|
|
Geneze žulových jeskyní v Krkonoších
Tomíček, Jiří ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Hartvich, Filip (oponent)
V Krkonoších je evidováno celkem 16 žulových jeskyní, které lze zařadit do 4 morfogenetických typů: rozsedlinové, suťovo - rozsedlinové, suťové jeskyně a jeskynní výklenky. Prostorové rozmístění jeskyní je velmi nerovnoměrné - 13 jeskyní se nachází na území Pogórze Karkonoskie a 3 jeskyně na území Krkonošských hřbetů. Jeskyně, spojené s pohyby skalních bloků (rozsedlinové, suťovo - rozsedlinové, suťové) vznikly v periglaciálních podmínkách kombinací kryogenních a gravitačních procesů. Jeskynní výklenky vznikly selektivním zvětráváním horniny podél horizontálních puklin. Nejvhodnějším typem krkonošské žuly pro vznik jeskyní je hrubozrnná porfyrická varianta, která má nepravidelný systém primárních puklin a je méně odolná vůči selektivnímu zvětrávání. Výzkum současného vývoje jeskyní Krakonošova klenotnice a Lomená v Pančavské jámě by bylo vhodné zaměřit na monitoring recentních pohybů skalních bloků a relativní datování puklinových ploch.
|
|
|
Teplotní režim povrchové vrstvy morén v údolí Adygene, Kyrgyzský hřbet
Martinásková, Daša ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Uxa, Tomáš (oponent)
Předkládaná bakalářská práce je zaměřena na teplotní režim povrchové části morén, který je jedním z indikátorů rozšíření periglaciální a glaciální zóny v horském prostředí. Úvodní část práce vychází z rešerše dostupné literatury a je zaměřena na charakteristiky teplotního režimu sedimentů a jeho vztah k hranici horského permafrostu, poloze věčnosněžné čáry a teplotním podmínkám na bázi horských ledovců. V následujících částech předložené práce jsou popsány fyzicko-geografické podmínky zájmového území, kterým je údolí Adygine v Kyrgyzském hřbetu (severní Ťan-Šan), a metodika práce. V hlavní části práce vyhodnocuji teploty naměřené v morénách zájmového území, a to nejdříve obecně, poté z hlediska regelačních charakteristik a nakonec tyto poznatky vztahuji k podmínkám místního glaciálního prostředí. Podle výsledků měření je zřejmé, že existuje mnoho faktorů, které teplotní režim půd ovlivňují. Mezi nejzákladnější patří teplota vzduchu, místní cirkulační poměry, sněhová pokrývka a místní stanovištní podmínky. Poznatky získané v praktické části ukazují, že lokality měření se vyznačují poměrně slabou regelační aktivitou, nacházejí se mimo oblast souvislého horského permafrostu nebo v oblasti mocné činné vrstvy a bázi čela ledovce Adygine lze označit za teplou (vlhkou). Klíčová slova: teplotní režim půd,...
|
|
|
Evaluation of physical-geographical research of the High Tatra Mts in the period 1969 - 2008
Jurdík, Michal ; Kalvoda, Jan (vedoucí práce) ; Engel, Zbyněk (oponent)
Táto bakalárska práca rozoberá fyzicko-geografické výskumy o Vysokých Tatrách v rokoch 1969 - 2008. Porovnáva súčasné poznatky o prírode Tatier s poznatkami starými niekoľko desaťročí. Popisuje najvýznamnejšie publikované práce. Tiež popisuje pohorie z hľadiska geomorfologických, hydrologických, klimatických, pôdnych a ďalších charakteristík. Vysoké Tatry predstavujú výnimočný komplex zložiek krajiny a sú modelovým pohorím pre výskum vysokohorského prostredia, pretože sa na malej ploche uplatňuje široké spektrum krajinotvorných faktorov a výšková členitosť im dodáva rôznorodý charakter prostredia. Kľúčové slová: fyzická geografia, Vysoké Tatry
|
|
|
Skalní řícení v lokalitě hradu Jestřebí
Kaňková, Helena ; Kalvoda, Jan (vedoucí práce) ; Engel, Zbyněk (oponent)
