|
|
Redukce křídel u švábů (Blattaria)
Kotyk, Michael ; Kotyková Varadínová, Zuzana (vedoucí práce) ; Nedvěd, Oldřich (oponent)
Má bakalářská práce se zabývá redukcí křídel u švábů a jejími příčinami. Řád Blattaria je třetím řádem hmyzu s nejvyšším výskytem brachypterních či apterních druhů, a přesto na toto téma bylo doposud zpracováno jen minimum publikací. V jednotlivých kapitolách proto postupně rozebírám jak typy redukce křídel, tak pro hmyz obecně uznávané teorie, vysvětlující jejich důvody, s posouzením jejich relevantnosti v případě řádu Blattaria. A to jak teorie ekologické, týkající se interakce hmyzu s jeho habitatem, tak fyziologické, popisující life history trade-offs a constrains s křídly spojená. Ke každé teorii jsou uvedeny příklady druhů, jichž se pravděpodobně týká. V práci jsou také popsány příklady druhů, jež si zachovávají makropterní stav křídel, ač již nejsou schopny letu, a teorie, které zachování křídel vysvětlují. Součástí práce je též převzatý fylogenetický strom s vyznačeným stavem křídel, jenž nastiňuje evoluční trendy jednotlivých skupin řádu. Klíčová slova: Blattaria, redukce, makropterie, brachypterie, apterie, habitat, life history trade-offs
|
|
|
Růst a ontogeneze pohlavního dimorfismu ve velikosti u zlatohlávků (Coleoptera: Scarabaeidae: Cetoniinae)
Vendl, Tomáš ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Saska, Pavel (oponent)
5 Abstrakt Vzhledem ke svému vlivu na fitness a různé biologické procesy je velikost těla jednou z nejdůležitějších vlastností organismu. U hmyzu i ostatních ektotermních živočichů například pozitivně koreluje s fekunditou. Růst, který určuje konečnou velikost těla, je tak důležitým znakem živočichů a jeho studium může ozřejmit některé aspekty evoluce velikosti těla. Bohužel je ale růst u hmyzu v mnoha life-history studiích bagatelizován, není brán ohled na jeho komplexitu, danou zejména existencí distinktních larválních instarů. Nepřesný záznam růstových charakteristik pak může zkreslit i rozdíly v růstu mezi velikostně dimorfními pohlavími. Tato práce má za cíl zaznamenat růstovou trajektorii dvou druhů zlatohlávků. Z té potom popsat proximátní mechanismy růstu s ohledem na jednotlivé instary. Dále si práce klade za cíl nalezení vývojových mechanismů, které vedou k pohlavnímu dimorfismu ve velikosti u těchto dvou druhů zlatohlávků, kteří se liší mírou pohlavního dimorfismu. Růst je jasně rozdělen na tři svébytné části a v každé této části (instaru) ho popisuje asymptotická křivka. Instary na sobě ale nejsou nezávislé, růst předchozího instaru ovlivňuje růst v instaru následujícím. Růstové charakteristiky se neliší mezi pohlavím. Pohlavní dimorfismus ve velikosti u obou druhů vzniká díky rychlejšímu růstu...
