|
|
Analýza chování z pohledu opakovatelnosti
Vobrubová, Barbora ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent) ; Špinka, Marek (oponent)
Tato práce se zabývá opakovatelností chování, což je velmi vhodný nástroj pro kvantifikaci personality, která je definována jako konzistentní interindividuální rozdíly. Obsahuje pět studií, které nazírají na opakovatelnost a personalitu z různých úhlů. V první práci se soustředím na popis historie studia personality, u jakých savců je nejčastěji měřena, a přináším metaanalýzu dat z publikovaných prací. Nejvyšší opakovatelnost se ukázala u aktivity, nejnižší u agresivity a exploračního chování. Následující dvě práce se zabývají projevy personality v exploračním chování u krysy obecné (Rattus rattus). První z nich zkoumá habituaci v průběhu opakovaného testování, která je nejvýraznější u head-dippingu (nahlížení do děr) v hole board testu. V této práci je také demonstrován rozdíl mezi použitím různých metod výpočtu opakovatelnosti, kdy započítání systematického efektu habituace zvýšilo odhady opakovatelnosti. Na ni navazuje další studie, která sleduje hladiny fekálních glukukortikoidových metabolitů (fGCM), jejich diurnální cyklus a souvislost právě s exploračním chováním. fGCM se ukázaly jako interindividuálně variabilní charakteristika, která je dobře opakovatelná, i když podléhá velkým diurnálním výkyvům. Asociace hladin fGCM a prvků exploračního chování nebyla příliš přesvědčivá, nicméně...
|
|
|
Vliv personality proaktivní vs reaktivní u okouna říčního na náchylnost k infekci Aeromonas sp.
ČERNÝ, Jan
Existenci intra-specifických rozdílů v životních strategií zvířat popisuje tzv. proaktivní a reaktivní personalita, kdy jsou proaktivní jedinci charakterizováni vyšší ochotou riskovat a prozkoumávat nová prostředí oproti jedincům reaktivním, kteří volí pasivní a inaktivní přístup k novým výzvám v prostředí. Tento koncept je u ryb často definován jako tzv. kontinuum plachý - odvážný, přičemž odvážný (bold individual = BI) jedinec vykazuje proaktivní chování a pro plachého (shy individual = SI) jedince je typický přístup reaktivní. Bylo napsáno již několik studií, které potvrzují vliv personality na užitkové vlastnosti ryb jako je růst u koljušky tříostné (Gasterosteus aculeatus) nebo tolerance vůči stresu u lososa obecného (Salmo salar) či pstruha duhového (Onchorhyncus mykkis). Cílem našeho experimentu bylo popsat existenci souvislostí mezi personalitou a imunologickou rezistencí vůči nákaze bakterií Aeromonas sp. a tolerancí vůči stresu. V našem experimentu bylo 1000 jedinců okouna říčního podrobeno dvěma behaviorálním testům na personalitu (open field, počet cm uplavaných za 30 min; novel object, zkoumání zón blízkosti neznámého objektu). Bylo vybráno top 20 BI ryb (nejvyšší hodnoty v obou testech) a top 20 SI ryb (nulové hodnoty v obou testech). Zástupci obou behaviorálních skupin BI a SI byli následně podrobeni indukčnímu stresovému testu (snížení hladiny v nádrži na úroveň 5 cm nad dorzální ploutví) a poté byly měřeny hodnoty metabolické aktivity (ALT, AST, ALP, LDH, glukózy, osmolytů a kortizolu), přičemž jediný signifikantní rozdíl vykázala koncentrace kortizolu (2,5 násobně vyšší u SI oproti BI 30 min po stimulaci a 5 násobně vyšší u SI oproti BI v kontrole). Při testování imunologické rezistence byla prvně hodnocena fagocytární kapacita (přirozená imunita), přičemž nebyly pozorovány žádné signifikantní rozdíly mezi SI a BI skupinami. Dále byly buňky hlavové ledviny a peritonea zástupců BI a SI skupin in vivo stimulovány nákazou A.salmonicida a následně byla extrahována RNA k analýze genové exprese 46 imunitních genů 1,3 a 7 dní po stimulaci pro zhodnocení odpovědi adaptivního imunitního systému. Byl pozorován 1,2-1,3 násobný nárůst hladiny genu ighm v hlavové ledvině u BI oproti SI 1 den po stimulaci, přičemž hladina totožného genu vykázala 2,2 násobný nárůst u BI oproti SI v peritoneálních buňkách. Dále byl pozorován nárust hladin genů u BI oproti SI cc125 (1,2 násobný v hlavové ledvině) a Cd74 (1,3-1,5 násobný v peritoneu i hlavové ledvině). Z výsledků této práce plyne, že personalita má významný vliv na toleranci vůči stresu, nemá vliv na přirozenou imunitu, nicméně ovlivňuje úroveň adaptivního imunitního systému u okouna říčního, přičemž BI jedinci se jeví jako odolnější vůči stresu i nákaze Aeromonas hydrophila.
