|
|
"Živý obraz" a jeho praxe v českém prostředí 2. poloviny 19. století
Daňková, Lucie ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se věnuje fenoménu takzvaných živých obrazů, mezinárodně často známých pod francouzským překladem slovního spojení - tableaux vivants (v singuláru tableau vivant). Jde o typ divadelního představení a parateatrální žánr, předváděný aktéry v kostýmech, kteří na krátkou dobu strnule drží určitou pozici tak, aby se celá scéna podobala uměleckému dílu - již podle názvu nejčastěji obraz. Jako předlohy pro kompozici scény byly vybírány známé malby (dobové obecenstvo se pak bavilo jejich poznáváním a iluzí "oživlého" obrazu, kterou na něj inscenace působila), ale i sochy; někdy byly výjevy navrhovány zcela nově, například v případě takzvané apoteózy (živého obrazu určeného k oslavení určité osobnosti), či různých alegorií, v českém prostředí často s vlasteneckým podtextem. Živý obraz měl tedy mnoho podob, a také řadu nejrůznějších funkcí - zábavní, estetickou, sdělovací, či například reprezentační, související zejména se šlechtickými rody a u nás velmi výrazně s organizací Sokol. Pozornost je zaměřena na "zlatý věk" živých obrazů, tedy 19. století, a to konkrétně na jeho druhou polovinu v kontextu českého prostředí. Rozdělení do kapitol ovšem typologicky reflektuje celoevropsky realizované druhy tableaux, o kterých je vždy pojednáno nejprve obecně s uvedením reprezentativních příkladů ze světa, a...
|
|
|
Zimní krajinomalba v dílech zaalpských malířů mezi léty 1560-1660
Květ, Přemysl ; Jarošová, Markéta (vedoucí práce) ; Kotková, Olga (oponent)
Diplomová práce je soustředěna na rozbor vybraných děl zimní krajinomalby zaalpských malířů. Strukturálně je práce vedena tak, že je nejprve představen vývoj krajinomalby v Zaalpí od 14.-16. století. V této souvislosti jsou analyzovány tři vybraná díla, jejichž scény jsou zasazeny do zimní krajiny. Pro seznámení s okolnostmi doby je poté nastíněn kulturně-historický kontext 16.-17. století v Nizozemí. Následně jsou stručně připomenuty životy a tvorba prezentovaných malířů. Stěžejním jádrem práce je pak formální a ikonografický rozbor vybraných děl, zejména z dílny rodiny Brueghelů a jejich následovníků. Analyzovány jsou krajinomalby s působivou atmosférou, sledovány jsou rovněž zvyky a tradice prostých obyvatel vesnic či měst, jež jsou na daných obrazech znázorněny. V pozornosti zájmu jsou také biblické scény spjaté s Narozením Krista, případně lidové oslavy křesťanských svátků v zimním období. Smyslem této práce je snaha reflektovat význam zimní krajiny s odkazem na zobrazení života prostých obyvatel, a to s přihlédnutím k socio-historickému kontextu Nizozemí 16.-17. století. Klíčová slova: žánrová malba, renesance, baroko, Zaalpí, zima, zvyky, tradice, sešlosti, sport, masopust, oslavy, bruslení, krajina, scenerie, lovení, svátky
|
|
|
Zima v žánrové malbě zaalpských malířů 16. a 17. století
Květ, Přemysl ; Jarošová, Markéta (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Diplomová práce nazvaná "Zima v žánrové malbě zaalpských malířů 16. a 17. století" pojednává o tématu ročního období Zimy, ztvárněné na dílech vybraných zaalpských umělců. Zabývá se nejen její působivou atmosférou, ale zejména sleduje zvyky a tradice prostých obyvatel vesnic či měst, jež jsou na daných obrazech znázorněny. V pozornosti zájmu jsou jak biblické scény spjaté s Narozením Krista, případně lidové oslavy křesťanských svátků v zimním období. Na vybraných námětech lze dále zkoumat podoby zimních radovánek prostých lidí, případně lovecké hony. Smyslem této práce je snaha reflektovat význam zimní krajiny s odkazem na zobrazení života prostých obyvatel, a to s přihlédnutím k socio-historickému kontextu Nizozemí 16.-17. století. Klíčová slova: žánrová malba, renesance, baroko, Zaalpí, zima, zvyky, tradice, sešlosti, sport, masopust, oslavy, bruslení, krajina, scenerie, lovení, svátky
|
|
|
Hrob, náhrobek, hřbitov. Okruh motivů v českém malířství 19. století
Kučerová, Anežka ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
(česky) Diplomová práce Hrob, náhrobek, hřbitov. Okruh motivů v českém malířství 19. století vychází z analýzy obrazů, kreseb a grafik významných českých malířů napříč celým devatenáctým stoletím. Prostřednictvím případových studií budou představeny rozdílné způsoby, jakými umělci pracovali s funerálními motivy. Někteří malíři se věnovali sledovanému tématu systematicky a opakovaně po celou dobu své tvorby, jiní se funerálních námětů dotkli sice okrajově, ale leckdy o to výrazněji. Umělci začleňovali do svých děl motivy hrobů, náhrobků a hřbitovů z rozličných podnětů od romantického zájmu o estetiku neobvyklosti a tajemnosti, potřebu zachycení osobních zkušeností a pocitů, přes žánrové výjevy odehrávající se na hřbitovech, ilustraci dobové literatury, dokumentární zachycení konkrétního místa až po obecnou potřebu symbolicky vyjádřit konečnost života. Představené malby, kresby a grafiky budou dány do souvislosti s kulturou pohřbívání devatenáctého století či s dobovou literaturou sledující stejné téma. Tento fenomén byl přirozeně reflektován také zahraničními umělci, některá jejich konkrétní díla jsou v diplomové práci rovněž zmíněna jako analogie k dílům českých umělců.
|
|
|
"Živý obraz" a jeho praxe v českém prostředí 2. poloviny 19. století
Daňková, Lucie ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se věnuje fenoménu takzvaných živých obrazů, mezinárodně často známých pod francouzským překladem slovního spojení - tableaux vivants (v singuláru tableau vivant). Jde o typ divadelního představení a parateatrální žánr, předváděný aktéry v kostýmech, kteří na krátkou dobu strnule drží určitou pozici tak, aby se celá scéna podobala uměleckému dílu - již podle názvu nejčastěji obraz. Jako předlohy pro kompozici scény byly vybírány známé malby (dobové obecenstvo se pak bavilo jejich poznáváním a iluzí "oživlého" obrazu, kterou na něj inscenace působila), ale i sochy; někdy byly výjevy navrhovány zcela nově, například v případě takzvané apoteózy (živého obrazu určeného k oslavení určité osobnosti), či různých alegorií, v českém prostředí často s vlasteneckým podtextem. Živý obraz měl tedy mnoho podob, a také řadu nejrůznějších funkcí - zábavní, estetickou, sdělovací, či například reprezentační, související zejména se šlechtickými rody a u nás velmi výrazně s organizací Sokol. Pozornost je zaměřena na "zlatý věk" živých obrazů, tedy 19. století, a to konkrétně na jeho druhou polovinu v kontextu českého prostředí. Rozdělení do kapitol ovšem typologicky reflektuje celoevropsky realizované druhy tableaux, o kterých je vždy pojednáno nejprve obecně s uvedením reprezentativních příkladů ze světa, a...
|
host ::
RSS.