|
|
Evolution of Host Specialisation, Phylogeography and Taxonomic Revision of Xenidae (Strepsiptera)
Benda, Daniel
Řasníci (Strepsiptera: Xenidae) jsou skupinou hmyzích parazitů, která je velmi vhodná pro studium hostitelské specializace. Vyvinula se u nich řada adaptací na parazitický způsob života zahrnující komplexní morfologické, behaviorální, a fyziologické adaptace, které nemají u jiných organismů obdoby. Paradoxně malá pozornost byla naopak věnována studiu molekulární fylogeneze, fylogeografie, vymezení jednotlivých druhů a jejich implikacím pro taxonomickou klasifikaci. S využitím metod molekulární fylogenetiky jsme vytvořili první datovanou fylogenezi čeledi Xenidae. Pomocí fylogeografických metod a rekonstrukce ancestrálních hostitelských linií jsme zjistili, že mezi Novým světem a Starým světem + Austrálií došlo k výměně některých linií, dokud Antarktida zcela nezamrzla. Během pozdního paleogénu a neogénu se několik linií rozšířilo z Afrotropické oblasti do dalších oblastí Starého světa a Austrálie. Původními hostiteli čeledi Xenidae byly s největší pravděpodobností sociální vosy, přičemž následný přechod od sociálních k samotářským vosám byl sekundární a pravděpodobně k němu došlo pouze jednou. K paralelnímu přeskoku ze samotářských vos na kutilky čeledi Sphecidae došlo nezávisle na sobě v Novém a Starém světě. Evoluční historii Xenidae lze vysvětlit kombinací šíření, vymírání linií a klimatických...
|
|
|
Evolution of Host Specialisation, Phylogeography and Taxonomic Revision of Xenidae (Strepsitera)
Benda, Daniel ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Malenovský, Igor (oponent) ; Cook, Jerry L. (oponent)
Řasníci (Strepsiptera: Xenidae) jsou skupinou hmyzích parazitů, která je velmi vhodná pro studium hostitelské specializace. Vyvinula se u nich řada adaptací na parazitický způsob života zahrnující komplexní morfologické, behaviorální, a fyziologické adaptace, které nemají u jiných organismů obdoby. Paradoxně malá pozornost byla naopak věnována studiu molekulární fylogeneze, fylogeografie, vymezení jednotlivých druhů a jejich implikacím pro taxonomickou klasifikaci. S využitím metod molekulární fylogenetiky jsme vytvořili první datovanou fylogenezi čeledi Xenidae. Pomocí fylogeografických metod a rekonstrukce ancestrálních hostitelských linií jsme zjistili, že mezi Novým světem a Starým světem + Austrálií došlo k výměně některých linií, dokud Antarktida zcela nezamrzla. Během pozdního paleogénu a neogénu se několik linií rozšířilo z Afrotropické oblasti do dalších oblastí Starého světa a Austrálie. Původními hostiteli čeledi Xenidae byly s největší pravděpodobností sociální vosy, přičemž následný přechod od sociálních k samotářským vosám byl sekundární a pravděpodobně k němu došlo pouze jednou. K paralelnímu přeskoku ze samotářských vos na kutilky čeledi Sphecidae došlo nezávisle na sobě v Novém a Starém světě. Evoluční historii Xenidae lze vysvětlit kombinací šíření, vymírání linií a klimatických...
|
|
|
Evolution, biogeography and systematics of moss-inhabiting flea beetles (Coleoptera: Chrysomelidae: Galerucinae)
Damaška, Albert ; Fikáček, Martin (vedoucí práce) ; Bezděk, Jan (oponent)
Dřepčíci (Alticini) jsou vysoce diversifikovanou skupinou mandelinkovitých brouků (Chrysomelidae). Na 8 000 známých druhů v asi 560 popsaných rodech se vyskytuje po celém světě, s výjimkou Antarktidy. Nejčastěji se dřepčíci živí okusem listů cévnatých rostlin, podobně jako je tomu u většiny ostatních mandelinek. Řada studií z posledních let ovšem poukázala na fakt, že na světě existuje množství různých druhů dřepčíků, kteří se živí mechem. Mechoví dřepčíci jsou zpravidla brouci velmi specializovaní a často sdílejí řadu podobných znaků, jako je například ztráta křídel, kompaktní tělesná stavba nebo více či méně paličkovitá tykadla. Jejich fylogenetická pozice však byla dosud záhadou. V této práci jsem provedl fylogenetickou analýzu 14 známých rodů dřepčíků vázaných na mech a listovou hrabanku, které jsem zahrnul do datasetu, obsahujícího řadu dalších rodů dřepčíků. K analýze jsem sekvenoval dva mitochondriální a dva jaderné geny, které byly použity v předchozích fylogenetických studiích (Ge et al. 2012; Nie et al. 2017). Navíc jsem do datasetu přidal některé rody nemechových dřepčíků z neotropické oblasti, protože předchozí studie obsahovaly hlavně rody z orientální oblasti. Přestože analýza nerozřešila nejhlubší divergence v rámci dřepčíků a fylogenetická pozice některých rodů nebyla rozřešena, ukázala...
