|
| |
|
|
Rozloha a charakteristika vysokohorských mokřadů v pramenné oblasti Amazonky
Svoboda, Jan ; Chuman, Tomáš (vedoucí práce) ; Engel, Zbyněk (oponent)
Pramenná oblast Amazonky byla vymezena na základě výsledků z expedice Hatun Mayu 2000 jako povodí vodních toků Apacheta a Carhuasanta po jejich soutok v řeku Lloquetu, ležící v pohoří Cordillera Chila. Charakteristickou vlastností těchto toků a jejich přítoků je to, že v jejich okolí vznikají mokřady s dominancí rostliny Distichia Muscoides. Tato rostlina zde, ale i jinde ve vysokohorských Andských mokřadech, vytváří až několikametrové nánosy rašeliny. Tyto nánosy zpomalují a přehrazují vodní toky, čímž zapříčiňují rozrůstání mokřadů do velkých šířek. Tento specifický vysokohorský habitat, zvaný bofedales, je klíčový pro přežití řady živočišných i rostlinných druhů, stejně jako i lidí, žijících v těchto nehostinných oblastech. Vymezení těchto mokřadů je jedním z důležitých kroků k pochopení role, kterou v přírodě tyto mokřady mají, a k jejich ochraně, protože se ukazuje, že jsou velmi citlivé na změny v životním prostředí. Vzhledem k izolovanosti pramenné oblasti Amazonky se jako ideální pro vymezení mokřadů zdají být metody dálkového průzkumu Země. Klíčová slova: Pramenná oblast Amazonky, bofedales, mokřady, DPZ, NDVI, NDMI
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Inventariraze a analýza rizikových geomorfologických procesů v chilské části Patagonie
Chotěborová, Markéta ; Vilímek, Vít (vedoucí práce) ; Engel, Zbyněk (oponent)
Zájmovou oblastí této práce je chilská část Patagonie. Ta se rozprostírá přes chilské regiony Los Lagos, Aysén a Magallanes. Zdejší prostředí je ovlivněno hned několika jevy, které zde působí jak zvlášť, tak převážně společně. Místní tektonické procesy, zejména subdukce litosférické desky Nazca pod desku Jihoamerickou, ovlivňují rizikové procesy zemětřesení (a na ně navazující tsunami a sesuvy) a vulkanismus. Tektonika se také podílela na tvorbě místního reliéfu, který má společně s klimatem (a jeho změnami) vliv také na specifický druh povodní, vznikajících náhlým uvolněním tavné vody z glaciálního jezera, známý pod anglickou zkratkou GLOF. Tyto geomorfologické procesy probíhají na Zemi již miliony let, některé z nich se ovšem ve chvíli, kdy se v okruhu jejich působnosti usadil člověk, staly rizikovými. Klíčová slova: rizikové geomorfologické procesy, Patagonie, zemětřesení, tsunami, vulkanismus, sesuvy, GLOF
|
|
|
Vývoj ledopádu v Labské rokli v období 2014-2016
Švec, Matěj ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Šťastná, Petra (oponent)
Hlavním cílem této práce je charakterizovat ledopád v Labské rokli z hlediska jeho morfologie a typů ledových struktur. Popsat jeho vývoj v průběhu zimní sezóny a analyzovat vliv meteorologických faktorů. Pomocí sekvenčního fotografování a měření 3D skenerem během zimních sezón 2014/15 a 2015/16 byly získány hodnoty objemů ledopádu, které byly srovnány s daty z teplotních čidel pod ledopádem a v jeho blízkosti. Srovnání proběhlo také s daty z meteorologické stanice Labská bouda. Sledovaný ledopád vykazoval v první části svého vývoje velmi rychlý růst, následovaný stabilní fází, typickou malými výkyvy a reakcemi na okolní podněty. V třetí fázi docházelo k rychlému úbytku jak epizodními událostmi, kdy se uvolnil větší kus ledu, tak postupným táním. Z hlediska faktorů ovlivňující objem ledopádu se potvrdil velmi výrazný vliv teploty. Úzká spojitost byla nalezena mezi objemem ledu a výškou sněhové pokrývky. Ukázalo se, že vyšší výška sněhu umožňuje oddálení stabilní fáze a tedy větší akumulace ledu. V úbytkové fázi byl velmi patrný vliv globálního záření a trvání slunečního svitu, který pravděpodobně zesilovala žulová stěna akumulací přijatého tepla. Zároveň se také potvrdil předpoklad volně visícího ledu, jako nejméně stabilní struktury. Naopak nejdéle se udržel položený led. Kromě zásadního vlivu...
