|
| |
|
|
Vztahování se k druhému člověku v etice E. Levinase
VOLFOVÁ, Adéla
Práce je koncipována teoreticky a tvoří ji dvě hlavní kapitoly. Zabývá se etickou koncepcí vztahu k druhému člověku, kterou představuje francouzský filosof 20. století Emmanuel Levinas. Rozpracován je vztah mezi Já a Druhým, ve kterém je druhý člověk vždy prvotním centrem mého zájmu. Primárním znakem Levinasovy etiky je vykázat ji jako první filosofii. Jde mu tedy především o chápání metafyziky v čistě etickém pojetí. U Levinase dochází k události etického obratu, kdy nastává nahrazení dosavadní ontologie, jež se zaměřuje na teoretické poznání metafyzikou. Morálka je pojímána jako základ etického vztahu s druhou osobou. Tento interpersonální vztah je vždy vztahem asymetrickým a bytostně etickým. Levinasova etika je etikou odpovědnosti za Druhého, ve které je možné přiblížit se Druhému. Etika se zabývá pojetím transcendence, Nekonečna, exteriority a interiority.
|
|
|
Jak nově myslet architekturu. Pozdní myšlení Petera Eisenmana a jeho kritická teorie architektury
Tourek, Jiří ; Říha, Cyril (vedoucí práce) ; Pětová, Marie (oponent) ; Zervan, Marian (oponent)
Disertační práce Jak nově myslet architekturu. Pozdní myšlení Petera Eisenmana a jeho kritická teorie architektury se pokouší o souhrnnou teoreticko-filosofickou analýzu nejpodstatnějších myšlenek pozdního díla soudobého teoretika architektury i architekta Petera Eisenmana. Základním východiskem jeho teoretického díla se ukazuje zásadní odmítnutí jakékoliv nadčasové esence architektury a snaha o její "odsunutí" z metafyzických základů. Cestou k tomuto cíli je tzv. "kritičnost", vypracovaná pomocí tří základních pojmů: interiority (ustavující pojetí architektury v konkrétní době), exteriority (zohlednění vlivů vnějších faktorů na proměny architektury) a anteriority (souhrnný pohled na dějiny architektonického diskursu). Tyto tři pojmy se u Eisenmana propojují v pojetí "nerozhodnutelnosti", ústředním motivu ve vypracování kritičnosti, a také v pojetí "diagramu" jakožto možného prostředku pro překonání metafyzického základu architektury. V závěru disertační práce následuje souhrnné zhodnocení Eisenmanova teoretického díla a jeho významu, a také zasazení takto pojatého celku do souvislosti s myšlením konce metafyziky. Tato souvislost staví Eisenmana do obdobné pozice, z níž se s celkem západní kultury pokoušeli vyrovnat autoři jako Nietzsche, Heidegger či Derrida. Kromě samotného přiblížení Eisenmanova...
|
|
|
Terezie z Avily a Augustin: Bůh v nitru
Čadilová, Anna ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (vedoucí práce) ; Zatlkajová, Katarína (oponent)
Práce se věnuje tématu Boží přítomnosti v duši člověka u sv. Terezie z Ávily s přihlédnutím k téže myšlence u sv. Augustina. Zasazuje autorku do kontextu společenských proměn v 16. století a pak do kontextu literárního. Ten je sledován nejprve z diachronního hlediska, jakožto tradice mystické literatury, do níž patřili Augustin i Terezie, poté z hlediska synchronního, tedy jako španělská mystická literatura Zlatého věku. Dále je vylíčeno rodinné prostředí sv. Terezie, které ji vedlo k duchovní literatuře i k rytířským románům, vstup do kláštera a "druhá konverze" spojená s Augustinovými Vyznáními. Poté je popsána Tereziina tvorba a hlavně autorčina pozice ve společnosti, která vyžadovala poslušnost autoritám, ale přitom dovolovala i šíření vlastních názorů a jisté potěšení z psaní. Je zvláště zajímavý fakt, že se Terezie mohla dostat k původně latinsky psanému Augustinovu dílu, proto je představena nejprve celkově její četba, která zahrnovala vedle duchovní literatury také rytířské romány, poté konkrétně Augustinovo dílo, na které se Terezie přímo odvolávala jen výjimečně, ale zato v průběhu celé tvůrčí kariéry. Nakonec se práce zaměřuje přímo na Augustinova Vyznání, Tereziin Život a Hrad v nitru a v nich sleduje téma Boží přítomnosti v nitru člověka. Zjišťuje, že autorům jsou společné některé...
|
|
|
Jak nově myslet architekturu. Pozdní myšlení Petera Eisenmana a jeho kritická teorie architektury
Tourek, Jiří ; Říha, Cyril (vedoucí práce) ; Pětová, Marie (oponent) ; Zervan, Marian (oponent)
Disertační práce Jak nově myslet architekturu. Pozdní myšlení Petera Eisenmana a jeho kritická teorie architektury se pokouší o souhrnnou teoreticko-filosofickou analýzu nejpodstatnějších myšlenek pozdního díla soudobého teoretika architektury i architekta Petera Eisenmana. Základním východiskem jeho teoretického díla se ukazuje zásadní odmítnutí jakékoliv nadčasové esence architektury a snaha o její "odsunutí" z metafyzických základů. Cestou k tomuto cíli je tzv. "kritičnost", vypracovaná pomocí tří základních pojmů: interiority (ustavující pojetí architektury v konkrétní době), exteriority (zohlednění vlivů vnějších faktorů na proměny architektury) a anteriority (souhrnný pohled na dějiny architektonického diskursu). Tyto tři pojmy se u Eisenmana propojují v pojetí "nerozhodnutelnosti", ústředním motivu ve vypracování kritičnosti, a také v pojetí "diagramu" jakožto možného prostředku pro překonání metafyzického základu architektury. V závěru disertační práce následuje souhrnné zhodnocení Eisenmanova teoretického díla a jeho významu, a také zasazení takto pojatého celku do souvislosti s myšlením konce metafyziky. Tato souvislost staví Eisenmana do obdobné pozice, z níž se s celkem západní kultury pokoušeli vyrovnat autoři jako Nietzsche, Heidegger či Derrida. Kromě samotného přiblížení Eisenmanova...
|
|
|
Dialogický personalismus
CHALUPSKÁ, Martina
Tato práce pojednává o filosofickém proudu, který začal zapouštět své kořeny v 18. století ve filosofii řeči a výrazně se začal rozvíjet po první světové válce, tedy o tzv. DIALOGICKÉM PERSONALISMU. Charakterizuje samotný pojem dialogického personalismu, jeho vstup na pole filosofie a následný vývoj, a to jak ve světové sféře, kterou představují především Franz Rosenzweig, Ferdinand Ebner, Martin Buber a Emmanuel Lévinas, tak ve sféře české, která je zastoupena hlavně Karlem Vránou, Jolanou Polákovou nebo Milanem Machovcem. U každého z těchto autorů se podrobně věnuji jeho životu a následně rozboru jeho magnum opus z oblasti filosofie dialogu. Dále je zde popsán biblický rozměr tohoto proudu, Bible je zdrojem, z něhož filosofové dialogu vycházejí.
|
host ::
RSS.