|
| |
|
|
Člověk proti pokušení: Mefistofelské svádění v českém dramatu 70. a 80. let 20.století
Imlaufová, Markéta ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá tématem pokoušení ve třech českých dramatech ze 70. a 80. let 20. století, jež jsou inspirována faustovskou legendou. Hry představují odlišné modely, jakými se dobové drama s tématem vyrovnávalo. Práce se zaměřuje na princip zla a jeho fungování. Pokoušení zlem nazývá mefistofelským sváděním, přičemž ve vybraných textech analyzuje jeho dramatické ztvárnění. Práce popisuje fungování mechanismu zla a sleduje, jak jsou hrdinové dramat zlem pokoušeni, a také jak se pod tímto vlivem mění jejich jednání a chování. Diplomová práce uvádí moc zla do jejího širšího významového kontextu "vyšší moci". Práce se věnuje souvislostem mezi dvěma vyššími mocemi: mocí zla a totalitní mocí. V tomto popisu obou mocí vychází ze společensko-historického kontextu a života autorů. Analýzou, komparací a popisem těchto skutečností reflektuje princip mefistofelské svádění, tj. pokoušení člověka zlem, v jeho existenciálním rozměru. KLÍČOVÁ SLOVA pokušení, ďábel, mefistofelské svádění, postava, princip zla, drama, Faust, Mefistofeles, Václav Havel, Oldřich Daněk, Jiří Suchý
|
|
|
Divadelní groteska Emila Artura Longena
Švajda, Zdeněk ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Dobová kritika takřka jednohlasně připisuje Longenovým povedeným fraškám kvality filmových grotesek. V této práci jsem se pokusil na jedenácti hrách z různých období autorovy tvorby vystihnout, do jaké míry lze tento názor zobecnit a vztáhnout na větší část Longenova díla. Můžeme konstatovat, že mnohé hry tomuto hodnocení mohou odpovídat, zejména se jedná o hry z komerčně a návštěvnicky nejúspěšnějšího období Longenovy dramatické tvorby, z let 1923 - 1930, kdy pracoval s přestávkami zejména pro Vlastu Buriana, ať už v Rokoku nebo později v Burianově vlastním divadle. Jsou to ze zvoleného materiálu hry Už mou milou..., Někdy kriminál nad svobodu, Dezertér z Volšan a Jménem veličenstva! Společným rysem těchto her, kromě doby jejich vzniku, je jejich rozsah, vesměs jde o aktovky, pouze Dezertér z Volšan má dvě dějství. Otázkou navíc zůstává, do jaké míry zde groteskní komika slapstickového typu převládala nad ostatními způsoby vyvolání komického efektu, stejně tak mohlo jít (s výjimkou Někdy kriminál nad svobodu) o komedie situační, zápletkové. Na tuto otázku by mohly poskytnout uspokojivou odpověď jedině záznamy inscenací, které se však nedochovaly. Na druhou stranu Longen napsal také celou řadu děl, kde je komika realizována jiným způsobem. Jeho nejznámější hra C. k. polní maršálek je příkladem...
|
|
|
Situační komedie Antonína Procházky
Adamcová, Veronika ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Brožová, Věra (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá tématem situačních komedií současného tvůrce autorského typu inscenací, Antonína Procházky. Zařazení autora mezi tvůrce autorského typu inscenací vymezuje Procházku jako autora, který si své hry píše, režíruje a také v nich hraje. Práce si klade za cíl analyzovat komedie autora z hlediska způsobu výstavby rovin situační komedie a z hlediska způsobu výstavby komických situací a práce s humorem. Pokusím se tudíž zjistit, zda existují rysy a postupy, které jsou pro autorovu tvorbu příznačné, a nakolik jeho tvorba respektuje a využívá ustálená pravidla svého žánru. Součástí je též práce s odbornou literaturou a analýza dostupných odborných recenzí a dobových ohlasů. V úvodu práce představuji cíle a strukturu diplomové práce. V první části práce stručně popisuji život autora, podrobněji se pak zabývám inspirací a skutečnostmi, jež ovlivnily autorovu tvorbu. Pro ucelený pohled na danou problematiku je práce doplněna o teoretické zakotvení situační komedie, jejích znaků, rovin a budování komiky. V hlavní části práce se zaměřuji na morfologii veseloher autora, které analyzuji z hlediska způsobu výstavby rovin a z hlediska způsobu výstavby komických situací a práce s humorem, přičemž vycházím z teoretického ukotvení daných pojmů. V závěru práce představuji výsledky svého...
