|
|
Čarodějnické procesy v Českém státě v době pobělohorské
Židová, Andrea ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
92 tak nesmyslnou v c a zv lí t ch, kte í m li pot ebu se jakkoli zviditelnit, je pro naši spole nost ponau ením dostate ným. I když… 1) Šindelá , Bed ich - Hon na arod jnice; vydalo nakladatelství Svoboda; Praha; 1986; strana 32 2) tamtéž; strana 15 - 16 X. SHRNUTÍ Tato diplomová práce pojednává o arod jnických procesech v zemích Koruny eské po roce 1620, tedy po porážce eského stavovského povstání na Bílé Ho e. V úvodu je popsaná jako pozadí arod jnických proces politická situace, která v našich zemích panovala v letech 1620 - 1790. Tedy až do konce vlády krále Josefa II., 93 prvního panovníky, který již delikt arod jnictví coby p ežitek nezahrnul do svého zákoníku. Dále je poskytnut pohled do historie arod jnictví a v bec prvopo átky pronásledování kací a arod jnic jako odpadlík víry. K es anství se tímto zp sobem snažilo zabit všech rival , kte í by mohli ohrozit nejprve jeho rozmach a pak již i pom rn silní postavení ve spole nosti. Za tímto ú elem nechala z ídit ímskokatolická církev instituci papežské inkvizice, která bojovala se jménu isté víry a nemilosrdn odstra ovala všechny nepohodlné osoby. Následuje rozbor p edpis , které ovlivnily pr b h t chto proces . Jsou to konkrétn dv významné kodifikace trestního práva. Jedna z dob vlády Josefa I. A druhá provedená za vlády Marie Terezie. Pozornost je v...
|
|
|
Rasové předpisy v Protektorátu Čechy a Morava
Hübner, Tomáš ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Adamová, Karolina (oponent)
137 XI. ZÁV R Rasové p edpisy nejen v Protektorátu echy a Morava, ale i v samotném N mecku a na dal- ších závislých územích p estaly být fakticky uplat ovány okamžikem, kdy nad t mito úze- mími ztratilo kontrolu nacistické N mecko nebo jeho spojenci. Ohledn eských zemí byly jejich svobodnou politickou reprezentací p ed skon ením války in ny kroky, které p edznamenaly pozd jší legislativní úsilí vedoucí k vyslovení neplatnosti perzeku ních p edpis v etn rasových, zrušení soudních a správních akt vydaných na jejich základ a od in ní škod a bezpráví u ob tí perzekuce. Již ústavní dekret z 3. srpna 1944 vy- lou il, aby se rasové p edpisy staly sou ástí eskoslovenského právního ádu. V povále ném období sm ovala legislativní innost zejména k napln ní prvních dvou zám - r . Došlo skute n k normativnímu prohlášení rasových p edpis za neplatné (zejména vy- hláška ministra spravedlnosti . 19/1947 Ú.l. v návaznosti na zákon . 128/1946 Sb.), prohlá- šena za neplatná byla také jednání na jejich základ (dekret prezidenta republiky . 5/1945 Sb. a p edpisy navazující). T etí z požadavk nebyl z d vod aktuální politické situace a násled- ného spole enského vývoje nejd íve zcela uspokojiv spln n. Nedo ešena z stala zejména dostate ná majetková reparace a satisfakce ob tí perzekuce i jejich právních nástupc . Proces nápravy...
