|
|
Proměny autorského stylu v poezii Miroslava Holuba
Lichtenbergová, Lucie ; Neumann, Lukáš (vedoucí práce) ; Smrčka, Jiří (oponent)
Bakalářská práce sleduje proměny autorského stylu v básnickém díle Miroslava Holuba. V teoretické části vycházíme převážně ze studia sekundární literatury, v praktické pak z interpretačních rozborů jednotlivých básní z různých období autorovy tvorby. Holub je nejčastěji spojován s tvorbou v duchu tzv. poezie všedního dne, my se však snažíme podat ucelenější pohled na celou jeho tvorbu, především neopomínat básnické sbírky z let sedmdesátých až devadesátých, z nichž upozorňujeme například na metaforu theatrum mundi, se kterou Holub ve více sbírkách pracuje a která bývá v souvislosti s jeho tvorbou mnohdy opomíjena. Z rysů spojujících všechna Holubova básnická díla vyzdvihujeme především specifické promítnutí autorovy druhé profese vědce do jeho básní, jež se vyznačuje například konkrétními motivy a časoprostorem, užíváním specifického lexika, ale i osobitým uspořádáním veršů. Tyto rysy označujeme slovy Bohumila Svozila souhrnně jako intelektuální poezii, zároveň však polemizujeme s názory některých literárních kritiků tvrdících, že je Holubova tvorba kvůli své intelektuálnosti neosobní a prosta citovosti. Nakonec nacházíme také měnící se rysy autorského stylu ovlivněné především postupně se proměňující společensko-politickou situací v Československu i ve světě. Jedná se například o vytrácení se víry...
|
|
| |
|
| |
|
|
Situační hra Františka Ferdinanda Šamberka
Váchová, Kateřina ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Práce je zaměřena na situační komedie Františka Ferdinanda Šamberka, které psal v 60. a 80. letech 19. století. V prvních kapitolách se práce zabývá osobností F. F. Šamberka, historickým kontextem a funkcí divadla v Čechách za jeho života. Hlavní náplní práce je analýza a komparace tří divácky úspěšných a tří divácky méně úspěšných her, jejíž výsledkem jsou pravděpodobné důvody úspěchu a neúspěchu jednotlivých her. KLÍČOVÁ SLOVA Šamberk, fraška, Národní divadlo, Prozatímní divadlo, arény
|
|
|
Porovnání Šrámkova a Hrubínova typu lyrického dramatu
Bernasová, Natálie ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Brožová, Věra (oponent)
Tato práce se zabývá komparací Šrámkova a Hrubínova lyrického dramatu. Cílem je postihnout, jakým způsobem se změnilo uchopení tohoto typu dramatu ze strany porovnávaných autorů. Společné a rozdílné přístupy autorů jsou vyvozovány na základě vybraných charakteristických rysů a klíčových motivů (motiv lásky a milování, motivy na hraně pohádek a mýtů, motiv smrti a konce, motiv literáta), role přírody, role hudby a dalších faktorů. Práce staví na analýze a následné komparaci šesti pretextů - na Šrámkově Červnu (1905), Létě (1915), Měsíci nad řekou (1922), Plačícím satyrovi (1923) a na Hrubínově Srpnové neděli (1958) a Křišťálové noci (1961). Dalším cílem této práce je potvrdit či vyvrátit hypotézu, že mezi dramaty Léto a Srpnová neděle panuje nejvýraznější vzájemná paralelnost. Informace k životům obou autorů jsou čerpány především z knih od Františka Buriánka a Ivy Málkové. Napříč prací je poté čerpáno také např. z divadelních programů, soudobých kritik a recenzí. KLÍČOVÁ SLOVA František Hrubín, Fráňa Šrámek, lyrické drama, Srpnová neděle, Léto
|
|
| |
|
|
Člověk proti pokušení: Mefistofelské svádění v českém dramatu 70. a 80. let 20.století
Imlaufová, Markéta ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá tématem pokoušení ve třech českých dramatech ze 70. a 80. let 20. století, jež jsou inspirována faustovskou legendou. Hry představují odlišné modely, jakými se dobové drama s tématem vyrovnávalo. Práce se zaměřuje na princip zla a jeho fungování. Pokoušení zlem nazývá mefistofelským sváděním, přičemž ve vybraných textech analyzuje jeho dramatické ztvárnění. Práce popisuje fungování mechanismu zla a sleduje, jak jsou hrdinové dramat zlem pokoušeni, a také jak se pod tímto vlivem mění jejich jednání a chování. Diplomová práce uvádí moc zla do jejího širšího významového kontextu "vyšší moci". Práce se věnuje souvislostem mezi dvěma vyššími mocemi: mocí zla a totalitní mocí. V tomto popisu obou mocí vychází ze společensko-historického kontextu a života autorů. Analýzou, komparací a popisem těchto skutečností reflektuje princip mefistofelské svádění, tj. pokoušení člověka zlem, v jeho existenciálním rozměru. KLÍČOVÁ SLOVA pokušení, ďábel, mefistofelské svádění, postava, princip zla, drama, Faust, Mefistofeles, Václav Havel, Oldřich Daněk, Jiří Suchý
