|
|
Kdo je homo sacer?
Staněk, Filip ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
V díle Giorgia Agambena vystupuje záhadná postava homo sacer. Život tohoto "posvátného člověka" lze beztrestně zabít, nikoli však obětovat. Agamben metodou filosofické archeologie oprašuje původ některých filosofických, politických a náboženských pojmů, aby osvětlil skryté mechanismy a struktury západního politického systému. Žijeme v trvalém výjimečném stavu, v němž se prostor pouhého života stále více ztotožňuje s politickým prostorem. V této zóně nerozlišitelnosti pozbývají fundamentální kategorie, na nichž byla založena moderní politika, svého významu. Zároveň však zakrývá aporii moderní demokracie: přestože věnovala veškeré úsilí osvobození a štěstí lidského života, není tento život schopna uchránit před ničením. Práce bude mít za úkol analyzovat úlohu "posvátného člověka" v dynamice moderní politiky, zároveň se pokusí nastínit možné únikové strategie z tohoto vězení biopolitického stroje. Klíčová slova: výjimečný stav, suverenita, biopolitika, tábor, posvátnost, životaforma, potencialita
|
|
|
Myšlení a inference
Hanzal, Tomáš ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent) ; Peregrin, Jaroslav (oponent)
Tématem této disertační práce je myšlení ve vztazích k inferenci, resp. k usuzování, a k řeči. Hlavním teoretickým východiskem je inferencialismus Roberta Brandoma a hlavním cílem je na pozadí inferencialistické teorie, chápané zde primárně jako model řečových praktik, vyložit myšlení, chápané primárně jako činnost či proces. Inference je tak tématem jak ve smyslu činnosti usuzování, tak ve smyslu inferencialistického výkladu jazykového významu a řečových praktik. Vztah myšlení k řeči je zde od počátku chápan jako zásadní, což se ukazuje už na záměru zkoumat myšlení právě v rámci teorie řečových praktik. Cílem tedy je explikovat tyto naznačené souvislosti. Inferencialismus lze chápat v první řadě jako druh teorií významu, které vycházejí od inference, a nikoli, jako četné jiné teorie, od reprezentace. Ta tak podle inferencialismu není něco, co lze použít pro výklad významu, ale naopak něco, co samo potřebuje netriviální vysvětlení. Dalším podstatným rysem Brandomova inferencialismu je přednost vět před jednotlivými výrazy, neboť věty jsou nejmenšími jednotkami, kterými lze něco tvrdit, tedy za které lze být odpovědný (proto také jde o normativní inferencialismus), a které mají přímou inferenční roli, tj. jsou v inferenčních vztazích s dalšími větami, resp. tvrzeními. Zaměření této práce na myšlení...
|
|
| |
|
| |
|
|
Pragmatické pojetí významu a emocí v hudbě
Sadílková, Alžběta ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Cílem předložené bakalářské práce je vymezit možnou podobu pragmatického pojetí hudebního významu. Pro naplnění tohoto cíle pracujeme se třemi teoretickými složkami, jež analyzujeme a následně je vrstvíme na sebe takovým způsobem, aby daly dohromady logický celek. První z těchto složek je pragmatická maxima formulovaná Charlesem S. Peircem, která vymezuje význam skutečnosti jako souhrn jejích možných praktických důsledků. Za tyto důsledky se v oblasti hudby rozhodneme označit emoce posluchače a druhou ze složek tak tvoří teorie Johna Deweyho, prostřednictvím jíž charakterizujeme emoce za prvé jako sestávající z vnitřního a vnějšího dílu a za druhé jako vznikající na základě určitého konfliktu. Třetí složkou, s níž v rámci práce operujeme, je pak vztáhnutí zmíněného konfliktu na fenomén hudebního očekávání a snahy o jeho rozbor s pomocí poznatků Davida Hurona a Leonarda B. Meyera. Poslední jmenovaný se problémem propojení emocí, pragmatismu a hudby taktéž zabýval. Jeho studii proto využíváme jako inspiraci a zdroj možných myšlenkových postupů a v poslední fázi práce hodnotíme, nakolik se naše závěry týkající se pragmatického pojetí hudebního významu a emocí překrývají.
|
|
|
Meze svobody
Trojan, Radim ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Práce se zabývá ustanovením hranic užívání pojmu svobody ve filosofických systémech. Pomocí analýzy vybraných pasáží Sartrova raného existencialismu, v němž svoboda vystupuje jako ekvivalent lidské reality, je cílem této práce poukázat na problematiku nevěrohodného nakládání s pojmem svobody jako takovým. Podobně (avšak v omezenější míře) je reflektováno i užívání pojmu svobody ve čtvrté Meditaci o první filosofii Reného Descarta. Výsledkem je tak kritika zneužívání tohoto pojmu a jeho flexibility za účelem dosažení jiných filosofických cílů. Tato flexibilita je většinou zapříčiněna skutečností, že svoboda vstupuje do filosofických systémů v neomezené podobě, která nezohledňuje nutnost svobodu vymezit nějakou formou nesvobody a opomíjí důležitost druhé osoby během označení nás samých za svobodné. Záměrem této práce je taktéž upozornit na smyslové vyprázdnění pojmu svobody, pokud je v této neomezené podobě užíván.
