|
|
Co je a není košer v lexikografii. K problematice jednoho církevního termínu
Dvořáková, Žaneta
Hebrejský výraz košer se dostal do češtiny prostřednictvím židovského sociolektu/etnolektu. Jedná se původně o náboženský termín označující to, co je rituálně čisté a vhodné. Vedle nesklonného adjektiva a adverbia košer je ve slovnících češtiny zachycena i řada dalších tvarů a odvozenin, některé z nich se však již v současnosti neužívají (např. košerný, košerně). Při jejich hodnocení vycházíme z analýzy dokladů z korpusu Syn2015 i ze sondy do soudobých textů v židovských časopisech nebo na webech židovských obcí a spolků. Ve slovnících češtiny se též v některých případech můžeme setkat se zúžením významu oproti tomu, jak je výraz tradičně užíván v židovském prostředí, např. adjektivum košer je v SSJČ omezeno pouze na oblast masa, sloveso košerovat je spojováno jen s rituální porážkou zvířat. Velmi diskutabilní jsou také substantiva uváděná ve slovnících: životné maskulinum košer ve významu ‚řezník‘ a neživotná maskulina košer s významy ‚zaříznutí‘ a ‚pokrm židům k požívání dovolený‘, ty vycházejí z ojedinělých dokladů z děl autorů zřejmě neznalých židovského prostředí, o němž (přesto) psali. Je potom otázkou, zda (a dle jakých kritérií) by taková hesla měla být do slovníků zařazena.
|
|
|
Komunikace o radiačních rizicích v ochraně obyvatelstva z pohledu etiky
DVOŘÁKOVÁ, Žaneta
Předmětem diplomové práce je komunikace o radiačních rizicích v ochraně obyvatelstva z pohledu etiky. Účelem práce bylo zjistit do jaké míry a jakým způsobem komunikace o radiačních rizicích v ochraně obyvatelstva bere v potaz etické principy. Teoretická část závěrečné práce je věnována ionizujícímu záření, radiačním rizikům a také principům radiační ochrany. Součást teoretické části práce tvoří komunikace a také etické zásady užívané v komunikaci i radiační ochraně. Do této části práce je zařazena i ochrana obyvatelstva a přijímaná ochranná opatření během mimořádných událostí. Praktická část diplomové práce je zaměřena na informovanost obyvatel o radiačních rizicích a zda jsou při komunikaci o nich využívány etické principy. K splnění praktické části byla využita kvantitativní metoda šetření v podobě dotazníkového šetření, do kterého se zapojilo 142 respondentů. Dotazník byl rozšířen elektronickou cestou mezi obyvatele žijící v blízkosti jaderného zařízení či zóny havarijního plánu jaderné elektrárny. Výsledky výzkumu jsou prezentovány ve formě grafů. Vyhodnocení dotazníkové šetření ukázalo, že úroveň informovanosti obyvatel o radiačních rizicích je na přijatelné úrovni. Výsledky také ukazují, že etické principy jsou během komunikace využívány. Otázky týkající se etiky, byly pro část respondentů obtížné z možného důvodu malé znalosti této oblasti, přesto ale byly pro výzkum přínosné.
|
|
| |
|
|
Úvod do literární onomastiky
Dvořáková, Žaneta ; Harvalík, Milan (vedoucí práce) ; Šrámek, Rudolf (oponent) ; Krško, Jaromír (oponent)
Úvod do literární onomastiky Abstrakt Žaneta Dvořáková Česká onomastika je tradičně na velice vysoké úrovni, má kvalitní teoretickou i metodologickou základnu a je uznávána ve světě. Literární onomastice coby jedné z jejích oblastí však u nás, na rozdíl od mnoha jiných zemí, stále není věnována příliš velká pozornost. R. Šrámek - podobně jako v zahraničí např. K. Gutschmidt nebo W. F. H. Nicolaisen - poukazuje na její terminologickou a metodologickou rozkolísanost, nedostatečnou teoretickou propracovanost a na problém vymezení rozsahu jejího zkoumání. Právě na toto volání chtěla tato disertační práce odpovědět. Úvod do literární onomastiky si klade za cíl komplexní představení dosavadních teoretických a metodologických přístupů k literárním vlastním jménům a především rozšíření poznatků o literárních antroponymech. Výzkum se opírá o metodologicko-teoretické poznatky, k nimž domácí i zahraniční literární onomastika ve svém vývoji dospěla, zároveň vychází z nejnovějších poznatků obecné onomastické teorie. Teorie je založena na důkladné analýze literárních děl českých i světových z 19. a převážně 20. století. Excerpovaná díla záměrně reprezentují širokou škálu literárních žánrů, což umožňuje sledovat některé jevy v širším rámci a vysledovat i některé paralely, které by nám při žánrovém omezení zůstaly skryty....