|
|
|
Občanská práva v Ústavě z 29. února 1920
Svobodová, Lenka ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
95 Ústavní listina z roku 1920 zakotvila občanská práva, svobody a povinnosti. Především zavedla princip rovnosti, osobní a majetkovou svobodu, nedotknutelnost obydlí, svobodu tisku, právo shromažďovací, ochranu náboženských, národních a rasových menšin. Ústava vyjádřila nadřazenost práva mezinárodního nad právem vnitrostátním. Ochrana menšin vyplývala ze Smlouvy mezi mocnostmi a Československem z Sant Germain v roce 1919. V článku 7. byl zakotven princip rovnosti bez ohledu na rasu a původ, a dále možnost jednání před soudy písemně nebo ústně ve svém rodném jazyce. Čl. 8. upravoval záruky národnostní, náboženských práv. Čl. 9. se týkal práva na vyučování menšin v rodném jazyce aj. Tato úmluva byla přijatá s naprostou účastí, tak jak se očekávalo od civilizovaného a rozvážného státu. Československo si udrželo během let 1918 až 1938 demokratický charakter oproti sousedním státům. Právě v Československu během fašistické diktatury našli útočiště uprchlíci z Polska, Maďarska, Rakouska a Německa. Svou prioritu Československo vnímalo v respektování a ochraně lidských práv a základních svobod. 11. Závěr Před vznikem samostatného Československa žila převážná část Čechů a Slováků v mnohonárodnostní rakousko - uherské monarchii. Čeští političtí zástupci usilovali od poloviny 19.století o uznání občanských a...
|
|
|
Změny vlastnických vztahů k půdě v Čechách po roce 1918
Karfík, Zdeněk ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
98 R E S U M E Od vzniku samostatného Československa v roce 1918 zde bylo v minulosti, a to jak dlouhé, tak i nedávné, příliš zásahů do vlastnického práva k nemovitostem obecně a k pozemkům zvlášť ze strany státu, než aby se nechalo hovořit o dlouhodobé kontinuitě právního stavu. Jedná se zejména o popsání dvou pozemkových reforem, jako důsledků dvou revolučních přeměn společenských vztahů, a to po roce 1918 - první pozemková reforma a po roce 1948 - tzv. druhá pozemková reforma. Pokud jde o první pozemkovou reformu, zaměřil jsem se ve své práci na nejdůležitější zákonnou úpravu, což byl zákon č. 32/1918 Sb., o obstavení velkostatků, zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového (záborový zákon), zákon č. 329/1920 Sb., tzv. zákon náhradový a zákon č. 81/1920 Sb., tzv. zákon přídělový. Záborový zákon znamenal, že ze zákona byl zemědělský majetek ve výměře na 150 ha orné půdy nebo 250 ha celkem půdy zabrán, to znamená, že původní vlastník s ním již nemohl disponovat. Stát potom na základě zákona přídělového upravil postup přidělování zemědělské půdy a lesů tzv. přídělcům, což byly především fyzické osoby nebo např. i různá sdružení, družstva apod. V této souvislosti chci velice krátce upozornit, že první pozemková reforma znamenala, že původní vlastníci velkého zemědělského majetku obdrželi...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Tábory nucených prací a jejich zakotvení v právním řádu ČSR
Musílková, Martina ; Soukup, Ladislav (vedoucí práce) ; Adamová, Karolina (oponent)
55 Závěr Hodnotit období tzv. padesátých let, byť "jen" z hlediska problematiky Táborů nucených prací a Pomocných technických praporů je velmi obtížný úkol. Složitý pro historiky, právníky, ale i současnou politickou scénu. Rehabilitace a především odškodnění lidí, nuceně nasazených, zůstává ještě dnes nedořešenou otázkou. Obávám se, že i v mnohých nedořešenou otázkou zůstane. Ať už z nedostatku relevantních informací, potažmo důkazů, tak ze strany státní moci, která dá, asi logicky, přednost aktuálním problémům. Téma své diplomové práce jsem si vybrala proto, že jsem o něm něco věděla z vlastní rodiny, ve které se vždy diskutovalo o všem. O tom, že moje prababička byla vystěhovaná ze statku jsem se dozvěděla už jako malá, stejně jako to, že rodiče matky nemohli studovat a těžko hledali práci mimo dělnické obory, přestože ukončili středoškolské vzdělání s maturitou. Prababička byla "přikázaná" do sběrného TNP v Dlažkovicích, kterému se vyhnula útěkem do Bratislavy, její statek byl znárodněn, zbytek rodiny vystěhován do vlastního, též ale znárodněného deputátního domku, kde byl trpěn. K jakési "nápravě" došlo až po listopadu 1989. Moje hodnocení tak může vyznít jako částečně subjektivní, i přes značný časový odstup. Pro většinu mojí generace je toto období dávnou historií, podobně jako II. světová válka,...
|
|
| |
host ::
RSS.