|
|
Vliv radikálového poškození v časné fázi expozice hypoxii na rozvoj hypoxické plicní hypertenze
Lachmanová, Věra ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Geršl, Vladimír (oponent) ; Neckář, Jan (oponent)
Plicní řečiště je u dospělých jedinců nízkotlaké. Vzhledem k vysokotlakému systémovému řečišti a jeho orgánům protéká plícemi celý srdeční výdej. Plicní cévy reagují na hypoxii dvěmi různými ději. Jsou to hypoxická plicní vazokonstrikce (HPV) a hypoxická plicní hypertenze (HPH). Tyto dva děje se liší mechanismem vzniku, ale u obou je velmi pravděpodobně významná role volných kyslíkových radikálů (ROS) a oxidu dusnatého (NO). Dříve se předpokládalo, že HPV je izolovaná reakce plicních cév na akutní hypoxii a HPH na hypoxii chronickou. V dnešní době předpokládáme, že HPH se rozvíjí na podkladě HPV (Crossno, Garat et al. 2007) a remodelace periferních plicních cév (Reid 1986). Hlavním cílem práce bylo zjistit, zda podání antioxidantu v časné fázi expozice hypoxii ovlivní velikost plicní hypertenze více než jeho pozdní podání v období již rozvinutého poškození plicních cév. Jako antioxidační látku jsme použili N-acetyl-L-cystein (NAC). Sledovali jsme změny odporu plicního cévního řečiště, změny reaktivity plicních cév v závislosti na velikosti frakce vdechovaného kyslíku ve vdechovaném vzduchu. Tato měření byla provedena na modelu izolovaných perfundovaných plic laboratorního potkana. V další části práce jsme sledovali vliv časného a pozdního podání NAC na tlak v a. pulmonalis u laboratorních potkanů chovaných...
|
|
|
Úloha oxidu dusnatého v kardioprotektivním působení chronické hypoxie
Mandíková, Petra ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Szárszoi, Ondrej (oponent)
Předkládaný projekt si kladl za cíl zjistit, jak ovlivní farmakologické zvýšení akutní a chronické produkce oxidu dusnatého (NO) kardioprotektivní efekt chronické hypoxie. Sledovali jsme vliv NO donoru molsidominu na hemodynamické parametry a ischemické poškození srdce. Laboratorní potkani kmene Wistar byli vystaveni kontinuální normobarické hypoxii (10 % O2, 4 týdny). Potkanům byl podáván molsidomin chronicky (15 mg/kg/den) v pitné vodě nebo akutně (10 mg/kg) ve fyziologickém roztoku 5-min infuzí 30 minut před regionální ischemií. Kontrolní potkani byli chováni v normoxii a molsidomin jim byl podán odpovídajícím způsobem. Adaptace potkanů na kontinuální chronickou hypoxii vedla k rozvoji hypoxické plicní hypertenze a chronické podávání molsidominu tyto projevy hypoxie snížilo. Chronické podávání molsidominu významně neovlivnilo zvýšenou ischemickou toleranci myokardu chronicky hypoxických potkanů k akutní ischemii. Naproti tomu akutní podání molsidominu významně snížilo velikost infarktu a zvýšilo arytmogenezi u normoxické i chronicky hypoxické skupiny. Naše výsledky ukazují, že akutní farmakologické zvýšení dostupnosti NO má kardioprotektivní účinek a to jak u normoxických, tak chronicky hypoxických potkanů na rozdíl od chronického zvýšení, u kterého se zdá, že NO nebude mít významnější...
