|
|
Úvod do literární onomastiky
Dvořáková, Žaneta ; Harvalík, Milan (vedoucí práce) ; Šrámek, Rudolf (oponent) ; Krško, Jaromír (oponent)
Úvod do literární onomastiky Abstrakt Žaneta Dvořáková Česká onomastika je tradičně na velice vysoké úrovni, má kvalitní teoretickou i metodologickou základnu a je uznávána ve světě. Literární onomastice coby jedné z jejích oblastí však u nás, na rozdíl od mnoha jiných zemí, stále není věnována příliš velká pozornost. R. Šrámek - podobně jako v zahraničí např. K. Gutschmidt nebo W. F. H. Nicolaisen - poukazuje na její terminologickou a metodologickou rozkolísanost, nedostatečnou teoretickou propracovanost a na problém vymezení rozsahu jejího zkoumání. Právě na toto volání chtěla tato disertační práce odpovědět. Úvod do literární onomastiky si klade za cíl komplexní představení dosavadních teoretických a metodologických přístupů k literárním vlastním jménům a především rozšíření poznatků o literárních antroponymech. Výzkum se opírá o metodologicko-teoretické poznatky, k nimž domácí i zahraniční literární onomastika ve svém vývoji dospěla, zároveň vychází z nejnovějších poznatků obecné onomastické teorie. Teorie je založena na důkladné analýze literárních děl českých i světových z 19. a převážně 20. století. Excerpovaná díla záměrně reprezentují širokou škálu literárních žánrů, což umožňuje sledovat některé jevy v širším rámci a vysledovat i některé paralely, které by nám při žánrovém omezení zůstaly skryty....
|
|
|
Synchronní a diachronní pohledy na literární antroponyma
Dvořáková, Žaneta
Cílem naší práce je shrnout dosavadní roztroušené a sporadické poznámky týkající se možných synchronních a diachronních pohledů na literární antroponyma. Synchronní analýza literárních antroponym zahrnuje dva okruhy problémů. Prvním z nich je vliv dobové poetiky a dobového situačního kontextu na výběr a recepci jmen v uměleckých textech konkrétního období, popř. určitého literárního směru či proudu. Druhým je konfrontace literární a reálné onymie v daném čase. Diachronní výzkum by se měl zabývat především vývojem pojmenovávacích strategií např. v rámci jednoho literárního druhu či žánru.
|
|
|
Z Kvildy k Horám Kašperským (k literární toponymii v díle Karla Klostermanna)
Procházková, Žaneta
Klostermann uváděl ve svých prózách toponyma až v nezvykle hojném počtu (např. v románu V ráji šumavském lze napočítat 114 různých toponym) a s oblibou je hromadil v dlouhých výčtech, toponyma tak tvoří nedělitelnou součást detailního a věrného popisu dějiště příběhu. Tyto místní a pomístní názvy byly přitom vždy skutečně existující, jako by se autor snažil i pomocí užívání reálných toponym dodat svému vyprávění věrohodnosti a zdání „reálnosti“ zcela v duchu dobové i autorské poetiky.
|
|
|
Jak literární postavy prožívají vlastní jména
Procházková, Žaneta
Některé literární postavy nejsou pouze pasivními uživateli svých jmen, naopak o svých jménech přemýšlejí, mluví o nich, aktivně je hodnotí, vytvářejí si ke jménům pozitivní či negativní vztah, hledají jejich původ či význam atd. Postavy svá jména tedy nejen užívají, ale zároveň i prožívají. Pohled postav na jména (ať již na vlastní nebo na jména ostatních postav) je součástí jejich reflexe fikčního světa, v němž se nacházejí. Jejich způsob prožívání jmen nám vždy přímo či nepřímo prozrazuje i něco o charakteru postav a o funkci, kterou jménu přisuzují.
|
|
|
Osobní jména v prózách Jana Drdy
Štěpánová, Veronika
Tento příspěvek z oblasti literární onomastiky analyzuje funkce antroponym v díle Jana Drdy. Osobní jména se zde vyskytují ve velkém množství a sehrávají neobvykle významnou roli. Je patrné, že autor věnoval jejich výběru nemalou péči.