|
|
|
Inter-individual differences in behaviour of laboratory rats
Rudolfová, Veronika ; Nekovářová, Tereza (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Stále častěji se ukazuje, že ačkoliv jsou pokusná zvířata vystavena stejným podmínkám, jejich chování se mezi sebou liší. Pokud jsou tyto rozdíly stabilní v čase a napříč různými situacemi, můžeme mluvit o personalitě. Tato diplomová práce testuje interindividuální rozdíly v chování laboratorních potkanů (kmene Long Evans) v sérii experimentů prováděných v rané onotgenezi a v dospělosti. Kromě stanovení interindividuálních rozdílů v chování a personality jedinců si tato práce ukládá dva hlavní cíle. (1) Stanovit stabilitu personality napříč ontogenezí. (2) Zjistit, zda interindividuiální rozdíly v chování souvisí s výkonem v kognitivních testech. Potvrdili jsme existenci interindividuálních rozdílů v chování u laboratorních potkanů. V této sérii experimentů jsme však nebyli schopni určit personalitu jednotlivých pokusných jedinců. Rozdíly v chování jedinců byly nejlépe vyjádřené chováním v open field testu a ve vyvýšeném křížovém bludišti (Elevated plus maze test). Naše výsledky také ukazují, že v jednotlivých opakováních těchto testů se zvířata chovají rozdílně. Dále jsme zjistili, že chování v testu aktivního vyhýbání se místu na rotující arénce a v Morrisově vodním bludišti spolu nesouvisí, ačkoliv oba tyto experimenty testují kognitivní schopnosti. Korelace parametrů z testů aktivního vyhýbání...
|
|
|
Ontogeneze personality aneb opakovatelnost v behaviorálních a kognitivních testech
Pšeničková, Eliška ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Pro vývoj personality je důležitá individuální stabilita, a především dva vzory konzistence - strukturální a diferenciální. Hlavním cílem této diplomové práce bylo sledovat změny opakovatelnosti chování v čase (tedy diferenciální konzistenci), v průběhu ontogeneze a porovnat konzistentnost jednotlivých vybraných prvků chování v behaviorálních testech a vybraném kognitivním testu. Testování modelového druhu šupinatého plaza, gekončíka nočního (Eublepharis macularius), v rámci běžných behaviorálních testů i ve vybraném kognitivním testu napříč ontogenezí přes tři životní fáze (juvenilní, subadultní a adultní fázi) po statistickém prověření prokázalo pro některé prvky chování vysoké odhady opakovatelnosti i významný vliv ontogenetické fáze. Konzistence chování se mezi juvenilními a adultními jedinci mohla pro určitá chování zvyšovat i snižovat, případně být konzistentní pouze v jedné životní fázi. V subadultním období nebylo chování obecně konzistentní, vyjma vokalizace v rámci testu reaktivity, kde se prokázala vysokým odhadem opakovatelnosti. Cílem testování ve vybraném kognitivním testu bylo zjistit nekognitivní složku variability, která by byla vysvětlitelná rozdílnou personalitou. Kognitivní styly spojené s personalitou však nebyly prokázány. Nejlepší odhady opakovatelnosti byly naměřeny u...
|
|
|
Faktory ovlivňující variabilitu v reakcích sýkor (Paridae) vůči nové a aposematické kořisti.
