|
|
Catholic song-propaganda in the Czech lands
Kvapil, Jan ; Stromšík, Jiří (vedoucí práce) ; Petrbok, Václav (oponent) ; Kurzke, Hermann (oponent)
Předkládaná disertační práce se zabývá katolickou písňovou propagandou raného novověku (16. - 18. století). Pramennou bázi představují německo-jazyčné prameny hymnické a hymnografické povahy z Českých zemí, což se v tomto období týká nejen Čech a Moravy, ale i Lužice (především v 16. století) a Slezska. Cílem této práce je zachycení základních metodických přístupů konfesijní indoktrinace obyvatelstva prostřednictvím kancionálových a duchovních písní a zdokumentování jejich role během rekatolizace Českých zemí. Písňovou propagandu je ovšem třeba vnímat jako komplexní jev v kontextu nábožensko-politické situace, dobové literatury a a konkrétních rekatolizačních opatření. Důležitou součástí této práce je nastínění kontextu bohemikální německo-jazyčné hymnografie, který dosud nebyl v ucelené formě zpracován. Těžiště této literárněhistorické části leží na vývoji katolické kancionálové tvorby s časovým přesahem až do 20. století. Hlavní pozornost je v této disertaci věnována odhalení základních metod raně novověké písňové propagandy konfesijního charakteru. Za metodu konfesijní propagandy je považován princip komunikačního přístupu při tvorbě a aplikaci hymnických a hymnografických produktů. Na základě probádaného materiálu byly stanoveny tyto metody: 1. Metoda opakování (repetitive Methode): Tato metoda je...
|
|
|
František Jan Vavák na cestě za vzděláním a kulturou
Matějec, Tomáš ; Kolár, Jaroslav (vedoucí práce) ; Petrbok, Václav (oponent) ; Peřina, Josef (oponent)
Předkládaná disertační práce je věnována životu a působení Františka Jana Vaváka, patrně nejznámějšího z literárních samouků osmnáctého, resp. počátku devatenáctého století, jejichž literární činnost se v jistém smyslu (zvl. časově, ale ne jen časově) pohybuje na pomezí mezi barokním písemnictvím a literaturou národního obrození. V souvislosti s tím se otevírají dvě otázky: jednak je to otázka zdrojů, z nichž tito samoukové čerpali svoje vzdělání, jednak s tím souvisící otázka vztahu těchto autorů ke starší, "tradiční" literární aktivitě barokní doby (případně k písemnictví humanistickému, nebo dokonce středověkému) na jedné straně a k rodící se, "nové" literatuře obrozenské. V této práci předkládáme příspěvek k řešení těchto otázek, nakolik k němu může poskytnout materiál bohatá a relativně dobře zachovalá písemná pozůstalost Vavákova. Soustavně se přitom zaměřujeme zvláště na první z uvedených otázek - v souvislosti s hledáním odpovědi na ni se však v naší práci rýsují určité náznaky odpovědí také na druhou z nich. ...
|
|
|
The problems of the Czech-German-Jewish coexistence in Moritz Hartmann's life and work
Nichtburgerová, Petra ; Petrbok, Václav (oponent) ; Stromšík, Jiří (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá tématem česko-německo-židovských vztahů v životě a díle Moritze Hartmanna. Moritz Hartmann se narodil v česky mluvící vesnici a je tedy možno předpokládat, že i Hartmanova rodina mluvila česky, vzdělání získal v jazyce německém. Jeho literární nadání se projevilo velmi brzy a Hartmann je skloubil se svými politickými aspiracemi. V 19. století se v Evropě prosadil politický liberalismus, který byl podnícen francouzskou revolucí a který se o to rozhodněji snažil bojovat proti restaurační politice. Liberalismus se snažil prosadit občanská práva a zrušení cenzury. V rámci liberalismu se ale rozvíjel i nacionální směr toužící po sjednocení národů. Dosažení občanských práv a státoprávních celků na národním principu bylo v přímém rozporu. V politickém spektru, kde se střetávaly zájmy české a německé, zastával Moritz Hartmann vzhledem ke svému židovskému původu specifickou úlohu. Politicky se přiklonil ke snahám českých Němců, psal německy. Tématicky ale vycházel z českých dějin. Liberalismus a liberálně-nacionální smýšlení je představeno ve svém protikladu, kdy snaha o prosazení práv jednotlivce jsou v přímém protikladu s myšlenkou národních států. Na území dnešních Čech byl tento protiklad velmi zřejmý, protože zde žilo české a německé obyvatelstvo. Zjednodušeně řečeno narážely snahy českého...