|
|
|
Asociační funkce vlastních jmen v literatuře
Dvořáková, Žaneta
Asociační funkce podle naší definice odkazuje na reálné osoby/místa nebo na osoby/místa známé z jiných literárních děl či z kulturní tradice. Jména s asociační funkcí přitom nemusejí být shodná se jmény, na něž odkazují, ale mohou se jim pouze podobat. Základem asociační funkce je přitom rozpoznání a pochopení aluze, nalezení vztahu mezi literární postavou (a jejím jménem) a jejím reálným předobrazem. V literatuře je nejčastější situace, kdy má fiktivní postava fiktivní jméno. U literárních míst je tomu naopak, těm je většinou ponechán autentický název. Při analýze je třeba myslet na to, že každé jméno je součástí struktury jmen v textu, není izolované, a proto je třeba ho vykládat v kontextu celého díla. I ke jménům s potenciální asociační funkcí bychom měli přistupovat s jistou obezřetností – ne každá románová hrdinka jménem Eva musí být nutně spojována s biblickou pramáti a ne v každém Adolfovi musíme hledat Hitlera.
|
|
|
Faktory ovlivňující výběr jmen v literatuře (na příkladech z Tylových dramat)
Dvořáková, Žaneta
Naším cílem bylo upozornit na charakteristické tendence v pojmenovávání, na některé zajímavé případy a především na faktory, které Tylův výběr jmen ovlivňovaly. Žádný z těchto faktorů však nepůsobil izolovaně. Ukažme si to na jméně knížete Krvomíra v báchorce Čert na zemi: užití tohoto jména bylo podmíněno žánrem (pro pohádku jde o typický způsob pojmenování), dobovou poetikou (v literatuře 30. a 40. letech 19. století byl tento druh jmen oblíbený, Tyla v tomto ohledu můžeme srovnat např. s jeho současníkem Klicperou) i funkcí (jde o jméno mluvicí, u nějž je nejvýraznější funkce charakterizační, využívající sémantiky jména, která evokuje člověka krutého a násilnického). Forma jména odpovídá kompozičnímu způsobu tvoření starých slovanských jmen, samo jméno Krvomír přitom není doloženo, jde o Tylovu invenci. Vytvoření tohoto konkrétního mluvicího jména záviselo na Tylově autorské poetice a na jeho tvůrčím přístupu ke jménu v rámci daného pojmenovávacího schématu.
|
|
|
Moc jména a jeho tabuizace v moderní literatuře
Dvořáková, Žaneta
Ve svém příspěvku jsem se soustředila na moc jmen a také na zákaz jejich vyslovení (tabu) v moderní literatuře. Nazvat někoho jeho jménem mohlo být zakázáno celou společností (např. jméno Lorda Voldemorta), nebo postavou samou (např. Sauron), neboť vlastní jména tvoří nedílnou součást osobnosti a její sebe-reflexe (např. Piscine Molitor Patel nenáviděl své jméno a nechtěl, aby jej tak kdokoliv oslovoval). Tabu mohlo být též způsobeno strachem z pomsty ducha přivolaného jeho jménem (např. Polednice). Znalost něčího jména mohla dát dotyčnému moc druhého napadnout, nebo ovládnout skrze jeho jméno (např. skřítek Rumprcimprcampr), protože jméno se chová jako magická formule. V moderní literatuře se též setkáváme s problémem jména „ukradeného“ totalitní společností.
|
|
|
MY a ONI – jména cizinců v české literatuře
Procházková, Žaneta
Pro cizince jsou často volena jména typická či běžná v daném národním jazyce. Jako „typická“ jsou přitom jména hodnocena kvůli svému původu, formě a frekvenci, s jakou se vyskytují v reálném světě. Důležitější než „typičnost“ je dle mého názoru signalizování příznaku „cizosti“ postavy (klasifikační funkce). Signálem cizosti může být grafická podoba jména a jeho hlásková nebo morfologická skladba.
|
|
| |
host ::
RSS.