|
|
|
Larvální morfologie, fylogeografie a automatická identifikace vybraných zlatohlávkovitých brouků (Scarabaeidae: Cetoniinae)
Vondráček, Dominik ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Bezděk, Aleš (oponent) ; Kundrata, Robin (oponent)
V současné době je popsáno přes 4300 druhů zlatohlávkovitých brouků (Scarabaeidae: Cetoniinae) ve více jak 485 rodech, přičemž počet rodů, druhů a poddruhů přibývá každým rokem o desítky nových taxonů. Především v minulosti se však objevovaly i poměrně vágní a strohé popisy operující jen se zbarvením brouků, případně s extrémně jemnými rozdíly na samčích genitáliích bez podpory dalších dat a analýz. V disertační práci jsem se zaměřil na využití různých dat a metodických přístupů, které mohou pomoci pochopit evoluční procesy uvnitř této skupiny a její komplikovanou taxonomii i systematiku. Ta je i na vyšších taxonomických úrovních dosud značně neustálená. Ve dvou pracích jsme studovali morfologii nedospělých stadií zlatohlávků a jejich bionomii. V případě tribu Taenioderini, jehož imaturní stadia nebyla do té doby známá, jsme u osmi druhů objevili překvapivě výraznou morfologickou variabilitu, která je u larev zlatohlávků neobvyklá. Ve druhé práci jsme se věnovali rodu Oxythyrea. Popsali jsme larvy devíti z deseti aktuálně známých druhů a konfrontovali získané údaje s již existujícími popisy larev zlatohlávků subtribu Leucocelina, kam studovaný rod patří. Následovaly dvě fylogeografické studie, ve kterých jsme využili molekulární data k porovnání s morfologií dospělců. První práce se týkala tvarově...
|
|
|
Larvální morfologie tribu Goliathini (Coleoptera: Cetoniinae) a její využití při studiu fylogeneze zlatohlávků.
Kouklík, Ondřej ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Skuhrovec, Jiří (oponent)
Celosvětově je známo téměř 4000 druhů zlatohlávků, ovšem pouze u cca 200 druhů je popsáno larvální stadium. V této práci byla řešena larvální morfologie 86 druhů zlatohlávkovitých brouků v 58 rodech se zaměřením na tribus Goliathini. U 21 studovaných rodů nebyla larvální morfologie doposud studována. Celkem bylo sledováno 77 morfologických znaků na hlavě, ústním ústrojí, končetinách a hrudních a zadečkových článcích. Výsledkem byla obsáhlá morfologická matice nadále podrobená fylogenetickým analýzám, soupis morfologických znaků a jejich stavů a obsáhlá fotografická databáze jednotlivých znaků. Bylo testováno celkem pět datasetů, tři čistě morfologické (lišící se počtem zahrnutých taxonů, jeden molekulární a jeden kombinovaný. Fylogenetická analýza byla provedena metodami maximální parsimonie, maximální pravděpodobnosti a bayesiánské interference. Výsledkem bylo několik fylogenetických hypotéz skupiny Cetoniinae. Ačkoliv se nám nepodařilo získat jednoznačnou, stabilní a silně podpořenou topologii, je z výsledků jasně, že monofylie tribu Goliathini stejně jako některých dalších skupin nebyla potvrzena. Zástupci subtribu Goliathina, kam patří i notoricky známí goliáši, vyšli ve všech analýzách velmi vzdálení od zbytku tribu. Poprvé byla analyzována larvální morfologie i molekulární sekvence...
