|
|
Syndrom vyhoření u učitelů základní školy
Maršík, Petr ; Zvírotský, Michal (vedoucí práce) ; Mojžíšová, Jarmila (oponent)
ABSTRAKT Syndrom vyhoření neboli burnout, byl poprvé popsán v roce 1974. Jde o psychický stav naprostého vyčerpání, který vychází z dlouhodobého stresu. I v učitelské profesi stres stále stoupá a učitelé jsou velmi ohroženou skupinou pro vznik syndromu vyhoření, pokud jím již netrpí. Právě učitelům byl věnován tento výzkum, který probíhal na vybrané základní škole a stanovil si jako hlavní cíl zjistit, zda učitelé této školy trpí syndromem vyhoření a které stresory nejvíce přispívají ke vzniku syndromu vyhoření u učitelů na této škole. Dílčími cíli výzkumu bylo zjistit, jakým způsobem syndromu vyhoření učitelé této školy předcházejí a jakým způsobem syndromu vyhoření u učitelů předchází škola na které učí. Byl realizován kvantitativní výzkum pomocí anonymního strukturovaného dotazníku s otevřenými, polootevřenými a uzavřenými otázkami distribuovaný učitelům vybrané základní školy elektronickou cestou. Výsledky výzkumu neprokázaly, že učitelé vybrané základní školy trpí syndromem vyhoření. Ale bylo prokázáno, že stresory, které jsou v literatuře uvedené jako možné příčiny syndromu vyhoření učitelé také tak vnímají a za stresory je považují. Výzkum také prokázal, že učitelé nepředcházejí syndromu vyhoření dostatečným způsobem. Málo spí a na své koníčky nevěnují dostatečné množství času. Z výsledků výzkumu...
|
|
|
Kyberšikana z pohledu učitele základní školy
VONDRÁČKOVÁ, Jana
Tato bakalářská práce je zpracována na téma Kyberšikana z pohledu učitele základní školy. Zabývám se v ní základními fakty o kyberšikaně, jednotlivými účastníky této formy šikany, rozdělením kyberšikany, prostředky, které jsou k šikanování používány a legislativou spojenou s tímto tématem. Také jsem se v této práci věnovala prevenci kyberšikany. Jelikož je má práce zaměřena i na pohled učitele základní školy, jsou zde popsány role pedagogů, kteří se ve školním prostředí nachází. Na konci teoretické části krátce představuji vybrané projekty, které se v České republice zabývají prevencí kyberšikany a některé případy šikanování pomocí informačních a komunikačních technologií. Ke zpracování praktické části bakalářské práce byl použit kvalitativní typ výzkumu, metoda dotazování. Sběr dat probíhal pomocí polostandardizovaného rozhovoru. Výzkumný soubor tvořili učitelé základních škol v okrese České Budějovice. Se žádostí o rozhovory jsem oslovila padesát tři základních škol v tomto okrese. S účastí ve výzkumu mé bakalářské práce souhlasily pouze tři základní školy. Rozhovor se skládal z dvanácti otázek a několika podotázek. Cílem těchto rozhovorů bylo zjistit postoj učitelů ke kyberšikaně a to, zda učitelé základních škol vědí, jak tuto formu šikany řešit. Odpovědi respondentů ve vztahu k výzkumným otázkám potvrdily, že učitelé základních škol vědí, že kyberšikana je veliký problém, který je těžké rozkrýt. Ke kyberšikaně se staví s respektem a své žáky před ní většinou varují. I sebe se snaží chránit. Chrání se hlavně tím, že ve virtuálním světě nezveřejňují žádné informace o svém soukromí. Učitelé, kteří ve škole působí například jako metodici školní prevence a výchovní poradci, vědí, jak kyberšikanu řešit. Tyto informace získali na přednáškách, seminářích, či školeních. Avšak ne všichni by se do řešení pustili sami, bez odborné pomoci. Učitelé, kteří na škole nepůsobí na podobné, výše uvedené pozici a tudíž neprošli tak intenzivním školením, by kyberšikanu sami nikdy neřešili. Obrátili by se na jiného odborníka, ať už ze školy nebo z jiné