Original title:
Dendrochronologie arktické tundry
Translated title:
Arctic tundra dendrochronology
Authors:
Lehejček, Jiří ; Svoboda, Miroslav (advisor) ; Monika, Monika (referee) Document type: Doctoral theses
Year:
2016
Language:
cze Publisher:
Česká zemědělská univerzita v Praze Abstract:
[cze][eng] Historicky bezprecedentní environmentální změny arktických ekosystémů jsou často zasazovány do kontextu jejich vývoje; minulého, ale i očekávaného budoucího. V oblastech s nedostatečnými instrumentálními meteorologickými pozorováními je nutné studovat klimatické archivy, které jsou schopny zasadit probíhající environmentální změny do kontextu minulosti. Práce předkládá syntézu jednoho takového archivu jalovce obecného (Juniperus communis) dlouhověkého cirkumpolárního keře arktické tundry. Na úrovni anatomie buňky bylo prozkoumáno 20 keřů. Kromě ekologických nároků druhu se tím odkryl i jeho potenciál pro environmentální a klimatické rekonstrukce. Mezi klíčové výsledky patří následující:
i) Zastavení exponenciálního zvětšování plochy vodivého aparátu s věkem je v rozporu s přirozeným charakterem tohoto fenoménu u stromů. To naznačuje, že keře nepotřebují zajišťovat potřeby vody a živin klasickými cestami zákonů hydraulické konduktivity ale spíše pomocí jiných mechanismů. Extrémní podmínky tedy limitují výškový vzrůst rostlin, které kvůli nim mění převládající směr svého růstu z vertikálního na horizontální. Jednotlivé projevy počasí však na vzrůst působí pravděpodobně odlišně. Zatímco sníh a vítr ovlivňují růst kmene/větví mechanicky, pak teplota spíše fyziologicky. Až do věku, kdy je mladý keř schopen ustát silný vítr ve vzpřímené pozici a jeho kmínek/větve mají dostatečnou resilienci se po odtání sněhové pokrývky opět narovnat, roste vzhůru a plocha vodivého aparátu se zvětšuje. Současně s tím teplota, resp. cykly opakovaného mrznutí a rozmrzání, způsobuje konzervativní vývoj keře, který preferuje bezpečnost (limitní velikost plochy vodivého aparátu) před hydraulickou efektivitou, čímž se brání embólii, ale tím i dalšímu výškovému růstu. Všechny tyto (ale i další) faktory jsou zřejmě dohromady zodpovědné za postupný přechod od vertikálního ke kvazihorizontálnímu růstu. Od této chvíle již není potřeba (ani to není fyziologicky možné) dále zvětšovat plochu vodivého aparátu, jelikož voda přestává být transportována proti gravitaci.
ii) Tento věkový/růstový trend je nutné uvažovat při dalším využívání růstových parametrů v paleoenvironmentálních studiích. Buněčné parametry by tedy neměly být využívány k těmto účelům, pokud nejsou správně detrendovány. To umožní nejen přesnější ale i delší rekonstrukce, protože je možné využít celý život rostlin včetně často opomíjené juvenilní fáze.
iii) Předložena je i rekonstrukce tání jihozápadní části Grónského ledovcového štítu (GrIS) během 20. st. Tato oblast je považována v rámci celého GrIS za nejaktivnější. Dle naší rekonstrukce není míra současného tání GrIS v kontextu 20. st. neobvyklá, resp. je srovnatelná s prvními dekádami 20. st. Tento poznatek je významným přispěním do debaty o Atlantické meridionální zpětné cirkulaci (AMOC). A sice, příliš velký přítok sladké studené vody do severního Atlantiku v důsledku tání GrIS může zpomalit nebo dokonce zastavit AMOC, což by způsobilo prohloubení kontinentálního charakteru evropského klimatu. Naše výsledky tak ukazují, že tato hranice leží výše, než je současná míra tání GrIS.
Jalovec obecný je fascinující arktický keř, který prokázal schopnost zodpovědět množství ekologický a environmentálních otázek. Především díky své dlouhověkosti a četnosti má obrovský potenciál stát se významných účastníkem arktického výzkumu.
Historically unprecedented environmental change in the Arctic ecosystems is often given into the context of its past and possible future development. In the region where instrumental meteorological observations are scarce archives need to be investigated in order to address this issues. The comprehensive synthesis one of the archives: long-live circumpolar evergreen Juniperus communis L. shrub is presented here. 20 individuals from southwest Greenland were investigated at the cell anatomy level to understand the ecology of the species and unhide its potential for environmental and climate reconstructions. The findings are as follows:
i) Stop of exponential cross-sectional conduit-lumen widening with increasing age is in contrast with conduit-lumen nature of trees. This indicates that shrubs do not need to saturate their water and nutrient demands via traits of classical hydraulic conductivity law but rather developed different mechanisms. Extreme weather conditions result in prostrate growth form. However, different weather factors probably influence shrub growth differently: While snow and wind act mechanically (a), temperature influences the form of growth physiologically (b). a) So long as the young shrub stem has high resilience to bend back to an upright position after snow melt and so long as it can withstand the wind during the vegetation season it most likely grows upright and the conduit-lumens widen. b) Temperature, resp. freeze-thaw events are responsible for the shrubs preference of safety (finite size of conduit-lumens) over hydraulic efficiency, thus not allowing for more primary growth. All of these (and other) factors are apparently working together and the transition of vertical to more horizontal growth is gradual. As a consequence, the conduit-lumen sizes may not have to be further increased (due to ecophysiological restrictions possibly also must not) because water is no longer transported against gravity.
ii) Observed age/growth trend has to be taken into consideration for further employment of the wood anatomical parameter in paleoenvironmental studies. That is, shrub cell parameters can only be used for this purposes if correctly detrended. This allows for more accurate as well as longer reconstructions because youth trend was often neglected in reconstructions based on shrub annual-rings.
iii) The south-western Greenland Ice-Sheet (GrIS) melt rates reconstruction is presented for the whole 20th century. This part of GrIS is considered as the most active. According to the presented reconstruction current GrIS melt rates are not uncommon for the last century being comparable to first decades of 20th century. This finding is particularly important contribution to the debate on Atlantic meridional overturning circulation (AMOC). Too high fresh water inputs into the Northern Atlantic from GrIS melting may slow down or even stop the AMOC which would result in more continental climate in Europe. Presented results indicate that this threshold lies higher than observed current melt rates of GrIS.
Fascinating Juniperus comunnis species has shown to be able to address many ecological as well as environmental open questions and due to its longevity and abundant distribution has a great potential to become an important player in the Arctic research.
Keywords:
Atlantická meridionální zpětná cirkulace; buněčné parametry; environmentální rekonstrukce; jalovec obecný; míra tání Grónského ledovcového štítu
guest ::