|
|
|
Redukce křídel u švábů (Blattaria)
Kotyk, Michael ; Kotyková Varadínová, Zuzana (vedoucí práce) ; Nedvěd, Oldřich (oponent)
Má bakalářská práce se zabývá redukcí křídel u švábů a jejími příčinami. Řád Blattaria je třetím řádem hmyzu s nejvyšším výskytem brachypterních či apterních druhů, a přesto na toto téma bylo doposud zpracováno jen minimum publikací. V jednotlivých kapitolách proto postupně rozebírám jak typy redukce křídel, tak pro hmyz obecně uznávané teorie, vysvětlující jejich důvody, s posouzením jejich relevantnosti v případě řádu Blattaria. A to jak teorie ekologické, týkající se interakce hmyzu s jeho habitatem, tak fyziologické, popisující life history trade-offs a constrains s křídly spojená. Ke každé teorii jsou uvedeny příklady druhů, jichž se pravděpodobně týká. V práci jsou také popsány příklady druhů, jež si zachovávají makropterní stav křídel, ač již nejsou schopny letu, a teorie, které zachování křídel vysvětlují. Součástí práce je též převzatý fylogenetický strom s vyznačeným stavem křídel, jenž nastiňuje evoluční trendy jednotlivých skupin řádu. Klíčová slova: Blattaria, redukce, makropterie, brachypterie, apterie, habitat, life history trade-offs
|
|
|
Růst a ontogeneze pohlavního dimorfismu ve velikosti u zlatohlávků (Coleoptera: Scarabaeidae: Cetoniinae)
Vendl, Tomáš ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Saska, Pavel (oponent)
5 Abstrakt Vzhledem ke svému vlivu na fitness a různé biologické procesy je velikost těla jednou z nejdůležitějších vlastností organismu. U hmyzu i ostatních ektotermních živočichů například pozitivně koreluje s fekunditou. Růst, který určuje konečnou velikost těla, je tak důležitým znakem živočichů a jeho studium může ozřejmit některé aspekty evoluce velikosti těla. Bohužel je ale růst u hmyzu v mnoha life-history studiích bagatelizován, není brán ohled na jeho komplexitu, danou zejména existencí distinktních larválních instarů. Nepřesný záznam růstových charakteristik pak může zkreslit i rozdíly v růstu mezi velikostně dimorfními pohlavími. Tato práce má za cíl zaznamenat růstovou trajektorii dvou druhů zlatohlávků. Z té potom popsat proximátní mechanismy růstu s ohledem na jednotlivé instary. Dále si práce klade za cíl nalezení vývojových mechanismů, které vedou k pohlavnímu dimorfismu ve velikosti u těchto dvou druhů zlatohlávků, kteří se liší mírou pohlavního dimorfismu. Růst je jasně rozdělen na tři svébytné části a v každé této části (instaru) ho popisuje asymptotická křivka. Instary na sobě ale nejsou nezávislé, růst předchozího instaru ovlivňuje růst v instaru následujícím. Růstové charakteristiky se neliší mezi pohlavím. Pohlavní dimorfismus ve velikosti u obou druhů vzniká díky rychlejšímu růstu...
|
|
|
Populační struktura zlatohlávka tmavého Oxythyrea funesta (Poda, 1761) a fylogeneze rodu Oxythyrea Mulsant, 1842
Vondráček, Dominik ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Bezděk, Aleš (oponent)
V rámci rodu Oxythyrea Mulsant, 1842 (Coleoptera: Scarabaeidae) se dnes rozlišuje 11 druhů, které nejsou dále členěny na poddruhy. Diverzita rodu je soustředěna do oblasti Mediteránu, přičemž druh Oxythyrea funesta (Poda, 1761) obývá rozsáhly areál v západním palearktu. V posledních dekádách byl u druhu O. funesta pozorován ústup ze střední Evropy na jih a poté zpětné rekolonizování této oblasti včetně osídlení severnějších regionů. Diplomová práce se zaměřuje na řešení populační struktury druhu O. funesta a částečnou fylogenezi rodu Oxythyrea s pomocí molekulárně genetických metod. V analýzách se objevuje 145 jedinců druhu O. funesta a dále 15 jedinců pěti jiných druhů rodu Oxythyrea. U jedinců byly získány sekvence mitochondriálních genů cytochromoxydázy I (807 bp), cytochromu b (381 bp) a jaderného genu internal transcribed spacer 1 (946 bp). Výsledky fylogenetických analýz potvrdily zatím jedinou existující interpretaci vztahů uvnitř rodu Oxythyrea založené na morfologických datech. Dále byly potvrzeny složité vztahy mezi druhy O. funesta a O. pantherina, které se objevují i v historickém vývojí jejich taxonomie. S pomocí fylogenetických stromů a haplotypových sítí byla odhalena odlišná genetická linie druhu O. funesta na Sicílii, v jižní Itálii a v Tunisku. Haplotypové sítě a tajimův D test poukazují...
|
|
| |
host ::
RSS.