|
|
|
Biologická a molekulární charakteristika Cryptosporidium suis-like
VLNATÁ, Gabriela
Cryptosporidium parvum VF383, běžněji známý jako Cryptosporidium suis-like, byl detekován u lidí, domácích přežvýkavců a divokých krys po celém světě a popsán několika různými jmény včetně Cryptosporidium suis-like, na základě blízkého fylogenetického vztahu k druhu C. suis, který parazituje u prasat. Na rozdíl od C. suis však nebyla tato kryptosporidie u prasat nikdy zjištěna. Izolát Cryptosporidium suis-like pocházející z divokých potkanů a použitý v této práci nebyl infekční pro selata nebo telata, ale byl infekční pro laboratorní potkany, myši kmene BALB/c a pískomily mongolské. Prepatentní perioda byla u všech hlodavců 4-5 dní. Patentní perioda u potkanů byla delší (>30 dní) než u ostatních hlodavců (<20 dní). U žádného z hlodavců infikovaných Cryptosporidium suis-like nebyly zjištěny žádné klinické příznaky infekce. Vývojová stádia Cryptosporidium suis-like byla pomocí histologie a elektronové mikroskopie zjištěna u všech vnímavých hlodavců pouze v tlustém střevě. Oocysty byly morfometricky podobné C. parvum a menší než C. suis, měřící 5,20 × 4,94 m. Fylogenetické analýzy částečných sekvencí SSU, aktinu a HSP70 ukázaly, že Cryptosporidium suis-like je geneticky odlišný od C. suis a dalších popsaných druhů rodu Cryptosporidium. Morfologické, genetické a biologické údaje podporují popsání Cryptosporidium suis-like jako nového druhu, pro který jsme navrhli název Cryptosporidium occultus.
|
|
|
Původ a genetická rozmanitost českých populací kriticky ohroženého hnědáska květelového
STAŠOVÁ, Petra
V mé bakalářské práci jsem se zaměřila na u nás kriticky ohrožený druh z jinak kosmopolitně rozšířené čeledi hnědásků (Melitaeinae), hnědáska květelového (Melitaea didyma). Na většině území byl tento druh považován za vyhynulý, avšak objevily se nové populace na některých lokalitách České republiky. Cílem mé práce bylo zjistit, zda jsou tyto populace autochtonní a zařadit české populace z pohledu poddruhu.
|
|
|
Molecular phylogeny and evolutionary trends in Hieracium (Asteraceae, Lactuceae)
Krak, Karol ; Fehrer, Judith (vedoucí práce) ; Zozomová, Judita (oponent) ; Nieto Feliner, Gonzalo (oponent)
Pravé jestřábníky (Hieracium podrod Hieracium s. str.) se vyznačuje extrémní morfologickou variabilitou a různorodostí ploidních úrovní, která je spojená s různýma způsoby reprodukce. Předpokládá se, že v minulosti probíhala v rámci podrodu rozsáhlá hybridizace. V současné době je však hybridizace velice vzácná. Taxonomie podrodu je dost dobře propracována a diverzita na úrovni druhů je podrobně popsaná. Na druhé straně evoluční vztahy mezi jednotlivými druhy zatím nebyli studovány. Tato studie představuje první a zatím jedinou práci zaměřenou na objasnění těchto vztahů pomocí molekulárně biologických metod. Do analýz byly zahrnuty výlučně základní druhy (diploidní i polyploidní), které jsou morfologicky dobře odlišitelné a jsou chápány jako základní evoluční linie v rámci podrodu. Byli analyzovány sekvence dvou úseků chloroplastové DNA (trnT-trnL and trnV-ndhC) a mezerníkového úseku ETS, jádrové ribosomální DNA (nrDNA). V rámci studie byli vyvinuty tři nové low-copy jaderné markery, vhodné pro fylogenetické analýzy u Hieracium s. str., a každý z nich vykazoval vyšší variabilitu než nrDNA ETS. Jeden z nich, konkrétně část genu kódujícího enzym Squalen syntetázu (sqs), byl využit v rámci studie jako další jaderný úsek. Na základě analýzy sekvencí nrDNA ETS byly v podrodu Hieracium s. str....
|
|
|
Polyphasic approach to the taxonomy of selected cyanobacteria
MAREŠ, Jan
Moderní taxonomická revize sinic nebyla dosud dokončena a skýta řadu teoretických i praktických úskalí. Tato disertační práce se zabývala výzkumem vybraných taxonů terestrických sinic s využitím polyfázického přístupu, který je založen na molekulární fylogenetické analýze doporovázené fenotypovou charakterizací a nomenklatorickým ošetřením. Byly využity rozmanité metodické přístupy včetně optické a transmisní elektronové mikroskopie, molekulární analýzy (sekvenování DNA) kmenů sinic, jednotlivých buněk a vláken, a fylogenetické analýzy několika genomových úseků. Tato studie předtsavila systematickou revizi jednotlivých rodů sinic i celého tohoto kmene organismů, a poskytla návrhy pro navazující výzkumné projekty.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.