|
|
Právo, pokrok a časový rozměr politiky
Géryk, Jan ; Kysela, Jan (vedoucí práce) ; Bárány, Eduard (oponent) ; Bělohradský, Václav (oponent) ; Ondřejek, Pavel (oponent)
Právo, pokrok a časový rozměr politiky Abstrakt Předkládaná práce je mezioborovým příspěvkem ke zkoumání temporality pozdní modernity. V tradici kritické teorie přichází s funkční i normativní kritikou současné společnosti, již rámuje termínem "společnost úzkosti". Jejím zhmotněním je v návaznosti na Hartmuta Rosu zkušenost "zběsilé strnulosti", v níž "nic nezůstává stejné, ale zároveň se nic zásadně nemění". Zkoumání začínáme u statistik zvyšující se prevalence psychiatrických pacientů s úzkostmi a depresemi a u kritiky "privatizace stresu", která duševní poruchy vytrhává z jejich celospolečenského kontextu. Proto se práce následně zaměří na systémové příčiny proměn duševního zdraví obyvatelstva. Jako specifikum současné společnosti vedoucí právě k úzkostem označíme to, že zdroje duševního strádání jsou čím dál více abstraktní. Nacházíme se totiž v postdisciplinární společnosti, která nestojí na dualitě zakázaného a dovoleného, ale na dualitě možné a nemožného, a v níž se subjekty stále více kontrolují v souladu s požadavky systému samy, takže nátlak a svoboda splývají. Oblastí, z níž však sociální patologie současnosti vychází především, je oblast časových struktur a vztahů ve společnosti. V digitálním světě okamžité komunikace a přenosu dat již přecházíme z hodinového času k času "reálnému", takže čas...
|
|
|
Sociální teorie a pozdně moderní přístupy ke studiu kultury
Lachmann, Filip ; Balon, Jan (vedoucí práce) ; Holeček, Tomáš (oponent)
Studium kultury je součástí zájmu sociologie, sociálních věd a vědy o člověku již od dob jejich vzniku. Tento zájem se však s postupem let a vývojem jednotlivých disciplin značně proměňoval, zejména ve 20. stol., kdy se fenomén kultury stal jedním z hlavních ukazatelů společenského soužití. Pojem kultura sám o sobě představuje velmi široký okruh činností, předmětů a charakteristik svázaných s člověkem a jeho jednáním. Předkládaná práce se zaměřuje na proces, v jehož průběhu sociální vědci začali kulturu vnímat už ne pouze jako soubor či zásobárnu hodnot, ale jako součást mocenského boje, hegemonie, ideologie a útlaku, v její každodennosti, vlivu na vědecké poznání a tvorbu společenského diskursu. Všímá si vzestupu kritických teorií, které vznikly především v souvislosti z tzv. "kulturním obratem" započatým v poválečném období. Je zde zachycen vývoj sociální teorie jako disciplíny kombinující více přístupů, ukotvené spíše ve volnějším referenčním rámci, přičemž hlavním cílem je poukázat na rozdíl mezi sociální vědou typickou pro modernitu a více či méně postmoderními autory, které dnes zároveň považujeme za přední vědce a filosofy 20. stol. Tento přehled zahrnuje frankfurtskou školu T. Adorna, M. Horkheimera a H. Marcuse, britská kulturální studia S. Halla, poststrukturalismus M. Foucaulta a R....
|
|
|
Sociální teorie a pozdně moderní přístupy ke studiu kultury
Lachmann, Filip ; Balon, Jan (vedoucí práce) ; Holeček, Tomáš (oponent)
Studium kultury je součástí zájmu sociologie, sociálních věd a vědy o člověku již od dob jejich vzniku. Tento zájem se však s postupem let a vývojem jednotlivých disciplin značně proměňoval, zejména ve 20. stol., kdy se fenomén kultury stal jedním z hlavních ukazatelů společenského soužití. Pojem kultura sám o sobě představuje velmi široký okruh činností, předmětů a charakteristik svázaných s člověkem a jeho jednáním. Předkládaná práce se zaměřuje na proces, v jehož průběhu sociální vědci začali kulturu vnímat už ne pouze jako soubor či zásobárnu hodnot, ale jako součást mocenského boje, hegemonie, ideologie a útlaku, v její každodennosti, vlivu na vědecké poznání a tvorbu společenského diskursu. Všímá si vzestupu kritických teorií, které vznikly především v souvislosti z tzv. "kulturním obratem" započatým v poválečném období. Je zde zachycen vývoj sociální teorie jako disciplíny kombinující více přístupů, ukotvené spíše ve volnějším referenčním rámci, přičemž hlavním cílem je poukázat na rozdíl mezi sociální vědou typickou pro modernitu a více či méně postmoderními autory, které dnes zároveň považujeme za přední vědce a filosofy 20. stol. Tento přehled zahrnuje frankfurtskou školu T. Adorna, M. Horkheimera a H. Marcuse, britská kulturální studia S. Halla, poststrukturalismus M. Foucaulta a R....
|
host ::
RSS.