|
|
Dominantní proteinové antigeny Toxocara canis
Skulinová, Kateřina ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Panská, Lucie (oponent) ; Vadlejch, Jaroslav (oponent)
Larvální toxokaróza je celosvětově rozšířená zoonóza vyskytující se v rozvinutých státech i zemích třetího světa. Původcem onemocnění jsou škrkavky rodu Toxocara, primárně střevní paraziti psů, koček a dalších šelem. Životaschopnými vajíčky, uvolněnými do prostředí se stolicí psa, se mohou nakazit nejen definitivní hostitelé, ale také hostitelé parateničtí, mezi které kromě mnoha obratlovců a některých bezobratlých patří i člověk. U člověka může migrace larev způsobit vážné a nenávratné poškození tkání, které je charakterizováno různými klinickými formami onemocnění. Pro účely rutinní diagnostiky larvální toxokarózy je dosud nejčastěji využívanou metodou ELISA a Western blot, které umožňují průkaz reakce specifických protilátek s larválním exkrečně-sekrečním produktem (TES). TES je pro účely diagnostiky získáván z larev kultivovaných larev v živném médiu. Příprava takové antigenní směsi je velmi pracná a v jednotlivých laboratořích se může lišit. Současný výzkum v oblasti diagnostiky larvální toxokarózy je proto zaměřen i na standardizaci sérodiagnostických postupů. Zásadní předpokladem je znalost detailního složení TES, zejména antigenních (proteinových) molekul. U Toxocara canis je však počet prací věnujících se charakterizaci TES produktů larev zatím stále velmi omezen.
|
|
|
Imunitní odpověď paratenického hostitele na infekci Toxocara canis, možné ovlivnění průběhu experimentální autoimunitní encefalomyelitidy
Novák, Jan ; Horák, Petr (vedoucí práce) ; Fajfrlík, Karel (oponent) ; Ditrich, Oleg (oponent)
i Univerzita Karlova 1. lékařská fakulta Studijní program: Doktorské studijní programy v biomedicíně Studijní obor: Biochemie a patobiochemie RNDr. Jan Novák Imunitní odpověď paratenického hostitele na infekci Toxocara canis, možné ovlivnění průběhu experimentální autoimunitní encefalomyelitidy Immune response of the paratenic host to Toxocara canis infection, possible influence on the course of experimental autoimmune encephalomyelitis Abstrakt dizertační práce Školitel: prof. RNDr. Petr Horák, Ph.D. Konzultant: prof. RNDr. Libuše Kolářová, CSc. Praha, 2022 ii ABSTRAKT K nejsložitějším interakcím mezi hostitelem a infekčním agens dochází v průběhu infekcí vyvolaných helminty, kteří představují celosvětově významný zdroj závažných zdravotních problémů. Vzhledem k tomu, že řada helmintů po průniku do hostitele migruje, je pro tyto infekce typický postupný rozvoj různých klinických obtíží. Ty jsou způsobeny nejen poškozením různých orgánů, ale i odpovídající imunitní reakcí hostitele. Z literárních údajů vyplývá, že na jedné straně sice dochází ke stimulaci imunitní reakce s cílem zlikvidovat parazita, na druhé straně ale helminti disponují řadou mechanismů, které mohou vést k modulaci imunity, a zajistit tak jejich dlouhodobé přežívání v hostiteli. Nepřímým důsledkem takové situace pak může být zlepšení...
|
|
|
Séroprevalence Cryptosporidium spp. v lidské populaci
KUTSYNA, Valeriy
V letech 2018 - 2020 bylo získáno 1366 vzorků sér imunokompetentních pacientů, z toho 860 z České republiky a 506 z Ukrajiny. U každého pacienta byl zjištěn věk, pohlaví a předchozí infekce kryptosporidiemi. Přítomnost specifických IgG protilátek proti kryptosporidiím v krevním séru byly testována pomocí nepřímého ELISA testu. Jako korpuskulární antigen byla použita drť oocyst C. parvum v množství 105 oocyst na jamku. Krevní sérum bylo ředěno v poměru 1:200 a protilátek 1:20 000. Věk pacientů se pohyboval v rozmezí od 1 dne věku do 89 let. Celkem bylo vyšetřeno 639 pacientů mužského pohlaví a 709 ženského pohlaví. Bylo prokázáno, že se vzrůstajícím věkem vyšetřované osoby se zvyšuje pravděpodobnost, že bude jedinec mít protilátky proti kryptosporidiím, tedy se setká s infekcí. Dále jsme prokázali, že ženy jsou častěji pozitivní než muži, a to bez rozdílu národnosti. Při porovnání národností, bylo zjištěno, že Češi jsou častěji pozitivní než Ukrajinci. Ze získaných výsledků vyplývá, že u osob mladších 15 let byla zjištěna séroprevalence u méně než 20 % jedinců a u osob starších 16 let se séroprevalence pohybovala od 20 do 42 %, vyjma věkové skupiny 41 - 50 let, kde byla zjištěna séroprevalence ve výši okolo 50 %.
