|
|
Lékařský étos a asistované suicidium: etická reflexe se zřetelem na roli lékaře
Salač, Jan ; Štica, Petr (vedoucí práce) ; Fošum, Jan (oponent)
Diplomová práce se zabývá bioetickou a lékařskou problematikou asistovaného suicidia. Slučitelnost asistovaného suicidia a lékařského étosu představuje jednu z nejnaléhavějších etických otázek moderní medicíny. Těžiště diplomové práce bude spočívat v etické reflexi napětí mezi dopomáháním k asistovanému suicidiu ze strany lékaře na jedné straně a lékařským étosem, jak je obsažen např. v Hippokratové přísaze, kodexech Světové lékařské asociace a dalších důležitých lékařských dokumentech, na straně druhé. Práce v úvodu formuluje odlišení asistovaného suicidia od jiných forem eutanazie, základní informace o právní úpravě a podstatné náležitosti asistovaného suicidia v jednotlivých zemích, kde je asistované suicidium legalizováno. Následně bude téma systematicky reflektováno na základě kritické analýzy lékařských kodexů a právní úpravy zemí. V rámci etické reflexe bude však vycházet také ze zkušeností a reflexí lékařů samotných, jak jsou zachyceny v odborných etických publikacích ze zemí, kde je asistované suicidium praktikováno. Cílem práce je z etického pohledu popsat a reflektovat napětí, které se v lékařském dopomáhání k asistovanému suicidiu objevuje a systematizovat eticky relevantní otázky, které jsou s touto problematikou spjaty.
|
|
|
Mravní závaznost Hippokratovy přísahy dnes
PETRŮ, Martina
Hippokratova přísaha pochází pravděpodobně ze 4-5 stol. př. n. l. Je tradičně připisována starověkému lékaři Hippokratovi nebo některému z jeho žáků. Vznikla jako morální návod k chování lékařů a zaznamenává základní etické principy jejich profese ve vztahu k okolí, rodině, vyučujícím a pacientovi. Ve své době představovala převratnou normu.Text Hippokratovy přísahy po celá staletí fungoval jako přísaha nastupujících lékařů. Dnes jej nahrazuje lékařský slib, který ve svých různých variantách vychází z etických hippokratovských požadavků na kvalitu kontaktu mezi lékařem a pacientem.Změny v Hippokratově přísaze jsou spojeny především s rozvojem chirurgie, transplantací, eutanazie atd. Hippokratova přísaha odmítá chirurgické zákroky, protože v době, ve které vznikla, odporovaly jejím principům dobřečinění a nepoškození. Z tohoto důvodu zároveň odmítá eutanazii a potraty. Tyto zákroky jsou v dnešní době v některých zemích již do jisté míry legalizovány a jsou podle příslušných zásad aplikovány.Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jaký význam je dnes přikládán Hippokratově přísaze. Práce byla pojata jako teoretická historická srovnávací studie, jejímž cílem byla interpretace obsahu Hippokratovy přísahy, jejího dalšího historického vývoje a její dnešní platnosti či použitelnosti. Bylo zjišťováno, zda její znění dokáže obstát v současnosti a které části jsou stále platné a které již byly překonány. K tomuto účelu byla využita komparace interpretace obsahu Hippokratovy přísahy se současně platnými morálními kodexy v medicíně, a to konkrétně s Kodexem České lékařské komory a Kodexem sester.V úvodní kapitole bakalářské práce jsou definovány základní pojmy související s Hippokratovou přísahou, jako je etika, morálka, lékařská etika, vztah etiky a práva a základní lékařské principy. Další kapitola se zabývá autorem přísahy, jeho učením, dobou a okolnostmi vzniku Hippokratovy přísahy a vývojem změn ve znění lékařských sponzí v souvislosti se změnami ve společnosti. Třetí kapitola je věnována historii lékařství od Hippokratovy smrti po současnost. Poslední část je věnována rozboru textu Hippokratovy přísahy v souvislosti se současným stavem medicíny a zároveň je provedena komparace textu s výše uvedenými platnými kodexy.Smyslem této práce bylo kromě interpretace a zjištění platnosti Hippokratovy přísahy odhalit v kodexech shodné a rozdílné prvky odkazující na její text. Ze vzájemné komparace bylo zjištěno, že oba dva kodexy, pokud se týká etické problematiky, jsou v souladu s Hippokratovou přísahou. Obecné etické zásady jako je slušnost, ohleduplnost a vzájemná úcta jsou pojmy, které mají platnost i v dnešní době.Dalo by se říci, že v některých bodech se přísaha přežila a dnešní době nemá co předat. Opak je však pravdou. V dnešní době, kdy se medicína rozvíjí neskutečným tempem, se pomalu vytrácejí dobré vztahy mezi lékařem a pacientem. Pacient se stále více stává jakousi spíše materiální substancí. Lékaři často vykonávají svoji práci pod tlakem prostředí, pojišťoven, farmaceutických a jiných firem. Vytrácí se slušnost, empatie a dobré mravy. Zároveň upadá morálka ve společnosti.V současné době Hippokratova přísaha již nemůže plně obsáhnout všechny složité vztahy a problémy, se kterými lékaři při výkonu svého povolání musí počítat a podle nich volit skutečné etické postupy. Navzdory svému stáří je však stále přijímána laickou i odbornou veřejností pro svůj nezpochybnitelný mravní odkaz dnešku.
|
|
|
Interrupce jako etický problém
ZÍBAROVÁ, Zuzana
Tato práce se zabývá etickými aspekty interrupcí. V teoretické části se zprvu věnuji vydefinování pojmu interrupce a právním vývoji potratu. Zabývám se také historií antikoncepce, právními a lékařskými skutečnostmi, které jsou pro provedení zákroku nutné. Vymezuji pojem etika, zmiňuji morální úsudek a některé z etických konceptů. Zmiňuji některé skupiny, které bojují o zrušení zákona, který umožňuje provádění interrupcí v ČR. Dále uvádím pohled lékaře, Hippokratovu přísahu a postabortivní syndrom. Lehce se dotýkám tématu emocí, rozhodnutí a principů. Věnuji se i potratu z důsledku postižení dítěte nebo trestného činu. Uvádím, že ženy mohou být ohroženy v důsledku provedení zákroku sociálním vyloučením. Obecně informuji o holismu, asentismu a mateřském pudu. Poukazuji na vývoj postoje k rodičovství. Dále je práce doplněna výzkumem sesbíraných dat, kde se snažím zjistit pohled na interrupci, jestli si dotazovaní myslí, že jsou informováni o problematice interrupcí a z jakých zdrojů, kdy se z plodu stává lidský plod, jestli si respondenti myslí, že je pro zákrok nutný i souhlas otce. Zjišťuji, jestli s prováděním zákroku souhlasí zcela či jen z některých důvodů, jestli má žena právo rozhodnout o životě nebo smrti nenarozeného dítěte. Cílem práce bylo prezentovat odlišná etická pojetí k danému tématu a zmapování názorů vybrané části obyvatel na potratovost v ústeckém regionu. Metodikou byl zvolen kvantitativní výzkum, metodou dotazováním a technikou dotazníku. Výzkum byl prováděn ve větších městech ústeckého regionu. Velikost souboru byla 300 osob. Stanovila jsem si dvě hypotézy. Hypotéza č. 1: Starší generace odsuzuje potratovost více než mladší. Hypotéza č. 2: V ústeckém regionu je více lidí, kteří s potratem souhlasí, než těch, kteří nesouhlasí. Hypotéza č. 1 byla vyvrácena a hypotéza č. 2 byla potvrzena.
|
host ::
RSS.