|
|
|
Synchronní a diachronní pohledy na literární antroponyma
Dvořáková, Žaneta
Cílem naší práce je shrnout dosavadní roztroušené a sporadické poznámky týkající se možných synchronních a diachronních pohledů na literární antroponyma. Synchronní analýza literárních antroponym zahrnuje dva okruhy problémů. Prvním z nich je vliv dobové poetiky a dobového situačního kontextu na výběr a recepci jmen v uměleckých textech konkrétního období, popř. určitého literárního směru či proudu. Druhým je konfrontace literární a reálné onymie v daném čase. Diachronní výzkum by se měl zabývat především vývojem pojmenovávacích strategií např. v rámci jednoho literárního druhu či žánru.
|
|
|
Asociační funkce vlastních jmen v literatuře
Dvořáková, Žaneta
Asociační funkce podle naší definice odkazuje na reálné osoby/místa nebo na osoby/místa známé z jiných literárních děl či z kulturní tradice. Jména s asociační funkcí přitom nemusejí být shodná se jmény, na něž odkazují, ale mohou se jim pouze podobat. Základem asociační funkce je přitom rozpoznání a pochopení aluze, nalezení vztahu mezi literární postavou (a jejím jménem) a jejím reálným předobrazem. V literatuře je nejčastější situace, kdy má fiktivní postava fiktivní jméno. U literárních míst je tomu naopak, těm je většinou ponechán autentický název. Při analýze je třeba myslet na to, že každé jméno je součástí struktury jmen v textu, není izolované, a proto je třeba ho vykládat v kontextu celého díla. I ke jménům s potenciální asociační funkcí bychom měli přistupovat s jistou obezřetností – ne každá románová hrdinka jménem Eva musí být nutně spojována s biblickou pramáti a ne v každém Adolfovi musíme hledat Hitlera.
|
|
|
Faktory ovlivňující výběr jmen v literatuře (na příkladech z Tylových dramat)
Dvořáková, Žaneta
Naším cílem bylo upozornit na charakteristické tendence v pojmenovávání, na některé zajímavé případy a především na faktory, které Tylův výběr jmen ovlivňovaly. Žádný z těchto faktorů však nepůsobil izolovaně. Ukažme si to na jméně knížete Krvomíra v báchorce Čert na zemi: užití tohoto jména bylo podmíněno žánrem (pro pohádku jde o typický způsob pojmenování), dobovou poetikou (v literatuře 30. a 40. letech 19. století byl tento druh jmen oblíbený, Tyla v tomto ohledu můžeme srovnat např. s jeho současníkem Klicperou) i funkcí (jde o jméno mluvicí, u nějž je nejvýraznější funkce charakterizační, využívající sémantiky jména, která evokuje člověka krutého a násilnického). Forma jména odpovídá kompozičnímu způsobu tvoření starých slovanských jmen, samo jméno Krvomír přitom není doloženo, jde o Tylovu invenci. Vytvoření tohoto konkrétního mluvicího jména záviselo na Tylově autorské poetice a na jeho tvůrčím přístupu ke jménu v rámci daného pojmenovávacího schématu.
|
|
|
Moc jména a jeho tabuizace v moderní literatuře
Dvořáková, Žaneta
Ve svém příspěvku jsem se soustředila na moc jmen a také na zákaz jejich vyslovení (tabu) v moderní literatuře. Nazvat někoho jeho jménem mohlo být zakázáno celou společností (např. jméno Lorda Voldemorta), nebo postavou samou (např. Sauron), neboť vlastní jména tvoří nedílnou součást osobnosti a její sebe-reflexe (např. Piscine Molitor Patel nenáviděl své jméno a nechtěl, aby jej tak kdokoliv oslovoval). Tabu mohlo být též způsobeno strachem z pomsty ducha přivolaného jeho jménem (např. Polednice). Znalost něčího jména mohla dát dotyčnému moc druhého napadnout, nebo ovládnout skrze jeho jméno (např. skřítek Rumprcimprcampr), protože jméno se chová jako magická formule. V moderní literatuře se též setkáváme s problémem jména „ukradeného“ totalitní společností.
|
host ::
RSS.