|
|
|
Význam KCNQ kanálů v reakci plicní cévního řečiště na hypoxii
Šedivý, Vojtěch ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Melenovský, Vojtěch (oponent) ; Neckář, Jan (oponent)
Plicní cévní řečiště se odlišuje od systémového reakcí na hypoxii. Akutní hypoxie způsobuje vazokonstrikci (HPV), která je nezbytná pro udržení optimálního pO2 v organismu, chronická hypoxie plicní hypertenzi (HPH) a pokud je organismus vystaven hypoxii kolem porodu (perinatální hypoxie), tak navodí dlouhodobé změny ve vlastnostech plicních cév, které zvyšují náchylnost k plicní hypertenzi v dospělosti. Při reakci hladkých svalových buněk plicních arterií (PASMCs) na hypoxii dochází k depolarizaci membrány inhibicí napěťově řízených draselných (Kv) kanálů. Mezi nimi mají KCNQ (Kv7) kanály důležité elektrofyziologické vlastnosti, které naznačují jejich klíčovou roli v reakci na hypoxii. Specifický blokátor KCNQ kanálů linopirdin navozuje reaktivitu izolovaných plic perfundovaných sodným roztokem na akutní hypoxii (priming), ale sám o sobě bez předchozího primingu nezpůsobuje vazokonstrikci, působí tedy na plicní cévy podobně jako akutní ventilační hypoxie. Navíc potencuje HPV a tím brání zvětšení HPV nespecifickým Kv blokátorem 4-aminopyridinem. Zdá se tedy, že pro HPV má inhibice KCNQ kanálů klíčovou roli. U potaknů vystavených 3-5 denní hypoxii (normobarická komora, FiO2 0,1) jsme zkoumali vlastnosti plicního cévního řečiště pomocí závislosti perfúzního tlaku na zvyšujícím průtoku (P/Q křivky). U...
|
|
|
Role of Nkx2.5 in development and electrophysiology of the mouse heart
Hámor, Peter ; Sedmera, David (vedoucí práce) ; Neckář, Jan (oponent)
Role genu Nkx2.5 v morfogenezi a elektrofyziologii srdce u myši Praha 2016 Bc. Peter Hámor ABSTRAKT Cieľom tejto práce je skúmanie vplyvu dávkovania génu Nkx2.5 na elektrofyziológiu srdca myší v prenatálnom období vývoja. Hlavnou úlohou je hľadanie rozdielov vo vedení elektrického vzruchu v srdci myších embryí v závislosti na ich genotype. Bola na to použitá špecifická metóda snímania prechodu elektrického vzruchu myokardom, tzv. optické mapovanie. Vďaka tejto metóde bolo možné vytvoriť obrázky a videá zachytávajúce prechod elektrického impulzu srdcom, s označením začiatku a smerovania jeho vedenia. Z výstupov týchto snímaní, tzv. optických máp, sú určené prípadné anomálie a výchylky v porovnaní s normálnou funkciou srdca. Práca sa zameriava na expresiu transkripčného faktoru Nkx2.5 a s ním súvisiacich regulačných prvkov, ktoré sa podieľajú na správnom formovaní a fyziológii srdca do obdobia vývoja približne 9,5 dní post coitum (d.p.c.). Jedinci v tomto vývojovom štádiu boli opticky mapovaní a porovnávaní na základe ich genotypu - homozygotne nemutantné, heterozygotné a homozygotne mutantné myšie embryá vykazovali určité podobné vlastnosti, kým v niektorých sa dramaticky líšili. Keďže táto práca je jedna z mála, ktorá detailne skúma optické mapy homozygotne mutantných jedincov v géne Nkx2.5, výsledky z nej...