|
|
|
Nechtěné následky panství člověka nad přírodou: Adorno a Bookchin
Lindaurová, Anežka ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Theodor W. Adorno ve svých textech podrobuje tvrdé kritice uspořádání západních společností ve druhé polovině 20. století. Zejména pak v Dialektice osvícenství, jejímž je spoluautorem, kritizuje současnou podobu racionality, kterou dává do kontextu s útlakem, ovládnutím a komodifikací okolního světa i druhých. V této bakalářské práci se zabývám interpretací Adornova pojmu panství jako pojmu, jehož kritika nám potenciálně může pomoci lépe artikulovat problematické aspekty našeho současného vztahu k mimolidské přírodě i k druhým. Pro lepší uchopení této problematiky a jejího propojení s environmentální filosofií jsem zvolila teorii sociální ekologie od Murraye Bookchina. Ten ve své knize Ecology of freedom hovoří o vytvoření hierarchických vztahů v lidských společenstvích jako o hlavní příčině panského vztahu člověka k mimolidské přírodě. Oba autoři dávají do kontextu panství, které uplatňujeme nad přírodou, s panstvím, které uplatňujeme nad druhými. Bookchin pak při své kritice racionality vychází z Adorna a oba kritizují instrumentalizaci rozumu, který namísto poznávání slouží jako nástroj ovládání. Oba zároveň předkládají možná řešení nastalé situace, která spočívají v intencionální snaze poskytovat druhým i mimolidské přírodě větší míru autonomie. Zatímco Adorno toto značně enigmaticky...
|
|
|
Filosofické důsledky rozpadu simultaneity
Morkes, Daniel ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Speciální teorie relativity zavádí relativitu současnosti, která tvrdí, že na tom, zda se dvě prostorově vzdálené události staly ve stejný okamžik, se různí pozorovatelé nemusí shodnout. Zatímco Hilary Putnam z toho vyvozuje reálnost budoucích událostí již v přítomnosti, Henri Bergson dochází k závěru, že důsledky speciální relativity jsou fiktivní, a nijak se proto netýkají současnosti skutečné. Tato práce se pokusí zpochybnit jak Bergsonův, tak Putnamův závěr ve prospěch nové, Bergsonem inspirované interpretace relativity současnosti. Kritika Putnama bude spočívat ve zpochybnění ontologické relevance geometrických abstrakcí, které Putnam považuje za samozřejmé, zatímco kritika Bergsona ukáže, že namísto interpretace speciální relativity vede Bergsonův výklad k jejímu odmítnutí. Závěrečná interpretace bude stavět na tom, co přesto zůstává na Bergsonově přístupu relevantní.
|
|
|
Embodiment and subjectivity in the works of Simone de Beauvoir and Luce Irigaray
Čuříků, Saša ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
1 Abstrakt: Tato práce se zabývá problematikou tělesné situovanosti a subjektivity v dílech dvou klíčových autorek francouzské feministické teorie - Simone de Beauvoir a Luce Irigaray. Jejím cílem je jednak osvětlit pozice obou filozofek, ale také se pokusit o nalezení společných bodů těchto pozic, tedy pozic existenciálního feminismu a feminismu ovlivněného psychoanalýzou. V tomto projektu se nutně potýká s množstvím různých interpretací obou autorek, a tudíž diskutuje i různost těchto přístupů.
|
|
|
Living without a Ground: Praxis of Being-in-the-World
Koloskov, Daniil ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Leclercq, Bruno (oponent) ; Nitsche, Martin (oponent)
1 Abstrakt Základním cílem disertační práce je formulovat pragmatickou fenomenologii, která by se opírala o pojem praxe při řešení tradičního cíle existenciální fenomenologie, který se spočívá ve snaze dospět k "porozumění člověka a světa z žádného jiného výchozího bodu, než jejich 'fakticita.'" (Merleau-Ponty 2002). Disertační práce interpretuje odhalování světa jako formu praxe na základě Heideggerovského slovníku; získání přístupu ke světu je aktem, který nám zjevuje jaké možnosti bytí může svět nabídnout pobytu, který je interpretován jako nic jiného než extatický pokus se zakořenit ve světě. Praxe odhalování je motivovaná potřebou maximalizovat schopnost-být pobytu a se neustále snáží zvyšovat "odhalovácí potenciál" konkrétních praktik. Tento přístup zdůrazňuje, ze vzájemnost vztahů mezi pobytem a světem hraje zásadní metodologickou roli: pobyt nevysvětluje, jaké možnosti bytí mu svět může nabídnout, a svět nevysvětluje, jaké možnosti bytí pobyt je schopny odhalit. V průběhu práce ukážeme, jak systematický důraz na vzájemnost vztahu mezi pobytem a světem nahrazuje nutnost odkazovat na "základy" tradiční filosofie, tj. fundamentálních vysvětlující prvky, které nejsou už dal vysvětlitelné; ukážeme také, jak tento důraz umožňuje líp uchopit agilní a fluidní povahu lidské fakticity.
|
host ::
RSS.