|
| |
|
|
Sonáty pro violoncello a klavír Bohuslava Martinů se zaměřením na sonátu č. 3
Virglerová, Zuzana ; Petráš, Miroslav (vedoucí práce) ; Veis, Daniel (oponent) ; Hošek, Jiří (oponent)
Tématem mé bakalářské práce jsou tři sonáty pro violoncello a klavír Bohuslava Martinů, který je ve světě jedním z nejznámnějších českých skladatelů.V první kapitole jsem uvedla stručný životopis Martinů , ve kterém připomínám nejdůležitější momenty z jeho života. Znát tato zákaldní fakta je určitě důležité pro lepší porozumnění jeho hudebního vyjadřování.V druhé části se má práce zaměřuje na okolnosti vzniku violoncellových sonát, jejich popis a přibližuje i dobu, ve které sonáty vznikaly.Také zde představuji význačné violoncellisty, kterým autor své sonáty věnoval. Třetí část práce je formální rozbor Sonáty č. 3 pro violoncello a klavír i s notovými ukázkami.
|
|
|
Sekerky s raménky pohledem metalografa
Hošek, Jiří
Dvě halštatské sekerky s raménky datované do Ha C2 – Ha D1-2, objevené v SZ Čechách, byly nedávno analyzovány autorem článku. První sekerka (z Března u Milešova) byla vyrobena z paketovaného železa (lokálně až oceli) a její ostří bylo nauhličeno a zakaleno. Druhá sekerka (z Nakléřovského průsmyku) zřejmě představuje případ navaření ocelového břitu na železné tělo nástroje. Ocelí opatřená břitová hrana a její popuštění dokládají pokročilou nástrojařskou techniku. Obě analyzované sekerky patří do nepočetné skupiny velmi kvalitních výkovků. S přihlédnutím ke všem dodneška analyzovaným sekerkám (s raménky) se však zdá, že kalení těchto nástrojů mohlo být ve skutečnosti běžné.
|
|
| |
|
| |
|
|
Meč s damaskovanou čepelí z hrobu 715 v Mikulčicích a jeho metalografický průzkum
Hošek, Jiří ; Košta, J.
Průzkumu podrobený meč byl nalezen v hrobě 715 odkrytém v roce 1958 v rámci systematického archeologického výzkumu na akropoli raně středověkého hradiště v Mikulčicích u Hodonína. Vedle pohřbu asi 40 až 60 letého muže byly nalezeny kromě meče i nůž, sekera a zbytky ostruh. Meč se jednoznačně hlásí ke starokarolínským typům, můžeme jej řadit k Petersenovu typu H a jeho výrobu lze v absolutní dataci klást zhruba do 1. poloviny 9. století. Díky damaskované čepeli náleží ke zdobnějším variantám zbraně, které byl patrně již při výrobě vtisknut demonstrační ráz. Břity čepele jsou měkké, železné a jejich efektivní poocelení a tepelné zpracování je nedoložitelné. Čepel v důsledku celoželezné konstrukce také nedosahuje pevnostních vlastností svých celoocelových a ocelo-železných protějšků. Mezi doposud prozkoumanými mikulčickými meči představuje nález z hrobu 715 zbraň „staršího“ typu bez kvalitního ocelového nebo pooceleného jádra a dostatečně mohutných kvalitních břitů.
|
|
|
Meč z hrobu 723 v Mikulčicích a jeho metalografický průzkum
Hošek, Jiří ; Košta, J.
Průzkumu podrobený meč byl vyzdvižen z hrobu 723 na akropoli raně středověkého hradiště v Mikulčicích u Hodonína. Hrobová jáma byla objevena na malém pohřebišti v blízkosti kamenných základů stavby sporně interpretované jako knížecí palác. Meč typu N dle Petersena lze datovat do průběhu posledních tří čtvrtin 9. století. Čepel meče sestává z paketovaného ocelového jádra a nejspíše tupě navařených ocelových břitů (rovněž svařených ze dvou nebo tří prutů). Čepel byla kalena patrně do oleje (bainitická struktura o tvrdosti 373+/-40 HV0.3) ve spodní části (blíže hrotu), zatímco horní část čepele (u příčky) zůstala nekalená. Na čepeli je nečitelný nápis tvořený prvky z fosforového železa (ca 1,3 % P). Koruna dvoujdílné hlavice je přinýtována k bázi a vylita struskou. Ve svaru čepele byly detekovány nikl a arzén (max. 3,1 % Ni a 1,8 % As), ve svaru báze hlavice byla zjištěna měď (ca 4,4 % Cu).