|
|
|
Úloha sukcinátu v ischemické toleranci srdce potkanů
Kordač, Petr ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Husková, Zuzana (oponent)
Sukcinát je jedním z meziproduktů Krebsova cyklu u kterého se v posledních letech ukazuje, že zasahuje i do množství buněčných dějů, z nichž některé ovlivňují odolnost srdce k ischemicko-reperfuznímu poškození. Cílem této práce bylo objasnit vliv extracelulárně podávaného sukcinátu v ischemické toleranci srdce u laboratorního potkana. Odolnost srdce k akutní ischemii (velikost infarktu a výskyt a závažnost ischemických a reperfuzních arytmií) byla analyzována za použití metody izolovaného perfundovaného srdce dle Langendorfa za konstantního průtoku s akutním podáváním sukcinátu. Lokální ischemie srdce byla navozena podvazem sestupné větve levé koronární arterie. Akutní podávání 1 mM sukcinátu před 60minutovou ischemií nebo jen před reperfuzí mělo příznivý vliv na snížení rozsahu infarktu myokardu o 25-30 % oproti kontrolní skupině. Zároveň však zvýšilo výskyt i závažnosti ischemických a reperfuzních arytmií. Klíčová slova: Sukcinát, srdce, potkan, infarkt myokardu, komorové arytmie
|
|
|
Protektivní vliv ischemického perconditioningu na srdce
Chalupová, Miloslava ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Šilhavý, Jan (oponent)
Remote ischemický perconditioning (RIPerC) se považuje za slibnou kardioprotektivní strategii, která je charakterizovaná jako krátké opakující se periody ischemie a reperfuze navozené během probíhajícího infarktu myokardu. Tato metoda poskytuje srdci efektivní ochranu před ischemicko-reperfuzním poškozením. Ačkoliv remote perconditioning snižuje rozsah nekrotické oblasti myokardu, mechanismy působení tohoto jevu nejsou stále zcela jasné. Tato bakalářská práce si proto klade za cíl shrnout dosavadní znalosti o RIPerC, jeho molekulárních mechanismech a protektivním vlivu na srdce.
|
|
|
Molekulární mechanismy vývoje koronárních cév
Neffeová, Kristýna ; Kolesová, Hana (vedoucí práce) ; Neckář, Jan (oponent)
Kardiovaskulární systém je prvním funkčním orgánem, který se vyvíjí u obratlovců během embryonálního vývoje. Srdce je nenahraditelné pro transport živin a odvod odpadních látek. Během vývoje embrya srdce nejenom roste, ale zároveň již plní funkci pumpy pohánějící krevní oběh. S postupujícím vývojem je nutné zajistit dostatečné zásobování srdce kyslíkem a vznikají tak koronární cévy. Vzhledem k tomu, že každý kardiomyocyt je obklopen alespoň jednou koronární kapilárou, hraje interakce mezi kardiomyocyty a buňkami endotelu nepostradatelnou roli ve správném fungování srdce. Pochopení, jakým způsobem mezi sebou komunikují tyto dva typy buněk, je nezbytné pro medicínský výzkum regenerace srdeční tkáně. V dostupné literatuře je popsána řada faktorů, které se účastní vývoje cév a jejich komunikace s kardiomyocyty. Tyto faktory jsou však popisovány jako samostatné signalizační dráhy, nikoliv jako systém navzájem se ovlivňujících mechanismů. Hlavním cílem této bakalářské práce je propojení jednotlivých signalizačních kaskád a popsaní jejich vzájemné interakce. Detailněji jsou shrnuty hlavní faktory VEGF, Notch, PDGF, Angiopoietin a další. Zmíněné jsou i patologie, které jsou spojeny s mutacemi v signalizačních kaskádách a možnosti využití faktorů v medicíně. Výsledky této práce jsou shrnuty v review...
|
|
|
Mechanismy vývoje převodního systému srdečního u obratlovců
Šaňková, Barbora ; Sedmera, David (vedoucí práce) ; Neckář, Jan (oponent) ; Melenovský, Vojtěch (oponent)
Soubor specializovaných buněk převodního srdečního systému tvoří a koordinovaně šíří elektrický vzruch v srdci. Změny ve vývoji převodního systému prokazatelně souvisí se vznikem arytmií, a proto je dobrá znalost vývojových mechanismů klinicky významná. Pro správný vývoj převodního systému jsou důležité geny pro gap junctions proteiny, iontové kanály, transkripční faktory či jiné molekuly zahrnuté v signalizačních kaskádách (endothelin, neuregulin). Kromě geneticky podmíněných faktorů se na vývoji převodního systému podílí i epigenetické faktory a vlivy prostředí. V této disertační práci se jednotlivé publikace věnují různým aspektům jinak komplexního vývoje převodního systému. Dalším pojítkem všech publikací je metodický přístup, kdy jsme pomocí optického mapování sledovali změny ve funkci převodního systému. V první publikaci jsme pomocí orgánové in vitro kultivace kuřecích embryonálních srdcí studovali vliv mechanické pracovní zátěže (bez interference hemodynamického efektu) na vývoj převodního systému. Sérii experimentů jsme doplnili i o typ "záchranného" experimentu, kdy jsme uměle vyvolali pracovní zátěž injekcí silikonového oleje do primitivní komory srdce ve stádiu srdeční kličky. Podařilo se nám prokázat, že mechanické zatížení myocytů je důležitý epigenetický faktor časného embryonálního...