|
|
|
Motiv "zoufalců" v současném českém dramatu
Jilemnická, Adéla ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Píšová, Ina (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá motivem "zoufalství" v současném českém dramatu. Obsahuje analýzu vybraných her napsaných po roce 2000 od předních českých autorů střední generace (Petr Zelenka; David Drábek; Jiří Pokorný; Petr Kolečko; Tomáš Svoboda; Lenka Lagronová; Iva Klestilová, rozená Volánková). Cílem práce je na základě analýzy těchto dramat vymezit charakteristické prvky a zjistit, zda u jejich postav lze definovat motiv "zoufalců" jako příznačný rys pro současné české drama střední generace. Komparativní metodou jsou zkoumány typické opakující se motivy postav - antihrdinů, které trápí nemožnost naplněného osobního života, pocit samoty či krize středního věku. V práci jsou vymezeny příčiny a projevy zoufalství postav a zároveň také východiska, která dramata nabízejí jako řešení z tohoto bezútěšného stavu (šílenství, sebevražda, zázrak). KLÍČOVÁ SLOVA současné české drama, motiv "zoufalství", coolness dramatika, Petr Zelenka, David Drábek, Jiří Pokorný, Petr Kolečko, Tomáš Svoboda, Lenka Lagronová, Iva Klestilová (Volánková)
|
|
| |
|
|
Charakter původní dramatiky ústeckého Činoherního studia do konce 90. let
Majorová, Nikola ; Hník, Ondřej (vedoucí práce) ; Smrčka, Jiří (oponent)
Činoherní studio v Ústí nad Labem je scéna, která vznikla v 70. letech 20. století a od počátku svého fungování se vyznačovala specifickou dramaturgií. V roce 1993 se stal uměleckým vedoucím souboru český dramatik a režisér Jiří Pokorný, jehož uměleckým záměrem bylo uvádět texty současné, neprověřené a především české. Tomuto rozhodnutí podřizuje v 90. letech dramaturgický plán. Uvádí také vlastní hry, které jsou vnímány jako první česká cool dramata, a podílí se tak na vniknutí této specifické poetiky na česká jeviště. Práce charakterizuje i interpretuje dramata uváděná do konce 90. let a reflektuje tak svébytné dramaturgické směřování, které svého času nemělo v Čechách obdoby.
|
|
|
Dvojí poetika autorského divadla: Semafor a Studio Ypsilon
Baloušová, Lucie ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Píšová, Ina (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá tématem divadel malých forem, která představovala generační proud, jenž se začal v českém kulturním prostředí rozvíjet v 50. letech minulého století. Práce si klade za cíl nastínit svébytnou poetiku dvou českých divadel malých scén - Semaforu a Studia Ypsilon, a to na základě analýzy vybraných stěžejních původních dramatických textů jejich čelních představitelů, Jiřího Suchého a Jana Schmida. V úvodu práce se věnujeme proudu divadel malých forem, jejich vymezení a charakteristice. Pro ucelený pohled na problematiku je práce doplněna o pojednání o autorském divadle a jeho specifických rysech. V hlavní části práce se zaměřujeme na počátky obou divadel, dále pak na 60. až 90. léta a na jejich současnou tvář. I přes odlišné existenční podmínky obou divadel, kulturně-historický a politický kontext, se v závěru práce pokoušíme porovnat jejich poetiky. KLÍČOVÁ SLOVA divadla malých forem, autorské divadlo, divadlo Semafor, Studio Ypsilon, Jiří Suchý, Jan Schmid, dramatický text, poetika
|
|
| |
|
|
Česká dramatická tvorba dvacátých let dvacátého století
Nezvalová, Barbora ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Smrčka, Jiří (oponent)
Práce se zaměřuje na českou dramatickou tvorbu dvacátých let dvacátého století. Konkrétně na repertoár Národního divadla tohoto období. V prvních kapitolách práce je stručně nastíněna situace dramatu ve dvacátých letech 20. století. V následujících kapitolách jsou z repertoáru Národního divadla vyexcerpována pouze dramata českých autorů, která ve dvacátých letech rovněž vznikla, s vynecháním dramat bratří Čapků. Z takto zúženého výčtu her jsou vytvořeny tři tematické dvojice her pro následnou analýzu a komparaci. Jádro práce tvoří analýza a komparace zvolených dvojic úspěšných a neúspěšných her. Přičemž se jedná o hry z domácí produkce uvedené v repertoáru Národního divadla. Konkrétně jde o produkci, která byla v porovnání s dramaty bratří Čápků vnímána jak průměrná. Každá z dvojic je doplněna kritikami a recenzemi dobového tisku. Na základě této komparace dvou tematicky podobných her, a to vždy hry úspěšné a neúspěšné, nastiňuje práce, co bylo pravděpodobným důvodem úspěchu, či neúspěchu jednotlivých her a co bylo populární mezi diváky dramatu této doby, jaké byly dobové trendy a vkus tehdejšího průměrného návštěvníka Národního divadla. KLÍČOVÁ SLOVA drama, divadlo, dvacátá léta 20. století, Národní divadlo, komparace, Plukovník Švec, Revoluce, Velbloud uchem jehly, Širočina, Je veliká láska na...
|
host ::
RSS.