|
|
|
The Persistence of Human Polyomaviruses
Blažková, Kristýna ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Kuthan, Martin (oponent)
Navzdory mnohaletému výzkumu jsou i ty nejznámější Polyomaviry - BK a JC - stále záhadou. Vzhledem k objevení mnoha nových Polyomavirů - KIV, WUV, MCV, HPyV6, HPyV7, TSV a HPyV9 v průběhu posledních pár let se ještě zdůraznila důležitost výzkumu mechanismů, které Polyomaviry využívají ve svých hostitelích. Pravděpodobný způsob přenosu je buď skrze dýchací cesty nebo fekálně-orální. Počáteční infekcí lidé procházejí nejčastěji v raném dětství nebo v předpubertálním věku. Poté následuje celoživotní perzistence. Seroprevalence lidských Polyomavirů je mezi dospělou populací relativně vysoká: BKV (81-97 %), JCV (35-69 %), KIV (55 %), WUV (69 %), MCV (25-46 %) a TSV (70-80 %). Lidské polyomaviry mohou v imunosuprimovaných jedincích působit i smrtelná onemocnění. Místo perzistence v lidech pravděpodobně závisí na konkrétním Polyomaviru. U BK a JC virů je prokázána perzistence v ledvinách a močových cestách. Lidské Polyomaviry byly dále detekovány v lymfatických tkáních, krvi, dýchacích, močových a trávicích cestách, není ale jasné, zda ve všech těchto místech i perzistují. Mezi mechanismy, které Polyomaviry využívají k vytvoření a udržení perzistence, mohou patřit virové miRNA a virový agnoprotein, které modulují samotnou proliferaci viru i imunitní odpověď. Jsou tedy do určité míry schopné seberegulace.
|
|
|
The Persistence of Human Polyomaviruses
Blažková, Kristýna ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Kuthan, Martin (oponent)
Navzdory mnohaletému výzkumu jsou i ty nejznámější Polyomaviry - BK a JC - stále záhadou. Vzhledem k objevení mnoha nových Polyomavirů - KIV, WUV, MCV, HPyV6, HPyV7, TSV a HPyV9 v průběhu posledních pár let se ještě zdůraznila důležitost výzkumu mechanismů, které Polyomaviry využívají ve svých hostitelích. Pravděpodobný způsob přenosu je buď skrze dýchací cesty nebo fekálně-orální. Počáteční infekcí lidé procházejí nejčastěji v raném dětství nebo v předpubertálním věku. Poté následuje celoživotní perzistence. Seroprevalence lidských Polyomavirů je mezi dospělou populací relativně vysoká: BKV (81-97 %), JCV (35-69 %), KIV (55 %), WUV (69 %), MCV (25-46 %) a TSV (70-80 %). Lidské polyomaviry mohou v imunosuprimovaných jedincích působit i smrtelná onemocnění. Místo perzistence v lidech pravděpodobně závisí na konkrétním Polyomaviru. U BK a JC virů je prokázána perzistence v ledvinách a močových cestách. Lidské Polyomaviry byly dále detekovány v lymfatických tkáních, krvi, dýchacích, močových a trávicích cestách, není ale jasné, zda ve všech těchto místech i perzistují. Mezi mechanismy, které Polyomaviry využívají k vytvoření a udržení perzistence, mohou patřit virové miRNA a virový agnoprotein, které modulují samotnou proliferaci viru i imunitní odpověď. Jsou tedy do určité míry schopné seberegulace.
|
|
|
Manipulativní chování mezihostitele způsobené Toxoplasmou gondii
Dittrichová, Anna ; Langrová, Iva (vedoucí práce) ; Nechybová, Stanislava (oponent)
Cílem této bakalářské práce je shromáždit dosud objevené poznatky v oblasti manipulativního chování, které je způsobeno Toxoplasmou gondii. První část práce je věnována obecné charakteristice parazita a toxoplazmózy, což je onemocnění způsobené právě tímto parazitem. Druhá část je poté věnována samotnému shrnutí výsledků z různých vědeckých prací zabývajících se manipulativním chováním mezihostitele. Toxoplasma gondii je kosmopolitně rozšířený parazit, který dokáže ovlivnit chování svého mezihostitele, což může vyústit v závažné změny v psychologickém profilu infikovaných jedinců. Toxoplazmóza je jednou z nejčastěji se vyskytujících zoonóz v České republice, prevalence dosahuje 25 až 30 %. Toxoplazmóza ve většině případů probíhá skrytě, přesto ovšem ovlivňuje chování a jednání mezihostitele v určitých situacích, vylučování důležitých látek, poměru pohlaví u potomstva atd. Výrazné riziko představuje toxoplazmóza především pro imunodeficientní osoby a těhotné ženy. Základem prevence je přísné dodržování osobní a potravní hygieny.
|
host ::
RSS.