|
| |
|
| |
|
|
Evidence nemovitostí v Čechách a na Moravě (vývoj katastru nemovitostí)
Peichlová, Adéla ; Adamová, Karolina (oponent) ; Soukup, Ladislav (vedoucí práce)
72 Záv r Katastry nemovitostí, a již nazývané soupisy, evidence nebo katastry p sobí, na našem území bezmála tisíc let. Mají u nás dlouhodobou tradici, i když jejich p vodní funkce byla odlišná od té sou asné. K tomu, aby plnily své funkce ádn , vždy bylo t eba zachovávat kontinuitu mezi starým a novým katastrem. Jejich význam m žeme nalézt i v tom, že pro svou pr kaznost a spolehlivost si vybudovaly d v ru ve ejnosti a svým rozsahem pat ily a pat í i v sou asnosti mezi nejrozsáhlejší informa ní systémy, u kterých byly vždy kladeny mimo ádné požadavky na p esnost, hodnov rnost a spolehlivost dat v nich obsažených.
|
|
| |
|
|
Čarodějnické procesy v Českém státě v době pobělohorské
Židová, Andrea ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
92 tak nesmyslnou v c a zv lí t ch, kte í m li pot ebu se jakkoli zviditelnit, je pro naši spole nost ponau ením dostate ným. I když… 1) Šindelá , Bed ich - Hon na arod jnice; vydalo nakladatelství Svoboda; Praha; 1986; strana 32 2) tamtéž; strana 15 - 16 X. SHRNUTÍ Tato diplomová práce pojednává o arod jnických procesech v zemích Koruny eské po roce 1620, tedy po porážce eského stavovského povstání na Bílé Ho e. V úvodu je popsaná jako pozadí arod jnických proces politická situace, která v našich zemích panovala v letech 1620 - 1790. Tedy až do konce vlády krále Josefa II., 93 prvního panovníky, který již delikt arod jnictví coby p ežitek nezahrnul do svého zákoníku. Dále je poskytnut pohled do historie arod jnictví a v bec prvopo átky pronásledování kací a arod jnic jako odpadlík víry. K es anství se tímto zp sobem snažilo zabit všech rival , kte í by mohli ohrozit nejprve jeho rozmach a pak již i pom rn silní postavení ve spole nosti. Za tímto ú elem nechala z ídit ímskokatolická církev instituci papežské inkvizice, která bojovala se jménu isté víry a nemilosrdn odstra ovala všechny nepohodlné osoby. Následuje rozbor p edpis , které ovlivnily pr b h t chto proces . Jsou to konkrétn dv významné kodifikace trestního práva. Jedna z dob vlády Josefa I. A druhá provedená za vlády Marie Terezie. Pozornost je v...
|
|
| |
|
|
Občanská práva v Ústavě z 29. února 1920
Svobodová, Lenka ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
95 Ústavní listina z roku 1920 zakotvila občanská práva, svobody a povinnosti. Především zavedla princip rovnosti, osobní a majetkovou svobodu, nedotknutelnost obydlí, svobodu tisku, právo shromažďovací, ochranu náboženských, národních a rasových menšin. Ústava vyjádřila nadřazenost práva mezinárodního nad právem vnitrostátním. Ochrana menšin vyplývala ze Smlouvy mezi mocnostmi a Československem z Sant Germain v roce 1919. V článku 7. byl zakotven princip rovnosti bez ohledu na rasu a původ, a dále možnost jednání před soudy písemně nebo ústně ve svém rodném jazyce. Čl. 8. upravoval záruky národnostní, náboženských práv. Čl. 9. se týkal práva na vyučování menšin v rodném jazyce aj. Tato úmluva byla přijatá s naprostou účastí, tak jak se očekávalo od civilizovaného a rozvážného státu. Československo si udrželo během let 1918 až 1938 demokratický charakter oproti sousedním státům. Právě v Československu během fašistické diktatury našli útočiště uprchlíci z Polska, Maďarska, Rakouska a Německa. Svou prioritu Československo vnímalo v respektování a ochraně lidských práv a základních svobod. 11. Závěr Před vznikem samostatného Československa žila převážná část Čechů a Slováků v mnohonárodnostní rakousko - uherské monarchii. Čeští političtí zástupci usilovali od poloviny 19.století o uznání občanských a...
|
|
|
Změny vlastnických vztahů k půdě v Čechách po roce 1918
Karfík, Zdeněk ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
98 R E S U M E Od vzniku samostatného Československa v roce 1918 zde bylo v minulosti, a to jak dlouhé, tak i nedávné, příliš zásahů do vlastnického práva k nemovitostem obecně a k pozemkům zvlášť ze strany státu, než aby se nechalo hovořit o dlouhodobé kontinuitě právního stavu. Jedná se zejména o popsání dvou pozemkových reforem, jako důsledků dvou revolučních přeměn společenských vztahů, a to po roce 1918 - první pozemková reforma a po roce 1948 - tzv. druhá pozemková reforma. Pokud jde o první pozemkovou reformu, zaměřil jsem se ve své práci na nejdůležitější zákonnou úpravu, což byl zákon č. 32/1918 Sb., o obstavení velkostatků, zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového (záborový zákon), zákon č. 329/1920 Sb., tzv. zákon náhradový a zákon č. 81/1920 Sb., tzv. zákon přídělový. Záborový zákon znamenal, že ze zákona byl zemědělský majetek ve výměře na 150 ha orné půdy nebo 250 ha celkem půdy zabrán, to znamená, že původní vlastník s ním již nemohl disponovat. Stát potom na základě zákona přídělového upravil postup přidělování zemědělské půdy a lesů tzv. přídělcům, což byly především fyzické osoby nebo např. i různá sdružení, družstva apod. V této souvislosti chci velice krátce upozornit, že první pozemková reforma znamenala, že původní vlastníci velkého zemědělského majetku obdrželi...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.