|
|
|
Neural mechanisms in the pathogenesis of spontaneous hypertension in the rat
Vavřínová, Anna ; Zicha, Josef (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Neckář, Jan (oponent)
Sympatický nervový systém a dřeň nadledvin se účastní regulace arteriálního krevního tlaku a hrají významnou úlohu v patogenezi hypertenze. Spontánně hypertenzní potkani (SHR), kteří jsou nejvíce používaný model genetické hypertenze, se vyznačují mnoha molekulárními, morfologickými i funkčními změnami sympatického nervového systému a dřeně nadledvin. Cílem této disertační práce bylo popsat tyto abnormality u SHR potkanů za různých podmínek. Zaprvé byly zkoumány ontogenetické rozdíly, které mohou přispívat k rozvoji hypertenze. Zadruhé byly studovány účinky chemické sympatektomie (indukované guanetidinem podávaným v dospělosti) na kardiovaskulární parametry a zapojení kompenzačních mechanismů, které působí proti snížení krevního tlaku. Zatřetí jsme u dospělých SHR popsali stresovou kardiovaskulární odpověď a stresem indukované změny v sympatickém nervovém systému a dřeni nadledvin. Moje dizertační práce přinesla několik důležitých nálezů. Zvýšený obsah katecholaminů v nadledvině a vyšší hustota sympatické inervace cév pozorované u prehypertenzních SHR v porovnání se stejně starými normotenzními WKY potkany mohou přispívat k patogenezi hypertenze. Snížená mRNA exprese genů zapojených do biosyntézy katecholaminů (Th, Ddc, Dbh, Pnmt) je pravděpodobně kompenzační mechanismus působící proti zvýšené...
|
|
|
Úloha C-reaktivního proteinu v ischemické toleranci srdce
Perglerová, Aneta ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Vebr, Pavel (oponent)
Za ischemickou chorobu srdeční (ICHS) je označován soubor patofyziologických stavů, poruchy prokrvování a zásobování myokardu kyslíkem v důsledku zužování cév či jejich ucpání trombem. Významnou úlohu v ICHS hraje zánět. Se zánětlivou odpovědí organismu je spojená syntéza proteinů akutní fáze v játrech, jakým je například C-reaktivní protein (CRP). CRP má významnou roli u akutních forem ICHS jako je infarkt myokardu (IM). Vznik a rozvoj ICHS může být podpořen výskytem některým z rizikových faktorů (např. ateroskleróza, hypertenze, plazmatická hladina CRP). Zvýšená hladina CRP může podporovat iniciaci vzniku aterosklerotického plátu, stejně tak v případě hypertenze je přítomností CRP riziko rozvoje ICHS zvýšeno. Akutní IM je v procesu hojení provázen fází zánětu, zde se přirozeně vyskytuje CRP a jeho přítomnost je důležitá k akceleraci zánětu. Může nastat situace, kdy zánět přejde do chronické fáze, jelikož není včas ukončen, s tím je spojena neustálá syntéza CRP. Vysoké hladiny CRP mohou prognózu vývoje po IM snižovat. Přítomný zvýšený plazmatický CRP negativně působí v expanzi infarktu a s ním spojené dilataci komor, která může vyústit až v protržení srdeční stěny. Kompenzačním mechanismem infarktem nepostiženého myokardu je hypertrofie. Takto remodelované srdce ztrácí svoji funkčnost a může dojít...
|
host ::
RSS.