRAGE jsme navázali na výsledky našeho pilotního projektu, kdy lze předpokládat, že za jeho nízkými hladiny stojí konzumpce produkty poškození tkání. Potvrdili jsme tak, že hraje důležitou roli v patogenezi předčasného porodu. U MMP-2 předpokládáme abnormální regulační mechanismy tvorby tohoto enzymu. V obou případech bude však potřeba dalších prací k osvětlení funkčního významu našich výsledků.
|
|
|
The Role of Cellular Prion Protein in Erythroid Differentiation
Panigaj, Martin ; Holada, Karel (vedoucí práce) ; Živný, Jan (oponent) ; Rusina, Robert (oponent)
3 Abstrakt Buněčný prionový protein (PrPC ) je evolučně konzervovaný protein, exprimovaný na povrchu buněk různého původu. Přestože PrPC hraje zásadní roli v patogenezi neurodegenerativních chorob, jeho fyziologická funkce zůstává neznáma. Prionové choroby jsou charakteristické dlouhou dobou latence, během které nejsou diagnostikovatelné žádnou konvenční metodou. Krev by mohla být ideálním materiálem pro vývoj takových testů, bohužel vlastnosti PrPC na krevních buňkách a jeho funkce není dosud spolehlivě vysvětlena. Naše práce ukázala, že jednotlivé lidské červené krvinky exprimují pouze malé množství PrPC , ale vzhledem k počtu erytrocytů v krvi představuje tento protein většinu PrPC vázaného na krevní buňky. Na základě našich dat usuzujeme, že PrPC na povrchu erytrocytů je unikátně modifikován. Podobná modifikace by v případě patologického PrP mohla znesnadňovat diagnostiku prionových chorob z krve. Je prokázáno, že v průběhu prionových onemocnění dochází k deregulaci transkripce erytroidních genů a že PrP-/- myši mají oslabenou odpověď vůči experimentálně navozené anémii. Pro objasnění úlohy PrPC v erytropoéze jsme proto sledovali jeho expresi u myších erytroidních prekursorů in vitro i in vivo. Prokázali jsme, že v průběhu diferenciace buněk dochází k regulaci povrchové exprese PrPC na erytroidních...
|
|
|
Molekulární a funkční charakterizace receptoru DR 6
Klíma, Martin ; Anděra, Ladislav (vedoucí práce) ; Živný, Jan (oponent) ; Kovář, Marek (oponent)
Receptor DR6 ("receptor smrti-6", TNFRsf21/CD358) je členem rodiny TNFR, který se pravěpodobně účastní regulace proliferace a diferenciace T- a B-lymfocytů a neurálních buněk. Lidský DR6 je 655 aminokyselin dlouhý transmembránový protein typu I, který obsahuje čtyři domény CRD ve své extracelulární části a po jedné doméně DD a CARD v části cytoplazmatické. Nadprodukce DR6 v některých nádorových buňkách vede k apoptóze, a/nebo aktivaci transkripčního faktoru NF-κB a kináz rodiny JNK. V první naší práci jsme se věnovali charakterizaci molekulárních vlastností receptoru DR6 včetně analýzy jeho posttranslačních modifikací. Zjistili jsme, že DR6 je extenzivně modifikovaný protein a jeho posttranslační modifikace zahrnují S-palmitylaci a jak N-, tak i O-glykosylaci. Šest N- glykosylačních a jedno S-palmitylační místo jsme zamapovali do příslušných aminokyselinových zbytků. Spojovací část mezi doménami CRD v extracelulární části DR6 a jeho transmembránovou doménou, která obsahuje oblast bohatou na serin, threonin a prolin se seskupenými predikovanými O-glykosylačními místy, je nezbytná pro transport DR6 na plazmatickou membránu. N-glyko- sylace, ale překvapivě nikoli S-palmitylace, může hrát roli ve směřování DR6 do lipidových raftů. V další části této práce jsme shrnuli výsledky studie analyzující regulaci...