|
|
|
Osobnost Josefa Karáska (1868-1916) v souvislostech české slavistiky a české literární Vídně (Příspěvek k vídeňské účasti v mezislovanských kulturních vztazích od založení Jagićova semináře do vzniku ČSR)
Černý, Marcel ; Petrbok, Václav (oponent)
V první části této práce 2. VÍDEŇ A ČESKÉ PÍSEMNICTVÍ byla věnována pozornost vzájemnému sepětí města Vídně s novodobou českou kulturou, zejména filologií a písemnictvím. Úvodní kapitola 2. 1. 1. VÍDEŇ NEMILOVANÁ. VZNIK A VÝVOJ ČESKOVÍDEŇSKÉ MENŠINY JAKO KULTURNĚHISTORICKÝ FENOMÉN nastínila hlavní charakteristiku poměru českého národa k Vídni na základě její proměňující se úlohy v intelektuálním životě Čechů, zejména po masovém přílivu českého obyvatelstva do Vídně za prací, kulminujícím ve čtyřicátých letech 19. století. Při sledování duchovního růstu menšiny jsem se zaměřil na vídeňské Čechy, tedy uvědomělou, reprezentativní a dynamickou složku českovídeňského obyvatelstva, jejíž příslušníci své češství udržovali, byli aktivními členy komunity a ztotožňovali se s pospolitostí mateřského národa. Platí-li pro většinu evropských literatur, že Vídeň bývala častou inspirátorkou hodnotných uměleckých děl a Múzou jejich autorů, obdivovanou díky svému císařskému lesku a prestiži, již jí rakouský dvůr propůjčoval, jeví se česká literatura pod zorným úhlem závěrů této disertace jakousi bílou vranou, neřkuli černou ovcí, která jako by si s Vídní nechtěla zadat, záměrně se jí vyhýbala a nechávala ji zcela stranou svých stěžejních témat a námětových okruhů. A pokud se již o hlavním městě uvolila vyjádřit, nebyla to...
|
|
|
Osobnost Josefa Karáska (1868-1916) v souvislostech české slavistiky a české literární Vídně (Příspěvek k vídeňské účasti v mezislovanských kulturních vztazích od založení Jagićova semináře do vzniku ČSR)
Černý, Marcel ; Hauptová, Zoe (vedoucí práce) ; Petrbok, Václav (oponent) ; Tureček, Dalibor (oponent)
V první části této práce 2. VÍDEŇ A ČESKÉ PÍSEMNICTVÍ byla věnována pozornost vzájemnému sepětí města Vídně s novodobou českou kulturou, zejména filologií a písemnictvím. Úvodní kapitola 2. 1. 1. VÍDEŇ NEMILOVANÁ. VZNIK A VÝVOJ ČESKOVÍDEŇSKÉ MENŠINY JAKO KULTURNĚHISTORICKÝ FENOMÉN nastínila hlavní charakteristiku poměru českého národa k Vídni na základě její proměňující se úlohy v intelektuálním životě Čechů, zejména po masovém přílivu českého obyvatelstva do Vídně za prací, kulminujícím ve čtyřicátých letech 19. století. Při sledování duchovního růstu menšiny jsem se zaměřil na vídeňské Čechy, tedy uvědomělou, reprezentativní a dynamickou složku českovídeňského obyvatelstva, jejíž příslušníci své češství udržovali, byli aktivními členy komunity a ztotožňovali se s pospolitostí mateřského národa. Platí-li pro většinu evropských literatur, že Vídeň bývala častou inspirátorkou hodnotných uměleckých děl a Múzou jejich autorů, obdivovanou díky svému císařskému lesku a prestiži, již jí rakouský dvůr propůjčoval, jeví se česká literatura pod zorným úhlem závěrů této disertace jakousi bílou vranou, neřkuli černou ovcí, která jako by si s Vídní nechtěla zadat, záměrně se jí vyhýbala a nechávala ji zcela stranou svých stěžejních témat a námětových okruhů. A pokud se již o hlavním městě uvolila vyjádřit, nebyla to...
|
|
|
From Libussa to Wlasta - from Vyšehrad to Děvín. Tale about Libussa and "the Woman's War" in the Literature of the 19th Century
Futtera, Ladislav ; Petrbok, Václav (vedoucí práce) ; Maidl, Václav (oponent)
Práce se zabývá způsoby literárního ztvárnění polomytického českého dávnověku s důrazem na pověst o kněžně Libuši a dívčí válce, v německé, českoněmecké a české literatuře od osvícenství po rukopisné boje v 80. letech 19. století. Práce je rozdělena do dvou větších celků. V prvním jsou chronologicky představeny vývojové tendence literárního ztvárnění českého dávnověku v jednotlivých literaturách. Literárněhistorický vývoj je usouvztažněn s proměnami konceptů německého a českého patriotismu a nacionalismu. Pozornost je věnována též vývoji dobové poetiky a posunům v recepci dávnověku v osvícenství, romantismu a biedermeieru. Proměny postavy kněžny Libuše jsou porovnávány s možnostmi literárního ztvárnění bájného vládce Krkonoš, Krakonoše v dílech, která se hlásí k německému, respektive českému patriotismu a nacionalismu. V druhé části je beletristické ztvárnění českého dávnověku analyzováno z hlediska jednotlivých, avšak navzájem provázaných fenoménů. Na základě analýzy primárních textů je představen vývoj zpracování látky v českojazyčné literatuře pod vlivem Rukopisu zelenohorského, postupný rozchod tradice ztvárnění českého dávnověku v literatuře českoněmecké a české a posun vnímání kněžny Libuše od historické postavy k hrdince bájí.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.