|
|
Koevoluce hostitel-parazit ve vodním prostředí
Hubová, Jana ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Antagonistická koevoluce je hlavní hnací silou v evoluci hostitele a parazita. Hypotéza Červené královny odvozená pro koevoluci hostitele a parazita předpokládá, že paraziti budou vytvářet na své hostitele časově zpožděnou, negativně frekvenčně závislou selekci, která povede k oscilaci genotypů u obou antagonistů. Pro studium koevoluce hostitel-parazit ve vodním prostředí jsou (díky jejich vlastnostem) nejčastěji využívané tyto systémy: rozsivka Asterionella a chytridie Zygorhizidium, vodní plž Potamopyrgus a motolice Microphallus, perloočky rodu Daphnia a jejich mikroparaziti. Koevoluce mezi hostitelem a parazitem je příčinou řady fenoménů, jako je například: udržování genetického polymorfismu, časová oscilace frekvence genotypů, přetrvávání sexuálního rozmnožování a lokální adaptace parazitů a hostitelů. Tato práce shrnuje dosavadní publikované poznatky o koevoluci těchto tří systémů hostitel-parazit ve vodním prostředí. Klíčová slova: Hypotéza Červené královny, koevoluce hostitel-parazit, negativní frekvenčně závislá selekce, vodní prostředí, Asterionella formosa, Potamopyrgus antipodarum, Daphnia.
|
|
|
Evoluce hostitelské specializace u kukaččích včel rodu Sphecodes (Hymenoptera)
Habermannová, Jana ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Lukáš (oponent)
Kukaččí včely se chovají podobně jako dobře známé kukačky - kladou vajíčka do hnízd jiným včelám. Předložená diplomová práce mapuje vývoj hostitelské specializace v rámci výhradně kukaččího rodu Sphecodes. Podle klasického pohledu vycházejícího z hypotézy Červené královny, by se měli parazité v průběhu evoluce postupně specializovat, aby udrželi tempo v "závodech ve zbrojení" se svými hostiteli. Zároveň je specializace vnímaná jako evoluční slepá ulička - úzké přizpůsobení znemožňuje změnu hostitele. Za účelem otestování těchto hypotéz byla na základě částečných sekvencí pěti genů sestavena fylogeneze tribu Sphecodini. Pro každého předka pak bylo pomocí dvou metod mapování ancestrálních znaků (Bayesovská metoda, maximální parsimonie) stanoveno, zda byl generalista nebo specialista a u jakých hostitelů parazitoval. Výsledky ukazují, že původní strategií byla specializace a generalisté vznikli ze specializovaných předků teprve v nedávné době. Také je z výsledků patrné, že běžně dochází k přeskokům mezi hostitelskými druhy. Tyto závěry jsou v rozporu s hypotézou Červené královny i s tvrzením, že je specializace evoluční slepou uličkou. Že tyto hypotézy v rámci rodu Sphecodes neplatí, ukazuje i likelihood ratio test, ve kterém vyšel likelihood modelu umožňujícího obousměrný přechod mezi specialisty a...
|
|
|
Koevoluce hostitel-parazit ve vodním prostředí
Hubová, Jana ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Antagonistická koevoluce je hlavní hnací silou v evoluci hostitele a parazita. Hypotéza Červené královny odvozená pro koevoluci hostitele a parazita předpokládá, že paraziti budou vytvářet na své hostitele časově zpožděnou, negativně frekvenčně závislou selekci, která povede k oscilaci genotypů u obou antagonistů. Pro studium koevoluce hostitel-parazit ve vodním prostředí jsou (díky jejich vlastnostem) nejčastěji využívané tyto systémy: rozsivka Asterionella a chytridie Zygorhizidium, vodní plž Potamopyrgus a motolice Microphallus, perloočky rodu Daphnia a jejich mikroparaziti. Koevoluce mezi hostitelem a parazitem je příčinou řady fenoménů, jako je například: udržování genetického polymorfismu, časová oscilace frekvence genotypů, přetrvávání sexuálního rozmnožování a lokální adaptace parazitů a hostitelů. Tato práce shrnuje dosavadní publikované poznatky o koevoluci těchto tří systémů hostitel-parazit ve vodním prostředí. Klíčová slova: Hypotéza Červené královny, koevoluce hostitel-parazit, negativní frekvenčně závislá selekce, vodní prostředí, Asterionella formosa, Potamopyrgus antipodarum, Daphnia.
|
host ::
RSS.