instituce. O tuto formu šikany se většinou zajímali sami a informace spojené s jejím řešením si vyčetli v různých publikacích či na internetu. Řešení kyberšikany souvisí s Programem proti šikanování. Každá škola by takový program měla mít a na jeho přípravě a realizaci by se měli podílet všichni učitelé. Všechny školy program mají, avšak není zvykem, aby ho vytvářeli všichni učitelé. Většinou má program na starosti jen jeden pedagogický pracovník a ostatní o něm sice vědí, ale již moc nezkoumají, co se v něm nachází. Tím přichází i o informace týkající se řešení kyberšikany, ty by se totiž v programu měly nacházet. Bylo by dobré, kdyby základní školy měly finance na vzdělávání všech svých učitelů v oblasti šikanování pomocí informačních a komunikačních technologií. Kyberšikana může číhat na každého z nás, a proto bychom měli být s touto formou šikany seznámeni. Základní školy by měly dodržovat doporučení MŠMT, aby se na vytváření Programu proti šikanování podíleli všichni učitelé. Důvod je stejný. Pomocí vytváření programu se učitelé seznámí s kyberšikanou a s postupem, jakým by měli postupovat při jejím zjištění.
|
|
|
Problematika syndromu CAN z pohledu učitelů základních škol
JANDOVÁ, Martina
V současné době je v naší společnosti syndrom CAN, syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte stále častým fenoménem. I přes to, že se tímto jevem zabývá čím dál více odborníků a je publikováno stále více odborné literatury, čísla, která udávají počet týraných a zneužívaných dětí, stále stoupají. Traumata a patologické chování, které děti prožívají v rodině si ve většině případech přenášejí do dospělosti do svých vzorců chování, do svých rodin. Učitelé základních škol, kteří tráví s dětmi v rámci školní výuky podstatnou část dne, mají důležitou roli v prevenci, ale i při odhalování případů syndromu CAN. Cílem diplomové práce bylo zjistit jak jsou učitelé základních škol informováni o problematice syndromu CAN a zda vědí jak při případném podezření na syndrom CAN postupovat a také zjistit, zda na informovanost má vliv mikroregion a věk respondentů. Stanovené hypotézy byly zaměřeny na to, zda učitelé základních škol v Jindřichově Hradci mají vyšší informovanost o problematice syndromu CAN než učitelé základních škol v Třeboni, učitelé základních škol v Jindřichově Hradci mají vyšší informovanost o problematice syndromu CAN než učitelé základních škol v Dačicích. Dále pak zda učitelé základních škol ve věkové kategorii do 40 let prokazují vyšší znalost problematiky syndromu CAN než učitelé ve věkové kategorii nad 40 let. K ověření hypotéz byl zvolen kvantitativní výzkum, metoda dotazování, technika dotazníku. Výzkumný soubor dotazníkového šetření tvořili učitelé základních škol v mikroregionu Dačice, J.Hradec a Třeboň. Konečný soubor tvořili 193 respondenti. Učitelé základních škol v mikroregionu J. Hradec neprokázali vyšší informovanost problematiky syndromu CAN než učitelé základních škol v mikroregionu Třeboň a Dačice. Také učitelé ve věkové kategorii do 40 let neprokázali vyšší znalost dané problematiky než učitelé ve věkové kategorii nad 40 let. Ze zpracování výsledků provedeného výzkumu vyplynulo, že hypotézy H1, H2 i H3 se nepotvrdily. Z uvedených výsledků vyplývá, že znalosti učitelů základních škol o problematice syndromu CAN ve zkoumaném souboru s daným mikroregionem výkonu praxe ani věkem respondentů nesouvisí. Obecně lze říci, že respondenti prokázali malé znalosti o syndromu CAN. Měli bychom si uvědomit, že syndrom CAN je velmi závažný sociální problém a daná společnost by mu měla věnoval velkou pozornost.
|
host ::
RSS.