|
|
Ambrosiové hálky - přehlížený model evoluce houbového farmaření
Zelinková, Barbora ; Kolařík, Miroslav (vedoucí práce) ; Janšta, Petr (oponent)
Ambrosiové hálky jsou unikátním typem hálek hmyzu z čeledě bejlomorkovitých. Jejich sdružení s houbovým symbiontem, který vytváří uvnitř hálky ambrosiovou vrstvu mycelia, je jedinečná a připomíná houbové farmaření u jiných skupin hmyzu. Doposud nebylo provedeno mnoho výzkumů na jednotlivé komponenty ambrosiových hálek: hálkotvorný hmyz, symbiotickou houbu a hostitelskou rostlinu. Tato práce poskytuje náhled na houbové farmaření, popis hálkotvorného hmyzu a hub ambrosiových hálek, charakteristiku houbových sekundárních metabolitů, a přehled mechanismů jednotlivých složek a jejich vliv na iniciaci hálky a vztahy mezi nimi. Práce dává do souvislostí dlouho známé i nově získané informace o vzájemných interakcích a ukazuje, že doposud přijímané funkce nejsou přesné a každá složka ambrosiové hálky se částečně podílí na její tvorbě. Klíčová slova: ambrosiové hálky, nutritivní mycelium, houbové farmaření, hostitelská speciace, druhová diverzita, fyto-mykofagie, trofické interakce, bejlomorkovití, Cecidomyiidae, Botryosphaeria dothidea, sekundární metabolity
|
|
|
Evoluce hostitelské specializace a fylogeografie řasníků čeledi Xenidae (Strepsiptera)
Benda, Daniel ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Malenovský, Igor (oponent)
Řasníci (Strepsiptera) jsou obligátně endoparazitickým řádem hmyzu s kosmopolitním rozšířením, který je sesterskou linií brouků (Coleoptera). V současnosti je známo jen zhruba 600 druhů, přesto mají velmi široké hostitelské spektrum. Parazitují na sedmi skupinách hmyzu (Thysanura, Orthoptera, Blattodea, Mantodea, Hemiptera, Diptera, Hymenoptera). K nejodvozenějším skupinám řasníků patří čeleď Xenidae. Její zástupci parazitují na žahadlových blanokřídlých (Hymenoptera: Aculeata) tří čeledí (Vespidae, Sphecidae, Crabronidae). V porovnání s bazálnějšími skupinami řasníků jsou u druhů čeledi Xenidae velmi dobře známí hostitelé, proto je tato skupina vhodným objektem pro studium evoluce hostitelské specializace. Na základě molekulárních analýz tří genů byla zrekonstruována fylogeneze čeledi Xenidae. Dále bylo provedeno mapování ancestrálních stavů hlavních hostitelských skupin a biogeografických oblastí pomocí dvou metod (maximální parsimonie, maximální věrohodnost). Podle výsledků vychází čeleď Xenidae jako monofyletická skupina, která vznikla ve Starém světě. Na některé hostitelské skupiny došlo k přeskoku vícekrát nezávisle na sobě. To výrazně mění dosavadní představy o evoluci hostitelské specializace a vyžaduje taxonomickou revizi. V rámci této čeledi došlo k několika přeskokům mezi Starým a Novým...
|
|
|
Potravní a hostitelská specializace u žahadlových blanokřídlích (Hymenoptera: Aculeata)
Hochová, Veronika ; Policarová, Jana (vedoucí práce) ; Černá, Kateřina (oponent)
Žahadloví blanokřídlí (Aculeata) je skupina hmyzu, jejíž zástupci se mezi sebou výrazně odlišují ve využívání zdrojů potřebných pro své přežití a rozmnožování. Do této skupiny patří býložravci živící se částmi rostlin, masožravci lovící jiné druhy hmyzu a všežravci. V žahadlových blanokřídlých se však vyskytují i druhy parazitické, jako například kleptoparazité, hnízdní parazité nebo parazitoidi. Jednotlivé skupiny žahadlových blanokřídlých jsou na získávání zdrojů adaptovány, takové adaptace se vyskytují u dospělých i nedospělých stádií. Adaptacemi na zdroje může být uzpůsobení ústního ústrojí na lov kořisti nebo sběr nektaru, sběrné košíčky a specializované chloupky pro sběr pylu a oleje, nebo žihadlo k paralyzování hostitele nebo pro vlastní obranu. Žahadloví blanokřídlí se mezi sebou liší v míře, v jaké jsou na potravu a hostitele specializovaní. U žahadlových nacházíme jak druhy úzce specializované, tak druhy generalizované. V této bakalářské práci jsou shrnuté dosud známé poznatky o specializaci žahadlových blanokřídlých na potravu a hostitele.
|
|
|
Evoluce hostitelské specializace u kukaččích včel rodu Sphecodes (Hymenoptera)
Habermannová, Jana ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Lukáš (oponent)
Kukaččí včely se chovají podobně jako dobře známé kukačky - kladou vajíčka do hnízd jiným včelám. Předložená diplomová práce mapuje vývoj hostitelské specializace v rámci výhradně kukaččího rodu Sphecodes. Podle klasického pohledu vycházejícího z hypotézy Červené královny, by se měli parazité v průběhu evoluce postupně specializovat, aby udrželi tempo v "závodech ve zbrojení" se svými hostiteli. Zároveň je specializace vnímaná jako evoluční slepá ulička - úzké přizpůsobení znemožňuje změnu hostitele. Za účelem otestování těchto hypotéz byla na základě částečných sekvencí pěti genů sestavena fylogeneze tribu Sphecodini. Pro každého předka pak bylo pomocí dvou metod mapování ancestrálních znaků (Bayesovská metoda, maximální parsimonie) stanoveno, zda byl generalista nebo specialista a u jakých hostitelů parazitoval. Výsledky ukazují, že původní strategií byla specializace a generalisté vznikli ze specializovaných předků teprve v nedávné době. Také je z výsledků patrné, že běžně dochází k přeskokům mezi hostitelskými druhy. Tyto závěry jsou v rozporu s hypotézou Červené královny i s tvrzením, že je specializace evoluční slepou uličkou. Že tyto hypotézy v rámci rodu Sphecodes neplatí, ukazuje i likelihood ratio test, ve kterém vyšel likelihood modelu umožňujícího obousměrný přechod mezi specialisty a...
|
|
|
Hostitelská specializace modráska černoskvrnného (Phenagris arion) na mravence rodu Myrmica ve vztahu k hospodaření na Valašsku
REJMAN, Adam
Modrásek černoskrvnný (Phengaris arion) patří mezi kriticky ohrožené druhy motýlů v České republice i v Evropě. Jeho larvy stráví pouze krátkou část života jako herbivor květů živné rostliny, větší část života stráví v mraveništích, kde se živý mravenčími larvami. Studoval jsem preference výhradních hostitelských mravenců rodu Myrmica na Valašsku, místu, kde je modrásek černoskvrnný dosud početný. Na těchto lokalitách jsem prohledával hnízda mravenců v období, kdy jsou v nich dohledatelná vývojová stádia modráska černoskvrnného (bohužel bezúspěšně) a z každého hnízda jsem odebral vzorek dělnic. Zaznamenával jsem také charakteristiky prostředí každého zkoumaného hnízda. Kromě několika marginálních efektů se mi nepodařilo najít jasné rozdíly mezi preferencemi různých druhů mravenců a potvrdit tak tvrzení, že každý druh má jinou niku.
|
host ::
RSS.