Skalní řícení v lokalitě hradu Jestřebí Abstrakt Skalní řícení způsobují v oblastech využívaných člověkem značné přímé i nepřímé škody. Pro omezení negativních dopadů na společnost je proto nezbytné zhodnotit riziko skalního řícení a zvolit vhodná zabezpečení. K dosažení těchto cílů je nutné pochopení celého procesu skalního řícení, včetně přírodních podmínek a faktorů jejich vzniku. Tato případová studie se zabývá skalními říceními v lokalitě hradu Jestřebí, jehož podloží je tvořeno kvádrovým pískovcem křídového stáří. Stabilita skalního masivu se zhoršuje v posledních 200 letech. První skalní řícení zde bylo zaznamenáno roku 1811. Hlavní příčina je přisuzována lidským zásahům po roce 1400, kdy začala stavba hradu, včetně těžby pískovce v letech 1750 - 1850. Dalšími nepříznivými podmínkami a faktory jsou zvětrávání slepencových a bioturbovaných vrstev, které vede k vodorovnému rozčleňování pískovcového výchozu, a také vertikální poruchy podél puklin způsobených blízkou zlomovou zónou. Poslední významné skalní řícení 1. 10. 2009 odstranilo přes 100 m3 materiálu ze západní stěny pískovcového masivu. Další skalní řícení je možné vzhledem ke špatné celkové stabilitě masivu očekávat v blízké budoucnosti. Klíčová slova: skalní řícení, svahové pohyby, přírodní ohrožení a rizika, pískovec, hrad Jestřebí
|
|
|
Vývoj ledopádu v Labské rokli v období 2014-2016
Švec, Matěj ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Šťastná, Petra (oponent)
Hlavním cílem této práce je charakterizovat ledopád v Labské rokli z hlediska jeho morfologie a typů ledových struktur. Popsat jeho vývoj v průběhu zimní sezóny a analyzovat vliv meteorologických faktorů. Pomocí sekvenčního fotografování a měření 3D skenerem během zimních sezón 2014/15 a 2015/16 byly získány hodnoty objemů ledopádu, které byly srovnány s daty z teplotních čidel pod ledopádem a v jeho blízkosti. Srovnání proběhlo také s daty z meteorologické stanice Labská bouda. Sledovaný ledopád vykazoval v první části svého vývoje velmi rychlý růst, následovaný stabilní fází, typickou malými výkyvy a reakcemi na okolní podněty. V třetí fázi docházelo k rychlému úbytku jak epizodními událostmi, kdy se uvolnil větší kus ledu, tak postupným táním. Z hlediska faktorů ovlivňující objem ledopádu se potvrdil velmi výrazný vliv teploty. Úzká spojitost byla nalezena mezi objemem ledu a výškou sněhové pokrývky. Ukázalo se, že vyšší výška sněhu umožňuje oddálení stabilní fáze a tedy větší akumulace ledu. V úbytkové fázi byl velmi patrný vliv globálního záření a trvání slunečního svitu, který pravděpodobně zesilovala žulová stěna akumulací přijatého tepla. Zároveň se také potvrdil předpoklad volně visícího ledu, jako nejméně stabilní struktury. Naopak nejdéle se udržel položený led. Kromě zásadního vlivu...
|
|
| |
|
|
Ústup horského zalednění z maxim Malé doby ledové v západní Kanadě
Balkhausen, Maximilian ; Margold, Martin (vedoucí práce) ; Engel, Zbyněk (oponent)
Malá doba ledová je pojem označující období výraznějšího ochlazení oproti dlouhodobému průměru stávajícího interglaciálu. Během tohoto období došlo k výrazné expanzi horského zalednění v celosvětovém měřítku. Tato práce se zabývá ústupem horských ledovců z maxim Malé doby ledové v západní Kanadě. Celkem bylo zmapováno 60 ledovců ve třech studijních oblastech v pohořích severní Britské Kolumbie podél západo-východního klimatického transektu. Studované oblasti se nachází v severních Pobřežních horách, severních Interior Mountains a severních kanadských Skalnatých horách. Sledované ledovce byly manuálně mapovány pomocí satelitních snímků misí Landsat z let 1977, 1987, 1997, 2007 a 2017. Rozsahy ledovců během maxima Malé doby ledové byly mapovány ze satelitních snímků PlanetScope s rozlišením 3 m, v nichž bylo možno trasovat morény z tohoto maxima. Ústup ledovcové plochy v severních Pobřežních horách od maxim Malé doby ledové do roku 2017 činil 22,1 %, v severních Interior Mountains 41,3 % a v severních kanadských Skalnatých horách 41,0 %. Byla zjištěna vysoká variabilita relativní míry ústupu ledovce mezi menšími ledovci ve všech studijních oblastech. To nasvědčuje tomu, že reakce ledovců na klimatickou změnu nejsou podmíněné jen klimatickými faktory, ale také vlastnostmi ledovce jako nadmořská výšky,...
