|
|
Role protein tyrozin fosfatázy CD45 a kináz rodiny Src v myším modelu chronické autoinflamatorní osteomyelitidy
Ilievová, Kristýna ; Brdička, Tomáš (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
K rozvoji autoinflamatorních onemocnění dochází v důsledku dysregulace mechanismů při- rozené imunity. To vede ke spontánnímu rozvoji zánětu. Ztráta exprese proteinu PSTPIP2 vede u myší k rozvoji chronické autoinflamatorní osteomyelitidy v důsledku vyšší aktivity neutrofilních granulocytů a jejich zvýšené produkce IL-1β. PSTP . PSTPIP2 interaguje s PESTβ. PSTPI fosfatázami a kinázou CSK. Tyto proteiny jsou důležitými negativními regulátory kináz rodiny Src. Tato diplomová práce se věnuje studiu role kináz rodiny Src a jejich pozitivní- ho regulátoru, fosfatázy CD45, v rozvoji chronické autoinflamatorní osteomyelitidy. K tomu byl využit myší model chronické autoinflamatorní osteomyelitidy (CMO) deficient- ní v expresi CD45. U těchto myší dochází k pozdějšímu rozvoji onemocnění. Buňky kostní dřeně izolované z těchto myší po aktivaci silikou produkují méně IL-1β. PSTP a mají nižší fosfoβ. PSTPI - rylaci MAP kinázy ERK pravděpodobně v důsledku vyšší fosforylace inhibičního tyrozinu kináz rodiny Src, která vede k jejich nižší aktivitě. U těchto myší bylo též sledováno za- stoupení různých typů imunitních buněk v kostní dřeni, slezině a krvi. Výsledky této práce přispívají k lepšímu pochopení role kináz rodiny Src a fosfatázy CD45 v rozvoji chronické autoinflamatorní osteomyelitidy.
|
|
|
Produkce IL-1? a IFN? po stimulaci mléčné žlázy lipopolysacharidem
Míka, Matěj
Tato diplomová práce byla zaměřena na detekci prozánětlivých cytokinů IL-1beta a IFN-gamma. Byl také sledován absolutní a diferenciální počet leukocytů. Experiment byl proveden na 8 klinicky zdravých jalovicích, kříženkách holštýnského a českého strakatého plemene, které byly ustájeny ve vazné stáji a krmeny standartní krmnou dávkou. Zánětlivá reakce byla vyvolána pomocí lipopolysacharidu (LPS; 5 ug ve 20 ml PBS), jako kontrola byl pak použit fosfátem pufrovaný fyziologický roztok (PBS). Výsledky byly měřeny v 1, 2, 3 a 7 dnech od stimulace mléčné žlázy výše uvedenými činiteli. Stanovení koncentrace jednotlivých cytokinů bylo provedeno sendvičovou metodou ELISA za použití komerčně dostupných kitů. V 1 dni po stimulaci mléčné žlázy LPS a PBS byl stanoven průměrný počet leukocytů který byl statisticky vysoce významně vyšší v případě stimulace LPS (P<0,01). Po 7 dnech pak došlo k výraznému poklesu celkového počtu leukocytů. Došlo také k posunu v diferenciálním počtu leukocytů. Nejvíce zastoupeným buněčným typem byly neutrofily, jejichž počet byl vyšší v případě stimulace LPS. Mezi 1. a 7. dnem došlo k postupnému snižování podílu neutrofilů. Zároveň v tomto období došlo ke zvýšení podílu makrofágů a lymfocytů. Vzrostla také koncentrace IL-1beta, 1 den od aktivace byl zjištěn její markantní nárůst. V dalších dnech docházelo k jejímu postupnému poklesu prakticky až na úroveň před ovlivněním mléčné žlázy. Podobný trend v podobě výrazného nárůstu a následného postupného poklesu koncentrace až k původním hodnotám byl zjištěn i v případě IFN-gamma. Byla zjištěna pozitivní korelace mezi nárůstem koncentrace IL-1beta a IFN-gamma a posunem v diferenciálním počtu leukocytů ve prospěch neutrofilů, čímž byla potvrzena významná úloha těchto prozánětlivých cytokinů v ustavení zánětlivé reakce a mobilizaci složek přirozené a specifické imunity.
|
host ::
RSS.