|
|
|
Klonování, exprese a charakterizace rekombinantních růstových faktorů
Svoboda, Ondřej ; Živný, Jan (oponent) ; Bartůněk, Petr (vedoucí práce)
Klonování, exprese a charakterizace rekombinantních růstových faktorů Růstové faktory a cytokiny jsou důležitými regulátory nejrůznějších biologických jevů, spojených s buněčnou proliferací, přežitím a diferenciací. Tato práce se zabývá především cytokinem interleukin-6 (IL-6) a jeho specifickými receptorem (IL-6R). Receptor pro IL-6 se v přírodě vyskytuje ve dvou formách, ve formě membránové a solubilní. Solubilní forma IL- 6R (sIL-6R) se běžně uplatňuje při procesu zvaném transsignalizace. Během tohoto procesu dochází k extracelulární vazbě sIL-6R na IL-6. Takto vzniklý komplex (IL-6/sIL-6R) má agonistickou funkci a může se přímo vázat na buňky, exprimující další receptor IL-6 - gp130, čímž dochází k jeho aktivaci. Fúzní protein Hyper-IL-6 se skládá z sIL-6R na N-konci, z IL-6 na C-konci, přičemž obě podjednotky jsou propojeny flexibilní linkerovou sekvencí. Jako první byl před přibližně deseti lety sestrojen lidský Hyper-IL-6. Ukázalo se, že tento protein je velmi účinným aktivátorem gp130 a je na rozdíl od IL-6/sIL-6R komplexu aktivní i při velmi nízké koncentraci. Hyper-IL-6 hraje důležitou roli jednak při studiu transsignalizace a jednak při studiu efektu aktivace gp130 u různých buněčných typů. Cílem této diplomové...
|
|
|
Origins of vertebrate hematiopoiesis
Svoboda, Ondřej ; Bartůněk, Petr (vedoucí práce) ; Divoký, Vladimír (oponent) ; Živný, Jan (oponent)
(CZECH) Krvetvorba je závislá na schopnostech sebeobnovy a diferenciace krvetvorných kmenových buněk (HSCs). Tyto procesy jsou řízeny pomocí nejrůznějších mimo-buněčných a vnitro- buněčných signálů. Obecně je krvetvorba obratlovců velmi dobře konzervována. To však neplatí pro diferenciaci savčích a nesavčích erytrocytů a trombocytů. Během evoluce savců došlo k výrazným změnám během zrání těchto buněk. Savčí erytrocyty ztrácejí během diferenciace jádro a trombocyty vznikají odštěpováním z mnohojaderných megakaryocytů. Zdá se, že tyto změny přinesly celou řadu výhod, které primárně zvyšují biologickou fitness savčích buněk. Otázkou však zůstává evoluční původ těchto buněk, který jsme se rozhodli studovat na modelovém organizmu Dánia pruhovaného (zebřička). Nejprve však bylo nutné ustanovit podmínky kultivace rybích buněk ex vivo v tekutých a v polotuhých médiích. Připravili a charakterizovali jsme panel rybích cytokinů. Protože genom kostnatých ryb prošel během evoluce jednou duplikací navíc, mnoho genů nacházíme ve formě dvou paralogů. To se týká rovněž některých námi připravených cytokinů, např. Gcsf, Epo, Scf. Součástí této práce je charakterizace těchto paralogů. Naše výsledky ukazují, že rybí Gcsf je schopen kromě diferenciace myeloidních buněk se podílet také na sebeobnově a expanzi HSC....
|
|
|
Detekce přestaveb genů pro imunoreceptory u akutní lymfoblastické leukémie a u zdravých krevních buněk
Froňková, Eva ; Trka, Jan (vedoucí práce) ; Živný, Jan (oponent) ; Penka, Miroslav (oponent) ; Schwarz, Jiří (oponent)
Lidský imunitní systém se setkává s miliony nejrůznějšíc h antigenll a antigenních epitopu. Sch pnost ly mfocy tů specificky reagovat na tylO podnět y je zaj ištěn a obrovskou rozmanitostí anti genn ě-specifických receptorů - imuno g lo bulinů (lg) Ll B lymfocy tll a I-b uně č n ých re c eptorů (TeR) u T lymfocytů. Kdyby byl celý tento repertoár kódován o ddělenými geny, zabral by většinu genomu. Namísto toho vznikl v průbě h u evoluce systém, který pomocí přeskupování omezeného množství genových segmentu dokáže vy tvořit kombinace, které jsou jedinečné pro každý lymfocyt nebo lymfocytárn í klon. Povrchové i sekretované imunoglobuliny B I ymfocytů se skládaj í ze dvou těžkých (lgH) a dvou lehk ' ch (TgL) řetězců , spoj ených disulfidovou vazbou. Geny kódující 19B řet ězce se nacházej í v genovém komplexu na chromosomu 14q32.3 v oblasti pokrývaj ící asi 1250 kb. ento komplex obsahuje v závislosti na haplotypuna 5 ' konci skupinu 46-52 fu nkčních sekvenčně podobných úsekl'l V ("variabil ita"), rozděle ných na základě homologie do 6-7 rodin. Dále následuje skupina 27 úseků D ("diversita"), pak skupina 6 laátkých úseků J ("joining") a na 3' konci jsou uspořádány genové segmenty konstantní část i těžkého řetězcc ce), jejichž použitím jsou definovány jednotlivé třídy imunoglobulinů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.