|
|
|
Remote Sensing of Surface Meltwater on the Glaciers of Svalbard
Sieglová, Eliška ; Margold, Martin (vedoucí práce) ; Engel, Zbyněk (oponent)
Supraglaciální jezera se tvoří na povrchu ledovce v jeho ablační zóně. Objevují se v ablační sezóně a tmavá barva jejich vodní hladiny snižuje albedo ledovcového povrchu. Jejich odvodnění k bázi ledovce může zvýšit bazální klouzání a rychlost pohybu ledovce. S využitím snímků o vysokém rozlišení družic Sentinel-2 se tato práce zabývá charakteristikou ablační sezóny na dvou zaledněných regionech Svalbardu: území ledovce Hinlopenbreen na východním pobřeží Západního Špicberku a území ledovců Kongsbreen a Kronebreen na jeho západním pobřeží. První supraglaciální jezera se na západním území objevila v první polovině června, na východním území v druhé polovině června. Vrchol ablační sezóny byl na západním území pozorován na přelomu června a července, a na východním území v polovině července. První tvorba jezer odpovídala teplotám, které překročily 0 řC a zpočátku se tvořila v nižších nadmořských výškách. Se stoupajícími teplotami i jezera postupovala výš. Většina jezer se na západním území tvořila v nadmořských výškách mezi 600 a 700 m n. m., na východním území se tvořila zejména mezi 400 a 500 m n. m. Zde se ale nezanedbatelné množství jezer (12 % celkové plochy) vytvořilo nad odhadovanou výškou hranice rovnováhy (600 m n. m.). To vznáší otázku pro další výzkum, jaký vliv má oteplující se klima na...
|
|
|
Paleogeographic development of the Cenozoic river systems in the central and northern Bohemia and its link to climatic changes and neotectonics
Štor, Tomáš ; Martínek, Karel (vedoucí práce) ; Engel, Zbyněk (oponent) ; Nichols, Gary (oponent)
Cílem disertační práce bylo přinést podrobnější informace o vytváření říčních systémů ve středních a severních Čechách na příkladu vývoje řeky Ploučnice a Vltavy. Studované říční systémy mají velmi komplexní vývoj, proto byl zvolen multidisciplinární přístup k tématu založený na studiu geologie, sedimentologie, geomorfologie, geochemie a použití datovacích metod kosmogenních radionuklidů 10Be a 26Al, opticky stimulované luminiscence a radiokarbonového datování. Výsledky datovacích metod ukazují na možnost výrazně většího stáří doby vzniku říčních teras, než vyplývá z předchozích výzkumů. Při fluviálním vývoji řeky Ploučnice docházelo ve vyšších terasových akumulacích (36-29 m nad řekou) ke změně říčního stylu z divočící řeky s vysokou energií proudu do široce meandrujícího toku. Ve středních terasových akumulacích (22-14 m nad řekou) docházelo v divočící řece k postupnému snižování stupně divočení a v terasových akumulacích nejníže nad řekou (13-5 m) byla zjištěna opět divočící řeka, která postupně přecházela do široce meandrujícího toku 5 m nad dnešním povrchem nivy. Během výzkumu byly pomocí metody kosmogenních radionuklidů, datovány říční sedimenty ve třech rozdílných výškách nad řekou (34, 29 a 14 m) a další tři byly datovány metodou opticky stimulované luminiscence (19, 12 a 6 m). Časové...
|
|
|
Geomorfologické podmínky murových procesů v centrální části Západních Tater
Dlabáčková, Tereza ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Vilímek, Vít (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá morfometrickými charakteristikami a změnami v rozsahu a četnosti výskytu mur v Roháčské dolině a jejích bočních údolích v oblasti Západních Tater. Pomocí analýzy leteckých snímků z let 1973, 1986, 2003 a 2015 byl vymezen plošný rozsah transportně-akumulačních oblastí mur a jejich délka pro jednotlivé roky a následně byl vyhodnocen trend jejich vývoje v období 1973 - 2015. Z digitálního modelu reliéfu byly pro zdrojové a transportně-akumulační oblasti mur zjištěny základní morfometrické charakteristiky (nadmořská výška, sklon, orientace nebo příkon slunečního záření). Terenní práce byly zaměřeny na zmapování transportně-akumulačních oblastí mur pod horní hranicí lesa (zejména jejich čel nebo polohy podélných valů), stanovení stupně zvětrání balvanů na povrchu vybraných murových akumulací (Schmidt hammer test) a měření průměrů stélek lišejníku mapovníku zeměpisného (Rhizocarpon geographicum). Na základě leteckých snímků bylo v zájmovém území vymezeno 98 murových drah. V letech 1973 - 1986 a 2003 - 2015 byl zjištěn pokles plochy transportně-akumulačních oblastí mur, v období let 1986 - 2003 naopak došlo k mírnému nárůstu jejich rozlohy. Průměrná nadmořská výška zdrojových oblastí mur byla stanovena na 1923 m n. m. (s průměrným sklonem 43,8ř) a transportně-akumulačních...
|
host ::
RSS.