|
|
|
Recentní vývoj údolního ledovce Ferdinandbreen v zálivu Petunia (Špicberky)
Tomíček, Jiří ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Nývlt, Daniel (oponent)
Souostroví Svalbard leží v atlantském sektoru arktidy, přibližně v polovině vzdálenosti mezi severním pobřežím Norska a severním pólem. Kolem 60 % rozlohy Svalbardu recentně pokrývají ledovce mnoha typů od malých karových po rozsáhlé ledovcové čapky. Od malé doby ledové na konci 19. století je na Svalbardu pozorován ústup většiny ledovců. Deglaciace krajiny Svalbardu je spojená s významnými změnami přírodního prostředí, jakými jsou například změny erozních a akumulačních procesů, změny klimatu či začátek sukcese vegetace. Cílem této práce bylo na základě analýzy dat dálkového průzkumu, terénního mapování a georadarového průzkumu určit základní glaciologické charakteristiky údolního ledovce Ferdinandbreen v centrální části ostrova Západní Špicberk a vyhodnotit jeho vývoj v období 1960 - 2014. Délka a rozloha ledovce byla stanovena pomocí leteckých snímků z let 1960, 1990, 2009 a GPS měřením v roce 2014. Mocnost a objem ledovce byl vypočten na základě měření georadarovou metodou. Délka ledovce v roce 2014 činila 1,401 km, rozloha 0,560 km2 a objem 6 561 684 m3 . Maximální měřená mocnost ledovce v roce 2014 byla 42,5 m. Během období 1960 - 2014 se délka ledovce zmenšila o 45 % a rozloha o 69 %, mocnost ledovce se v období 1990 - 2014 zmenšila v průměru o 23,5 m. Průměrné roční změny délky, rozlohy a...
|
|
|
Podmínky vzniku mury z 15.5.2014 ve Smutné dolině (Západní Tatry)
Dlabáčková, Tereza ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Vilímek, Vít (oponent)
Cílem této bakalářské práce je stanovení podmínek, které vedly ke vzniku mury dne 15. 5. 2014 ve Smutné dolině v Západních Tatrách. Na základě statistické metody 4σ a doplňkových globálních a lokálních modelů, založených na množství srážek a jejich trvání během dané události a lokálních modelů založených na množství srážek během dané události, byly odvozeny hodnoty pro srovnání s prahovými hodnotami vybraných modelů. Dále bylo pomocí GPS provedeno geomorfologické mapování mury a zaznamenání jejích základních charakteristik, např. přítomnost plošných akumulací sutin nebo akumulačních valů, dále šířka a hloubka vytvořeného koryta. Odvozené hodnoty srážkových úhrnů byly v případě modelu 4σ a modelů založených na množství srážek a jejich trvání během dané události překročeny, na rozdíl od modelů založených na množství srážek během dané události. Dále bylo zjištěno, že svou délkou mura představuje jednu z rozsáhlejších mur, ovšem např. šířkou koryta se od průměrné velikosti mur v Západních Tatrách neliší. Klíčová slova: svahový proces, mura, prahová hodnota, Západní Tatry
|
|
|
Variabilita sněhové pokrývky na Čertově louce a v Modrém sedle (Krkonoše) v letech 2003-2013
Tryzna, Vojtěch ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Jeníček, Michal (oponent)
Práce shrnuje 10 let výzkumu rozložení výšky sněhové pokrývky na vrcholových partiích východních Krkonoš v souvislosti s vývojem periglaciálních tvarů na těchto lokalitách. Výzkum probíhal v zimních sezónách 2003/2004 až 2012/2013 na lokalitách Čertova louka a Modré sedlo. Hlavním cílem práce bylo zjistit, jak se mění prostorová variabilita výšky sněhové pokrývky v průběhu sezóny a zda se sledované lokality mohou vzájemně ovlivňovat z hlediska distribuce sněhu mezi těmito lokalitami. Měření bylo prováděno ruční metodou pomocí lavinové sondy v pravidelně síti 141 bodů. Naměřená data byla dále porovnána s výškou sněhové pokrývky z meteorologické stanice na Luční boudě a s pravidelným měřením horské služby. Jako hlavní ukazatel prostorové distribuce sněhové pokrývky byl vybrán index obecné variability, který se počítal pro jednotlivé lokality za sledované období. Největší naměřené hodnoty výšky sněhové pokrývky byly pravidelně dosahovány v centrální nivační depresi na Čertově louce (max. 570 cm), naopak nejméně sněhu bylo pravidelně zaznamenáváno na hraně Modrého sedla (min. 35 cm). Rozdíl mezi těmito lokalitami dokumentuje i hodnota indexu obecné variability za celou sledovanou dekádu pro Čertovu louku (97) a pro Modré sedlo (33). Nejvyšší hodnoty byly většinou měřeny v únoru a sněhová pokrývka...
|
host ::
RSS.