|
|
Martin Salcman 1896-1979
Brabec, Tomáš ; Wittlich, Petr (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Historie a vyvoj umeni prvni poloviny 20. stoleti nam muze na prvni pohled piipominat spletity labyrint stylu a umeleckych vyrazu, 0 nez se spolecne pokousela umelecka sdruzeni, spolky l j ednotli vci. Hlavni smery vyvoje umeni urcily nejruznejsi, dnes notoricky zname - ISMY. Dokazaly strhnout, motivovat a navigovat cele generace umelcu a vytvarniku l jejich obdivovatelu. Navzdory zdani izolovane samostatnosti byly navzajem propojene slozitou siti bocnich cest a zkratek, po nichz kracely zastupy pilne pracuj icich j edincu, kazdodenne hledajicich svuj vlastni umelecky vyraz. Tito jednotlivci se tak stavali piirozenymi mosty mezi "vysokym umenim" a svym svetem hledani a neunavneho experimentu. Martin Salcman byl jednim z nich. Pochazel z chudych pomeru, otce ztratil v 10 letech a matku ve 14. Nicmene j este j ako student gymnazia prokazal zaj em 0 umeni l nepopiratelny vytvarny talent. Na jeho umelecky potencial ukazal nevelky "Autoportret v modre briqadyrce", piekvapive provedeny v oleji, a bez ohledu na nedostatek profesionalniho pouceni autora vynikajici silnym smyslem pro vystizeni fyziognomickych charakteristik portretovaneho. Ovsem umelecke zacatky Martina Salcmana rozhodne nebyly j ednoduche. Pied vstupem na Akademii vytvarnych umeni stravil nekolik roku tezkou praci v kaolinovych dolech. Do prostiedi...
|
|
|
Osobnosti a vývoj českého komiksu do roku 1949
Diesingová, Helena ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Zahraniční komiksy otiskované v českých periodikách jsou jen dalším dokladem skutečnosti, že tato forma vyjadřování nebyla u nás do. roku 1945, chápána jako samozřejmá. O tom svědčí potřeba přetvářet již hotový zakoupený komiks do formy obrázkového seriálu, tzn. opatřovat němý comic strip verši, popřípadě vymazávat u komiksu text v bublinách. Jak už bylo řečeno, největší oblibě se těšily postavičky z dílny Walta Disneye, a to na základě filmových grotesek. Zbytek jednostránkových zahraničních komiksu, které byly v českých časopisech otiskovány, spadá do druhořadé kategorie světové produkce. Daleko častěji byly přejímány novinové comic stripy, jejichž oblibu u čtenářu si vydavatelé ověřili. Na tomto poli se také odehrávaly české "pokusy" o komiks.
|
|
|
Na cestě. Mystik a umělec
Trojaková, Jolanta ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Mystická cesta není závod o boží přízeň. Proto ani my nebudeme v JeJIm cíli rozdávat medaile, sčítat oběti a pranýřovat odpadlíky. Mysta se na ni vydává jednoduše proto, že musí. K úprku od "vyzkoušené" reality k nejisté metě jej pohání ten nejvášnivější cit, jakého jsme schopni. Láska. Láska k něčemu, co ho přesahuje. K tušenému Bohu. Milostné hry jsou vždycky vabank: buďto to vyjde, anebo ne. Ať už eskapády našich umělců poblouznťných Absolutnem dopadly jakkoli, díky těmto pletkám mnohé získali. Odvrhli (na periodu lišící se případ od případu) kult zdevastovaného těla, jaký pěstovali jejich dekadentní předchůdci. Místo absinthem si začali prolévat hrdla kefirem.(Ovšem, občas si k němu zapálili cigaretu hašiše.) ,,Helcelet poslal mně zákvasku kefírovou, se kterou počal jsem od 1.10. novou životosprávu, a mohu říci, že značně mi toto pití kefíru prospělo. ,,315 Upsali se abstinenci, vegetariánství a často i sexuální zdrženlivosti. (Múzy už nehledali mezi lepými modelkami. Jejich idolem byl Bůh, jehož podobu ani neznali.) Z mnohých se stali náruživí nudisti. František Kupka svlékl své šaty po vzoru německého nazarénistického malíře Karla Diefenbacha - duchovního vůdce své mladosti. Samozvaný filozof hlásal návrat k přírodě a v duchu této premisy se denně tvrdohlavě slunil, jak ho pánbů stvoříl, přesto, že...
