|
|
Extrémní metal zevnitř a zvenčí: Co se tady maskuje?
Lazar, Jan ; Chrz, Vladimír (vedoucí práce) ; Onder, Jakub (oponent)
Cílem této diplomové práce je zkoumat zkušenost extrémně metalových muzikantů. Kvalitativním přístupem bylo analyzováno 23 textů na téma "Proč mám rád metal". Tyto texty byly napsány muzikanty death, black a thrash metalu. Dodatečně byla provedena analýza rozhovoru a artefaktů. S využitím postupu kvalitativní analýzy bylo zformulováno 12 kategorií reprezentujících zkušenost metalových muzikantů. Tento pohled ale neodpovídal obecné představě o extrémním metalu. Byly proto zformulovány dva pohledy, jeden "zevnitř" a druhý "zvenčí" metalové komunity. Z důvodu vzrůstajícího nesouladu těchto dvou pohledů byl použit teoretický koncept hermeneutiky podezření. Na základě této interpretační strategie byly objeveny 4 oblasti, v niž metaloví muzikanti maskují metalovou agresi, primitivnost, nesrozumitelnost a nepřístupnost. KLÍČOVÁ SLOVA Metalová hudba, zkušenost muzikantů, analýza textů, analýza rozhovorů a artefaktů hermeneutika podezření
|
|
|
Psaný hlas: Whitmanovy Listy trávy (1855) a Millerův Obratník Raka
Skovajsa, Ondřej ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Pokorný, Martin (oponent)
Předkládaná disertační práce Psaný hlas zkoumá, jakým způsobem Walt Whitman a Henry Miller knihami, uzavřenými textovými produkty kultury modernity, burcují k vnímavějšímu a odvážnějšímu životu, jsou-li čtenáři ochotni opustit hermeneutiku podezření a přistoupit k Leaves of Grass (1855) a Tropic of Cancer (1934) s hermeneutikou hladu. Práce vychází z jazykového, antropologického a teologického aspektu orální teorie (M. Jousse, M. Parry, A. Lord, W. Ong, E. Havelock, J. Assmann, D. Abram, C. Geertz, T. Pettitt, J. Nohrnberg, D. Sölle) a zkoumá a srovnává paratexty, styl a genezi obou skladeb, následně obě velká JÁ, jejich étos a příběh. Základní teze je tato: Obě skladby napadají nostalgii, posterioritu a uzavřenost literatury, rehabilitují tělesnost a přibližují se kinetismu a futuralitě Bible. Oba autoři toho dosahují především "nepovinným" užitím prostředků orální mnemotechniky, zejména paralelismu či bilateralismu, dále užitím obscénnosti, přítomného času a přijetím role Krista pro svá textová JÁ. Čtenář má hermeneuticky křísit "mrtvá" vytištěná slova v maso/tělo a čin. Práce následně pojednává o dalším vývoji autorských teopoetik: oralita pozdějších textů je již výrazně stylizovanější, z divých bardů se postupně stávají literáti. V závěru si práce klade otázky nad vitalizující, futurální...
|
host ::
RSS.