Adamová, Dana
U sýkor z čeledi Paridae byla zjištěna mezidruhová i vnitrodruhová variabilita v reakcích vůči nové a aposematické kořisti. Tato disertační práce se zabývá různými faktory, které mohou přístup k nové a aposematické kořisti u sýkor ovlivňovat. V několika experimentech rozdělených do přiložených prací jsme testovali, jaký vliv na přístup ptačích predátorů k nové a aposematické kořisti mohou mít rozdíly v jejich exploračním chování, neofobii, potravním konzervatizmu, personalitě, věku a zkušenosti nebo jejich schopnosti učení a generalizace. U dvou vzdálených populací sýkor koňader (Parus major) jsme zjistili stejnou míru exploračního chování a různou míru neofobie. Vyšší míra neofobie u finské populace sýkor však neměla vliv na jejich přístup k nové kořisti. Sýkory koňadry z Finska se však od sýkor koňader z Čech lišily v reakcích vůči aposematické kořisti. Finská populace sýkor napadala aposematickou ruměnici (Pyrrhocoris apterus) více než populace sýkor ze středních Čech. Tento rozdíl byl způsoben chybějící zkušeností finské populace s aposematickou kořistí z přírody. Dále nás zajímalo, zda je možné prostřednictvím pozitivní zkušenosti s různou potravou snížit neofobii k nové a aposematické kořisti u mláďat tří druhů sýkor z čeledi Paridae (sýkory koňadry Parus major, sýkory uhelníčka Periparus...
|
|
|
Vztah hierarchického postavení ve skupině s personalitními charakteristikami a melaninovým zbarvením u holuba domácího (Columba livia f. domestica)
Vohralíková Houšková, Markéta ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Postavení v sociální hierarchii je jedním z klíčových mechanismů, jak může jedinec dosáhnout na prioritní přístup ke kvalitním zdrojům potravy, vybojovat a udržet si atraktivního partnera alespoň po dobu nutnou k úspěšné reprodukci a také výhodnější teritorium s nižším rizikem predace a celkově tak zvýšit svoji fitness. Obecně se předpokládá, že personalita jedince, určující míru jeho agresivních projevů, které na fyziologické úrovni úzce souvisí s expresí melaninového zbarvení a hladinami testosteronu v krvi, je důležitým ukazatelem toho, jak se dokáže prosadit v sociální skupině. Více explorující, agresivní, odvážní, avšak méně sociální jedinci, v jejichž tělním pokryvu je více zastoupeno tmavé eumelaninem podmíněné zbarvení by měli být těmi dominantními. Tomuto předpokladu však dosud nebyla věnována přílišná pozornost. Tato diplomová práce si proto kladla za cíl otestovat konzistentnost individuálních projevů v sociálním a nesociálním kontextu, na jejich základě ověřit přítomnost personality a pokusit se najít souvislost mezi individuální variabilitou v agonistickém a exploračním chování a variabilitou v poměru melaninového zbarvení ve vztahu k sociálnímu postavení jedince u sledované populace holubů domácích (Columba livia f. domestica) chované v lidské péči. Existence personality však nebyla...
|
|
|
Signalizace personality a stresové odpovědi prostřednictvím druhotných pohlavních znaků u sociálně monogamního pěvce
Tesař, David ; Tomášek, Oldřich (vedoucí práce) ; Sedláček, Ondřej (oponent)
Sekundární pohlavní znaky hrají nenahraditelnou roli v rozmnožování celé řady živočichů a předpokládá se, že by tyto znaky mohly fungovat jako signály kvality a kondice, na základě kterých se jedinci párují. Exprese těchto znaků, chceme-li ornamentů, může také souviset s personalitou a behaviorálními strategiemi jedince. U melaninových ornamentů se navíc uvažuje nejen o souvislosti s personalitou jedince, ale také o možné souvislosti s odolností vůči stresu a s mírou stresové odpovědi. Tato hypotéza vznikla především díky pleiotropickému efektu melanokortinového systému, který se uplatňuje nejen během melanogeneze ale také při tvorbě hormonů, které se podílejí na spuštění stresové odpovědi. Cílem práce bylo objasnění vztahů mezi ornamenty jedince, jeho stresovou odpovědí a personalitou u vlaštovky obecné (Hirundo rustica rustica). V rámci práce byl testován vztah mezi vybranými ornamenty a stresovou reakcí organismu, v podobě stresové hladiny glukózy měřené po 15 minutách od setkání jedince se stresovým podnětem. U obou pohlaví byla prokázána korelace mezi velikostí bílých ocasních skvrn a stresovou odpovědí. Pouze u samců se navíc objevil vztah s délkou krajních ocasních per a naopak u samic byl objeven vztah se sytostí zbarvení peří na hrdle. Druhá část práce se zabývá experimentem testujícím...