|
|
|
Grigorij Musatov
Klímová, Barbora ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Cílem mé diplomové práce je zpracování malířského díla ruského malíře Grigorije Musatova. Uvědomuji si, že v práci nejsou (a pravděpodobně ani být nemohou) uvedeny všechny obrazy vytvořené tímto autorem. Jeho kresby a skicy z důvodu rozsahu práce zcela vynechávám. Přesto jsem se pokusila o zdokumentování písemných pramenů a informací, ale především všech dostupných malířských děl, která se nacházejí v galeriích, ve sbírkách soukromých sběratelů a v posledních letech i v mnohých obchodech s uměním. Za velmi důležité jsem považovala zpracovat nalezený strojopis největšího sběratele, mecenáše a velkého přítele Musatova, Ivana Jana Smetany, který již za malířova života sepisoval jeho výpovědi a také vytvářel soupis děl. Rovněž neopomenutelným zdrojem informací jsou výpovědi Musatovovy dcery, Eleonory Musatovové. Tyto informace jsou také pramenem pro biografické údaje. V první kapitole zabývající se životopisem budu z těchto pramenů často citovat, protože kromě několika obsahově stručných katalogů a novinových recenzí jiné zdroje prakticky neexistují. Životopisná fakta často odkrývají a vysvětlují náměty, kterými se Musatov zabýval. Proto je v úvodu své práce podrobněji rozvádím. Chci poukázat na stylově různorodou tvorbu umělce, patřícího bezpochyby k autorům, kteří svou originální malbou rozšířili spektrum...
|
|
|
Zobrazení věčného žida v českém a světovém umění
Janáčová, Eva ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Hlavním cílem této magisterské diplomní práce je na obecné rovině prozkoumání ikonografie věčného žida v českém i světovém v , umenl. Určitý prostor je nejprve věnován historickému vývoji legendy o věčném židovi, jenž je zprvu nazýván Cartaphilem či Malchem, později pak Ahasverem, a který podle vyprávění, jež bylo v západní Evropě ve svém základním rozvrhu písemně zaznamenáno již v první polovině 13. století, údajně uhodil Ježíše, za což jím byl odsouzen k neustálému putování až do Kristova druhého příchodu na zem. Po zmapování ahasverovského tématu v širším kontextu české i světové literatury, hudby, divadlu a filmu následuje nejrozsáhlejší část, věnovaná výtvarnému umění. První zobrazení věčného žida by podle některých badatelů mohla pocházet již ze 12. století, serióznější návrhy pak pracují s obdobím mezi 13. až 16. stoletím; přitom nelze vyloučit, že některá znázornění věčného žida vycházejí z ikonografie nesení kříže. Od počátku 17. století se ikonografie Ahasvera rozvíjí naplno: nejznatelnější je vývoj od prvních, poměrně statických znázornění k pozdějším figurám zaznamenaných v pohybu. K původním lidovým dřevořezům a letákovým grafikám s ahasverovskou tématikou, šířeným nejčastěji podomním prodejem, se od 19. století začínají přidávat knižní a novinové ilustrace věčného žida, ale taktéž jeho...
|
|
|
Recepce japonského umění v českém malířství a grafice
Petřinová, Alžběta ; Suchomel, Filip (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Diplomová práce Recepce japonského umění v českém malířství a grafice sleduje na několika konkrétních dílech zahrnujících knižní ilustraci, drobnou grafiku, plakátovou tvorbu nebo volnou malbu vybraných českých umělců různorodé projevy inspirace japonským uměním. Časové vymezení je vázané na první příklady japonismů v českém malířství, objevující se již od osmdesátých let devatenáctého století a končí meziválečným obdobím třicátých let století dvacátého. Recepce japonismů v českém malířství a grafice je studována v širších kulturních souvislostech, jako byl vznik Náprstkovy knihovny a muzea, vliv významných sběratelů či pořádání českých výstav japonského umění. Zkoumaný jev je zařazen do celkového evropského kontextu.
