|
|
Užití autobiografických motivů v dílech Edgara Dutky, Elišky Vlasákové a Antonína Bajaji
Pokorná, Jitka ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Hrabáková, Jaroslava (oponent)
Resumé Tato práce je komparací prozaických děl, v nichž se značnou měrou vyskytují autobiografické motivy. Jedná se konkrétně o díla Edgara Dutky, Elišky Vlasákové a Antonína Bajaji. Tito tři čeští autoři nebyli vybráni náhodně, spojuje je hned několik společných rysů. Jsou stejné generace, všichni narození počátkem 40. let 20. století, tudíž podstatnou část svého života - dětství, dospívání i velkou část produktivních let, prožili ve druhé polovině dvacátého století, což byla doba pestrá a plná zvratů, zejména co se politických a společenských událostí týče. Jejich společným tématem je dětství prožité právě v tomto pohnutém období. Své vzpomínky literárně zpracovávají, každý do trochu jiného tvaru, každý s různou dávkou intenzity a různou mírou přesnosti. Společné je jim to, že je jim inspirací jejich vlastní život, jejich konkrétní prožitky. Další vzájemné propojení těchto tří autorů spočívá v tom, že díla, o kterých je pojednáváno, vydali až po roce 2000, přestože samotné texty, popřípadě jejich části, vznikaly často už mnohem dříve - za totality. Psali do šuplíku. V neposlední řadě tyto autory spojuje i určitá prestiž, všichni tři získali za své dílo minimálně nominaci na významné ocenění v oblasti literární prózy. V beletristických pracích Edgara Dutky lze sledovat prolínání fikčních světů a zároveň...
|
|
| |
|
|
Polarity dívčího románu v české meziválečné próze
Dadáková, Markéta ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Brožová, Věra (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na proměny žánru dívčího románu v době mezi dvěma světovými válkami. Zkoumá podoby tohoto žánru v závislosti na záměru díla a vztahu mezi textem a jeho modelovým čtenářem. Práce je rozdělena do dvou hlavních kapitol; první z nich představuje teoretická východiska a dělí se do dvou částí. Druhá kapitola se soustředí na srovnávací analýzu. První, literárněhistorická část se zabývá životem a literárním životem ženy od druhé poloviny devatenáctého století a představuje žánr červené knihovny i s jejími subžánry; východiskem je především práce Lenderové a Mocné. Druhá teoretická část obsahuje typologii populární a umělecké literatury a kategorie v nich zahrnuté, zejména pak kategorie autora, vypravěče, čtenáře a modelového čtenáře. Tato část vychází zejména z Ecova pojetí literárního díla. Druhá kapitola interpretuje a srovnává vždy dvě povídky českých autorů meziválečné a rané válečné doby. Vybraný text autora náležícího do kánonu umělecké literatury (Benešová, Pujmanová, Majerová) je zde srovnáván s textem autora populární literatury (Hüttlová, Neubauer, Žďárská-Strejčková). Práce představuje spojitosti mezi těmito texty dvojí literatury, soustředí se na polohy, kterými díla umělecké literatury překračují ta z literatury populární a poukazují na jejich vzájemný vliv. KLÍČOVÁ...
|
|
|
Užití autobiografických motivů v dílech Edgara Dutky, Elišky Vlasákové a Antonína Bajaji
Pokorná, Jitka ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Hrabáková, Jaroslava (oponent)
Resumé Tato práce je komparací prozaických děl, v nichž se značnou měrou vyskytují autobiografické motivy. Jedná se konkrétně o díla Edgara Dutky, Elišky Vlasákové a Antonína Bajaji. Tito tři čeští autoři nebyli vybráni náhodně, spojuje je hned několik společných rysů. Jsou stejné generace, všichni narození počátkem 40. let 20. století, tudíž podstatnou část svého života - dětství, dospívání i velkou část produktivních let, prožili ve druhé polovině dvacátého století, což byla doba pestrá a plná zvratů, zejména co se politických a společenských událostí týče. Jejich společným tématem je dětství prožité právě v tomto pohnutém období. Své vzpomínky literárně zpracovávají, každý do trochu jiného tvaru, každý s různou dávkou intenzity a různou mírou přesnosti. Společné je jim to, že je jim inspirací jejich vlastní život, jejich konkrétní prožitky. Další vzájemné propojení těchto tří autorů spočívá v tom, že díla, o kterých je pojednáváno, vydali až po roce 2000, přestože samotné texty, popřípadě jejich části, vznikaly často už mnohem dříve - za totality. Psali do šuplíku. V neposlední řadě tyto autory spojuje i určitá prestiž, všichni tři získali za své dílo minimálně nominaci na významné ocenění v oblasti literární prózy. V beletristických pracích Edgara Dutky lze sledovat prolínání fikčních světů a zároveň...
|
host ::
RSS.