|
|
|
Vliv stresu v rané ontogenezi na behaviorální charakteristiky hlodavců
Chumová, Petra ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Petrásek, Tomáš (oponent)
Stres a senzorická stimulace v rané postnatální ontogenezi představují proměnné, jejichž působení se může významně uplatňovat při vývoji neuroendokrinologické soustavy hlodavců a prostřednictvím toho při formování behaviorálního fenotypu v dospělosti. Variabilita a podnětnost prostředí působí především skrze mateřskou péči. Její míra a kvalita ovlivňuje funkci HPA osy a hormonální nastavení mláďat v průběhu tzv. hyporesponzivní periody, během níž jsou potomci za standardních podmínek výrazně odolnější vůči působení stresorů. Tento mechanismus umožňuje optimální vývoj oblastí mozku - hipokampu, amygdaly a prefrontálního kortexu, které hrají klíčovou roli při utváření chování v dospělosti. Absence mateřské péče během prvních tří týdnů života a sociálního kontaktu v období odstavu představuje u hlodavců jeden z největších stresorů rané ontogeneze. Zatímco handling (krátkodobé odloučení od matky) působí na vývoj emocionality, kognitivních schopností převážně pozitivně, protrahovaná a opakovaná maternální separace či předčasný odstav způsobují skrze absenci mateřské péče změny v reaktivitě na stres a dlouhodobé zhoršení v řadě behaviorálních znacích. Tato práce je zaměřena na shrnutí neuroendokrinologických a behaviorálních důsledků stresu a senzorické stimulace v rané ontogenezi s důrazem na roli...
|
|
|
Ontogeneze personality u zvířat
Pšeničková, Eliška ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Personalita neboli konzistentní individuální rozdíly v chování zvířat napříč časem a kontexty, je oblíbeným tématem, kterým se zabývá velké množství studií. Prací popisujících vývoj personality v delším časovém rozmezí ale není nyní mnoho. Pro vývoj personality je důležitá především střední (normativní) konzistence, diferenciální konzistence (opakovatelnost), strukturální konzistence a individuální stabilita. Personalita je obecně plastičtější u juvenilních jedinců, u kterých často projevy chování nabývají vyšší intenzity, ve smyslu, že jsou smělejší, agresivnější, aktivnější a více explorativní a postupem času, jak jedinci dospívají se plasticita i intenzita projevů chování zmenšuje. Dospívání je období, kdy často dochází k restrukturalizaci chování, které není v této fázi života jedinců stabilní a konzistentní. Chování se ale během ontogeneze nemusí nutně změnit, může zůstat nezměněné, případně se může intenzita chování s věkem naopak zvyšovat. Vybrané modely zachycující ontogenezi personality zvířat zcela neplatí a je třeba formulovat nové, které více počítají i s dalšími proměnnými, kterými mohou být například genetické nebo maternální efekty. Tato práce je rešerší studií týkajících se ontogeneze personality u zvířat. KLÍČOVÁ SLOVA: Personalita, ontogeneze, vývoj, střední (normativní)...
|
|
|
Inter-individual differences in behaviour of laboratory rats
Rudolfová, Veronika ; Nekovářová, Tereza (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Stále častěji se ukazuje, že ačkoliv jsou pokusná zvířata vystavena stejným podmínkám, jejich chování se mezi sebou liší. Pokud jsou tyto rozdíly stabilní v čase a napříč různými situacemi, můžeme mluvit o personalitě. Tato diplomová práce testuje interindividuální rozdíly v chování laboratorních potkanů (kmene Long Evans) v sérii experimentů prováděných v rané onotgenezi a v dospělosti. Kromě stanovení interindividuálních rozdílů v chování a personality jedinců si tato práce ukládá dva hlavní cíle. (1) Stanovit stabilitu personality napříč ontogenezí. (2) Zjistit, zda interindividuiální rozdíly v chování souvisí s výkonem v kognitivních testech. Potvrdili jsme existenci interindividuálních rozdílů v chování u laboratorních potkanů. V této sérii experimentů jsme však nebyli schopni určit personalitu jednotlivých pokusných jedinců. Rozdíly v chování jedinců byly nejlépe vyjádřené chováním v open field testu a ve vyvýšeném křížovém bludišti (Elevated plus maze test). Naše výsledky také ukazují, že v jednotlivých opakováních těchto testů se zvířata chovají rozdílně. Dále jsme zjistili, že chování v testu aktivního vyhýbání se místu na rotující arénce a v Morrisově vodním bludišti spolu nesouvisí, ačkoliv oba tyto experimenty testují kognitivní schopnosti. Korelace parametrů z testů aktivního vyhýbání...
|
host ::
RSS.