|
|
|
Kupka a skupina Abstraction-Création
Bareš, David ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Wittlich, Petr (vedoucí práce)
František Kupka je v bohatém spektru umění evropské moderny osobnost zásadní a přitom nezařaditelná. Zároveň je však zřejmě jediným ze zakladatelů abstraktního malířství, který dosud nemá souhrnný katalog své životní tvorby a trpí neustálým přehlížením a nedostatkem literatury. Ve skrovné literatuře, která se Kupkovi věnuje a sestává především z výstavních katalogů, novinových článků nebo drobnějších publikací, se pozornost historiků umění zatím věnovala zejména jeho razantnímu nástupu na pařížském uměleckém nebi v desátých letech 20. století. V následující seminární práci se zaměřím na Kupkovu tvorbu meziválečného období, která je charakteristická určitým přiblížením se Františka Kupky k jeho pařížským kolegům sdruženým ve skupině Abstraction-Création. Hlavní zdroje práce jsou tři: revue skupiny Abstraction-Création, korespondence vyměněná mezi Kupkou a Doesburgem a vizuální srovnání konkrétních uměleckých děl pocházející z nejrůznějších pramenů. Na úvod však uvádím také letmé seznámení s obecnými evropskými dějinami v období mezi dvěma světovými válkami, v nichž bývá za tradiční předěl bezstarostných "bláznivých" dvacátých let a let třicátých považována hospodářská recese na newyorské burze.
|
|
|
Scénografie Josefa Svobody v Divadle a Velké opeře 5. května
Frydlová, Veronika ; Klimešová, Marie (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Josef Svoboda patří u nás i ve světě, mezi několik scénografů, jejichž práce je známá i mezi širokou kulturní veřejností. Spolu s Františkem Trösterem a Vlastislavem Hofmanem se asi nejvíce zapsal do povědomí divadelních návštěvníků. Jeho invence a výtvarný a technický talent (světelné experimenty a použití polopropustných zrcadel) může diváky při návštěvě Laterny Magiky fascinovat ještě dnes. A právě s touto scénou je jeho jméno nejvíce spojené. Málokdo však již zná jeho začátky ve Velké opeře 5. května. Zde jako velmi mladý, začínající výtvarník působil až do r. 1948, kdy bylo divadlo zrušeno, jako šéf výpravy. Našel tu prostředí stejně mladých nápaditých a tvůrčích divadelníků a režisérů, kteří společně vytvořili zcela unikátní scénu, která svým projevem nabourávala vžité operní konvence. Josef Svoboda jim k tomu vytvářel neotřelé scénografie, vždy perfektně odpovídající stylu inscenace. Ať to byly Hoffmanovy povídky, Prodaná nevěsta, Tosca (uváděná ve Státní opeře v tomto provedení i dnes) nebo Výlety pana Broučka, vždy vycházel z podstaty příběhu. Nikdy se však při tom neotáčel na tradiční zažitá schémata předešlých generací a vytvářel svůj nový scénický prostor. Ve své práci jsem se nejdříve snažila v krátkosti nastínit situaci v divadelnictví v poválečných letech a popsat vznik, rozdělení, následný...
|
|
|
Václav Cigler 60.-80. léta
Hrnčířová, Markéta ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Klimešová, Marie (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce se zaměřuje na tvorbu výtvarného umělce Václava Ciglera a zkoumá jeho dílo mezi lety 1960 až 1989. Text se snaží obsáhnout veškerou Ciglerovu tvorbu daného období a představit jej jako všestranného umělce, který netvoří jen s médiem skla, ale věnuje se také kresbě a navrhuje landartové projekty, ve kterých zpracovává téma ekologie, urbanismu, světla a vztahů mezi krajinou a člověkem. Práce ukazuje umělcovu tvorbu v hlubších souvislostech, hledá společné momenty mezi jednotlivými druhy Ciglerovy umělecké činnosti a zasazuje ji do kontextu Československého výtvarného umění dané doby.
|
|
| |
host ::
RSS.