|
|
|
Divadelní groteska Emila Artura Longena
Švajda, Zdeněk ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Dobová kritika takřka jednohlasně připisuje Longenovým povedeným fraškám kvality filmových grotesek. V této práci jsem se pokusil na jedenácti hrách z různých období autorovy tvorby vystihnout, do jaké míry lze tento názor zobecnit a vztáhnout na větší část Longenova díla. Můžeme konstatovat, že mnohé hry tomuto hodnocení mohou odpovídat, zejména se jedná o hry z komerčně a návštěvnicky nejúspěšnějšího období Longenovy dramatické tvorby, z let 1923 - 1930, kdy pracoval s přestávkami zejména pro Vlastu Buriana, ať už v Rokoku nebo později v Burianově vlastním divadle. Jsou to ze zvoleného materiálu hry Už mou milou..., Někdy kriminál nad svobodu, Dezertér z Volšan a Jménem veličenstva! Společným rysem těchto her, kromě doby jejich vzniku, je jejich rozsah, vesměs jde o aktovky, pouze Dezertér z Volšan má dvě dějství. Otázkou navíc zůstává, do jaké míry zde groteskní komika slapstickového typu převládala nad ostatními způsoby vyvolání komického efektu, stejně tak mohlo jít (s výjimkou Někdy kriminál nad svobodu) o komedie situační, zápletkové. Na tuto otázku by mohly poskytnout uspokojivou odpověď jedině záznamy inscenací, které se však nedochovaly. Na druhou stranu Longen napsal také celou řadu děl, kde je komika realizována jiným způsobem. Jeho nejznámější hra C. k. polní maršálek je příkladem...
|
|
|
Situační komedie Antonína Procházky
Adamcová, Veronika ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Brožová, Věra (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá tématem situačních komedií současného tvůrce autorského typu inscenací, Antonína Procházky. Zařazení autora mezi tvůrce autorského typu inscenací vymezuje Procházku jako autora, který si své hry píše, režíruje a také v nich hraje. Práce si klade za cíl analyzovat komedie autora z hlediska způsobu výstavby rovin situační komedie a z hlediska způsobu výstavby komických situací a práce s humorem. Pokusím se tudíž zjistit, zda existují rysy a postupy, které jsou pro autorovu tvorbu příznačné, a nakolik jeho tvorba respektuje a využívá ustálená pravidla svého žánru. Součástí je též práce s odbornou literaturou a analýza dostupných odborných recenzí a dobových ohlasů. V úvodu práce představuji cíle a strukturu diplomové práce. V první části práce stručně popisuji život autora, podrobněji se pak zabývám inspirací a skutečnostmi, jež ovlivnily autorovu tvorbu. Pro ucelený pohled na danou problematiku je práce doplněna o teoretické zakotvení situační komedie, jejích znaků, rovin a budování komiky. V hlavní části práce se zaměřuji na morfologii veseloher autora, které analyzuji z hlediska způsobu výstavby rovin a z hlediska způsobu výstavby komických situací a práce s humorem, přičemž vycházím z teoretického ukotvení daných pojmů. V závěru práce představuji výsledky svého...
|
|
|
Motiv "zoufalců" v současném českém dramatu
Jilemnická, Adéla ; Smrčka, Jiří (vedoucí práce) ; Píšová, Ina (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá motivem "zoufalství" v současném českém dramatu. Obsahuje analýzu vybraných her napsaných po roce 2000 od předních českých autorů střední generace (Petr Zelenka; David Drábek; Jiří Pokorný; Petr Kolečko; Tomáš Svoboda; Lenka Lagronová; Iva Klestilová, rozená Volánková). Cílem práce je na základě analýzy těchto dramat vymezit charakteristické prvky a zjistit, zda u jejich postav lze definovat motiv "zoufalců" jako příznačný rys pro současné české drama střední generace. Komparativní metodou jsou zkoumány typické opakující se motivy postav - antihrdinů, které trápí nemožnost naplněného osobního života, pocit samoty či krize středního věku. V práci jsou vymezeny příčiny a projevy zoufalství postav a zároveň také východiska, která dramata nabízejí jako řešení z tohoto bezútěšného stavu (šílenství, sebevražda, zázrak). KLÍČOVÁ SLOVA současné české drama, motiv "zoufalství", coolness dramatika, Petr Zelenka, David Drábek, Jiří Pokorný, Petr Kolečko, Tomáš Svoboda, Lenka Lagronová, Iva Klestilová (Volánková)
|
host ::
RSS.