|
|
Metafora a metonymie v "hudebních pasážích" vybraných textů Josefa Škvoreckého
Fraitová, Olga ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Diplomová práce Metafora a metonymie v "hudebních" pasážích vybraných textů Josefa Škvoreckého ukazuje, jak se jazzová inspirace promítá do autorových textů na rovině metaforických výrazů. Nejprve na základě širšího interdisciplinárního kontextu podává přehled možných průniků obou druhů umění, literatury a hudby. Poté konkrétněji na vybraných "hudebních pasážích" textů Josefa Škvoreckého (Zbabělci, Prima sezóna, Bassaxofon) dokládá, z jakých zdrojových oblastí autor čerpá metafory pro hudební oblast a jaké volí typy metonymie. Při třídění metafor a metonymií je částečně přihlíženo k hledisku kognitivní lingvistiky.
|
|
|
Korespondence Václava Havla
Hron, Jan ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Práce edičně připravuje dopisy Václava Havla adresované lidem, kteří byli alespoň o jednu generaci starší než on: Václav Černý, Josef Hiršal, Vladimír Holan, Jiří Kolář, Jindřich Chalupecký, Jaroslav Seifert, Josef Šafařík. Jedná se o lidi, které Havel mohl považovat, nebo je přímo považoval za své učitele, ať už v určitém období nebo v určité oblasti. Součástí práce je pomyslná knižní předmluva, ve které autor pojednává o uměleckém mládí a dospívání Václava Havla a pojmenovává vazby, které Václava Havla spojují s kulturou doby první republiky.
|
|
|
Řeč a svět. Literární a výtvarné dílo Jiřího Koláře
Gemrothová, Adéla ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Literární a výtvarné dílo Jiřího Koláře tvoří jeden integrální celek. Je neseno autorským konceptem, specifickým uměleckým záměrem, který se projevuje jako jednotný v zacházení s různým výrazovými prostředky ve sféře přirozeného jazyka i jazyka vizuálních obrazů. Shodně se v něm uplatňují princip parafráze a variace, zmnožení perspektiv, využívání autentického, převzatého materiálu, citace, aleatorický princip apod. Kolář se orientuje na zřejmou povahu skutečnosti a na to, jak ji zakoušíme v rozumění světu, ve kterém žijeme, a to především prostřednictvím řeči. Toto úsilí motivuje permanentní hledání nejrůznějších tvůrčích metod. Autorský subjekt (mluvčí), tak místo vlastní umělecké reprezentace světa vytváří pluralitní, mnohostranné dílo, které zkoumá možnosti vztahu uměleckého díla a skutečného světa, jeho účasti na něm.
|
|
|
Literatura, člověk a svět podle Přemysla Blažíčka
Šimák, Petr ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se pokouší napříč Blažíčkovými monografiemi a publicistickými příležitostmi vykázat určitou jednotu jeho interpretační metody. Spočívá v imanentní interpretaci textu a soustředí se na opsání toho, jak postoj ke světu, znázorněný textem, koliduje s vědomím čtenářovým, nutí ho odmítnout jeho apriorní kategorie, pomocí nichž rozumí svému aktuálnímu světu, a přijmout světu ve stavu zrodu - tedy svět tvořený uměleckým dílem. Čtenář tak obohacuje své vidění světa, je nucen pracovat se zdánlivě samozřejmým smyslem své reality jako s něčím zkonstruovaným, nikoliv daným apriorně.
|
|
|
Deník 1955
Schejbalová, Tereza ; Šrámek, Petr (vedoucí práce) ; Špirit, Michael (oponent)
Uvažování o deníku jako literární (nebo obecněji umělecké) formě1 s sebou nese vždy řadu problémů, a to na mnoha úrovních. Deníky můžeme pojímat čistě literárně-teoreticky - z hlediska literárního žánru; na základě naratologických kategorií, jako je čas, adresát, fabule versus syžet; z pohledu literárně-historického, textologického, můžeme je interpretovat nebo hodnotit. Stejně tak se ale na konkrétní deníkové texty i na deník jako fenomén můžeme dívat z pozic psychologie (i psychiatrie), filozofie, sociologie, historie nebo třeba didaktiky či kriminalistiky. Každý pohled může mít svůj smysl, často však jedině v kontextu jednoho konkrétního deníku, a někdy dokonce jen v rámci jednoho jediného deníkového záznamu. Deník jako předmět zkoumání se totiž zároveň neustále vzpírá každému zobecnění a jasnému vymezení. Dosud se tak vedou různě zaměřené diskuse o jeho postavení v systému literárních útvarů (Je deník žánr? Jaká jsou pak jeho žánrová omezení?) i vztahu mezi uměním a skutečností vůbec (deník jako literární artefakt a deník jako dokument). Většinu z těchto potíží můžeme hledat v okolnostech a důvodech vzniku deníku, tedy v oblasti mimoliterární a literárním měřítkům nepodléhající. Deník málokdy vzniká jako záměrné literární dílo, a přece se jím po svém vydání stane. Známe však převážně jen ty deníky,...
|
|
| |
|
|
Myši Natálie Mooshabrové: repetitivnost, hra a vyprávění
Šebek, Josef ; Špirit, Michael (oponent) ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce)
Román Myši Natálie Mooshabrové (1970) má specifické místo mezi vrcholnými prózami Ladislava Fukse, publikovanými ve druhé polovině šedesátých a na začátku sedmdesátých let. V Myších autor opustil ukotvení příběhu ve vnějších dějinách a/nebo v subjektivní historii postavy, které bylo typické jak pro introspektivní, zčásti autobiografické Variace pro temnou strunu (1966), tak pro Spalovače mrtvol (1968) a většinu próz ve Smrti morčete (1969), a vydal se žánrově na pole fantastiky, utopie a detektivního románu.1 Tato žánrová fúze je v Myších provedena velmi originálně a je spojena s nebývale masivním a propracovaným uplatněním stylových a narativních postupů, určujících již od předchozích děl charakter Fuksových textů. Myši jsou provokativním a dráždivě mnohoznačným textem - slibným předmětem literárněinterpretačních snah.
|
|
| |
|
|
Ferdinand Peroutka - literární kritik a spisovatel
Šnajdrová, Karolína ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Špirit, Michael (oponent)
Svoji rigorózní práci jsem se rozhodla zaměřit na literární kritiky a vlastní literární tvorbu Ferdinanda Peroutky. Je třeba přitom mít především na zřeteli, že těžištěm Peroutkovy tvorby zůstává politická publicistika. Hodnocení literatury se tento autor nevěnoval systematicky, ale pouze příležitostně, pro činnost prozaickou a dramatickou nacházel ve svém životě čas až poté, co jej politické komentáře přestávaly plně zaměstnávat. Proto literárněkritická činnost například téměř ustala ve třicátých letech se stále se zhoršující politickou situací a s psaním Budování státu Peroutkova a proto se psaní beletrie rozhodl plně věnovat svůj čas až v období emigrace. Politickou žurnalistiku, včetně Budování státu, v této práci záměrně opomíjím, třebaže jsem si vědoma skutečnosti, že zcela oddělit tuto tvorbu u osobnosti natolik celistvé, jakou Peroutka byl, není možné a že se této stránky tvorby i v jeho činnosti literární a literárněkritické často budu dotýkat.
|
|
| |
host ::
RSS.