Název:
Henyk z Valdštejna. Profil šlechtického intelektuála předbělohorské doby
Překlad názvu:
Henyk of Valdstein. A profile of a noble intellectual from the era preceding the battle of White mountain
Autoři:
Bažant, Petr ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce) Typ dokumentu: Diplomové práce
Rok:
2007
Jazyk:
cze
Abstrakt: [cze][eng] Předbělohorská doba, jedno z nejzajímavějších a pro historiky nejpřitažlivějších období českých dějin, se zapsala do historie především tím, že si Prahu za své sídlo zvolil Rudolf II. Císařova rezidence nad řekou Vltavou se svým majestátním hradem shlížela na město, které se rázem stalo jednou z nejvýznamnějších metropolí v Evropě. Do Prahy se od roku 1583 stěhovali císařovi úředníci a cizí diplomaté, bohatí kupci a zdatní řemeslníci a umělci. Nebývalý ruch postupně zbavoval město jeho provinčního rázu a přinášel mu prosperitu. 1 Vzestup města uvítala i česká šlechta. Praha pro ni již dávno představovala politické a společenské centrum, stavěla si zde nádherné paláce a v souvislosti s panovníkovým pobytem zde trávila i mnohem více času.2 Společenské ovzduší města nabízelo pestřejší způsob života a rafinovanější druhy zábavy, pobízelo však také českou šlechtu k přijímání prvků kosmopolitního rázu. Renesance se v české prostředí s konečnou platností prosadila až od poloviny 16. století3 a přítomnost císařského dvora vybízela k trvalejšímu uplatnění pozdně renesančních či manýristických myšlenek.For historians Prague during the rule of Rudolph II is one of the most attractive periods of Czech history. At the turu of the 16th and 17th centuries, the capital of the Czech kingdom had become an important metropolis. The presence of a secular head of the Christian world attracted foreign diplomats, rich merchants, skilled craftsmen and artists from alI over Europe. For the Czech aristocracy, Prague represented a political and social centre and they built magnificent palaces. Heightened demands in lifestyle stimulated by the imperial court surroundings lead to the acceptance of late Renaissance and Mannerist ideas. Although this related mainly to the wealthiest noblemen, it also concerued the less welI-off members of the nobility who kept reconstructing their country houses into Renaissance chateaus.