|
|
|
Železná houba ze Žďáru nad Sázavou ve světle problematiky fosforového železa ve středověkém nožířství
Hošek, Jiří ; Malý, K. ; Zavyalov, V.
Železná houba podrobená průzkumu pochází ze severního okraje Žďáru nad Sázavou, kde byla prokázána existence středověkého městečka, jež zaniklo mezi lety 1262 až 1276. Houba byla objevena v objektu č. 551 (společně s kusy strusky a zbytky pecí), který byl situován při okraji sídelního areálu v oblasti s doklady metalurgických aktivit. Houba sestává z nehomogenního fosforem bohatého železa/oceli, a pravděpodobně nebyla určena pro běžné zpracování. Houba může být jednak výsledkem nezdařené tavby, jednak polotovarem materiálu určeného pro zvláštní účely – fosforové železo bylo např. používáno při výrobě luxusních nožů. S ohledem na problémy s prokázáním výroby luxusních nožových čepelí na našem území, lze na polotovary s vysokým obsahem fosforu pohlížet jako na jeden z dokladů vhodného zázemí pro místní produkci honosných nožů. Bohužel, jestli žďárská houba byla skutečně svázána s poptávkou po fosforovém železe využívaným pro výrobu českých luxusních nožových čepelí není možné prokázat.
|
|
|
Železná houba ze zaniklé středověké osady Polom (okr. Blansko)
Merta, J. ; Hošek, Jiří
Zaniklá středověká osada Polom leží na okraji okrsku staré železářské oblasti střední části Moravského krasu. Jediný písemný doklad o životě na Polomi pochází z roku 1432 (pozdější listiny z roku 1526, 1548, 1560 a 1597 zmiňují osadu již jako pustou). Období existence vsi je možné zhruba určit pomocí keramického materiálu získaného při povrchových sběrech na dobu v rozmezí 13. až 15. století. Zánik vsi patrně souvisí s ročním obléháním blízkého Nového hradu za uherských válek. Podle charakteru přilehlé krajiny se zdá, že Polom byla zemědělskou osadou. Nicméně, nedávno byla na lokalitě nezákonně vykopána železná houba a její menší část, která se dostala k archeologům, byla odborně prozkoumána. Ukázalo se, že fragment houby sestává ze železa až nadeutektoidní oceli, obojí obohacené fosforem. S přihlédnutím na soubor drobných železných předmětů objevených v okolí nálezu lze soudit, že na osadě pracovala kovářská dílna.
|
|
|
Metalografická analýza nožů. Příloha 2
Hošek, Jiří
Nůž z Křeslic hrobu č.3 a z Dobřichova-Pičhory hrobu VI byly metalograficky prozkoumány s cílem posoudit základní konstrukci jejich čepelí, kvalitu a dle možností vyslovit hypotézu o jejich původním tepelném zpracování. Oba nože byly z pohledu materiálu dobré, oba vykovány z oceli, přičemž čepel z Křeslic zřejmě navíc měla původně nauhličené ostří. Čepel z Dobřichova zase nesla prokazatelné stopy paketování, které teoreticky mohlo být provedeno ve snaze o vyrovnání obsahů uhlíku a zhomogenizování struktury. U obou nožů lze přitom vyzdvihnout nízkou vměstkovitost, což by svědčilo o pečlivém zpracování a používání svařovacích prostředků (křemičitého písku). Ani u jednoho z exemplářů dnes nelze prokázat původní kalení, oba nicméně náleží k velmi kvalitním výrobkům své doby, u kterých byla výroba z paketovaných ocelových polotovarů anebo nauhličování v sečných a řezných hranách obvyklé.
|
host ::
RSS.